Zamyšlení fra Ljuba Kurtoviće nad poselstvím z 25. března
V únorovém poselství nás Panna Maria vyzvala, abychom obětovali svůj život Bohu, a zároveň nás upozornila, že jsme duchovně ospalí. Její mateřská přítomnost a poselství nás volají, abychom se probudili z duchovní otupělosti a otevřeli svoje srdce Bohu, který je pramenem míru a života.
V březnovém poselství nám nebeská Matka říká, že v lidských srdcích vládne sobeckost a nenávist. Když nejsme spojení s pramenem života, zůstáváme bez zdroje živé vody, kterou nám dává Ježíš.
Panna Maria ve svých poselstvích často mluví o srdci. Srdce je místem, kde se rodí dobro nebo zlo, mír nebo válka, láska nebo nenávist. Ježíš nás na to upozorňuje, když říká: „Ale to, co vychází z úst, pochází ze srdce a poskvrňuje člověka. Protože ze srdce vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstvo, krádeže, falešná svědectví, rouhání.“ (Mt 15, 18 – 19)
Naše slova neklamou. Odhalují to, co srdce skrývá. Řeč je odrazem našeho nitra, našeho srdce. Podle slov se poznáváme. Říkáme to, co nosíme v srdci. Řečí předáváme druhým to, co máme v srdci. Slovy můžeme druhého obohatit, když je naše srdce naplněné dobrem, ale můžeme ho ochudit, je-li obsahem našeho srdce zlo. Řečí můžeme budovat i ničit. Můžeme povzbuzovat i zastrašovat, můžeme oživovat nebo ubíjet. Řečí vždy něco druhým předáváme. Řeč odhaluje, co je v srdci člověka. Řeč ukazuje, jací jsme a kdo jsme.
Ježíš o slovech říká: „Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ (Mt 12, 37)
Naše slova nerozhodují o našem životě, ale ukazují, jaké je naše srdce. Srdce je naším středem, kde se rozhodujeme pro dobro nebo pro zlo, pro spravedlnost nebo bezpráví.
Zbytečné je snažit se napravit jenom slova. Důležité je proměnit srdce. Nejdříve je zapotřebí očistit srdce a potom bude vše čisté. Srdce je naším centrem. V něm se všechno děje, do něj vnikají všechny události a naše zkušenosti. Je-li srdce spravedlivé, nebudeme se muset před nikým stydět. Když je nečisté a má špatné úmysly s druhými lidmi, budeme se namáhat, aby nás slova neprozradila. Budeme v napětí, budeme vynakládat duševní energii na potlačování špatných myšlenek, představ, úmyslů a pocitů. Tak budeme žít v neustálém strachu. Budeme utíkat před lidmi. Budeme se vyhýbat Bohu. Rychle onemocníme, protože se naše psychické síly se spotřebovávají na zlo místo na dobro. Budeme čím dál chudší, opuštěnější a ztracenější. Budeme hledat lékaře a prostředky na posílení a vyléčení, navštěvovat psychiatry a divit se jak upadáme. Přitom bylo potřeba jenom jedno: vyhnat ze srdce špatné a temné myšlenky.
Zbývá nám upřímná lítost, volání a modlitba krále Davida: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“ (Ž 51, 12).
Modlitba
Panno Maria, ty, která jsi plná milosti, Boží milostí uchráněná od poskvrny hříchu, přimlouvej se za nás u svého Syna. Svým mateřským a neposkvrněným srdcem nám vypros i milost, abychom toužili růst ve svatosti a čistotě srdce. Prosíme tě, Matko, nauč nás modlit se tvým srdcem, které se úplné darovalo Bohu prostými slovy: Hle, služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova. Celý svůj život si vložila do těchto slov. Chceme ti, Matko, dát svoje ruce, aby jsi nás vedla, a svoje srdce, aby jsi je proměňovala svojí mateřskou přímluvou. Ať se naše srdce stávají každým dnem podobnějšími tvému srdci, které nakonec zvítězí nad každým zlem. Amen.