PROTIJEDEM PROTI HŘÍCHU JE VELIKONOČNÍ ALELUJA

Jsme v čase vírů. Jak doslovně tak symbolicky. Někde na zemi vanou bouřlivé větry a vytvářejí se temné oblaky neobvyklých tvarů, jinde se lidem silně třese země pod nohama a boří se to, co po staletí pevně stálo, někde pálí slunce a jinde prudké záplavy odnášejí všechno před sebou, a někomu válečné síly a nepředstavitelné nové zbraně berou život a srovnávají se zemí všechno co existovalo… Ceny paliva závratně vzrůstají, světová ekonomie je jak na vodě, lidské plány a programy jsou ve sférách nejistot…

A opět ty  bouře, víry nepokoje, ukazují nakolik člověk potřebuje mír, nakolik je mírem člověku plánovaný stav duše, těla a celé bytosti. Proto Panna Maria v posledním poselství opět nejvíce mluví o modlitbě za mír a o aktivním boji za mír prostřednictvím podáním ruky a pomoci druhým lidem.

JED HŘÍCHU

Panna Maria opět upozorňuje na tu věčnou pravdu, kterou vyslovil i Ježíš v Evangeliu – že zlo nepochází zvenčí, ale z lidského srdce, které se otevřelo jedu zla. (srov. „Neposkvrňuje člověka co vchází ústy, ale to co z úst vychází - to člověka znečišťuje.“ viz Mt 15, 11)

Panna Maria ten jed tentokrát nazývá „jedem sobeckosti a nenávisti“ (srov. „Jed sobeckosti a nenávisti vládne lidským srdcím a proto nemáte mír.“ Poselství z 25. 3. 2026), ale tento jed v lidských srdcích se skládá z mnoha složek, které stejnou silou ničí unavené lidské duše, a nakonec i skutky člověka začnou být špatné. O tom k nám mluvili již i starozákonní spisovatelé: „Od hory Hor táhli směrem k Rákosovému moři, aby obešli zemi Edomitů, a lid už omrzelo být stále na cestě. Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy.“ Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: „Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady.“ A Mojžíš se modlil za lid. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu.“ Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.“ (srov. Num. 21 4-9)

V tomto biblickém úryvku můžeme vidět způsob působení jedu. Začíná reptáním izraelského národa proti Bohu a Mojžíšovi potom co vyšel z egyptského otroctví. Vidíme z úryvku, že je Bůh nenechal  hladové na poušti, ale dal jim manu za pokrm, jídlo o kterém zpočátku říkali, že má chuť jak vdolky s medem, se jim už omrzelo. A získané osvobození z Egyptského otroctví, ze kterého byli zpočátku plní radosti a optimizmu, teď prožívají jako léčku kvůli které zemřou všichni na poušti. To negativní reptání, naříkání, litování se je jako jed hada, který nás pomalu kouše, ničí nám život a dusí v něm vděčnost. Protože, když člověk v sobě nemá vděčnost, když si nevšímá pozitivních věcí, které získal, tehdy má v sobě skutečně hada, který ho ničí. Cožpak to není stejné i s námi dnes? Tak brzy zapomínáme, že je vše co máme jenom nezasloužený dar Boží.

Východisko z této situace otravy je setkat se tváří v tvář se sebou samými, postavit se čelem k problému. Máme-li ho nazvat pravým jménem pak je to nedostatek vděčnosti! A proto Mojžíš ztvárňuje ten duch nespokojenosti měděným hadem, kterého dává na sloup a tak říká Izraelcům, aby se otevřeně zadívali na svůj problém, na tu nevděčnost Bohu! A říká jim, že jestli to uznají a budou litovat, mohou se uzdravit.

ZNAMENÍM ZÁCHRANY JE JEŽÍŠŮV KŘÍŽ

Před několika týdny jsme oslavili tajemství Svatého týdne, muka, smrt a vzkříšení Kristovo. Místo měděného hada, který ztvárňoval nespokojenost a reptání Izraelců, jsme my na kříži viděli Ježíšovo ukřižované tělo, které na sebe vzalo všechny hříchy světa. Ježíš na kříži měl stejnou úlohu jako měděný had, protože jsme tak slepí, že nevidíme svoje hříchy a chyby a úporně jdeme špatným směrem za svými špatnými rozhodnutími, proto se nechává vyvýšit na kříž, aby nám to ukázal, aby nás nutil, abychom si uvědomili kam nás vede náš hříšný život, který nám působí problémy, rány, obavy vnitru, v naší duši, a vnějšně se projevuje nemocemi těla. A jestli to dokážeme vidět a poznat v Něm, v Ježíšovi, tehdy je naděje, že se můžeme kát a uzdravit, tedy vstát z mrtvých jako On.

VZKŘÍŠENÍ JE ZNAMENÍ UZDRAVENÍ

Všechny veliké skutky se dějí většinou v tichosti. Spisovatelé, umělci, myslitelé... obyčejně vyhledávají ticho a izolaci, aby kolem sebe vytvářeli, vyjadřovali, to co cítí v duchu. Největší tajemství naší křesťanské víry, Ježíšovo vzkříšení, také nastalo v tichosti, a to v tichosti zavřeného hrobu.

Zavřený hrob sám o sobě znamená nemožnou situaci, mrtvý bod, nenávratný stav... a přesto, se právě to místo stává centrem exploze Života. I když Vzkříšení zůstává tajemstvím víry, něco o něm můžeme poznat ze výzkumů známého Turinského plátna, relikvie do které, jak Církev věří, bylo zabaleno mrtvé tělo Ježíšovo.

Jedním z mnoha vědců, kteří se zabývali tou otázkou je i italský vědec Gino Zaninotti, který analyzoval plátno a evangelijní texty a rekonstruoval způsob jakým pohřbili Ježíše. Zaninotti věnoval zvláštní pozornost způsobu jakým bylo Kristovo tělo omotáno pohřebním plátnem a způsobu jakým vyšlo z té textilní „kukly“. Podle názorů  fyziků trojrozměrný odraz lidské podoby na plátně vznikl jako „důsledek tajemné exploze energie uvnitř 'kukly'“ a právě ta energetická erupce způsobila něco podobného „ožehu“ na povrchu vláken tím způsobem, že ty stopy není možné odstranit nebo jakýmkoli způsobem z plátna vyprat. Na základě analýzy krevních skvrn na plátně a znalostí procesu srážení krve hematologové došli k závěru, že tělo mrtvého muže bylo do plátna zavinuto dvě hodiny po smrti, a nebylo v plátně déle než 36 hodin, protože po sobě nenechalo žádné stopy posmrtného rozkladu. Vědci při průzkumu plátna, potvrdili, že v okamžiku erupce radiace energie, která vytvořila podobu na plátně, prošlo  tělo skrze lněnou tkaninu a nenarušilo přitom její strukturu. Důsledkem toho, když tělo vyšlo z oné, „kukly“, ona jakoby splaskla a klesla dolů. Vědecký konsenzus o přesném mechanizmu vzniku obrazu stále ještě neexistuje, ale teorie o radiaci zůstávají mezi nejvíce podporovanými, protože jediné vysvětlují specifické chemické a fyzikální proměny na tkanině bez použití pigmentů nebo barvy. Co tímhle chci říct? 

Chci říci, že Ježíšovo Vzkříšení nás uvádí před tak veliké tajemství, že se ani těm nejmoudřejším hlavám nedaří je pochopit a to takovou velikou tvůrčí silou, kterou ani dnes naše současná věda není schopna rekonstruovat. Tedy Ježíšovo Vzkříšení je důkazem o existenci té nedozírné, nemyslitelné, nepoznané energii lásky jednoho Otce vůči jeho Synovi, a dále i k nám všem jako jeho bratřím a sestrám. Tak veliká je síla Lásky, která je silnější než smrt, hřích, zkáza, zavřený hrob i nicotnost. A proto satanisté říkají, že mohou napadat Církev a činit zlo, protože oni znají jak je ona silná, nakolik je v ní mocná ta síla Ježíšova Vzkříšení. Ale, bohužel, ani Církev ani my věřící si nejsme vědomi, nejsme seznámeni, neumíme využívat onu mocnou sílu Božího Vzkříšení! Apoštolové na počátku to znali a jediné co činili bylo hlásat a působit silou Krista, a to Vzkříšeného!

NADĚJE ZE KTERÉ SE RODÍ RADOST VZKŘÍŠENÍ!

A zatímco se věda trápí s důkazy a pochopením Vzkříšení, mnozí z nás ve víře odhalili, možná ne to vzkříšení z mrtvých, ale jistě vzkříšení z hříchu a duchovní smrti.

Vzkříšení je vždy spojené se smrtí. Je potřeba být mrtev, aby bylo možné vstát z mrtých. Je potřeba být nemocný, aby bylo možné být uzdravený, je potřeba být ztracený, aby bylo možné nalezení, je potřeba být slepý, aby bylo možné prohlédnout.... Proto na Vzkříšení ve chvalozpěvu Velikonoční svíci zpíváme „o šťastná to vina“ (felix culpa), čímž chceme zdůraznit že byl Adamův pád (prvotní hřích) "šťastný", protože přivolal ještě větší dar – vykoupení Ježíše Krista. A tak potom i každý náš hřích, pád, ztracenost, nemoc... se stává 'šťastnou příležitostí', příležitostí ke vzkříšení, když se v ní sjednotíme s touto tvůrčí, silou vzkříšení Boží otcovské lásky, která všechno obnovuje v Synu. A to by mělo být důvodem naší velikonoční radosti, díky které nám ze srdce spontánně pramení vděčnost Bohu, ono velikonoční ALELUJA !, které nás léčí od otravy jedem hříchu a otevírá nás síle Vzkříšeného.

Proto, jděte v pokoji,  aleluja!

Paula Tomić/ Glasnik Mira, duben 2026