Katecheze fra Ljuba Kurtoviće: Při půstu můžeme vždycky více věřit, doufat a milovat
Katechezi třetího dne 37. Mladifestu, po ranní modlitbě, kterou vedl fra Zvonimir Pavičić, mladým přednesl fra Ljubo Kurtović, farář v Tihaljině, který dříve býval medžugorským vikářem.
Na počátku se mladých zeptal proč přijeli do Medžugorje, když mnozí se uvolňují, odpočívají, vyhledávají zábavu…
”I to je jeden z medžugorských zázraků. Není tady ani moře, ani nic turisticky atraktivního kromě dvou kopců plných kamení a kostela, který nemá žádné umělecké hodnoty, ale je zde něco, co člověk zažívá, zakusí, setká se s tím a jako poklad si to odnese do života”, řekl fra Ljubo a zdůraznil, že ani v poselstvích Panny Marie není nic nového. Jsou velmi prostá, neprorokují budoucnost… Ale Panna Maria nám v nich říká to, co jsme my zapomněli, a jedním z těch témat je půst”, řekl fra Ljubo Kurtović a pokračoval, že půst není cíl, ale prostředek pro vstup do Království Božího.
Říkal, že je velmi důležité mluvit o půstu, který je zapomenutý Církví a mimo praxe mnohých křesťanů… Mluví se o terapeutických půstech, dietách na hubnutí, o tom jak vrátit narušené zdraví…
”Půst je odříkání si zbytečných věcí. Půst je uváděním řádu do našeho života. Pro nás křesťany by mělo Postní období trvat celý rok, protože jestli se my nevyprázdníme, pak nám Bůh nemůže vlít svoji milost”, řekl fra Ljubo a dodal, že smyslem půstu je posílit nás ve víře naději a lásce a věřit, doufat a milovat můžeme stále více.
Půst existuje ve všech náboženstvích. Motivy nacházíme v Bibli. Je silným prostředkem v boji proti zlému duchu a jeho vlivu.
”Náš fra Slavko Barbarić, který byl pravým žákem ve škole Panny Marie měl tu odvahu založit semináře půstu, modlitby a ticha díky povzbuzením Panny Marie. Výzvy Panny Marie našli odezvu v srdci fra Slavka”, řekl fra Ljubo a vyprávěl i několik anekdot z doby, kdy jako mladý kněz po fra Slavkově smrti vedl svůj první seminář půstu, modlitby a ticha.
Jedna z nich je jak za ním přišla při tom prvním semináři jedna žena a řekla, že musí něco sníst, že jinak zemře. On jí poslal do restaurace, ale ona mu nakonec řekla, že ho neposlechla, ale modlila se k Pánu, aby jí dal sílu, aby vydržela.
”Viděl jsem jak v ovzduší půstu, modlitby a ticha vystupuje na povrch mnoho muk, traumat, ran a frustrace. Viděl jsem, jak naše tělo převezme břemena od duše. Dnes existují psychosomatické nemoci, které nemají původ ve virech nebo bakteriích, ale vycházejí z hlubiny duše”, prohlásil fra Ljubo a pokračoval, že někteří lidé bývají z půstu nervózní a hned ujasnil, že půst není důvodem nervozity, protože, kdyby byli nervózní jenom ti, kteří se postí nebylo by na světě mnoho nervózních lidí.
”Půst je cestou ke svobodě, a kdo mi ji může dát, kromě toho, který je svoboda, který je láska, který je plnost života. Při půstu odhaluji skutečný hlad, to je hlad po Bohu. Srdce nemůžeme oklamat jídlem a pitím, ono hledá Boha. Srdce naše zná kdo je stvořil a my máme větší potřeby než jen potravu”, řekl fra Ljubo a zdůraznil, že půst pomáhá naší modlitbě, aby se do ní nevloudila sobeckost, pýcha…
”To znamená, že se může stát, že Boží lásku, milosrdenství, dobrotu měříme podle toho, co jsme dostali nebo nedostali z toho o co jsme se modlili. Naše modlitba může být i bezbožná. To znamená, že nehledáme Boha, Jeho vůli, Jeho lásku, Jeho království…, ale hledáme Ho nakolik nám On může něco dát. Proto Ježíš říká, abychom hledali nejdříve Království nebeské”, řekl fra Ljubo a zdůraznil, že nás půst může učinit pokornými a vděčnými a proto, že se zříkáme potravy, kterou po půstu objevujeme jako dar a pociťujeme vděčnost Bohu za jídlo a vychutnáváme je vděčným srdcem.
Před svátky na vigilii se postí. Před Nanebevzetím Panny Marie, před Hodem Božím vánočním… Před Druhým vatikánským koncilem byly v Církvi mnohem přísnější půsty než jak je tomu, bohužel, dnes. Zdůraznil, že Církev pro půst předepsala minimum, dva dny - Popeleční středu a Velký pátek, ale nezakázala postit se více.
”Když se mluví o půstu, pak se nemyslí jenom na půst o chlebu a vodě. Může se postit i od internetu, od mobilu… A je dobré sobě určit, když nemůžeš celý den, pak alespoň dopoledne, nebo odpoledne”, řekl fra Ljubo a dodal, že i modlitba pomáhá vydržet úsilí při půstu.
Pokračoval, že heslem duchovního života je činit to, co není zrovna příjemné, protože naše vůle je zraněná a je jí potřeba cvičit.
”A když se nemůžeme postit o chlebu a vodě můžeme najít nějaký jiný půst. Postit se od špatné četby, knih, obrázků, špatných slov, pomluv, protože správně prožívaný tělesný půst je vždy i duchovní půst. Může být někdy snadnější se postit den o chlebu a vodě než někomu odpustit, ale opravdově prožívaný půst o chlebu a vodě nás vede k odpouštění, k lásce, k milosrdenství… To je cíl půstu. Jestliže půst nezvětšuje lásku v nás, může nás vést k pýše. A když myslíme, že jsme teď svatější a lepší než druzí, pak je to jenom znamením, že je něco špatně, že to nejde správným směrem”, řekl fra Ljubo a vyzval všechny, aby se rozhodli zkusit si něco odříct, aby tak z Medžugorje odjížděli s rozhodnutím, že budou bojovat proti nějaké svojí závislosti, proti něčemu za co se stydí…
”Nejhorší je, když přestaneš bojovat. Ďábel si přeje, abys upadl do zoufalství. My nemáme právo si zoufat, protože Kristus je vzkříšený. Kristus zvítězil a chce zvítězit i v nás, a Jeho milost, může v nás všechno překonat. Dovolme mu to v tomto ovzduší modlitby v těchto dnech, v tomto ovzduší blízkosti Panny Marie. Ať nás Ona svým pláštěm zahalí a vede nás.
My jí darujme svoje ruce i svoje srdce. Ať je sláva Otci i Synu i Duchu Svatému”, uzavřel katechezi fra Ljubo Kurtović.
Po ní fra Zvonimir Pavičić i dnes mladým předložil novou výzvu – digitální půst, tedy dvě hodiny bez mobilu, a množství mladých na vnějším oltáři přijalo a slíbilo, že to splní.
radio-medjugorje.com (překlad textu,který připravil Velimir Begić)