Zážitek nadpřirozené přítomnosti v Medžugorji
V Medžugorji od 27. do 29.4. 2018 byla skupina poutníků z Albánie, přesněji pastorační spolupracovníci (ministranti, lektoři, pastorační rada) katedrály v Skutarii. Duchovním na pouti byl jejich farář, o. VLASH PALAJ s kterým jsme si krátce popovídali o dojmech z poutě. „Je to teď poprvé co jsem přijel se svými farníky z katedrály, protože jsem na toto místo faráře nastoupil teprve před rokem. Jinak v Medžugorji jsem už po čtvrté, tedy snažím se přijíždět alespoň jednou do roka, protože tady cítím něco nadpřirozeného co mne přitahuje: tajemství víry, která přitahují můj rozum, jako i duchovní zážitky, které přitahují moji duši. Vidím, jak totéž pociťují i moji poutníci (většinou mladí), protože při pobytu tady vidím, jak se jim tváře mění. I když jsem zaneprázdněn mnoha věcmi, dělám si čas, abych mohl sem přijíždět, protože ty dva až tři dny ztrávené v Medžugorji jsou tak silné jako měsíc ztrávený na odpočinku někde jinde. I když vedu skupinu, daří se mi, abych i já prožíval svojí vlastní duchovní obnovu, a dokonce cítím, že mi v tom cesta skupiny pomáhá, když vidím jejich zájem, jejich angažovanost, jejich touhu po modlitbě. Jsem velmi spokojený, protože jsou to většinou mladí lidé, kteří jsou poprvé v Medžugorji a všeho se účastní a všechno na ně působí. Dnes ráno jsme byli na Križevaci, a bylo velmi horko a bylo to velmi náročné, ale podívejte, nikdo není unavený. Vidím jak tady skutečně je něco nadpřirozeného, co ti stále znovu vrací a dává sílu k tomu co by možná jinde bylo těžké a nemožné.
V Albánii je Medžugorje opravdu dost známé. Zrovna teď jsme se setkali se skupinou poutníků z Albánie, z města Valone ve kterém je velmi málo katolíků. Jsou to učitelé státní školy (většinou muslimové), kteří se sami organizovali a přijeli, aby viděli co je v Medžugorji. Byli na Križevaci, i když snad ani nevěděli, jak se modlit křížovou cestu. Největší problém pro příjezd poutníků z Albánie je byrokracie, ale i výdaje, protože výdaje za třídenní pobyt v Medžugorji odpovídají jednomu nižšímu osobnímu důchodu v Albánii. Těmto mým poutníkům jsme my jako farnost vyšli vstříct a uhradili jsme za ně část výdajů jako odměnu za jejich službu ve farnosti. Tedy přese všechno, jestli má člověk opravdovou touhu, může do Medžugorje přijet a a ni peníze mu nebudou překážkou v tom, aby se setkal s Pannou Marií.“
(Glasnik Mira 2018 / 5)
V Medžugorji od 27. do 29.4. 2018 byla skupina poutníků z Albánie, přesněji pastorační spolupracovníci (ministranti, lektoři, pastorační rada) katedrály v Skutarii. Duchovním na pouti byl jejich farář, o. VLASH PALAJ s kterým jsme si krátce popovídali o dojmech z poutě. „Je to teď poprvé co jsem přijel se svými farníky z katedrály, protože jsem na toto místo faráře nastoupil teprve před rokem. Jinak v Medžugorji jsem už po čtvrté, tedy snažím se přijíždět alespoň jednou do roka, protože tady cítím něco nadpřirozeného co mne přitahuje: tajemství víry, která přitahují můj rozum, jako i duchovní zážitky, které přitahují moji duši. Vidím, jak totéž pociťují i moji poutníci (většinou mladí), protože při pobytu tady vidím, jak se jim tváře mění. I když jsem zaneprázdněn mnoha věcmi, dělám si čas, abych mohl sem přijíždět, protože ty dva až tři dny ztrávené v Medžugorji jsou tak silné jako měsíc ztrávený na odpočinku někde jinde. I když vedu skupinu, daří se mi, abych i já prožíval svojí vlastní duchovní obnovu, a dokonce cítím, že mi v tom cesta skupiny pomáhá, když vidím jejich zájem, jejich angažovanost, jejich touhu po modlitbě. Jsem velmi spokojený, protože jsou to většinou mladí lidé, kteří jsou poprvé v Medžugorji a všeho se účastní a všechno na ně působí. Dnes ráno jsme byli na Križevaci, a bylo velmi horko a bylo to velmi náročné, ale podívejte, nikdo není unavený. Vidím jak tady skutečně je něco nadpřirozeného, co ti stále znovu vrací a dává sílu k tomu co by možná jinde bylo těžké a nemožné.
V Albánii je Medžugorje opravdu dost známé. Zrovna teď jsme se setkali se skupinou poutníků z Albánie, z města Valone ve kterém je velmi málo katolíků. Jsou to učitelé státní školy (většinou muslimové), kteří se sami organizovali a přijeli, aby viděli co je v Medžugorji. Byli na Križevaci, i když snad ani nevěděli, jak se modlit křížovou cestu. Největší problém pro příjezd poutníků z Albánie je byrokracie, ale i výdaje, protože výdaje za třídenní pobyt v Medžugorji odpovídají jednomu nižšímu osobnímu důchodu v Albánii. Těmto mým poutníkům jsme my jako farnost vyšli vstříct a uhradili jsme za ně část výdajů jako odměnu za jejich službu ve farnosti. Tedy přese všechno, jestli má člověk opravdovou touhu, může do Medžugorje přijet a a ni peníze mu nebudou překážkou v tom, aby se setkal s Pannou Marií.“