Zamyšlení nad poselstvím z 45. výročí zjevení

Co říci o Mariiných zjeveních v Medžugorji nyní po 45 letech její přítomnosti v tomto kamenitém hercegovinském kraji?

Samotná Panna Maria vyslovila tolik poselství, výzev, vysvětlení a upozornění, a bylo napsáno ještě více slov, nafotografováno ještě více fotografií, videí, svědectví o tom, co se tady děje, co chce Panna Maria říci, jaký je smysl jejích příchodů, takže se skutečně zdá, že už není nic dalšího, co by se mohlo v souvislosti s Mariinými příchody říci nebo vzkázat.

Začněme od počátku

Všichni víme, jak je člověk nestálý a jak rychle uhasíná žár nebo jiskra, která ho jednou povzbudila, aby si vybral nějaké povolání nebo rozhodnutí v životě. Proto se často říká, že si čas od času máme vzpomenout na ten pramen, ten první zápal, jako v manželství, tak i v zasvěceném povolání nebo životě v nějakém řeholním společenství. V tomto 2026. roce, kdy slavíme 800 let od zesnutí sv. Františka Asisského, připomeňme si jak i on svým bratřím často říkal: "Bratři, začněme od počátku, protože doposud jsme nic neudělali!“ Tato slova nemají negativní nádech ustupování, ale jsou silným poselstvím pokory, obrácení a podnětem k vytrvalosti. František si byl vědom, že je na duchovní cestě vždycky potřebné se vracet na samotný počátek a obnovovat svůj žár.

A nějak se mi zdá, že by Panna Maria, po těch 45 letech přednášení v 'Mariině škole života a  lásky', mohla ta stejná slova říci i nám: „Drahé děti, začněme od počátku, protože doposud jsme nic neudělaly!“

Vědomi si té důležitosti návratu k pramenům, vybrali františkáni medžugorské farnosti jako moto pro všechny oficiální duchovní obnovy ve farnosti v tomto, 2026. roce, 45. roce zjevení Panny Marie, heslo, které vede právě v tomto směru: ”Ad fontem! K prameni!”

PRAMEN: MATEŘSTVÍ PANNY MARIE

Jestli se skutečně chceme vrátit na samotný počátek zjevení, pak to byl svátek Jana Křtitele, 24. června 1981. roku. Uvedený den, kolem 18 hodin děti: Ivanka Ivanković, Mirjana Dragićević, Vicka Ivanković, Ivan Dragićević, Ivan Ivanković a Milka Pavlović viděli v části farnosti zvané Podbrdo (na kopci Crnica) krásnou, mladou ženu s dítětem v náručí. Tentokrát jim ona neříkala nic, jenom jim rukou dávala znamení, aby se jí přiblížili. Ale oni, překvapení a vylekaní, k ní přesto blíže nepřistoupili, i když hned pomyslili, že je to Panna Maria.

Co nám tedy říká to první setkání dětí a Panny Marie? Ke mně nejvíce promlouvá o bytí Panny Marie, které se po celé ty roky projevuje v jejích poselstvích a jejím působení: a to je  láska a starost Matky o její děti.
Důležité je zdůraznit, že se Panna Maria tehdy poprvé nezjevila sama, ale s dítětem Ježíšem v náručí, zdůrazňovala tak svoje mateřství. Z psychologie známe, že mateřská láska je právem považována za nejpodobnější Božské lásce, protože je bezpodmínečná, nesobecká a odpouštějící. Jako matka bez jakýchkoli podmínek klade prospěch svého dítěte před svůj vlastní, tak i Božská láska k člověku nabízí hlubokou útěchu, milost a trvalou přítomnost. Toto srovnání se nejčastěji zakládá na několika klíčových spojitostech:
Bezpodmínečnost: Mateřská láska nevyžaduje zásluhy. Dítě je milováno prostě proto, že existuje, což odráží základní ideu bezpodmínečné Boží lásky (často popisované řeckým pojmem agape).

Nesobeckost a oběť: Od početí, přes výchovu a po celý život, je matka ochotná konat nesčetné oběti, aby chránila a usměrňovala svoje dítě. Ta úplná oddanost je zobrazení péče Stvořitele o člověka.

Útěcha a zhojení: Matka je první, kdo poskytuje jistotu a útěchu, když dítě prožívá strach nebo bolest. V teologickém slova smyslu je Bůh často popisován jako ten, který utěšuje jako matka.

Milost a odpouštění: Bez ohledu na chyby nebo bloudění dítěte, mateřské srdce zpravidla vždycky nachází prostor pro odpuštění a nový počátek, a právě tak je popisováno i Boží nekonečné milosrdenství.

Panna Maria nás zde v Medžugorji chce učit takové lásce, chce nám být příkladem takové lásky a chce nám, milostmi danými od Nejvyššího, pomoci, aby i naše srdce začala být schopná  milovat tak, jak miluje Její Srdce. V Medžugorji se proto vede boj o lásku, boj o věčnost každého jejího dítěte: protože, jednoho dne až zemřeme, najdeme před Bohem, jako svoji nebeskou odměnu, svoji vstupenku do Ráje, jenom to, co jsme dali druhým! Panna Maria se o to tady stará a 45 roků k nám přichází, aby nás znovu udělala schopnými vstupu do Věčnosti.

PANNA MARIA NÁS VEDE K JEŽÍŠOVI, KTERÝ LÉČÍ RANĚNÁ SRDCE

Člověk je bytost, která imituje a učí se napodobováním. Proto jsou pro růst člověka a jeho rozvoj nejdůležitější příklady se kterými se v životě setkává jako i modely, které chce napodobovat. Svět zla to zná, proto využívá tuto lidskou schopnost. Dává člověku špatné modely a příklady, které ho táhnou k povrchnímu, sobeckému, spotřebnímu způsobu života, ve kterém se po spotřebě vše stává  bezcenným, a to i on sám, když ztratí kupní schopnosti. Člověku je předkládán požitek, peníze a moc jako předpoklady štěstí, a zdraví a dokonalost jako cíle, které potřebuje bezpodmínečně dosáhnout bez ohledu na potřeby či zneužívání druhých při dosahování vlastních sobeckých cílů.
Sv. Pavel dobře prorokoval pro tuto dobu: „Přijde totiž doba, kdy (lidé) nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“ (2 Tim 4, 3)
Svým příchodem s dítětem Ježíšem v náručí, svým mateřským zjevením nám Panna Maria ukazuje jediný skutečný zákon seberealizace zde na zemi i na věčnosti – a to je nesobecké darování se druhým, sebedarování, vydání vlastního života pro štěstí druhého, tak jako i Ježíš řekl svým učedníkům, a na konec i učinil: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život".(J 15, 13)

My věříme, že je člověk stvořen v dokonalém souladu s Bohem a přírodou, ale kvůli pádu do hříchu se jeho povaha stala zranitelná, se sklonem ke zlu, bolesti a pomíjejícnosti. Naše srdce je raněno hříchy, emocionálními a duchovními ranami. Je pro nás těžké, abychom měli rádi sebe, druhé a nejvíce Boha. Panna Maria vidí tuto naši bezmocnost. A proto to její gesto, kterým zvala děti – vizionáře, aby se jí přiblížily, znamená pozvání pro nás všechny, celý lidský rod, abychom přistoupili blíže k Tomu, který jediný může léčit raněná srdce – jejímu Synu, Ježíši Kristu.

Proto se o Medžugorji říká: „Skrze Marii k Ježíšovi!“. Protože Ona nevodí k sobě, Ona nás skrze svá hlavní poselství (tzv. pět kamenů): volá ke každodenní modlitbě růžence, ke svátostnému životu (každodenní účasti na mši svaté a časté zpovědi), vyzývá nás k půstu, četbě Božího slova a konání  dobrých skutků, tedy chce nás přiblížit k Ježíšovi, který svojí silou, kterou může vše obnovit, vyléčit a  naše srdce učinit podobnými srdci svému. Srdci, které tak milovalo svět, že dalo svůj život jako výkupné za mnohé.

Jistě není náhodné, že zjevení Panny Marie začala právě v měsíci červnu, měsíci zasvěceném  Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu! Tak Ježíšovo Srdce a Mariina mateřská láska zůstávají pramenem ke kterému se potřebujeme znovu vracet, abychom jim byli stále více podobnými lidmi schopnými lásky;  Mariinými dětmi, v tomto světě 'dospělých' kteří zapomněli, co znamená být dobrotivý a pokorný  srdcem.

Na druhou stranu, jenom lidé 'dobrotivého a pokorného srdce', mají v sobě a vytvářejí kolem sebe ovzduší míru kvůli kterému Královna Míru k nám i přišla. Proto, Královno Míru, i nadále se za nás přimlouvej!

Paula Tomić / Glasnik Mira, červen 2026.