Zamyšlení nad poselstvím z 25. dubna 2025

Paula Tomić / PROČ SE VÍROU V KRISTOVO VZKŘÍŠENÍ VŠECHNO MĚNÍ?

Prožíváme velikonoční období. V liturgických čteních o nedělích slyšíme jak se vzkříšený Ježíš zjevuje vylekaným a rozrušeným apoštolům. 

Přichází k nim s pozdravem „Pokoj vám!“ přichází k nim stejně raněn a proboden, ale jeho rány nevydávají zápach rozkladu, ale vrcholnou vůni přijetí, lásky a milosrdenství. Jeho vzkříšené tělo k nim promlouvá o vítězství nad smrtí a o existenci věčného života, který následuje po ní. Vítězství nad smrtí, zapomenutím a nebytím zahání strach, rozptyluje zoufalství, vrací smysl. Proto je plodem vzkříšení MÍR! Vědomí a zakoušení skutečnosti, že hřích a smrt nemají poslední slovo, ale může se z nich rodit život a spása, pokud pevně věříš v milosrdnou lásku Boha Otce.

Svět, který nepoznává sílu Ježíše Krista, prožívá nepokoj, protože nevidí budoucnost. Vlastně, vidí, ale vytváří jí bez síly Vzkříšeného, ta lidská budoucnost je smutná, nešťastná, bez smyslu, nespravedlivá, katastrofální. Končí ve smrti a zkáze a proto je plná strachu! To je budoucnost na kterou nás Panna Maria upozorňuje: „Větry nepokoje, sobeckosti a hříchu zachvacují mnohá srdce a vedou je do nepokoje a záhuby.“ (srov. Poselství Panny Marie z  25. 4. 2025.) Významné je, že Panna Maria dvakrát v jednom poselství uvádí slovo „nepokoj“. Jako by chtěla zdůraznit, že vnější nepokoj světa se stal v ještě větší míře i vnitřním stavem duší. V tomto všeobecném nepokoji, jako když vyletí roj vos nebo hejno ryb se chytí do sítě, ztrácí se veškerý pořádek, smysl a cíl. Ztratí se rozum, city, vůle i vlastní  identita. Ze všech se stávají jen „zabijáci“, kteří se zoufale brání a chtějí jen přežít za každou cenu. Vznikne chaos. 

Proto je pro Pannu Marii tak důležité, abychom se vrátili k Bohu a k modlitbě. Protože když jsme v Bohu, pak jsme svoji. Pak víme kdo jsme, jaká je naše pravá identita: že jsme milované děti Boží. Potom víme jaká je naše cesta a úkol: vrátit se láskou k Lásce. A ta cesta se nám otevírá modlitbou a svátostmi. Když víme kdo jsme a kam jdeme, pak je nám 'dobře v srdci' nebo jinými slovy, pak máme mír v sobě a vytváříme mír i kolem sebe. (srov. „Proto vás volám, dítka, vraťte se k Bohu a modlitbě, aby vám bylo dobře v srdcích i na zemi na které žijete.“ 25. 4. 2025.)

Dlouho mi trvalo, abych pochopila co vlastně ve skutečném životě znamená 'vzkříšení'. Proč je tak významná tato slavnost, kterou jsme nedávno oslavili, proč je podstatou naší víry paschalní mysterium: utrpení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Na počátku šíření radostné zvěsti evangelia, bylo pro apoštoly důležité jenom předávat těm, kteří je poslouchali, onu kerigmu (kerigma, řecky ϰήρυγμα: hlásání, biblický výraz pro novozákonní poselství – Ježíš Kristus je Spasitel, Mesiáš). V tom bylo zahrnuto utrpení, smrt, ale i vzkříšení. Ježíš Kristus, Syn Boží, tím vším prošel a tak nám ukázal, že i my, jsme-li v Něm, s Ním a skrze Něj, můžeme z každé naší smrti, hříchu, pádu, nemoci, smutku, deprese, beznaděje... vstát a začít znovu.

„Každý světec má minulost a každý hříšník má budoucnost!“ – to je přísloví, které mne v těchto dnech tak často napadá a které dobře naznačuje, že s Ježíšem nejsou beznadějné případy. Proměňující síla vzkříšení je skrze milost činorodá v každém Božím dítěti. Jestli chceme, jestli věříme, jestli doufáme a jestli milujeme... Bůh se může oslavit ve všem co je v nás mrtvé. A právě to místo, kde jsme nejslabší, se stane místem, kde je Boží milost největší. Protože je to skutečnost, může svatý Pavel zvolat: „Když jsem slabý, tehdy jsem silný!“

Jak krásné je to poznání, že Bůh všechno vede k dobrému pro ty, kteří Ho milují. Z té víry v proměňující sílu vzkříšení v nás, vychází velikonoční mír. Ten mír, který dává jenom Bůh, protože On je základ oné proměny. Když víme, že každá naše cesta ať dobrá nebo špatná, může nakonec posloužit, aby se Bůh skrze ní oslavil, pak jistě můžeme být klidní!

Celý čtvrtek, 8. května 2025., jsem psala tento článek a uvažovala jsem o tom co znamená to Ježíšovo velikonoční poselství míru. Co znamená stav míru pro duši a pro svět. Pročítala jsem si poslední Mariino poselství a žádala od Ducha Svatého, aby mi ujasnil co nám tím Panna Maria chce říci pro současný okamžik. A prožívala jsem v sobě ostře ty přechody ze stavu míru do stavu neklidu a obráceně kvůli momentálním životním situacím a vztahům. A tento čtvrtek 8. května 2025 ve svátek Panny Marie pompejské (chorvatská církev) a Panny Marie prostřednice všech milostí (česká církev), získala Katolická církev nového nástupce Petrova, papeže Lva XIV., který právě výzvou k Ježíšovu velikonočnímu míru pozdravil lid: „Pokoj vám! Bratři a sestry, toto je první pozdrav Ježíše Vzkříšeného, který dal svůj život za stádo Boží. Přeji si, aby tento pozdrav míru vstoupil do vašich srdcí, do vašich rodin, dolehl ke všem osobám, ať jsou kdekoli, ke všem národům po celé zemi. Mír!  Ať je mír s vámi! Toto je mír vzkříšeného Krista, mír milostivý, mír trvalý, který nám přichází od Boha, Boha, který nás všechny miluje, který nás miluje bezpodmínečně...“

Věřím, že u Boha nejsou náhody a že všechno vede Jeho všeznající ruka. V tuto chvíli je i to veliký důvod k tomu, abychom si uchovali vnitřní mír a žili jako 'poutníci naděje' v tomto světě nepokoje a beznaděje.

Žijeme v historických chvílích, kdy jsou oči celého lidstva upřené do Vatikánu na nového papeže,  ale nezapomeňme silná slova kardinála R. Saraha, který řekl: „"Centrem Církve není její vatikánská správa. Centrum Církve je v srdci každého věřícího v Ježíši Kristu, který se modlí a který se klaní. Centrum Církve je především v každém svatostánku, protože je tam přítomný Ježíš. Církev není možné soudit podle světských měřítek. Církev opakuje Ježíšova slova: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych  svědčil o pravdě. Každý kdo je z pravdy slyší můj hlas." (J 19,1) Křesťané jsou stále nehodní této mise, ale Církev bude vždy tady, aby svědčila o Kristu."
V každém z nás je tedy střed Církve do té míry nakolik v nás žije Ježíš Kristus a každý z nás je pozván svědčit o té pravdě, že jen Ježíš je Spasitel.

Proto Panna Maria, Matka Církve, tady v Medžugorji, není unavená z toho, že nás stále vyzývá k obrácení, protože obracet se znamená, dosvědčovat, že tuto Mariinu Církev, která svědčí o Kristu, brána pekla nikdy nepřemůže. (srov. Miluji vás, dítka, a proto mne neunavuje volat vás k obrácení. 25. 4. 2025.)

Paula Tomić/Glasnik mira 5/2025