Zamyšlení nad poselstvím z 25. července 2026

MEDŽUGORJE - ŠKOLA ŠÍŘENÍ SKUTEČNOSTI VZKŘÍŠENÍ

Při rozhovorech s různými lidmi si všímám, že většinou všichni máme pocit, že se čas zrychluje, že dny a týdny procházejí rychle a že nic co jsme plánovali nestíháme. Je to opravdu tak? Co říkají jednotliví vědci nebo teorie:

Podle profesora strojírenství Adriana Bejana, způsob podle kterého vnímáme čas se mění s roky vzhledem ke způsobu, jakým náš mozek zpracovává vizuální informace. Jak stárneme, síť neuronů začíná být komplexnější, a elektrické signály musí procházet delší vzdálenosti, což zpomaluje proces zpracování podnětů. Právě to působí podnět, že čas plyne rychleji.

Psychologové na druhou stranu říkají, že pocit zrychlení času je důsledek rychlých změn okolností ve kterých se ocitáme, což vytváří dojem jeho zrychlování. Stálá změna, zejména když nejsou vidět ani důvody ani účel, vede ke ztrátě rovnováhy a pocitu nevyrovnanosti ve vnímání času.

Některé teorie zrychlení času uvádějí jak podle G. Kavasilase, výzkumného pracovníka z CERN, (evropské laboratoře pro fyziku částic) CERNem prováděné experimenty ukazují větší zrychlení rozpadu atomových částic a elementů než tomu bylo dříve. Kromě toho, fyziky udivují poznatky, že se vesmír rozšiřuje a roztahuje stále rychleji a rychleji místo pomaleji.

Dále je uváděno, že nejpřesnější výpočet sekund v historii byl prováděn pomocí takzvaných Mississippi sekund, kde 10 Mississippi sekund odpovídá 10 sekundám skutečného času. Přitom dnes  pokusy údajně ukazují jak při počítání 10 Mississippi sekund, uplyne dokonce 12,5 sekund skutečného času.

Přesto, i když je mnoho teorií o zrychlování času, nikdo nemůže s jistotou říci, proč tomu tak je, ani není možné dát konkrétní důkaz, že něco takového existuje.

POMÍJEJÍCÍ LIDSKÉ a NEPOMÍJEJÍCÍ BOŽÍ

Proč zde toto uvádím? Protože Panna Maria v červencovém poselství (25.7.2026) říká, že 'naše srdce chce prostřednictvím svého mateřského Srdce předat Srdci svého Syna Ježíše, aby v nás vládl On, Vzkříšený, a potom radost zavládne v nás i kolem nás.' Ona tedy připomíná Onoho, který svým vzkříšením překonal čas tím, že nám odkryl existenci jedné další skutečnosti mnohem nadřazenější nad tu naši křehkou, materiální existenci. Odhalování té Vzkříšené skutečnosti, která nás čeká a vnořování se do ní prostřednictvím modlitby a svatých svátostí, se stává zdrojem radosti a naděje. Můžeme dokonce říci, že celá medžugorská spiritualita (hodina modlitby růžence před večerní mší svatou, stoupání po kameni Kopce zjevení a Križevace k cílům: Sochy Panny Marie nebo kříže), je vlastně svérázný druh terapie na zklidnění, vyprázdnění mozku od zbytečných myšlenek, osvobozování od jedů, prohlubování dýchání, aby se tak i tělo s duchem zklidnilo a prostřednictvím milosti modlitby a svátostí vnořilo z času do přítomnosti věčnosti a tak se posilovalo pro konečný přechod na Onen svět.

Člověk je bytost času: pomíjející, chátrající, s končící dobou použití. Na rozdíl od něj, Bůh, stvořitel člověka, přebývá ve věčném nyní: v přítomnosti, která nemá začátek ani konec, která neustále trvá, přítomná a neproměnitelná. A jak bychom my takoví malí, pomíjející a omezení, mohli poznat velikost neomezené existence?

OMEZENÉ LIDSKÉ A NEOMEZENÉ BOŽÍ

"Každý člověk hranice vlastního horizontu považuje za hranice světa!“ – řekl filozof A. Schopenhauer. A skutečně, každý z nás může jít a chápat sebe a druhé jen natolik kam dosahuje jeho poznání, jeho rozhled. Dnes se, bohužel, ten osobní rozhled dodatečně ještě zužuje, protože jsme dopustili, že nás  různé technologie, ideologie, vlastní rány a hříchy dodatečně formují a svírají v bolestné sobeckosti a žádostivosti. Tak se ještě více střetáváme a bojujeme na svých hranicích s hranicemi druhých lidí. A naše malé, osobně omezené boje, se promítají i do velkých mezinárodních rozměrů.

V červencovém poselství pro svět, které Panna Maria dala prostřednictvím Marie Pavlovićové – Lunetti, Ona jasně říká „...temnota a nepokoj vládnou v mnoha srdcích...“ a „Satan je silný a svádí srdce.“ Tím chce říci, že veškerý spěch a chaos vychází ze srdce ve kterém nekraluje Bůh, který srdce stvořil pro Život, ale satan je chce ukrást a dovést do záhuby.

Žijeme ve světě, který podporuje všechny chorobné stavy a individuální pravdy, a tak ještě více posiluje ty nezdravé, osobní hranice, zužuje a pokřivuje obzory. Lehčí je ospravedlňovat svoje sobectví a hřích nějakou diagnózou nebo nově vymyšleným vědeckým názvem, než si přiznat, že se máš měnit, pracovat na sobě a hledat pomoc, nejdříve u Boha, a pak i u lidí.
Když Panna Maria říká: „Dejte, dítka, Písmo svaté na viditelné místo ve své rodině a čtěte ho, aby vám bylo podnětem k obrácení a novému životu“ – chce nás pozvat na terapii otevírání univerzální, věčné Pravdy, která Byla, Je a Bude; včera, dnes a zítra; která nás učí dívat se nad vlastní hranice a horizonty. Ten pohled může dát jenom Láska, ta Láska, která se darovala na kříži, protože z kříže je vidět mnohem dál. A to je obrácení: když svůj lidský, ohraničený pohled, plný odsuzování, negativity, sebeckosti a omezení, nahradíš Ježíšovým pohledem, který všechno vidí, všemu rozumí, všechno zakrývá, všechno přijímá, všechno snáší, ve všechno vkládá naději a nic neodsuzuje. Díváme-li se Ježíšovým pohledem odhalujeme, že jsme všichni uvnitř stejní, že jsou hranice pohyblivé a že jsme všichni vzájemně spojeni. Tu propojenost celého vesmíru a přírody, nedávno ukázaly i snímky vzniklé při příležitosti početí člověka.

BYLA NAFILMOVÁNA „NULTÁ SEKUNDA“ V OKAMŽIKU STVOŘENÍ NOVÉHO ŽIVOTA

Díky novým precizním instrumentům, mohli vědci poprvé sledovat co se děje v okamžiku početí nového života, právě v tom okamžiku, kdy spermie oplodňuje vaječnou buňku. To co viděli bylo mimořádné. Hned po oplodnění prochází vaječnou buňku biochemické vlny, které se šíří jakoby  někdo stiskl neviditelný spínač. Bylo vidět, že toto není náhodná reakce, ale dokonale koordinovaný signál, který uvádí do pohybu vše, co nastane v následujících fázích rozvoje. Pro mnohé výzkumníky to představuje skutečnou "nultou sekundu" biologického života. Ale existuje jeden detail, který vzbudil zvláštní pozornost vědců. Ty vlny se nešíří nahodile, ale v obrazcích, které nacházíme všude v přírodě. Jedná se o spirály, harmonické struktury a obrazce podobné těm, které vídáme na škeblích, rostlinách, uragánech, dokonce i galaxiích. Život, tedy, od svého prvního okamžiku, následuje neuvěřitelně složité a fascinující organické procesy z čehož je patrné, jak je mimořádně zorganizováno to, co po staletí zůstalo neviditelné. A možná je to nejpřekvapivějším detailem, že před tím než srdce, mozek nebo tvář vůbec začnou existovat, již existuje mimořádná symfonie signálů, které působí na vytváření  lidské bytosti.
My věřící, poznáváme v těchto biochemických vlnách, tak precizně a harmonicky strukturovaným, tu Božskou jiskru v člověku, tu stopu věčnosti, která je vtisknuta do našich duší jako i do všeho živého, co existuje na tomto světě. Ono Nepomíjející je hříchem uzavřené do toho pomíjejícího. Proto sv. Pavel píše v Listě Římanům: „…utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? “ (Řím 8, 18-24)

Panna Maria nám takto opět znovu dodává odvahu, abychom v těchto našich životních, přírodních, sociálních, společenských a politických problémech, neklesali na mysli, neutíkali, nenaříkali a nelekali se, ale docházeli k závěru, že jsou to 'porodní bolesti' kterými nás Věčná láska chce proměnit, znovu zrodit, vyvléci z ulit naší pomíjejícnosti a omezenosti a zrodit nás pro rozměry Království Božího.

Tomu se učíme ve škole Panny Marie  v Medžugorji. A proto my, děti Panny Marie, máme být jako první nositeli té radostné zvěsti a naděje: svým srdcem i životem vnášet Nekonečného do tohoto hranicemi omezeného pomíjejícího světa.

Paula Tomić / Glasnik Mira 8/2026.