Zamyšlení fra Ljuba Kurtoviće nad poselstvím z 25. července

„Drahé děti! Zatímco tma a nepokoj vládnou v mnohých srdcích, vy, dítka, buďte modlitba a mé vztažené ruce lásky. Dejte, dítka, Písmo svaté na viditelné místo ve své rodině a čtěte ho, aby vám bylo povzbuzením k obrácení a novému životu. Protože satan je silný a svádí srdce. Vaše srdce si přeji skrze své mateřské srdce odevzdat Srdci mého Syna Ježíše, aby ve vás vládl on, Vzkříšený, a radost zavládne ve vás i kolem vás. Děkuji vám, že jste odpověděli na mé volání.”
(s církevním schválením)

V poselství při příležitosti čtyřicátého pátého výročí svých zjevení nás Panna Maria vyzvala k radosti a vděčnosti, protože nám Pán prostřednictvím její přítomnosti a zjevení udělil tolik milostí, aby nás vedla k Ježíšovi, který je Cesta, Pravda a Život.

V době těchto 45 roků nám Bůh skrze Pannu Marii udělil tolik milostí, že můžeme a máme žít jako lidé s vděčným srdcem. Panna Maria, Královna míru, v Medžugorji, jako i v celé historii  Církve, dělá to, co by měla dělat každá pravá matka. Miluje svoje děti, ale nemůže žít ani rozhodovat místo nich. Matka vybízí, miluje, odpouští, trpí a nikdy se s námi neunaví.

Jak píše svatý Ljudovit Maria Grignion z Montfortu v díle O pravé úctě k Panně Marii: „Bůh Duch Svatý odevzdal Marii, své věrné Nevěstě, nevylíčitelné dary a vybral si ji za šiřitelku všeho, co vlastní: takže Ona uděluje jeho dary a milosti komu chce, nakolik chce, jak chce a kdy chce. Není žádný dar nebe, který by lidé nebyli přijali skrze její panenské ruce. Toto je Boží vůle. On rozhodl, abychom všechno měli skrze ní …“ (č. 25).

Bůh nám uděluje svoje milosti prostřednictvím Matky svého Syna. Její hlubokou touhou je přivést nás k Ježíši Kristu: „Vaše srdce si přeji skrze své mateřské srdce odevzdat Srdci mého Syna Ježíše.“

V tomto poselství jakoby Panna Maria svým mateřským pohledem určovala duchovní stav mnohých lidských srdcí. Právě pro tento smutný stav ve kterém se ocitá mnoho srdcí, vybízí Matka Maria všechny, kteří slyší její volání, aby se aktivně zapojili do uzdravování a osvobozování ze stavu temnoty a neklidu. I my bychom se měli cítit zodpovědnými a duchovním způsobem pomáhat Panně Marii při uzdravování zraněných lidských srdcí. Způsob jakým můžeme pomoci je modlitba a láska.

Musíme si uvědomit, že vlastními lidskými silami nedokážeme nikoho změnit. Potřebujeme k tomu Boží sílu a milost. A Bůh uděluje milost těm, kteří o ni prosí. Jen to, co sami poznáme a čím sami žijeme, můžeme předat druhým a pomoci jim.

Křesťanství není především poznání, ale život. Ježíš říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.“ (Mt 5, 43 – 45)

Proč máme milovat své nepřátele? Proč se za ně máme modlit? Ježíš neříká: Modlete se za své nepřátele a oni se změní. Křesťanství chce měnit svět, ale ne tak, že budeme prosit Boha, aby druhé změnil.

Křesťanství mění svět tehdy, když se měním já. Modlitba za moje nepřátele mění mne. Jenom když se změní naše vlastní srdce a dovolíme Bohu, aby z našeho těla odstranil srdce kamenné a daroval nám srdce z masa, budeme schopní měnit druhé a přispět k tomu, aby se alespoň náš malý kousek světa stal lepším.

Modlitba