Vzpomínky na fra Slavka

V devadesátých letech minulého století a tisíciletí (a ještě i dříve, před rokem 1990) jsem opakovaně přijížděl do Medžugorje, kde jsem se setkával s fra Slavkem Barbarićem. Při setkání s ním jsem vnímal jak bez dlouhého vyptávání vniká do otázek o kterých jsem s ním chtěl hovořit. Neztrácel čas. Při odpovědích se vyjadřoval jasně a krátce, rychle a hloubavě. Předně, při setkání s ním jsem pocítil jak pokojně přistupuje k člověku, částečně vnořen do svého vlastního vnitřního světa, ale přitom sleduje tebe, když s ním hovoříš. Všechno to vykonává za chodu. Přijal mne a eventuálně i toho s kým bych přišel. Pochopitelně, že otázky, které jsem kladl, eventuálně ta osoba, kterou bych provázel, se týkaly Medžugorje. Odpovědi byly krátké a jasné. Ale pokud si někdo přál mluvit s ním nebo s někým druhým, on si vždycky našel čas a byl k dispozici, přesto že byl stále velmi zaneprázdněn. Kněze přijímal zvláště otevřeně a byl jim k dispozici. Podle potřeby, rád seznamoval kněze s vizionáři. On byl hluboce ovlivňován událostmi v Medžugorji a uváděl do nich věřící, kteří přicházeli a podával jim výklad k událostem a poselstvím Panny Marie, jak je on viděl a prožíval. Jeho postoj byl postoj usebranosti a vnořenosti, uvažování. Zatím co mluvil, chodil a vykládal. 

Co já vím, bylo kolem něj mnoho povyku, ale on dokázal  ve svém vnitřním světě ten různý povyk, blízko i daleko, překonávat svým vnitřním mírem, usebraností, svojí přesvědčeností o pravdivosti medžugorských událostí... Zasel setbu, která časem vyrostla ve veliký strom a stromy, které rok po roce rodí rozličné plody, které uzrávají a sytí mnohé osoby, mladé i staré, posilují je a působí, že duchovně rostou na životní cestě. 

Rozhodně je význačné, že právě přitom co konal křížovou cestu, u jejího posledního zastavení na vrcholu Križevace, byl Pánem povolán. Rozhodně ho přitom provázela i Panna Maria Bolestná, která stála u paty Ježíšova kříže s Janem a zbožnými ženami.