V Polsku se františkáni předhánějí kdo přivede více poutníků do Medžugorje!

Fra Alarde, na počátku našeho rozhovoru vám blahopřejeme ke zvolení za nového prezidenta UFME (Unie Menších bratří Evropy) !

“Srdečně vám děkuji!”

Jaké jsou vaše dojmy po jmenování?

“Dojmy… ano… Jako františkáni máme v Evropě velmi mnoho práce, ale jak to odpovídá struktuře našeho Řádu, všechny naše provincie jsou nezávislé jedna na druhé. My nyní žijeme v trochu jiné Evropě než jaká byla před sto lety, tehdy byla rozdělená, organizovaná. Teď je to úplně jiná Evropa, otevřená, dost pomíchaná. A všechno to přináší svoje přednosti i nedostatky, a my františkáni v té nové Evropě potřebujeme působit právě v takové jaká je. A právě kvůli tomu musíme přistupovat k určitým věcem a skutečnostem spíše jako jedna provincie nebo společně jako Evropa. A to je na jednu stranu těžké, ale současně i krásné, protože jsme tu my františkáni z různých zemí, různých jazyků a různých kultur. A právě proto, jako Unie Menších bratří Evropy, chceme působit, být aktivní se svými  františkánskými charizmaty v současné Evropě.”

Jsem si jist, že se znovu uvidíme. Mohu jen opakovat tu žádost, kterou náš generální představený pronesl všem věřícím zde: “Modlete se za nás Menší bratry, abychom mohli být věrní svému poslání a svému charizma”. Vy tady máte přímý přístup k Bohu skrze Jeho  Matku.

Pocházíte z Polska. Medžugorje a Polsko spojuje první Apoštolský vizitátor se zvláštní  úlohou pro farnost Medžugorje, zesnulý mons. Henryk Hoser, a v posledních letech přijíždí nejvíce poutníků právě z vaší země. Jaké vy máte zážitky z Medžugorje?

“Poprvé jsem slyšel slovo Medžugorje v 80tých letech, ještě jako ministrant. Já pocházím z Varšavy a slyšel jsem o Medžugorji od kněze, kterému jsem ministroval. A později jsem Medžugorje poznal prostřednictvím svých bratří, i františkánů. Je jeden františkán v naší, mojí provincii, který je přesvědčený, že se uzdravil z rakoviny právě na přímluvu Panny Marie. V naší provincii máme spolubratry, kteří „soutěží“, kdo přiveze do Medžugorje více poutníků a více poutí. Tak máme bratry, kteří organizovali sto a i více poutí do Medžugorje. A to co nás tady stále nejvíce oslovuje, co nás velmi dojímá je prostota, ne místa samého, ale toho co se tady koná. Jednoduchost modlitby růžence, mše svaté, svatého přijímání, zpovědi, křížové cesty.”

Když srovnáváme františkánská společenství v Polsku a tady na chorvatském území můžeme vidět podobnosti. Máme podobné slabosti, ale také i podobnosti v tom na co jsme hrdí... Víra je to co nás sjednocuje.

(Přeloženo z Radio-medjugorje.com, zkráceno)