Toto je čas vroucí modlitby a skutečného obrácení. Čas duchovního očišťování!

Kázání Fra Petara Ljubičiće

(Radio MIR Medžugorje fb)

Drazí bratři a sestry! My žijeme v čase milostí. Každá doba je svým způsobem milostiplná. A zvláště tato, kterou nám Bůh dává. Toto je čas vroucí modlitby a skutečného obrácení. Zvláště zde z tohoto místa o tom slýcháme. Je to doba duchovního očišťování. Čas našeho rozhodnutí pro Krista, pro Boha. Je zapotřebí se rozhodnout úplně a zcela pro Krista. 

A kdo je vlastně Ježíš Kristus pro nás? On je Božský Spasitel, podivuhodný Vykupitel, mocný osvoboditel. Ježíš Kristus je druhá Božská osoba, Syn Boží. Od věčnosti je Bůh a v čase se stal člověkem, jedním z nás. Ve všem nám podobný, kromě hříchu. On je pravý Bůh a pravý člověk. Ježíš je všemohoucí Král. Alfa i Omega, počátek i konec. Světlo, které osvěcuje každého kdo přichází na tento svět, který se otevírá a přijímá to světlo. Jeho jméno je Pán. To je jméno nad každé jiné jméno. Ty jsi Kristus, Syn Boha živého, říká svatý Petr. To znamená: Ty jsi Bůh můj! Ty žiješ ve mně, pracuješ, modlíš se, miluješ. Pán můj a Bůh můj! To můžeme říkat každý den, v každém okamžiku... Ježíš je náš Božský lékař, náš Učitel, náš veliký Přítel! On je Beránek Boží, který snímá hříchy tohoto světa. Umírá za ně. Dává Bohu zadostiučinění a tak nás zachraňuje, vykupuje.  Což to není velmi vysoká cena? On je jediná Cesta, jediná Pravda... Pravý život. On je naše radost a mír! Pravé štěstí a stejně tak i spása našich duší. Věříme, že kvůli nám a našeho spasení sestoupil z Nebes. Vtělil se za nás. Trpěl pro nás. Žil pro nás. Zemřel, byl pohřben. Ale třetího dne slavně vstal z mrtvých a tím překonal zlo, hřích, satana a všechno co bylo zapotřebí přemoci kvůli nám. A my, kteří v Něj věříme jsme vítězi spolu s Ním. On jednoho dne přijde na Soudný den, poslední den této nové historie, soudit živé i mrtvé, aby všichni spasení – a doufáme, že i my budeme mezi nimi – ve slávě nebeského Otce. Odešel, aby nám připravil příbytek, a my každým svým dnem, každým okamžikem svého života, ten příbytek připravujeme sobě, zejména na tomto místě, které je vyvolené, aby bylo místem míru, místem modlitby, místem usmíření s Bohem. Ježíš náš Božský Spasitel, prošel tímto slzavým údolím a konal jenom dobro. Utěšuje zarmoucené, léčí a uzdravuje nemocné. Odpouštěl hříšníkům. Jedním slovem pomáhal  všem. Díky Jemu se milosrdenství stalo viditelné a živé! V Něm dosáhlo svého vrcholu. Ježíš nám zjevuje Boží milosrdenství. On sám je to Boží milosrdenství! Což jsme toto všichni nezakusili při svaté zpovědi, zejména na tomto místě! Je zapotřebí setkat se s Kristem! V pokoře mu přednést a darovat celý svůj život. Celou situaci ve které se ocitáme. Úplně a zcela se na Něj spolehnout, s Ním počítat v každém okamžiku života. Jsme voláni, abychom to učinili s pevnou vírou, s plnou důvěrou, abychom zakusili to nesmírné milosrdenství a potom i sami byli milosrdní.

Rozhodněme se opravdu pro Ježíše! Následujme Ho v životě a potom každá nemoc bude vyléčená. Všechny síly temnoty budou přemožené. Nebudou nám moci nijak uškodit. Slyšíme jak sv. Pavel říká, jak se máme vyzbrojit – vírou a modlitbou. Tím štítem, který nás může chránit od pekelných sil, které jsou velmi aktivní. Ve zkroušené zpovědi, jak víme, jsou nám hříchy odpouštěné, pod podmínkou, že  se upřímně kajeme a litujeme být alespoň trochu lepší. Snažme se tuto posvátnou dobu, kterou nám Bůh dává, skutečně využít očišťováním svých duší, abychom je připravovali, aby byly stálým příbytkem  našeho Božského Spasitele.   

Ježíš využívá příležitost, aby své učedníky poučil o podmínkách, které je potřeba zcela splnit, aby oni byli jeho pravými, skutečnými učedníky! Každý apoštol, Ježíšův učedník, by měl být připravený následovat svého Učitele, který nemá kde by hlavu složil, ale přeje si, abychom Ho následovali. Každý, kdo cítí, že ho Bůh volá, musí si být vědom vyvýšenosti toho vyvolení a povolání.  Musel by znát, co to znamená a pak se plně rozhodnout opustit všechno a následovat Ježíše kamkoli On půjde. Protože Ježíš je pak s námi a nic nás od Něj nemůže odloučit.

Bratři a sestry, každý Ježíšův učedník by měl být připravený s Ním sdílet ty úplné pozemské nejistoty. Jeho jediná jistota je být s Ježíšem na bezpečné cestě spásy. Protože když jsme s Ježíšem nemůže se nám nic stát! Nemáme se čeho bát! My jsme na správném místě, ve správné situaci. Kdo se již rozhodne stát se Ježíšovým učedníkem, musí upustit od všech vazeb těla a krve. On už patří k nové rodině, k nové době, době milosti a tak ti, kteří nepatří k Božímu království, jsou pro něj už mrtví. To nesmíme zapomínat. Jsme povolaní se životem zásadně vázat na Ježíše. To znamená, že Boží povolání v nás musí být tak silné, že přerušíme všechny ty vyzby, které nám překážejí a nedovolují, abychom plně patřili Ježíšovi.

Kdo má před očima jenom Království Boží, jeho spravedlnost, jeho zájmy, ten se nebude ohlížet zpět, ale bude trvale lnout k vůli Boží a dílu, které je mu svěřeno. Je to veliká čest a milost pokračovat v tom díle pro které Ježíš přišel, zemřel a vstal z mrtvých. Posilovat Jeho svátostmi unavené a obtížené na cestě tímto životem. Protože tím se skutečně získává ten příbytek na Nebi o kterém Ježíš mluví.  Ježíš chce svými slovy zdůraznit, že se jedná o něčem mnohem důležitějším a že je hlásání evangelia právě to co je trvalé a na co nesmíme nikdy zapomínat!

Slyšeli jsme dnes v evangeliu, že nějaký farizej -kupodivu zrovna farizej – řekl Ježíšovi, že by měl odejít z jejich města, protože Ho Ježíš chce zabít. Herodes si dříve přál vidět Ježíše, slyšet Ho, ale nepřijal Ho jako Spasitele. Odmítl Ho, protože Ježíš Heroda nazval liškou, zvířecím názvem. Herodes byl slaboch, člověk bez charakteru, vychytralý, vypočítavý. Ježíš odpověděl, že dnes a zítra musí konat zázraky, vyhánět zlé duchy, uzdravovat, pomáhat lidem. Ježíš je podřízený Božímu plánu, vůli Boží. Herodes mu v tom nemůže zabránit. On chce dokončit Otcovo dílo ve světě. Což neříkal: mým pokrmem je plnit vůli Otcovu? On, který je Bůh sám takto mluví. Tím nám dal veliký příklad, abychom i my žili tak, aby se vůle Boží uskutečňovala v našem životě. Tehdy bude všechno na svém místě. Tehdy od Boha skutečně dostaneme všechno co potřebujeme. Bůh zná lépe než my co potřebujeme, co je pro naše dobro to dočasné a zvláště pak to věčné! Ježíš jde k Jeruzalému, protože tam by měl trpět a zemřít na kříži za spasení všech lidí. On překoná nenávist svojí smrtí, svojí láskou. Vydává sebe na vykoupení za druhé, za všechny, za hřích světa. Připomeňme si, bratři a sestry, že Jeruzalém dal tolik proroků zabít a neodpověděl na toto poselství spasení. Bůh poslal Ježíše a je Jeho vůlí, aby všichni přijali Ježíše jako Spasitele a Vykupitele. Bylo Mu líto jeho vlastního národa, který Ho z většiny nepřijal. Chtěl je shromáždit, zachránit, jako kvočna shromažďuje svoje kuřátka, když hrozí nebezpečí. Oni Ho nepřijali jako Spasitele a Vykupitele. Ježíšovi je to líto. Víme, že plakal nad svým městem. On, Božský Spasitel, má takový soucit se svými, s námi. I dnes jsou lidé, kteří nepřijímají Krista jako svého Spasitele. Jakého jiného spasitele mají? Nevíme.

Hle, zde hlas z Nebe zaznívá již více než 40 roků. Lidstvo se rozhodlo pro smrt. Kolik jen dnes nevinných dětí zemřelo?! Říká se, že každou minutu umírá sto nenarozených dětí! Protože je jejich matky nepřijímají. Rozhodují se je zabít. Jaký je to jen zločin! Ročně se jedná téměř o padesát milionů. Panna Maria je s námi. Ona je radost a cesta v naději, skutečné, radostné naději. Víme, že bez Boha není budoucnost. I Nebe nám to říká, abychom pochopili a poslechli. Buďme nástrojem lásky pro ty, kteří nepoznali Boha lásky. Podávejme radostně svědectví o víře a neztrácejme naději na proměnu lidského srdce! Jak mnoho srdcí se tady změnilo a potřebuje se ještě změnit.

My se každý večer modlíme, slavíme mši svatou. Slavíme za ty, kteří tu byli, vás kteří jste teď tady a za ty, kteří přicházejí, aby Pán změnil každé srdce, aby se stalo srdcem lásky, srdcem míru, srdcem odpuštění. Protože, bratři a sestry, každý člověk je Bohem stvořený. Je Božím dítětem, je pozvaný být navždy šťastný ve věčné blaženosti. To tady zakusily miliony lidí. A Bohu díky za ně. Každému člověku je darována svobodná vůle, kterou by se měl rozhodnout jakou cestou v životě půjde, s jakým úsilím, možná i velkým, které povede do věčné blaženosti. Nebo cestou širokou, pohodlnou, která vede do věčné zkázy. O tom jsme něco slyšeli včera... Rozhodněme se jít úzkou a jistou cestou pokoje a lásky.

Jedenadvacetiletá Tanja vypráví o svém otřesném obrácení:

Jsem pokřtěná v katolické církvi. Přijala jsem svátosti Přijímání a biřmování a rodiče mne často v neděli nutili, abych šla do kostela na mši svatou. Dělala jsem to z poslušnosti do patnácti roků. Potom jsem se k tomu už nenechala nutit, protože jsem já jako ostatní mladí v mých letech pila, kouřila a brala drogy. Žila jsem hříšným životem. Stydím se za to. Nebyla jsem šťastná. Naopak. Moje nitro volalo o pomoc. Takový způsob života mne ničil. Cítila jsem se hrozně. Tak jsem stále uvažovala o sebevraždě. Dokonce jsem se i dvakrát o to pokusila. Proč ještě žiji mně začalo být teprve později jasné. Protože mne přesto Bůh miloval. Jeden kněz mi radil, že by bylo dobré, kdybych jela na festival mládeže. Víme, že tehdy sem přijíždí mnoho mladých. Tak jsem se dostala na toto posvátné místo... Při čtyřicetistupňových teplotách jsme za modlitby vystupovali na kopec zjevení a tam mi jedna paní darovala růženec. To byl počátek mého obrácení. Vyprávěla mi o svaté zpovědi, že je to koupel, která nám pomáhá, abychom se zbavili hříchu, abychom zakusili Boží lásku a začali žít novým životem, že to je naše duchovní zmrtvýchvstání. Připravovala jsem se na svatou zpověď. Když jsem uvažovala o tom čeho všeho jsme se dopustila uvědomovala jsem si, že jsem skoro všechna Boží přikázání přestoupila. Když mi kněz po vyslechnutí všech mých hříchů řekl, že mi Bůh všechny moje hříchy odpouští a má mne nesmírně rád, byla jsem velmi šťastná. Říkal mi, že je vůle Boží, že jsem já přišla právě na toto posvátné místo a abych Bohu za to poděkovala. Děkovala jsem Mu a každý den děkuji. Moje srdce zaplavila radost, nepopsatelné štěstí. Je ze mne nejšťastnější osoba na světě. To jsem právě po celý život hledala, ale bohužel na špatném místě. Při adoraci, tentýž dne kdy jsem se vyzpovídala, jsem řekla Ježíšovi v Nejsvětější svátosti : Ježíši, odedneška můj život patří Tobě. Chci chodit s Tebou. Tobě dávám svůj život a na Tebe ve všem spoléhám. Prosím Tě, pomoz mi a buď stále se mnou! Tak se můj život proměnil, říká ta mladá dívka. Každý den se snažím hlouběji prožívat svoji víru. Svědčit o lásce Boží všem, kteří jí ještě nepoznali a nezakusili. Bohu děkuji i za obrácení mých rodičů.

Bratři a sestry, to je jedno podivuhodné obrácení na tomto místě, z tolika tisíc, nechci říct milionů. Vidíte za co máme a musíme děkovat Bohu za toto milostiplné místo a za všechny ty, kteří je navštívili a nyní jsou po celém světě jako apoštolové. Modlí se a pomáhají Bohu, aby se co nejvíce lidí spasilo.

Ježíši, pomoz nám přijmout Tvoje povolání zde na tomto posvátné místě. Panno Maria, díky Ti, že k nám přicházíš a přejeme si, abys se za nás modlila, aby byl Ježíš naší jedinou cestou, pravou pravdou a pravým životem. Abychom byli skutečně Jeho učedníky, pravými bratry a sestrami. Buď nám všem Ty Ježíši první láskou a dej statečnost upustit od všeho co neslouží k šíření Tvého království. Díky Ti, Ježíši, že nás miluješ a stále znovu nás k sobě voláš. Daruj nám milost ať s pokorou přijímáme Tvé volání a budeme Tvými svědky tam, kde žijeme a pracujeme. Amen.