Svědectví:"Věřte a modlete se"

"Lidi moji milí: modlete se, věřte, hledejte, volejte, plačte, klekněte si a děkujte. Zázraky se dějí!

S radostí vás zdravím. Chci se s vámi rozdělit o své svědectví. Nevím na kolik se mi podaří se s vámi rozdělit o to o co chci. Moje problémy se projevily už dávno, nebyla jsem si vědomá, že mám problém až do jednoho určitého dne.

Měla jsem poměr s jedním člověkem, kterého mám stále ještě ráda, ale rozešli jsme se už před 11 roky. V období, kdy jsme spolu žili jsme dostali  dvě překrásné děti. Jsem Bohu bezmezně vděčná za ty děti, které mi dal. Ale v tom vztahu nešlo všechno snadno, zvláště proto, že jsem byla jeho druhá žena. Po čtyřech letech jsme se vzali jenom na úřadě. Po celou dobu našeho společného života jsem vyhledávala rady kněze, seznamovala jsem ho se všemi svými problémy.

Říkala jsem mu upřímně, že miluji svého muže a že bych si přála, abychom mohli uzavřít církevní sňatek. Ale protože byl život plný problémů o kterých jsem knězi vyprávěla nedovoloval mi vůbec, abychom se vzali v kostele. Jeden den po vyčerpávajícím čekání jsem vyhledala svého muže, protože jsme  byli domluveni, že s dětmi pojedeme na výlet, hledala jsem ho zlostná a zoufalá, několikrát mi něco zmateného odpovídal, když jsem mu volala a pak se přestal hlásit úplně. Sedla jsem tehdy do auta a našla jsem ho v jednom z jeho oblíbených míst – v kavárně. Byl veselý, rozezpívaný, usměvavý. Vešla jsem dovnitř, vzteky jsem nevěděla co dělám, vlepila jsem mu facku a odjela domů.  Ten večer jsem prožívala nevýslovný strach, protože jinak byl on kdo je agresivní. Nemohla jsem se nijak zklidnit. Nevěděla jsem co mám dělat, bála jsem se co bude až přijde domů.

Pohlédla jsem na obraz Milosrdného Ježíše, poklekla jsem a z hloubi srdce zvolala, Pane, prosím Tě o jediné, abych nezemřela bez zpovědi. Protože v tom období jsem nemohla dostat rozhřešení a nemohla jsem přijímat Svaté Přijímání.  Ach slzy mi vytryskly a nemohly se zastavit. A potom nepopsatelný pocit tepla, mohu klidně říci, že jsem cítila oheň v srdci, veliká radost mne zachvátila. Něco takového jsem ještě nikdy nepocítila. A ani potom. Nikdy. Byla jsem si jistá, že Ježíš je tu. Vstala jsem a začala jsem zpívat: Díky Ti Ježíši... Trvalo to krátce, ale stačilo to. Ještě i dnes cítím to blaho Boží lásky.

Usnula jsem plačíc radostí a můj strach úplně zmizel. Muž se doma neobjevil celou noc. Ráno jsem se dokonce probudila v dobré náladě. Přežila jsem! Bohu díky! Krátce potom se problémy menšily. Našla jsem si zaměstnání a moje matka se starala o děti. On měl veliké problémy sám se sebou a s alkoholem. Třetí den přišel za mnou do zaměstnání po mnoha výhrůžkách a telefonátech, přišel a chtěl mě zbít přede všemi. Tak byl vzteklý. Takový byl jenom, když byl opilý, a to byl velmi často. Vždycky jsem se snažila vidět jeho dobré stránky, ale to se mi dařilo jen na krátko. Rozešla jsem se s ním ten třetí den. Vyhrožoval mi vším možným. A já i nadále věřila, že ten člověk potřebuje lásku. Vždyť já také. Ale už to nešlo dál. Byla jsem víc než dva roky s dětmi sama, utrápená a depresivní. Modlila jsem se, ale jako bych ani sama tu modlitbu neslyšela. Ale Bůh ano. Začala jsem hodně pít. S pitím přišly cigarety a tomu odpovídající společnost. Hledala jsem lásku na všechny možné způsoby a ve všem možném světském, myslela jsem, že je to tak dobré. Byla jsem ztracená. A pak se stalo strašné dopravní neštěstí, moje dcera a já jsme byly těžko zraněné a syn to vše přežil on sám ví jak. Brala jsem i antidepresiva a nic mi to nepomáhalo. Před třemi roky mne na několik dnů přišla navštívit i moje kmotra. Ani její přítomnost mi nijak zvláště nepomohla. Pak mi prostě a otevřeně řekla: Máš problém a jedině Bůh ti může pomoci ho řešit. Radila mi, abych se modlila k sv. Benediktu na to abych se zbavila pití. Udělala jsem to. Modlila jsem se devět dnů. Během těch devíti dnů jsem měla tolik pokušení a když jsem se modlila, myslila jsem, že umřu, že padnu každou chvíli. To byla pokušení, abych ustoupila od modlitby. ALE NEUDĚLALA JSEM TO, Bůh je silný a velký. Od prvního dne devítidenní pobožnosti jsem nevypila ani kapku alkoholu a to trvá stále. AMEN.

Už za 15 dnů jsem si začala přát přestat kouřit i cigarety. Tři dny před svátkem sv. Antonína jsem zavolala svoji kmotřičce, která byla ze mně šťastná, a ptala jsem se jí jako malé dítě: Může mi svatý Antonín pomoci, abych přestala kouřit? co si ty o tom myslíš? Ona se smíchem odpověděla, že může. A já odpověděla: Tak super! Budu se modlit alespoň třídenní pobožnost. A stalo se to! Přesně na svatého Antonína jsem přestala kouřit. Oooooo Bože, miluji Tě! Přestala jsem brát tabletky. Společnost "kamarádů" se rozpadla sama. Příbuzní, kteří ve mně viděli jen problém a snažili se pomáhat špatným způsobem se také diví. Někteří z nich se mi vysmívají ještě i dnes. Dělají si legraci, ale také mne provokují. Ale to co Bůh dá, to nikdo  nemůže vzít.

Měla jsem soud kvůli alimentům. S bývalým mužem to nebylo lehké, ale opět moje kmotra mi řekla: Modli  se k svatému Expeditovi o šťastné vyřešení soudních sporů. A opravdu alimenty dodnes chodí v pořádku. BOHU DÍKY.

A potom jsem ještě ten rok jela do Medžugorje. Víte Panna Maria, se mi vždycky zdála být nějaká vzdálená a bylo mi nějak vzdálené modlit se k Panně Marii. Nevím přesně proč, ale šla jsem bosa a celý růženec jsem se modlila a děkovala. Došli jsme k soše Panny Marie. A sama nevím jak jsem se ocitla na kolenou se slzami v očích a měla jsem pocit, že Ona jenom mne očekává v celé té mase lidí. Ach moje slzy! I teď, v tuto chvíli mi samy tečou. Odevzdávám je své Matce a nevím jak se jí to daří, ale vím, že mne má ráda a mně darovala lásku k růženci a já jsem prosila Pannu Marii, aby mi uzdravila srdce, protože mne mučily rány v něm. Teď je moje srdce zdravé, moje Matka se modlila za mne a se mnou. Drahá Panno Maria, přijdu za Tebou opět a poděkuji Ti.

A málem jsem zapomněla: právě jsem nastoupila do zaměstnání. Jsem u toho nejlepšího zaměstnavatele, u svého bratra, který se jmenuje Josef. Než jsem dostala zaměstnání, modlila jsem se 30 dnů k sv. Josefovi, aby se mi postaral o nějakou práci, kterou bych mohla vykonávat se svým podlomeným zdravím a abych byla užitečná. Drazí moji lidi! Modlete se, věřte, hledejte, volejte, plačte, klekněte na kolena, děkujte. Zázraky se dějí.

Ještě jen to, že při té autonehodě se desátkový růženec, který byl v autě na zrcátku ocitl v mé ruce. To mi lékaři potvrdili. A modlila jsem se každý den alespoň desátek růžence. Teď se modlím mnohem více, mnohem lépe, mnohem snadněji, modlitba mne neunavuje, naopak, bez modlitby neexistuje ani okamžik, protože se snažím do všeho co dělám vnášet požehnání Boží nakolik je to jen možné.

Napsala jsem to z lásky k vám a doufám, že to moje svědectví - i když je jen tak stručně napsané - pomůže alespoň jedné duši, bude-li to vůle Boží.

Přeji hodně Božího požehnání.

M.N.

(Přeloženo z Medjugorje-info.com)