Svědectví kněze o zázračných událostech kvůli kterým uvěřil v Medžugorje
Před tím než napíšu jakýkoliv komentář, uvádím, že počkáme na prohlášení Kongregace pro nauku víry. Ale myslím, že by pro lidi bylo zajímavé vyslechnout si můj příběh z Medžugorje - píše Fr. Dwight Longenecker na bloku Patheos.
V roce 1985 jsem byl anglikánský kněz žijící v Anglii. Tehdy mne skupina anglikánů a katolíků pozvala, abych s nimi navštívil Medžugorje. Nechtěl jsem jet. Vzhledem k tomu, že jsem bývalý křesťanský fundamentalista, nebyl jsem příliš nadšený pro zjevení Panny Marie. Odmítal jsem. Oni na tom však trvali. I nadále jsem odmítal. Řekli, že cestovné mi zaplatí někdo jiný. Nechtěl jsem jet. Přemlouvali mne tak dlouho, až jsem na to přistoupil. A tak jsem jel v době, kdy Medžugorje prožívalo svůj vrchol.
Mohu jen vyprávět o svých vzpomínkách z cesty:
Lidé se všude zpovídali. V kostele svatého Jakova, v centru místa, stále probíhaly mše. Lidé stáli v řadách, aby viděli vizionáře, kteří tu i nadále žili, i nadále byli adolescenti a nadále měli každodenní zjevení.
Františkáni velmi silně kázali. Bylo cítit mocný charizmatický element – díkůčinění, velebení, ctění hudbou a horlivým kázáním.
Jestli si dobře vzpomínám vizionáři v šest v podvečer odešli do sousední místnosti, kousek dále od kostela svatyně, kde docházelo ke zjevením. Celé město se začalo modlit růženec. Modlili se i všichni návštěvníci. Zjevení začala v 18,20. Končila asi v 18,40 a lidé se modlili poslední tajemství.
Druhý den našeho pobytu zde, jsem si sedl na terasu domu, kde jsme byli ubytováni s velikou ženou jménem Eleanor. Když jsme se začali modlit růženec, pozvedl jsem pohled, a slunce bylo jako blesk světla na nebi. Podíval jsem se dolů k zaparkovanému autu a slunce se odráželo na autě ve tvaru blesku. Eleanor a já jsme se společně modlili růženec. Oči jsem měl zavřené. Eleanor mě v 18,20 dloubla loktem do žeber a ukázala vzhůru.
Slunce nyní bylo jako disk bílého světla na nebi, jako hostie. Potom, zatímco jsem se díval, začalo se točit, nejdříve ve směru hodinových ručiček, a potom v opačném směru. Jiskry vyskakovaly z okraje slunce jako ohňostroj. Podíval jsem se dolů a slunce bylo bílý disk, který se točil na karoserii auta. Myslím, že by se to nestalo, kdyby se mi to jen zdálo, a i Eleanor viděla totéž. Proto do mne dloubla. Nejsem si jist jak dlouho to trvalo, ala když jsme to vyprávěli poutníkům z naší skupiny, říkali, že mnoho lidí v městě vidělo stejný jev.
Ještě několik neobyčejných věcí: dny, které jsme tam společně prožili, byly dny neuvěřitelně hlubokého společenství mezi námi. Zdálo se, že máme vyšší úroveň světla. Zdálo se, že milujeme jedni druhé neuvěřitelnou láskou a téměř jsme se stále radostně směli. Představte si při cestování s velmi velkou rodinou a přáteli a že jste celý čas pod vlivem lásky a radosti, kterou sdílíte. Poznali jsme i poutníky z celého světa s kterými jsme hned navázali vztah téměř rodinný, a nový růženec, který jsem tady koupil měl pastelovou barvu, a když jsem přijel domů (a růženec byl stále ještě zabalený) proměnil barvu na zlatou.
Papež před dvěma roky zachránil Medžugorje před zákazem poutí
Napsáno 16. května 2017.
(sdílej)
(Převzato z medjugorje-info.hr)