Fra Danko Perutina: Panna Maria přivedla mladíka od okultizmu ke kněžství

V rámci večerní promluvy při mši v Medžugorji 7. 11. 2025 zveřejnil Fra Danko Perutina následující šokující svědectví :

Jeden mladík z USA vypráví ve svém svědectví, že byl pokřtěn na Velikonoční vigilii  v 1995. roce. Za čtyři roky se narodil jeho mladší bratr.  Dále ve svém svědectví vypráví: Byli jsme katolíci, ale do kostele jsme chodili jen několikrát do roka, převážně na Vánoce a Velikonoce. Když mi bylo šest roků rodiče se rozvedli a život, jak jsem ho poznával, se rozdělil na dvě části. Maminka se znovu vdala a táta se od nás úplně vzdálil. Ta malá jiskra víry, která v naší rodině byla  teď úplně zhasla. Jediné světlo v mém dětství byla moje babička. Tehdy jsem to nechápal, ale ona byla neviditelný základ mé víry. Kotva, která mne jednoho dne přitáhne zpět, když se vzdálím od Boha. 

Když nastala puberta, zdálo se mi, že  nikdy a nikam nezapadám. Chodil jsem po chodbách své školy a cítil jsem se jako cizinec. Uvědomoval jsem si, že je ve mně něco odlišného. Nakonec jsem se rozhodl, že když už jsem jiný, mohl bych i jinak vypadat. To rozhodnutí mne přivedlo k tomu, že jsem se stal darkerem. Chodil jsem tam, kde se shromažďovali nepřijímaní lidí, kde se bolest mohla nosit jako pancíř. Černá tu nebyla jenom barva, ale poselství. Každé ráno jsem se záměrně oblékal do černého od hlavy do paty. Nosil jsem dlouhý kožený plášť, který se dotýkal střevíců. Ostře zastřižené vlasy jsem si barvil různými barvami – zelenou, červenou, modrou a oranžovou. Černé linie na očích a černý lak na nehtech doplňovaly můj vzhled. Nejednalo se jen o šokujícím vzhledu. Jednalo se o spojení temnoty mého zevnějšku s chaosem mého nitra. Darkeři mi dávali pocit, že mezi ně patřím. Když jsem našel svoje místo na světě, moje srdce stále žíznilo po něčem vyšším, po spojení s neviditelným, mystickým a tajemným. Ta touha mne vedla cestou duchovního zkoumání. Internet v té době byl nový a nabízel nám vzrušující rozhled po celém světa, vzrušující možnosti a zkušenosti s poučováním. Můj nejlepší přítel a já jsme ho užívali, abychom se naučili vše co jsme mohli o okultizmu. Strávili jsme bezpočet hodin četbou o okultních praktikách, věštění budoucnosti, psychické energii a paranormalitě. Ne jen, že jsme o tom četli, ale také jsme to praktikovali. A čím hlouběji jsme vnikali do tohoto světa New Age spirituality, byli jsme svědky věcí, které jsme si nedokázali vysvětlit, které byly podivné a zneklidňující, ale někdy i zastrašující. To co začalo jako pátrání po světle nás brzy potopilo do temnoty.

řibližně v té době jsem začal navštěvovat setkání mladých u jednoho pastora. Jeden večer měl kázání, které mi změnilo život. I když ne způsobem jakým si on představoval. On, protestantský pastor kázal o katolicizmu ve smyslu, že je špatný a že narušuje křesťanství obecně. Katolickou Církev nazval babylonskou nevěstkou, zkorumpovanou a démonickou. Já sice nebyl praktikující katolík, ale přesto mne jeho kázání rozběsnilo. Jeho slova byla přímým útokem proti mé babičce, která byla tak oblíbená a věrná katolička. Celá záležitost byla velmi zneklidňující a musel jsem se uklidnit. Brzy jsem opustil setkání, prošel jsem se tři kilometry domů, abych tak měl čas na přemýšlení. Během těch úvah se hluboko ve mně  něco rozhýbalo – je potřeba poznat pravdu!

Když jsem se vrátil domů udělal jsem něco co dělám vždycky, když mne něco chytne. Začal jsem zkoumat. Ale tentokrát namísto  věštění jsem si pročetl všechno co jsem mohl najít o Katolické církvi. Tehdy jsem narazil na něco dojemného. Článek o jedné ženě jménem Maria, která dávala poselství nějakým dětem v malé vesničce v Bosně- Hercegovině. Neměl jsem pojem, kdo je ta Maria, ale i kdybych byl pochopil, že je to matka Ježíšova, tehdy by to pro mne nic neznamenalo. Považoval bych Jí jen za další postavu z mýtů nebo z tradice. Ale něco na těch textech mne přitahovalo. V tom článku bylo psáno, že ta žena Maria od lidí žádá, aby se postili o chlebu a vodě každou středu a pátek. Můj nejlepší přítel a já, kteří jsme stále ještě praktikovali okultismus, jsme se rozhodli to vyzkoušet. V okultním světě a spiritualitě New Age se všechno točí kolem výměny. Vykonáš nějaký rituál nebo přineseš nějakou oběť a dostaneš něco zpět.  Přistoupili jsme k Mariinu požadavku půstu se stejným způsobem. Zcela jsme očekávali, že něco získáme, když uděláme to co Ona žádá. Neuniklo mi ani nakolik mne udivovalo, že jsem byl vůbec ochotný plnit požadavek nějaké ženy, kterou jsem vůbec neznal, z daleké země, kterou jsem nedokázal ani najít na mapách. Přesto už tehdy, nevědomě, už působila milost. A postupovala díky mému prostému ANO, připravujíc moje srdce na to co nastane. Podle požadavku té ženy jsme se postili přísně o chlebu a vodě každou středu a pátek. O půlnoci jsme společně přerušovali půst tím, že jsme si objednávali picu. Byli jsme na minutu přesní.

V tomto období byl můj život rozporuplný. Pravidelně jsem se postil o chlebu a vodě, ale i nadále jsem se zapojoval do okultních praktik. Ale něco se ve mně už začínalo měnit i když jsem to tehdy ještě nechápal. Pomalu téměř nepostřehnutelně, díky tiché přímluvě Královny Míru, ve mně již působila milost. I když se půst koná z falešných důvodů, je půst mocným nástrojem v Božích rukou.  Skrze půst Bůh již pročišťoval, uzdravoval, hojil a vracel to co už dlouho bylo ztraceno v temnotě. Mnohem dříve než jsem vůbec uvěřil, že Panna Maria existuje, Ona o  mne už bojovala. Pevně věřím, že mne Panna Maria dovedla ke svým poselstvím o půstu, abych půstem mohl získat milost uzdravení své duše.

Jak jsem na internetu četl více o katolické víře, začínal jsem si jí více vážit. Začal jsem chodit na mši téměř každou neděli, zpočátku ze zvědavosti. Také jsem každý den více rozvíjel modlitební život. Nevědomě jsem bral do rukou mocnou nebeskou zbraň - půst spojený s modlitbou. Nevypadalo to jako moc, ale jako jednoduchost, ale přesto se ten chléb a voda staly mým mečem a Boží milosrdenství začalo vnikat skrze praskliny mé duše.

Také jsem měl zájem o další učení o katolictví, tak jsem se rozhodl navštěvovat Univerzitu sv. Tomáše v Sant Paulu v Minnesotě. Napsal jsem email univerzitnímu kaplanovi, bratru Jeffovi. Po několika emailech mě pozval, abychom se setkali po nedělní mši. Přišel jsem toho říjnového rána na Univerzitu se svým obvyklým zcela temným vzezřením. Byly tu pestrobarevné do špičky upravené vlasy, černé linky na očích, černé nehty, černý oděv od hlavy k patě a dlouhý černý plášť. Bratr Jeff mne nikdy ještě neviděl. Pravděpodobně si pomyslel: Pane, smiluj se! Co je tohle? Ale místo, aby něco kritického řekl, hřejivě se usmál, odvedl mne na snídani a pak se zeptal: Pomýšlel jsi ty někdy o tom jít na seminář? – Co je to? – To je místo, kde se mladíci oblékají za kněze. Já stále ještě zpola ponořen do okultního způsobu uvažování jsem se zeptal: A jakou moc tím získávají? – Oni ve skutečnosti nezískávají moc, ale dovol mi, abych ti ukázal seminář - odpověděl trpělivě bratr Jeff.  Tento rozhovor zasel setbu. Za několik roků po tom prvním setkání jsem se zeptal bratra Jeffa co ho vedlo k tomu, aby mi navrhl kněžství, protože jsem rozhodně nevypadal jako typický budoucí bohoslovec... Řekl mi, že moje otázky v našich emailech jasně ukazovaly, že jsem mladík, který hledá něco hlubšího, chce se více zapojovat do Církve a tak to přijal.

A všechno to začalo s tou Ženou jménem Maria z Medžugorje.

Když jsem po několika letech přijel do Medžugorje, první co jsem udělal bylo obnovení mého zasvěcení Blahoslavené Panně Marii, té Ženě, o které jsem nic nevěděl, když jsem o Ní poprvé četl na střední škole. I když jsem Pannu Marii neviděl, nemohl jsem se ubránit, aby mne nezaplavil pocit slávy Božího stvoření. Nebyly tu zázraky ani dramatická znamení, jenom tichý mír, který naplňoval touhu, kterou jsem roky v sobě nosil.

Medžugorje mne poprvé oslovilo skrze displej počítače, skrze půst a otázky, kterým jsem sotva rozuměl. Nyní, když jsem stál pod medžugorským nebem, jsem znal, že Panna Maria se mnou ještě neskončila. Doufal jsem, že se jednoho dne vrátím ne jako poutník, který hledá světlo, ale už jako kněz, který je nosí. 28. května 2011 ve věku 26 roků,  gotský tínejdžr, to je „darker“, který prožil dlouhé roky hluboko ponořený do okultizmu, byl vysvěcen za kněze Ježíše Krista v katedrále svatého Pavla. Moje babička, která se za mne modlila v období mé temnoty, tam byla přítomná. Ten den jsem odevzdal svoje kněžství do rukou Panny Marie, protože právě ta mne od počátku vedla. Na novokněžský obrázek jsem vybral obrázek Blahoslavené Panny Marie, Gospy, a na druhou stranu jsem vybral slova z modlitební knížky Blahoslavené Panny Marie:   

Svatá a Neposkvrněná Panno Maria, jak najít správně slova, abych Ti poděkoval, protože skrze Tebe jsme přijali svého Vykupitele, Pána Ježíše Krista.

Za 18 měsíců jsem se znovu vrátil do Medžugorje. Tentokrát už jako kněz vedoucí skupinu 26 poutníků ze Spojených států amerických. Poprvé jsem tehdy zažil kněžství jako něco co zcela patřilo Ježíšovi. Zpovídání v Medžugorji bylo nejdelší službou ze všech.

Před roky jsem na internetu narazil na neznámé vyprávění o Ženě jménem Maria o které bylo psáno, že se zjevuje v nějaké vzdálené vesnici. Tehdy jsem nevěděl kdo to je. Věděl jsem, že mi něco v jejím poselství zapálilo srdce. Ta prostá zvědavost mne dovedla k půstu, potom k víře a nakonec ke Kristovu oltáři.  Paní, jménem Maria, kterou jsem kdysi poznával jen jako mystérium, se stala mojí Matkou, mojí spolupoutnicí, mým nejjistějším průvodcem. Vodila mne od iluze k pravdě, z temnoty do světla, od falešného života do života proniknutého skutečnou Kristovou přítomností. Pokaždé, když pozvednu ruce k požehnání, cítím neviditelné pouto, které mne spojuje s Ní, s jejím Synem a Milosrdenstvím, které formovalo moje kněžství v ohni milosti. Amen. 

(Přeloženo ze zvukového záznamu, mírně upraveno)