Při zpovědi probíhá zásadní boj našeho života

Fra Mario Knezović, kázání v Medžugorji 31.3.2023

Drazí bratři a sestry, ctitelé Panny Marie, Královny Míru, Ježíšovi přátelé! Proroci podle svého okruhu působení jsou ti, kteří nepředvídají magicky budoucnost, ale ti, kteří vyzývají lidi k proměně, obrácení a duchovní vážnost. Ve skutečnosti se proroci snaží člověka zrodit znovu v pravdě. Protože, když se vnucuje lež jako princip života, potom zlo vládne v lidských duších a potom i systému a celému lidstvu. Prorok je hlasatel pravdy pro kterou je ochotný snášet veškerou kritiku, všechno zesměšňování i vlastní život položit.

Dnes nám prorok Jeremiáš říká, jak je to pro něj těžké – a já chci o tom s vámi rozjímat. Jasně říká: Slyším pomluvy mnohých, hrůza ze všech stran. Udejte ho! My ho udáme! Tedy zatím co on hlásá pravdu, pozvedá hlas pro ty, kteří jsou umlčováni, druzí usilují pošlapat jeho dobré jméno. Šíří pomluvy! Pomluva je ve skutečnosti záměrné šíření nepravdy o něčemu nebo o někom i když víme, že je to lež. To je závažná pomluva. Pošlapání cti a důstojnosti druhé osoby přesto, že víme, že se jedná o lež. Dnešní svět takovou pomluvu nazval poněkud moderněji: pojmem, který se nám nezdá být pomlouvačným, ale ve své struktuře je právě takový. To je PROPAGANDA.  Propaganda určitých myšlenek, životních směrů a to i když známe, že je to zvrácené! I tehdy, když víme, že skutečnosti nejsou prověřené. I tehdy, když víme, že proto nemáme argumenty. Přesto propaganda dělá svoje. To jsou současné pomluvy svého druhu. Propaganda!

A v takovém prostředí prorok říká: Všichni kdo mi byli přáteli čekají na můj pád. Myslím, že jste téměř všichni zakusili, že jste někdy prožili bolest opuštěnosti od těch, kteří vám byli kdysi jako přátelé se kterými jste spolupracovali, sdíleli nějaké plány, snili sny, a potom ten falešný přítel čekal na váš pád, aby si on mohl snad vylepšit svoje postavení nebo zrealizovat nějaký svůj zájem. To falešné přátelství Ježíš velmi dobře zakusil na vlastní kůži. Jestli vůbec někdo, pak On.   Protože zůstal opuštěný, zrazený, vydaný druhým, přehlížený a to právě od těch, kterým prokazoval ty největší skutky. Zažil opuštěnost od těch přátel, kteří nejvíce milostí od něj dostávali. Proto říkal Martin Luther King: Na konci konců, moji drazí, kdo nám co v životě řekl, ale budeme si pamatovat jejich mlčení, když měli promluvit! Dnes jako by nám chyběla odvaha, abychom se postavili na obranu za to co je nám důležité. Abychom vystoupili a řekli slovo na obranu těch, kteří jsou možná i pomluvami napadnutí. Kteří jsou veřejně zesměšněni. Ale budeme tehdy raději mlčet kvůli nějakému svému zájmu a to si budou lidé o nás pamatovat. Ne co jsme řekli, ale když jsem mlčeli a měli jsme promluvit na obranu pravdy a nějakého svého přítele!

Prorok nám dále říká: Možná ho svedeme a pak ho budeme ovládat. Vidíte, bratři a sestry ta léčka SVÁDĚNÍ je stále jako nabídka - nabídka světa – svést tě! A když tě jednou svedou, když jedenkrát uděláš kompromis v záležitosti, kde není místo pro kompromisy, když jednou dáš na prodej svoje hodnoty, svoje přesvědčení, svoje křesťanství, ty jsi sveden! A jaký je další krok? Budou tě ovládat! Budou ti vládnout, drahý můj příteli, drahý můj věřící! Tak funguje svět. To jsou ti synové temnoty, kteří jsou moudřejší - jak se říká - než synové světla! Protože chtějí svést lidi, různými nabídkami, aby tě polapili do své sítě a pak nastane ovládání tvého života, tvojí vůlí, tvojí svobodou a násilí nad svědomím. Nedopouštějme to? Protože každé svádění je navádění na hřích. Když jedeme po hlavní cestě a chceme něco po straně, co řekneme? Sjeď trochu stranou... Víme co se dnes v moderní době děje, když se zajede trochu stranou co se děje v nočních hodinách, ale i někdy v poledne. Pokud potřebujeme odpočívat, všechna čest, to chápeme co je myšleno... Ale když sjedeme stranou z té hlavní cesty pak se děje buď zločin nebo smilstvo! Třetí možnosti není.

Vidíte, bratři a sestry, to je to, když odbočíme z hlavní cesty, vstupujeme do tmy  nemorálnosti a toho co je pohoršující! Proto je v této době jediné řešení v tomto čase v tom co říká Boží slovo: Svůj spor svěř Bohu! My možná někdy jako lidé i jako křesťané doufáme, že se někdo postaví za naši obranu. My můžeme jenom konstatovat, že v naší době, zákony a systém němě přihlížejí jak spravedlnost ve vězení úpí a křičí. Proto nám nikdy nemůže dojít ani pravda a spravedlnost od tohoto zdroje. Proto nám říká prorok : Svůj spor, svoje muka, to za co jsi obviněn, svěř Hospodinu! Jak říkal Bůh: Všechno zlé na vás budou žalovat. Budou vás předvádět před soudce a správce lidu a vy tehdy dostanete milost co budete říkat. To znamená – svěřit svůj spor Bohu! Tedy začněme s tím, aby Bůh řídil nějaké situace a ne my lidé, svojí snahou, chytrostí a nějakými metodami, které vždy zůstanou nedokonalé, v polovině cesty a my zklamaní.

Jak je to krásně řečeno v tom žalmu, který zvláště dobře zpívá náš známý zpěvák Stijepo Gledž Markos z Dubrovníku – „Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti....“ (žalm 18.) A právě v tomto prostředí těch provazů smrti se ocitl Ježíš mezi těmi, kteří měli jeden jediný úkol: Číhali! Víte, co znamená číhat?! Pozorně čekat na okamžik, kdy někoho můžeš nachytat při něčem jako chybičce. Celou dobu oni číhali, aby ho mohli kamenovat, vyhnat ho ze scény...

Dnes číhají na křesťany. Dnes jsme my křesťané opravdu vystaveni tomu číhání, ze strany různých tajných služeb tohoto světa a chcete-li jsme vystaveni obviněním a službám tvůrců nové ideologie hanebnosti a nestydatosti bez Boha! Všichni ti, kteří budou prorocky mluvit budou pomlouváni, kamenováni, a dnes se kamenování nekoná tím hmotným kamením, ale mediálním linšováním, veřejnou pomluvou, zostuzováním, které není nikdy možné smýt i kdyby si byl jakkoli na straně spravedlnosti a pravdy! To může smýt jedině na nebesích i v srdci Pán!  Proto je důležité svoji spravedlnost svěřit jemu, který je Syn Boží.

Vidíte, jak Ježíše Krista provokovali: Rouhá se! Rouhat se znamená, že ďábelsky hřeší...! Rouháš se, protože se děláš Synem Božím! Jestli myslíme, že to bylo kdysi dávno, mýlíme se! Teď se objevilo nějaké nové hnutí radikálních obyvatel Izraele, které požaduje, aby byli zákonem pronásledováni ti, kteří říkají, že Ježíš Kristus je Syn Boží, protože oni jako že ještě očekávají svého mesiáše!

Vidíte kam až to dnes všechno jde. Ježíš v těch okamžicích, když mu říkali, že se rouhá – to je pro mne velmi důležité – víte kam odchází? Když oni ho provokovali, pomlouvali, chtěli ho kamenovat – On odchází na jedno místo..., jak nám říká evangelium, že On odchází na místo, kde Jan křtil. Ježíš odchází na místo, kde byl i On pokřtěn. Odchází na místo, kde Duch Svatý na něj sestoupil. Odchází na místo, kde bylo slyšet: Ty jsi Syn Boží! V Tobě jsem nalezl zalíbení! Poslouchejte Ho! To je i naše oáza. A my, když jsme ukřižováni tomuto světu, vraťme se k prameni svého křtu! Tam kde si tě Bůh zamiloval. Tam, kde jsi pocítil, že jsi dítě Boží, tam kde jsi přijal ten bílý šat, kde ti bylo řečeno: Ať je ti tento bílý šat znamením důstojnosti! Žij důstojně v Kristu! Dítě jsi Boží! Síla Ducha Svatého sestoupila na tebe! Do takové situace se vracejme, bratři moji a sestry! K pramenům svých vnuknutí! K pramenům svojí víry! Do okamžiků, kdy jsme pocítili milost! To jsou ty Oázy, kam se musíme utíkat, abychom byli uchráněni od útoků a linšování tohoto světa bez duše, kde se staneme Božími.

Proto je tento čas, kající čas, zvláště krásný ke zpovědi. A je krásné co papež František říká kněžím: Seď ve zpovědnici. Nabídni zpověď. On někdo přijde! Přijde duše, jestli ty čekáš, abys dal rozhřešení ve jménu Ježíše Krista. Protože dnes, jestli zůstane svět bez zpovědi, my ve skutečnosti zabraňujeme Kristu, aby naplňoval dílo spásy a zábrana plnění skutků spasení je hřích proti Duchu Svatému a ten hřích není možné odpustit!

Ve své knize „Život hodný života“ Fulton Sheen, veliký kardinál z Ameriky, píše o mnohém a mezi nejdůležitějším tam dělá závěry i o osobách, které se odmítali vyzpovídat, některé mají těžké hříchy, styděly se vyzpovídat! Mnohé na sobě nosily těžké rány po hříchu. A když došlo do chvíle, kdy se mají vyzpovídat, říká on, když říkal: Pojďte se vyzpovídat! Pojďte přijmout milost! Protože svátost smíření, zpověď, je svátost uzdravení, svátost zhojení, svátost nového narození... Nové srdce dostáváš!!! Ty osoby křičely: Jestli existuje Bůh, ať je proklet! To on doslova uvádí...

Proto se dnes nedivme. Lidé, kteří se sžili s hříchem, těm Bůh překáží. Proto křičela jedna žena, ať je proklet Bůh, jestliže existuje!  Ona nebyla ochotna přijít a odevzdat hřích Pánu a on kvůli hříchům přišel! Kvůli hříšníkům přišel, aby vyznali své hříchy! Aby je odevzdali Ježíšovi... Protože Ježíš je lékař. On uzdravuje.  On uzdravuje, bratři a sestry!

Proto se my odevzdejme. To je ten náš spor. Ten náš podstatný spor se odehrává ve zpovědnici. To je to - nechci říct - místo soudu, ale milosrdenství! Tu je naše bojiště. Tu je naše vítězství. Tu je naše pravda! Tu je naše věčnost! Právě ve zpovědnici, když je ti řečeno: Jdi a už nehřeš! Ty jsi člověk. Dávám ti nové srdce, novou duši! Jdi a už nehřeš! Kéž nám Bůh dá tu milost. Amen.

(překlad ze zvukového záznamu homílie)