Pravý odpočinek je jedině mír v Bohu

(Paula Tomić)

Pravidelně toužebně očekáváme léto, protože ono symbolizuje odpočinek, uvolnění, vzdálení se od všedních dnů a čas, kdy konečně uděláme to něco na co během roku nemáme čas. Ve skutečnosti pak ten vysněný letní plán dopadne úplně jinak.

Pravda je, že se dočkáme poněkud uvolněnějšího rytmu dne, protože se alespoň nemusíme snažit uhodnout v kolik hodin má být které z dětí ve škole a kdy je které potřeba odvážet a dovážet ze školních nebo mimoškolních aktivit. To ostatní je víceméně ještě náročnější, protože je veliké horko. Horko je venku, horko je v přehřátém automobilu. Přitom je chladno v obchodech a uzavřených klimatizovaných kancelářích, a ty náhlé šoky teplotních změn o několik desítek stupňů Celzia člověka ještě více zatěžují, vyvolávají nachlazení a ztuhlost některých končetin těla, které jsou vystavené vlnám chladného klimatizovaného vzduchu. Zvýšený  provoz je na cestách, hraničních přechodech i ve společenských událostech…

Těšíš se, že se osvěžíš mořskou vodou, ale očekávají tě návaly na pláži a na parkovištích. Lidé podobní zombiím vystavují svoje potetovaná těla v hanebných plavkách na pražícím poledním slunci a nedbají na upozornění o škodlivosti UV záření a spáleniny, které to silné slunce vyvolává v době od 11 do 17 hodin, jakoby nevěděli, že kůže si všechno pamatuje, vše vpíjí a hromadí a pak se divíme kde se bere vzrůst počtu zhoubných kožních onemocnění.

S tím návalem na plážích je spojený i hluk hudby, která burácí ze všech stran a šťavnatých nadávek, které se skládají do jednoduchých vět. Složitější se už neužívají, protože se při rozhovoru zásadně i dopisuje nebo hovoří s někým jiným na mobilu. Nával je v obchodech,  v kavárnách i na koncertech, které se pořádají skoro každý večer v tvém blížším nebo vzdálenějším okolí. Špatně se spí, protože se chodí pozdě spát, nebo nemůžeš usnout horkem nebo proto že tě štípou komáři… Hlavně po očekávání toho „odpočinkového“ léta, je brzy slyšet: „Jen ať už to léto skončí a ta horka přejdou!“ Tak takoví jsme my  lidé, stále sníme o něčem jiném, očekáváme něco jinak, doufáme v něco dokonalejšího. A to „něco“ je vždycky stejné nebo horší než ono „teď“.

Psychologie definuje zdravou osobu jako osobu, která je schopná žít nyní a teď s Bohem. A to je ve skutečnosti veškerá moudrost. Když jsi s Bohem za všech okolností, máš všechno. Protože nakonec je všechno pomíjející i jenom Bůh zůstává. A to říká i Panna Maria v posledním poselství: „Radujte se, dítka, a buďte radostní i v těžkostech a budete mít sílu, protože si budete vědomi, že jste pomíjející a budete umět Bohu všechno odevzdávat.“ (poselství 25. 6. 2026) Moudrost života je být radostný v tom, co máš a umět Bohu odevzdávat to, co žiješ. To dává sílu a smysl tvé existenci a to vytváří zápisy ve věčnosti, která jediná není pomíjející. Panna Maria je moudrá učitelka, která vidí tu naši neznalost a dezorientaci v prostoru a času našeho života.

My lidé nějak stále očekáváme nějakou dokonalou dobu a nějaké dokonalé podmínky. Čekáme i na to až se budeme cítit připravení a zdraví, abychom něco udělali, v něčem pohnuli, něco proměnili… a ve skutečnosti ten dokonalý okamžik neexistuje. I v Bibli vidíme, že Ježíš nikdy neměl dokonalé lidi ani dokonalé situace, naopak, pracoval s hříšníky, bázlivci, nemocnými, lidmi na okraji společnosti… Neměl dokonalé ozvučení a sály na promluvy, ale uměl si pomoci na kopcích, na loďkách… A nakonec skončil jeho život zcela nedokonale, úplně hanebnou smrtí ukřižováním. A co to Ježíš měl co my nemáme? Měl  úplnou odevzdanost do Boží vůle! Měl plný souhlas s Božím nyní. Měl plnou důvěru v Otce. A proto měl mír.

Základní předpoklad odpočinku je mír. Mír kolem nás, ale ještě více Mír v nás.

I já jsem byla několik dnů na odpočinku. I když to skutečně bylo uvolnění, bez povinností, bez návalů lidí, protože jsme přebývali v jednom malém, odlehlém místě na Pelješaci, kde jsme byli skoro sami na pláži, a přesto jsem tu neprožila pravý odpočinek. Prožila jsem ho v modlitbě na modlitebním setkání s bratry a sestrami. Ve vděčnosti, slavení a písni, ve společenství otevřených srdcí, která dovolí Bohu, aby do nich vyléval svou milost. A všechny milosti jsou předem zapakované do jednoho velikého, nadpřirozeného míru, který ti ztiší všechny starosti, zklidní všechnu anxiosnost, rozpustí veškerý strach, zklidní všechny křeče v těle, uklidní srdce, dá ti, že začneš cítit, že jsi opřen o tu Věčnou skálu, milován tím Věčným Životem, ochranně svázán a přitahován provazy Věčné lásky. A pochopila jsem, že jsem si více odpočinula za tu půlhodinu hlubokého prožívání toho Míru, kterým je sám Bůh a který ti může dát jenom Bůh, a ne všechny dny jakkoli promyšlené dovolené.

Proto, moji drazí čtenáři, jestli se teprve připravujete na letošní dovolenou, jestli ještě plánujete odpočinek na toto léto, jestli vymýšlíte něco ohromného, abyste naplnili svůj prázdný život a prázdné srdce – tady máte nejdokonalejší cestu jak si skutečně odpočinout: Hledejte Mír Boží a jděte za ním a On dá pokoj duším vašim. Pravý odpočinek je odpočinek v Bohu – proto na svých dovolených  nevyhledávejte vnější zábavu, ale hledejte Boha a jeho tvář, a potom z odpočinku a radosti duše, vzejde i odpočinek těla.

Paula Tomić/medjugorje-info.com