Poutníkům z Polska do Medžugorje bylo cestou poskytnuto ubytování
Mirjana Krešić v neděli 12. července v Borovu Naselju pohostila 13 polským poutníkům, kteří na bicyklech putují ze severu Polska do Medžugorje. Nejen, že jim umožnila, aby se vysprchovali a postavili si stany, ale dala jim i jídlo, vyprala jim prádlo a vypravila je na další cestu. Příběh s fotografiemi poskytla Hrvatska katolička mreža.
Po nedělní mši svaté Mirjana Krešić navázala kontakt s 13 polskými poutníky, kteří potřebovali ubytování. Byl mezi nimi i otec Radosław Piotrowski, biskupský zmocněnec pro mladé, který sdělil, že vyjeli z města Siedlce na severu Poljska a do toho místa ujeli již asi 1100 km.
Žádali jen o kousek země a možnost vysprchování, řekla Mirjana a dodala, že hned v srdci pocítila podnět a touhu, že jim má pomoci. Po krátké domluvě s matkou jejího zesnulého manžela se rozhodla je přijmout: „Podívaly jsme se na sebe a věděly jsme, že těm lidem pomůžeme nakolik můžeme, poskytneme jim co můžeme a tak jsme se domluvili, aby šli za námi. Viděla jsem jim v očích překvapení i radost. Po 1100 km, které ujeli potřebovali odpočinek a občerstvení; aby se trochu osvěžili, osprchovali“, vyprávěla paní Krešićová.
Když přišli na dvůr postavili si stany. Mirjana jim s pomocí tchyně a přítelkyně připravila jídlo, pití a vyprala oblečení. Vypráví jakou měla radost, že jim mohla pomoci, i když v jednu chvíli jí zachvátila panika, že nebude mít dostatek jídla. „Protože nechodím v neděli nakupovat, měla jsem jeden chléb a 40-50 vajec a nabídla jsem jim ještě i všechno ostatní co jsem měla v lednici.“
Polský kněz řekl, že bude jíst jedině, když se k nim Mirjana, její tchyně a přítelkyně připojí. Tak se společně pomodlili, povečeřeli a přátelili se. I když Mirjana a její tchyně znají jen špatně anglicky, nijak jim to nebránilo ve vzájemném rozhovoru a seznámení.
„Bylo tu vysvětlování rukama, nohama“, vyprávěla se smíchem.
Dnes jsou lidé dost uzavření sami do sebe a zřídka se někdo odváží takovýmto způsobem otevřít někomu dveře svého domova a pomoci. Ale, Mirjana říká, že ona vyrostla na vesnici, kde je normální pomáhat známým i neznámým.
„Moje babička říkávala: ‘Nikoho nenechávej odejít hladového ani žíznivého.’ Nikdy nevíš, kdy budeš sama potřebovat pomoc a vždycky se najde dobrá duše, která ti pomůže v těžké situaci“.
Poutníci ze Slavonie pokračovali Bosnou k Medžugorji, kam plánovali dojet ve čtvrtek, 16. července.
Jejich cyklistická pouť se nazývá „Projekt Povolání“, protože se cestou modlí za kněžská a řeholní povolání, ale i za nová manželská společenství a za osobní úmysly.
Klaudie Radomeska zdůrazňuje, že tato pouť dokonale spojuje sport a spiritualitu, tak dává naději a společenství. Osobně se modlí za nalezení vlastního životního povolání.
Šestadvacetiletý Marcin Kowalczyk se vydal na pouť z vděčnosti za obrácení před osmi roky na přímluvu Panny Marie Medžugorské a modlí se za Boží plán ve svém životě.
Adam Szczepanik je na životní křižovatce. Dokončil střední školu, cítí se ztracený a chce Panně Marii odevzdat svoje starosti a rozhodnout o povolání. Jestli ho Bůh volá k řeholnímu životu, manželství a rodině nebo na nějakou jinou životní cestu.
Poutníkům z Polska do Medžugorje bylo poskytnuto ubytování v Borovu Naselju
Mirjana Krešić v neděli 12. července v Borovu Naselju pohostila 13 polským poutníkům, kteří na bicyklech putují ze severu Polska do Medžugorje. Nejen, že jim umožnila, aby se vysprchovali a postavili si stany, ale dala jim i jídlo, vyprala jim prádlo a vypravila je na další cestu. Příběh s fotografiemi poskytla Hrvatska katolička mreža.
Po nedělní mši svaté Mirjana Krešić navázala kontakt s 13 polskými poutníky, kteří potřebovali ubytování. Byl mezi nimi i otec Radosław Piotrowski, biskupský zmocněnec pro mladé, který sdělil, že vyjeli z města Siedlce na severu Poljska a do toho místa ujeli již asi 1100 km.
Žádali jen o kousek země a možnost vysprchování, řekla Mirjana a dodala, že hned v srdci pocítila podnět a touhu, že jim má pomoci. Po krátké domluvě s matkou jejího zesnulého manžela se rozhodla je přijmout: „Podívaly jsme se na sebe a věděly jsme, že těm lidem pomůžeme nakolik můžeme, poskytneme jim co můžeme a tak jsme se domluvili, aby šli za námi. Viděla jsem jim v očích překvapení i radost. Po 1100 km, které ujeli potřebovali odpočinek a občerstvení; aby se trochu osvěžili, osprchovali“, vyprávěla paní Krešićová.
Když přišli na dvůr postavili si stany. Mirjana jim s pomocí tchyně a přítelkyně připravila jídlo, pití a vyprala oblečení. Vypráví jakou měla radost, že jim mohla pomoci, i když v jednu chvíli jí zachvátila panika, že nebude mít dostatek jídla. „Protože nechodím v neděli nakupovat, měla jsem jeden chléb a 40-50 vajec a nabídla jsem jim ještě i všechno ostatní co jsem měla v lednici.“
Polský kněz řekl, že bude jíst jedině, když se k nim Mirjana, její tchyně a přítelkyně připojí. Tak se společně pomodlili, povečeřeli a přátelili se. I když Mirjana a její tchyně znají jen špatně anglicky, nijak jim to nebránilo ve vzájemném rozhovoru a seznámení.
„Bylo tu vysvětlování rukama, nohama“, vyprávěla se smíchem.
Dnes jsou lidé dost uzavření sami do sebe a zřídka se někdo odváží takovýmto způsobem otevřít někomu dveře svého domova a pomoci. Ale, Mirjana říká, že ona vyrostla na vesnici, kde je normální pomáhat známým i neznámým.
„Moje babička říkávala: ‘Nikoho nenechávej odejít hladového ani žíznivého.’ Nikdy nevíš kdy budeš sama potřebovat pomoc a vždycky se najde dobrá duše, která ti pomůže v těžké situaci“.
Poutníci ze Slavonie pokračovali Bosnou k Medžugorji, kam plánovali dojet ve čtvrtek, 16. července.
Jejich cyklistická pouť se nazývá „Projekt Povolání“, protože se cestou modlí za kněžská a řeholní povolání, ale i za nová manželská společenství a za osobní úmysly.
Klaudie Radomeska zdůrazňuje, že tato pouť dokonale spojuje sport a spiritualitu, tak dává naději a společenství. Osobně se modlí za nalezení vlastního životního povolání.
Šestadvacetiletý Marcin Kowalczyk se vydal na pouť z vděčnosti za obrácení před osmi roky na přímluvu Panny Marie Medžugorské a modlí se za Boží plán ve svém životě.
Adam Szczepanik je na životní křižovatce. Dokončil střední školu, cítí se ztracený a chce Panně Marii odevzdat svoje starosti a rozhodnout o povolání. Jestli ho Bůh volá k řeholnímu životu, manželství a rodině nebo na nějakou jinou životní cestu.