PANNA MARIA NÁS VOLÁ KE SVATOPOSTNÍMU PROBUZENÍ

(Zamyšlení nad únorovým poselstvím.)

Ježíš stále ještě jde před námi k Jeruzalému, kde Ho očekávají muka a smrt. I když intuitivně očekával, že On, Syn člověka, má být zrazen a zapřen, mučen a přibit na kříž, neuhnul ze své cesty ani nehledal výmluvy, aby se vyhnul svému osudu. 

Jeho chlebem bylo hledání a plnění vůle Otcovy. Tímto svým příkladem Ježíš i dnes svítí jako ukazatel směru života i nám všem, kteří bychom stále raději stavěli 'stany na Táboru', než se vydali na drsnou cestu ke kříži. Každý se bojí být slabý, bezmocný, být spoutaný svými nemocemi, strachem, nejistotou… a Ježíš? On nám ukazuje, že právě na těch křížích nastává Vzkříšení, když na nich odumřeme svému starému člověku společně s Ježíšem.

MILOSTIVÝ ČAS

 Hle, teď je ta »doba příhodná«, hle, teď je ten »den spásy«!  (2Kor 6,2) – říkal již dávno sv. Pavel prvním křesťanům. Když Panna Maria říká, že nás v tomto milostiplném čase volá, abychom obětovali svůj život Bohu, aby nás On vedl ke vzkříšení prostřednictvím našeho osobního obrácení (srov. poslední poselství Panny Marie) pak Ona myslí konkrétně na toto Svatopostní období roku 2026 a dny s jejich zkouškami, těžkostmi, vzestupy i pády, které každý z nás právě nyní prožívá. Ty jsou nenahraditelné a důležité, protože představují překážky a možnosti, které každý z nás právě nyní má. V psychologii vývoje se učí, že každá fáze rozvoje dítěte má svoji dobu stejně tak i každá schopnost. Když se přeskočí rozvojové fáze, v dítěti zůstává nevyplněná prázdnota nebo se nerozvíjejí schopnosti tak jak je zapotřebí,  když se nerozvinuly právě v té době, kdy bylo předurčeno pro jejich rozvoj. 

Tak je tomu i s naším duchovním růstem: jestli nevyužijeme milosti, které nám Panna Maria nyní dává v tomto milostivém čase, když nerozvíjíme základy ctností naší osoby, jestli se nedáme do boje s hříchem a hříšnými návyky, jestli se nestaráme dobře o zárodky věčnosti v našem srdci, jak bychom mohli přinést plody Vzkříšení až uzraje jejich čas?

OSOBNÍ OBRÁCENÍ

V naší katolické víře o ničem nerozhoduje hmotnost a množství. Všechno je uspořádáno k obrazu Božímu, a náš Bůh je Osoba. Náš Bůh je osobní Bůh, který ke každému přistupuje osobně, s každým osobně hovoří, každého osobně poznává a od každého požaduje osobní zodpovědnost. Také nikdo za druhého nemůže hřešit ani se za druhého napravit. Každý jen osobně hřeší a osobně bojuje proti hříchu. Obrácení i svatost jsou vždycky osobní. Proto také ty moudré panny nemohly dát pošetilým pannám ze svého oleje, protože se láska a dobré skutky, které člověk  učiní připočítávají k dobrému jen jemu samotnému a nemohou se sdílet s druhými.

Panna Maria v Medžugorji vždycky vyzývá k osobní cestě, osobnímu boji proti starému člověku i osobnímu rozvoji nového člověka. Každý může proměnit jen sám sebe. To je životní moudrost. Proto také Panna Maria vychází od základů, od osobní proměny. Více změněných osob tvoří proměněnou rodinu, a změněné rodiny vytvářejí proměněnou Církev a společnost. Matija Ricov, národní koordinátor pro mladé v katolické charizmatické obnově říká, že je pro obnovu chorvatské či kterékoli jiné společnosti, zapotřebí pět stupňů obnovy:

první je DUCHOVNÍ OBNOVA. Teprve po ní - jestli se člověk skutečně setká s Bohem a najde v Něm svoji sílu –  je možná MORÁLNÍ OBNOVA, tedy ukončení různých morálních zvráceností jako hazardní hry, užívání drogy, pornografie, zatíženost sexualitou, krádeže… Taková morální obnova, při níž osoba  říká: 'Já jsem skrze duchovní obnovu přijala Boží sílu a s tou silou překonám hřích v sobě' ta vede k RODINNÉ OBNOVĚ. Obnovené rodiny vedou k NÁRODNÍ OBNOVĚ ve které znovu poznáváme zdravé národní povědomí jako patrioti a vlastenci, ale ne jako nacionalisté, kteří bojují proti nějakému jinému národu. Ten zdravý patriotismus a láska k vlasti pak vedou k SPOLEČENSKÉ OBNOVĚ ve smyslu ekonomickém, politickém, sociálním a na všech ostatních úrovních. Tady je tedy vidět konečný cíl 'osobního obrácení' – ne jenom vlastní posvěcení, ale i posvěcení celé společnosti.

ZÁŘIT SVATOSTÍ

Proto je tato naše svatopostní cesta tak důležitá, protože je příležitostí, aby se naše temnota, prostřednictvím  našich každodenních rozhodnutí pro Boží vůli a Boží lásku, pomalu proměnila ve světlo vzkříšení. Každé naše 'malé vzkříšení' tady na zemi, bude jednou součástí Velikého Vzkříšení nahoře na Nebesích. A tato naděje nezahanbuje!

Náš Bůh je Světlo samo. A všechno dobré je ze světla. Zlo je temnota. Světlo ve tmě vyniká a proto ho temnota napadá. I na duchovní úrovni. A ti duchovně citliví, jako bytosti nežijící na zemi, duchovní bytosti, vidí kolik kdo z nás má v sobě světla nebo temnoty. Ten, který má světlo víry a lásky v duchovním životě vyniká jako člověk, který stojí vzpřímeně mezi lidmi sedícími. Proto Ježíš také říká 'Buďte jako svítilny ve světě'! To by znamenalo, abychom byli vzpřímení, viditelní, nápadní, vprostřed  lidí, kteří jsou ospalí kvůli temnotě, kterou v sobě nosí. Na konci času se my všichni svým vzkříšením  připojíme k Božímu Světlu, s tím množstvím světla kolik jsme ho za života získali. Jestli jsme byli  temnotou, odejdeme daleko od světla, jestli jsme měli málo světla, budeme někde na okraji u Boha, a jestli v nás hořelo silné světlo Božího života, budeme Mu velmi blízko.

Proto je tato naše svatopostní cesta tak důležitá, protože je příležitostí, aby se naše temnota, prostřednictvím  našich každodenních rozhodnutí pro Boží vůli a Boží lásku, pomalu proměnila ve světlo vzkříšení. Každé naše 'malé vzkříšení' tady na zemi, bude jednou součástí Velikého Vzkříšení nahoře na Nebesích. A tato naděje nezahanbuje!

 ( napsala Paula Tomić, přeloženo z /medjugorje-info.com)