P. Robert Ryan: Nemohu si představit svůj život bez Medžugorje

Nedokážu si představit svoje kněžství bez Medžugorje. Vstupují mi slzy do očí. Jistě, Ona nás drží ve svých rukou. Medžugorje nám připomíná, že jak Pán slíbil, že  nás  nenechá  opuštěné, stejně tak i Matka.

***************************************************************************

Během studií na Vysoké škole se P. Robert vzdálil od církve. Více než deset roků nebyla víra součástí jeho života. Potom co dostal výpověď u velké technologické firmy, kde pracoval v marketingu, vrátil se do rodinného domu. Znovu začal chodit na mši svatou, protože na tom rodiče trvali, což ho nakonec dovedlo k tomu, že znovu objevil náboženský život.

Měl hluboký zážitek při svátosti smíření. Brzy potom, P. Robert začal poznávat povolání k zasvěcenému životu. Jako mladý bohoslovec poprvé slyšel o Medžugorji, místu, kam miliony poutníků z celého světa přicházejí hledat mír, zhojení ran a obrácení skrze poselství Panny Marie, Královny míru.

Po letech, po tom co byl vysvěcený na katolického kněze, se konečně vydal na svoji první pouť do Medžugorje v Bosně a Hercegovině. To, co tady prožil navždycky změnilo jeho život i kněžství. Pro seriál Fruits of Međugorje, který připravuje Marija Jerkić, řekl, že si nedokáže představit svoje kněžství bez Medžugorje.

Dále si můžete pročíst jeho osobní svědectví:

Jmenuji se Robert Ryan. Jsem kněz  chicagské diecéze. Kněžství je moje druhé povolání. Chodil jsem ne univerzitu Michigan State, kde jsem získal diplom v oblasti marketingu. Diplomoval jsem v roce 2007. Přestěhoval jsem se do Austinu v Texasu, kde jsem 6 roků pracoval pro velký technologický podnik, který se zabýval prodejem a marketingem.

V té době jsem opustil církev a tak jsem žil 11 roků. Vedl jsem silně světský život. Dělal jsem všechno na ponížení a zostuzení svých rodičů. 5. října 2012 jsem dostal výpověď a vrátil jsem se do Chicaga. Moji rodiče měli pravidlo, že jestli žiješ pod jejich střechou, musíš chodit na mši. Tak jsem začal  znovu chodit na mši spolu s nimi. 

Devět měsíců po návratu domů jsem prožil svátost smíření tím nejhlubším možným způsobem. Nehodlal jsem jít, ale nějaký slabý hlásek v mé hlavě mi říkal, že jestli chci to všechno, tedy zbavit se nějakých tíživých pocitů, musel bych jít ke zpovědi. A šel jsem, nepřipravený, ale Duch Svatý byl akční, vytáhl ze mne všechno to smetí. První co mi kněz řekl bylo: “Vítej domů!”

O devět měsíců později jsem poznal, co je to eucharistická adorace a začal jsem se modlit růženec. A přitom všem jsem poprvé slyšel o Medžugorji. Vracel jsem se domů autem svých rodičů potom, co jsem nějakou dobu strávil na  eucharistické adoraci. Řídil jsem a rodiče měli rádio nastavené na Katolickou stanici SiriusXM. Tehdy probíhaly přípravy na natočení filmu s názvem "Kopec zjevení".  Vyhlašovali, že žádají lidi, kteří mají zájem, aby se přihlásili jako poutníci. Vážně jsem uvažoval o tom, že se přihlásím, a to bylo poprvé, kdy jsem vůbec o Medžugorji slyšel. To bylo poprvé, kdy jsem slyšel, že existují zjevení Panny Marie, která ještě stále trvají, a tak jsem znovu pomalu objevoval svoji víru.

Zajímal jsem se o to a brzy jsem se přihlásil, ale v té době mne Pán pozval, abych se stal knězem. Tedy, devět měsíců po té zkušenosti ve zpovědnici jsem byl na duchovních cvičeních, otevřel jsem srdce Pánu a řekl jsem jen, “Jsem ztracený. Nevím co mám dělat!”

A slyšel jsem Pána, že mi z Eucharistie říká, “Buď mým knězem.” Nejdříve jsem řekl: ‘Ne’ a uváděl jsem Mu všechny důvody, proč nemám povolání ke kněžství. A On opakoval: “Buď můj kněz!”

Bylo 17. ledna 2015, kdy jsem to přijal. O šest roků později jsem byl vysvěcen na kněze. Přesně 15. ledna 2021. I tehdy, když jsem byl daleko od církve, měla Maria v mém životě stále zvláštní místo. I tehdy, když jsem si nebyl jistý jestli věřím v Boha, Maria pro mne přesto existovala. A pevně věřím, že Ona mne vrátila a provázela mně celou touto cestou. Když mne Pán povolal ke kněžství, jak jsem už řekl, dokud jsem uvažoval o odchodu na bohosloveckou fakultu, tehdy jsem slyšel, že se Panna Maria zjevuje tady v Medžugorji.

To jsem poznal, když jsem vstupoval do semináře. Během studií bohoslovecké fakulty jsem byl v jedné modlitební skupině ve které jsme objevili, že jsme všichni narození ve dnech mariánských svátků a máme hlubokou úctu k Panně Marii.  Několik z nás mělo již zkušenosti s Medžugorjem. Tak jsme mluvili o tom tématu a učili se něco nového. Během pobytu v semináři jsem se vždy krátce pomodlil, když jsem obnovoval svoje zasvěcení Marii. Jenom jsem říkal, jestli mne tam chceš jednoho dne mít, vím, že se o to postaráš.

Vysvěcený jsem byl v květnu 2021, za Corona krize. Tehdy jsem byl na večeři s přáteli kněžími, kteří  byli v Medžugorji a přivezli mi růžence a suvenýry. Moji velmi dobří mentorové, kteří měli velké zkušenosti, mně vždycky v tom směru povzbuzovali, jako:  ‘Jestli ti to je souzeno, pojedeš tam’. A dostali jsme pozvání od přítelkyně Colleen Willard. Ona telefonovala a nejdříve se ptala našeho přítele, o. Matta, jestli by se k ní připojil na pouť. A on řekl: “Lituji, ale nestíhám to. Den před vaším odjezdem se vracím ze Svaté země, ale o. Rob je právě tady vedle mne”. A ona na to, “Ach, zeptej se tedy jeho. Ať on jede s námi. Myslila jsem na to, že bych ho zvala na jeho první pouť.” A tak, jsem dostal dovolení, že mohu jet do Medžugorje. K tomu pozvání došlo v srpnu, a já sem přijel koncem září 2021. Je zajímavé, že zatímco jsem očekával potvrzení letu, neočekávaně mi o. Matt poslal zprávu. Jeho cesta do Svaté země byla zrušena. Já jsem za ním přišel a řekl jsem mu:  “Hele, jestli chceš, já to mohu zrušit.” A on odpověděl: “Ne, Panna Maria tam chce tebe.”

Tak jsem sem poprvé přijel s Colleen a Johnem Willardovými v září 2021. Moje první zkušenost z Medžugorje, když jsem poprvé přijel, víte… Můj duchovní vůdce v semináři mi často doporučoval, abych den začínal takto: Pane, osvoboď mne od mých očekávání, abych přijal ten dar, který Ty dnes pro mne připravuješ. Stejné to je s Medžugorjem, to byla moje modlitba: “Pane, jenom mne osvoboď od očekávání. Matko Maria, vím, že je toto vše pod Tvojí kontrolou. Prostě otevírám srdce pro všechno, co mi připravuješ.”

Do té doby jsem viděl jen několik dokumentárních filmů. Jako i několik videí na YouTube. Pročetl jsem knihu “Moje srdce zvítězí” (Mirjany Soldo). A sám jsem chtěl zakusit a vidět co mi připravují Pán Ježíš a Panna Maria. A tady je cítit mír, hmatatelný mír, jak je tomu pokaždé na místech, kde byla Panna Maria. 

Vzpomínám si, když jsme přistáli v Dubrovníku, John a Colleen mi dali úkol, abych se modlil růženec až budeme vjíždět do Medžugorje. Modlil jsem se. Odbočili jsme a uviděli jsme v dálce kostel sv. Jakova. Bylo to jakoby se neočekávaně objevily hradby. Zavládl mír a v srdci jsem pocítil: “Ok, Ona tady je! Ona tu je!”

Stále ještě jsem se snažil pochopit kdo jsem já jako kněz… Myslím to doslova, tři měsíce jsem už byl knězem a někdy při mši jsem ještě uvažoval: Počkej, co je teď potřeba dělat s rukama? Stále ještě jsem se snažil tohle všechno pochytit. Přišel jsem sem a všechno bylo pozitivní. A jeden z našich prvních dnů tady, druhý večer to byl, jsme byli pozváni na zjevení u Marije a já byl velmi rozrušen, ale sám jsem se ipak uklidňoval… “Ok, Pane, jenom mne osvoboď všeho očekávání!”

A tak jsme přišli k vizionářce Mariji a všichni kněží tam seděli v posvátném prostoru a já se snažil zůstat klidný, oběma nohama na zemi, s vědomím. Že chci přijmout to, co mi Pán a Panna Maria připravili. Modlíme se růženec a pak nastala chvíle ve které se najednou dá všechno pocítit. Vzduch se prostě změnil. Všechno se proměnilo. Zůstává jenom ten určitý mír a všechno je prostě jiné a podívám se na Mariji, která rozhodně někoho vidí.

A já se rozhodl dívat se tam kam se dívá ona. A dívám se proti posvátnému místu. A najednou jsem se začal třást a nemohu přestat. První, co mi proletělo hlavou, bylo: Je to mozková mrtvice? Ne, není. V pořádku. Ale v tu roztřesenou chvíli jsem začal vidět obrysy ženy, která má závoj. A skrze ní je vidět 13. zastavení křížové cesty. To je, jak Ježíše snímají z Kříže. A mrtvé tělo našeho Pána se najednou stává dítětem v rukou té ženy se závojem. A slyším hIas v srdci. Mariin hlas. Říká, “Všechny svoje syny kněze takto držím.” A konec. Myslím si, ‘v pořádku’. Měl jsem v minulosti nějaké silné mystické zážitky. Takže jsem neztrácel kontrolu nebo jak to říci. Byl jsem klidný, jako že ‘je to v pořádku’.

Později ten večer jsem byl v restauraci Columbo a hovořil o tom s Johnem a Colleen a vysvětloval jsem jim to. A už jsem začínal být poněkud netrpělivý. Ptal jsem se, proč jsem tady? Tedy, proč si Panna Maria přála, abych sem jel já? Co bych měl dělat?

A John, svým osobitým, klidným způsobem, řekl: “A zeptal jsi se Jí na to?”

Řekl jsem: “Ne.” A on dodal: “Ještě se jí zeptáš.” A o dva dny později, jsme byli pozváni na zjevení u Ivana. A zatím co jsme čekali, opět jsme se modlili růženec. Já stál hned vedle Ivana. Zase jsem nervosní, rozrušený a všechno to. A zase se objevil ten pocit, který tě celého překryje s důvěrou, ‘Ona je tu’. A i tentokrát se dívám kam se dívá Ivan. Nic se neděje. Netřesu se ani něco podobného. Jenom jsem zavřel oči. A v tom okamžiku vidím obraz v hlavě, a to obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Neposkvrněného Srdce Mariina a Čistého srdce sv. Josefa. A všechna čtyři naše srdce souhlasně tlučou. Slyším jak ke mně Panna Maria promlouvá a říká: “Nikdy nezapomeň, že jsi kněz mého Syna, vždycky si můžeš odpočinout v našich Srdcích.” A konec.

Vrátil jsem se do Chicaga. Dokud jsem byl v semináři, spřátelil jsem se se sestrami karmelitkami v Nebrasce, ty mi chtěly ušít ornát jako dar ke svěcení. Doma mne už očekávala krabice od nich.

Překotně jsem ji rozbaloval, plný očekávání. A když jsem jí otevřel, viděl jsem v ní krásné zlato-bílé mešní roucho s ruční výšivkou na zadní straně. Bylo to Nejsvětější Srdce Ježíšovo, Neposkvrněné Srdce Panny Marie a čisté srdce svatého Josefa. Ten ornát visí v mé kapli, kde se denně modlím. Stále mi připomíná, že mám odpočinek hledat ve společnosti Panny Marie, našeho Pána, našeho ochránce. Protože, opravdu, kněžství není lehké. Mám ho rád. Nevyměnil bych je za nic na světě. Je pro mne tím největším, největším darem; drahocennou perlou. Pro mne nejkrásnější a nejbláznivější dny jaké bych si nikdy nemohl ani vymyslet. Něco neskutečného. Jsou ale také těžké dny, ve kterých si musíš vědomě připomínat, že každý nový den se rozhoduješ pro život. Dnes se rozhoduješ pro to být svatý. Dnes se rozhoduješ být dobrý kněz. A i když je to rozhodování těžké, má mi připomínat, že patřím právě sem. Je to neuvěřitelné, ale co jsem se vrátil z Medžugorje, nedokážu si svoje kněžství představit bez Medžugorje.

Nedokážu si představit své kněžství bez Ní. I při mé první mši, která se uskutečnila o několik měsíců dříve, jsme já a moje matka zasvětili mé kněžství Panně Marii a Ona mne skutečně provází krok za krokem. A ještě něco mimořádného. Jako by to všechno ještě nebylo dostatečně mimořádné, zařídila Panna Maria abych na pouť jezdil pravidelně každým rokem.

A pokaždé, když sem přijedu jako bych dostal injekci, která mne drží a upevňuje v těch věcech, které jsou důležité.  Nemyslím na povrchnosti každodenního života. Mluvím o věčném životě a tady se jedná o velmi důležité věci. O pravé věci o které se vyplácí bojovat.

Nedokážu si představit svůj život bez Medžugorje. Slzy mi vstupují do očí. Opravdu, Ona nás drží ve  svých rukou. Medžugorje nám připomíná, že právě jak nám Pán slibuje, že nás neopustí, tak to neudělá ani naše Matka. Můj duchovní vůdce v semináři, o. Larry Hennessy, definuje lidskou osobu jako neopakovatelný okamžik nechybující Boží lásky.

A dnes je všechno tak zmatené. Svět se nám snaží namluvit, že jsou lidé bezcenní. A někdy to i sami můžeme pocítit. I jestli jsi se někdy cítil být bezcenným, že jsi ztracený, zlomený, všelijaký, bez ohledu na to jestli jsi kněz, osoba žijící v manželství, mladý člověk, cokoli, nejsi  bezcenný.

Už sama ta skutečnost, že se Matka Boží tolik o nás stará, říká nám, že se za nás modlí, že nás miluje a prosí i tebe, abys Jí pomohl, to samo ti ukazuje, jak jsi důležitý. Ve svých poselstvích stále říká: “Potřebuji vaše modlitby a děkuji vám, že jste odpověděli na mé volání.” Ty jsi klíčový v Božím plánu. Milovaný jsi.

A jestli je potřeba ti to připomínat nebo není potřeba ti to dál připomínat, přijď sem a tvůj život už nikdy nebude stejný.

+++++

FRUITS OF MEDJUGORJE – Vlč. Robert Ryan: Ne mogu zamisliti svoj život bez Međugorja - Radio Mir