Nemáme tu milost vidět Pannu Marii, ale my vidíme srdcem
25. července slavnostním procesím se sochou, kněžími a lidem z kostela do lesíčka začala oslava svatého Jakuba Apoštola, ochránce farnosti Medžugorje. Slavnostní mši předsedal armádní ordinátor v Bosně a Hercegovině mons. Miro Relota, se kterým koncelebroval medžugorský farář fra Zvonimir Pavičić a četní další kněží z broćanského děkanátu, ale i z celého světa, kteří jsou v těchto dnech v Medžugorji se svými poutníky.
”Jsme dnes zde, abychom oslavili patrona farnosti, abychom se společně pomodlili k drahému Bohu za všechno co vykonal a koná v našem životě, ale tejně tak, abychom podle příkladu svatého Jakuba, který byl povolán od Pána, i my odpověděli na to povolání. Abychom viděli kolik milostí jsme od Pána přijali, nakolik dokážeme rozpoznat tu milost a dát ji k dispozici jedni druhým a milost Boží ať je v našich srdcích”, vyzval biskup Miro Relota v úvodu do mešní slavnosti.
Často je zdůrazňováno, že je Medžugorje jediná farnost v BiH, která je svěřena pod ochranu svatému Jakubovi již dávného 1892. roku. Svatý Jakub je i patronem poutníků, a téměř století po založení farnosti se začali do farnosti hrnout mnozí poutníci z celého světa, a tehdy ona malá farnost začala být známá v celém světě. Právě o tom ve své homilii hovořil i biskup Relota, který již na samotném počátku zdůrazňoval, že svatý Jakov je jedním z prvních, kteří slyšeli Ježíšův hlas: ‘Pojď za mnou’ a měl hned dostatek odvahy opustit všechno a následovat Pána.
”Není snad bezvýznamné, že je právě svatý Jakov ochránce Medžugorje. Před tím než se Medžugorje stalo známé světu, před tím než miliony poutníků začaly přicházet na toto místo, tady už žila prostá, hluboká a vytrvalá víra.
Tato farnost byla svěřena svatému Jakubovi. On vychovával generace lidí, kteří žili ze země, prací vlastních rukou a důvěrou v Boha. Možná právě proto, Bůh nikdy nevybírá náhodně. On připravuje historii mnohem dříve než my můžeme chápat její smysl.
Dnes, když celý svět zná jméno Medžugorje, je snadné zapomenout, že je základem všeho jedno farní společenství, které se shromažďuje kolem Krista v eucharistii. A proto je dnešní slavnost připomínkou, že srdce Medžugorje není událost, srdce Medžugorje je sám Ježíš Kristus, a svatý Jakub nás právě tomu učí”, řekl biskup Relota a pokračoval o tom jak svatý Jakub nebyl bez chyby, a některé z nich i uvedl a zdůraznil, že Ježíš nikdy Jakova neodstrkoval kvůli jeho slabostem, ale vychovával ho.
Řekl, že Bůh má rád konkrétního člověka, takového jaký je a že ho potom vychovává, protože svatost je dlouhá cesta. A tak i svatý Jakub, aby se stal mučedníkem se nejdříve musel stát učedníkem.
”I my jsme tady, abychom odhalili svoji svatost”, sdělil shromážděným biskup Miro Relota a uvedl i část dnešního evangelijního úryvku o kterém řekl, že je trvalý program Církve, a to jsou slova Ježíše, který po žádosti matky synů Zebedeových, aby měli první místa, říká: ”Kdo chce být mezi vámi největší, ať je vám služebníkem”. To odporuje logice dnešního světa.
”Dnešní svět snad zdůrazňuje moc, zdůrazňuje peníze, popularitu, vliv, počet sledujících na společenských sítích, možná zdůrazňuje viditelnost, ale Ježíš říká, že se člověk nehodnotí podle toho, kolik má lidí, kteří mu slouží, ale nakolik je ochotný sám sloužit druhým. To je revoluce evangelia. A to nám jako věřícím, zejména v našich oblastech, dodává odvahu.
Není důležité, drazí bratři, kolik nás je jako věřících, katolíků. Říkáme tolik kolik je Chorvatů. Ten počet není důležitý. Důležitá je kvalita našeho života a důležité je nakolik jsme my ochotni sloužit jedni druhým. Svatost není být nad druhými. Svatost znamená být pod druhými jako základy domu, které nejsou vidět, ale nesou celou stavbu’, řekl biskup Relota a pokračoval dále o tom co je svatost. Ujasnil též co znamená dnes být farností svatého Jakuba.
”Sem každý den přicházejí lidé z celého světa. Někteří přicházejí plní víry, někteří přicházejí plní pochybností. Někteří přicházejí zranění, někteří nesou nemoc, někteří rozpadlé rodiny, někteří ztracené děti, někteří závislost, někteří přicházejí po desetiletích bez zpovědi… Oni všichni něco hledají, ale snad ještě důležitější otázka zní a já bych si přál, abychom to trochu zdůraznili – Co tady najdou? Najdou-li společenství, které se modlí? Najdou úsměv? Najdou člověka, který má čas je vyslechnout? Najdou kněze, který bude trpělivě zpovídat? Najdou rodinu, která žije víru?
Jak si dobře vzpomínám na válečné události, když jsme přicházeli sem do Medžugorje s Italy a byli jsme přijímáni do rodin, kde nás přijímali i bez ohlášení a dělili se s námi o to co měli k jídlu. Nevím kdo viděl Pannu Marii, ale viděli lásku a pozornost, která tu vládla. Najde-li se obchodník, který poctivě obchoduje? Najde-li se číšník, který vidí osobu, a ne jenom hosta? To je ta specifičnost Medžugorje. Najdou-li se mladí, kteří svědčí o radosti evangelia? Najdou se, protože je mnoho mladých a členů Framy! Největší zázrak, který může poutník zažít, není něco vnějšího. Největší zázrak je setkat se s člověkem, který žije Krista, a to se tady v Medžugorji děje”, prohlásil armádní biskup v Bosně a Hercegovině.
Říkal, že v Medžugorji je cítit mariánská úcta a že mariánská zbožnost nikdy nekončí u samotné Marie, protože ”Maria vždycky ukazuje na Ježíše, jako v Káně”.
”Když po pouti máme více rádi eucharistii. Jestli přistupujeme častěji ke zpovědi, jestli se více modlíme, jestli více odpouštíme, pak jsme pochopili Marii. Jestli ne, byla to zbytečná cesta”, řekl mons. Relota a pokračoval, že největší zkouška v Medžugorji je, že si navykneme, ne jen v Medžugorji, ale i v rodině i v našem farním společenství…
”Člověk si může navyknout dokonce i na zázrak. Proto dnes prosme, aby nám Bůh vrátil údiv. Ano, drazí bratři a sestry, obracím se zejména k vám věřícím této farnosti a těm, kteří žijí blízko. Pro vás se Medžugorje stalo již něčím normálním, ale ne pro nás, kteří přicházíme z daleka. Když my se přiblížíme Medžugorji, když uvidíme první tabuli na které je u cesty psáno Medžugorje, poskočí v nás srdce radostí. Něco se v nás probudí. Cítíme něco jiného. To věřící, kteří sem přicházejí cítí. I tak je velmi důležité, že když sem přijdeme, budeme právě to – jedno společenství, které bude znovu žasnout nad Pannou Marií, která je s námi, nad Pánem, který je s námi.
My nemáme tu milost, abychom viděli Pannu Marii. Nemáme my tu milost, abychom snad fyzicky něco viděli, ale my vidíme srdcem. My to vidíme svojí duší. A to si i přejeme. A my, drazí bratři a sestry, sem nepřicházíme, abychom viděli Pannu Marii, abychom viděli slunce, které bude tančit na i na nebi. Ne! My sem přicházíme pocítit ten něžný, něžný vánek a dotek Boží milosti v našem životě. A to se také děje. To se děje”, řekl mons. Relota, zdůraznil, že se to děje ve zpovědi.
”Drazí bratři a sestry, v dnešní svátek prosme svatého Jakuba, aby naší farnosti vyprosil i tu milost, aby vždycky zůstala věrná Kristu. Farní společenství, farnosti Medžugorje, zůstaň věrné Kristu. Zůstaň v Kristu věrná sama sobě, abychom nikdy neztratili prostotu.
Nedovolte, aby všechno to co se děje okolo zničilo nebo ubilo ve vás prostotu, kterou jste v těch desetiletích měli”, řekl biskup Relota a vyzval: ”Aby nás každodenní všední život neudělal lhostejnými. Aby nás kříže nezbavily odvahy. Aby nás úspěchy neukolébávaly.”
Na závěr mše svaté medžugorský farář fra Zvonimir Pavičić ve svém poděkování zdůraznil, že je pan biskup fra Miro Relota často v Medžugorji a že ”i tentokrát přijel o tři dny dříve a ty tři dny zpovídal, což i dříve často dělával, a nyní v tom pokračuje jako biskup”.
Právě zpověď byla jedna z nejčastěji uváděných slov v dnešním kázání biskupa Relota, který vysvětlil, že nejlepší a nejhezčí zpověď, když kněz nemusí nic říkat, ale věřící sám řekne všechny svoje hříchy a potřeby.
”To je nejkrásnější zpověď, protože kněz tu není, aby co já vím, o něčem mudroval nebo vyzvídal. Prostě je tu, aby ukázal radostnou a milostiplnou tvář Boží, která tě přijímá a která říká: ‘Jsou ti odpuštěny hříchy. Jdi a víc nehřeš’. Drahý Bůh, nepotřebuje dlouhý seznam našich hříchů, protože je všechny zná lépe než my. To, co On potřebuje je srdce, které se kaje”, říkal armádní ordinátor v BiH mons. Miro Relota.
Biskup Miro Relota: Nemáme tu milost vidět Pannu Marii, ale my vidíme srdcem
Slavnostním procesím se sochou, kněžími a lidem z kostela do lesíčka začala oslava svatého Jakuba Apoštola, ochránce farnosti Medžugorje. Slavnostní mši předsedal armádní ordinátor v Bosně a Hercegovině mons. Miro Relota, se kterým koncelebroval medžugorský farář fra Zvonimir Pavičić a četní další kněží z broćanského děkanátu, ale i z celého světa, kteří jsou v těchto dnech v Medžugorji se svými poutníky.
”Jsme dnes zde, abychom oslavili patrona farnosti, abychom se společně pomodlili k drahému Bohu za všechno co vykonal a koná v našem životě, ale tejně tak, abychom podle příkladu svatého Jakuba, který byl povolán od Pána, i my odpověděli na to povolání. Abychom viděli kolik milostí jsme od Pána přijali, nakolik dokážeme rozpoznat tu milost a dát ji k dispozici jedni druhým a milost Boží ať je v našich srdcích”, vyzval biskup Miro Relota v úvodu do mešní slavnosti.
Často je zdůrazňováno, že je Medžugorje jediná farnost v BiH, která je svěřena pod ochranu svatému Jakubovi již dávného 1892. roku. Svatý Jakub je i patronem poutníků, a téměř století po založení farnosti se začali do farnosti hrnout mnozí poutníci z celého světa, a tehdy ona malá farnost začala být známá v celém světě. Právě o tom ve své homilii hovořil i biskup Relota, který již na samotném počátku zdůrazňoval, že svatý Jakov je jedním z prvních, kteří slyšeli Ježíšův hlas: ‘Pojď za mnou’ a měl hned dostatek odvahy opustit všechno a následovat Pána.
”Není snad bezvýznamné, že je právě svatý Jakov ochránce Medžugorje. Před tím než se Medžugorje stalo známé světu, před tím než miliony poutníků začaly přicházet na toto místo, tady už žila prostá, hluboká a vytrvalá víra.
Tato farnost byla svěřena svatému Jakubovi. On vychovával generace lidí, kteří žili ze země, prací vlastních rukou a důvěrou v Boha. Možná právě proto, Bůh nikdy nevybírá náhodně. On připravuje historii mnohem dříve než my můžeme chápat její smysl.
Dnes, když celý svět zná jméno Medžugorje, je snadné zapomenout, že je základem všeho jedno farní společenství, které se shromažďuje kolem Krista v eucharistii. A proto je dnešní slavnost připomínkou, že srdce Medžugorje není událost, srdce Medžugorje je sám Ježíš Kristus, a svatý Jakub nás právě tomu učí”, řekl biskup Relota a pokračoval o tom jak svatý Jakub nebyl bez chyby, a některé z nich i uvedl a zdůraznil, že Ježíš nikdy Jakova neodstrkoval kvůli jeho slabostem, ale vychovával ho.
Řekl, že Bůh má rád konkrétního člověka, takového jaký je a že ho potom vychovává, protože svatost je dlouhá cesta. A tak i svatý Jakub, aby se stal mučedníkem se nejdříve musel stát učedníkem.
”I my jsme tady, abychom odhalili svoji svatost”, sdělil shromážděným biskup Miro Relota a uvedl i část dnešního evangelijního úryvku o kterém řekl, že je trvalý program Církve, a to jsou slova Ježíše, který po žádosti matky synů Zebedeových, aby měli první místa, říká: ”Kdo chce být mezi vámi největší, ať je vám služebníkem”. To odporuje logice dnešního světa.
”Dnešní svět snad zdůrazňuje moc, zdůrazňuje peníze, popularitu, vliv, počet sledujících na společenských sítích, možná zdůrazňuje viditelnost, ale Ježíš říká, že se člověk nehodnotí podle toho, kolik má lidí, kteří mu slouží, ale nakolik je ochotný sám sloužit druhým. To je revoluce evangelia. A to nám jako věřícím, zejména v našich oblastech, dodává odvahu.
Není důležité, drazí bratři, kolik nás je jako věřících, katolíků. Říkáme tolik kolik je Chorvatů. Ten počet není důležitý. Důležitá je kvalita našeho života a důležité je nakolik jsme my ochotni sloužit jedni druhým. Svatost není být nad druhými. Svatost znamená být pod druhými jako základy domu, které nejsou vidět, ale nesou celou stavbu’, řekl biskup Relota a pokračoval dále o tom co je svatost. Ujasnil též co znamená dnes být farností svatého Jakuba.
”Sem každý den přicházejí lidé z celého světa. Někteří přicházejí plní víry, někteří přicházejí plní pochybností. Někteří přicházejí zranění, někteří nesou nemoc, někteří rozpadlé rodiny, někteří ztracené děti, někteří závislost, někteří přicházejí po desetiletích bez zpovědi… Oni všichni něco hledají, ale snad ještě důležitější otázka zní a já bych si přál, abychom to trochu zdůraznili – Co tady najdou? Najdou-li společenství, které se modlí? Najdou úsměv? Najdou člověka, který má čas je vyslechnout? Najdou kněze, který bude trpělivě zpovídat? Najdou rodinu, která žije víru?
Jak si dobře vzpomínám na válečné události, když jsme přicházeli sem do Medžugorje s Italy a byli jsme přijímáni do rodin, kde nás přijímali i bez ohlášení a dělili se s námi o to co měli k jídlu. Nevím kdo viděl Pannu Marii, ale viděli lásku a pozornost, která tu vládla. Najde-li se obchodník, který poctivě obchoduje? Najde-li se číšník, který vidí osobu, a ne jenom hosta? To je ta specifičnost Medžugorje. Najdou-li se mladí, kteří svědčí o radosti evangelia? Najdou se, protože je mnoho mladých a členů Framy! Největší zázrak, který může poutník zažít, není něco vnějšího. Největší zázrak je setkat se s člověkem, který žije Krista, a to se tady v Medžugorji děje”, prohlásil armádní biskup v Bosně a Hercegovině.
Říkal, že v Medžugorji je cítit mariánská úcta a že mariánská zbožnost nikdy nekončí u samotné Marie, protože ”Maria vždycky ukazuje na Ježíše, jako v Káně”.
”Když po pouti máme více rádi eucharistii. Jestli přistupujeme častěji ke zpovědi, jestli se více modlíme, jestli více odpouštíme, pak jsme pochopili Marii. Jestli ne, byla to zbytečná cesta”, řekl mons. Relota a pokračoval, že největší zkouška v Medžugorji je, že si navykneme, ne jen v Medžugorji, ale i v rodině i v našem farním společenství…
”Člověk si může navyknout dokonce i na zázrak. Proto dnes prosme, aby nám Bůh vrátil údiv. Ano, drazí bratři a sestry, obracím se zejména k vám věřícím této farnosti a těm, kteří žijí blízko. Pro vás se Medžugorje stalo již něčím normálním, ale ne pro nás, kteří přicházíme z daleka. Když my se přiblížíme Medžugorji, když uvidíme první tabuli na které je u cesty psáno Medžugorje, poskočí v nás srdce radostí. Něco se v nás probudí. Cítíme něco jiného. To věřící, kteří sem přicházejí cítí. I tak je velmi důležité, že když sem přijdeme, budeme právě to – jedno společenství, které bude znovu žasnout nad Pannou Marií, která je s námi, nad Pánem, který je s námi.
My nemáme tu milost, abychom viděli Pannu Marii. Nemáme my tu milost, abychom snad fyzicky něco viděli, ale my vidíme srdcem. My to vidíme svojí duší. A to si i přejeme. A my, drazí bratři a sestry, sem nepřicházíme, abychom viděli Pannu Marii, abychom viděli slunce, které bude tančit na i na nebi. Ne! My sem přicházíme pocítit ten něžný, něžný vánek a dotek Boží milosti v našem životě. A to se také děje. To se děje”, řekl mons. Relota, zdůraznil, že se to děje ve zpovědi.
”Drazí bratři a sestry, v dnešní svátek prosme svatého Jakuba, aby naší farnosti vyprosil i tu milost, aby vždycky zůstala věrná Kristu. Farní společenství, farnosti Medžugorje, zůstaň věrné Kristu. Zůstaň v Kristu věrná sama sobě, abychom nikdy neztratili prostotu.
Nedovolte, aby všechno to co se děje okolo zničilo nebo ubilo ve vás prostotu, kterou jste v těch desetiletích měli”, řekl biskup Relota a vyzval: ”Aby nás každodenní všední život neudělal lhostejnými. Aby nás kříže nezbavily odvahy. Aby nás úspěchy neukolébávaly.”
Na závěr mše svaté medžugorský farář fra Zvonimir Pavičić ve svém poděkování zdůraznil, že je pan biskup fra Miro Relota často v Medžugorji a že ”i tentokrát přijel o tři dny dříve a ty tři dny zpovídal, což i dříve často dělával, a nyní v tom pokračuje jako biskup”.
Právě zpověď byla jedna z nejčastěji uváděných slov v dnešním kázání biskupa Relota, který vysvětlil, že nejlepší a nejhezčí zpověď, když kněz nemusí nic říkat, ale věřící sám řekne všechny svoje hříchy a potřeby.
”To je nejkrásnější zpověď, protože kněz tu není, aby co já vím, o něčem mudroval nebo vyzvídal. Prostě je tu, aby ukázal radostnou a milostiplnou tvář Boží, která tě přijímá a která říká: ‘Jsou ti odpuštěny hříchy. Jdi a víc nehřeš’. Drahý Bůh, nepotřebuje dlouhý seznam našich hříchů, protože je všechny zná lépe než my. To, co On potřebuje je srdce, které se kaje”, říkal armádní ordinátor v BiH mons. Miro Relota.