Mons. Henryk Hoser o Međugorji: Toto je čas a místo obrácení. Tady prožíváme novou evangelizaci

Apoštolský vizitátor se zvláštním pověřením pro farnost Medžugorje, arcibiskup Henryk Hoser navštívil Radiostanici „Mir“ Medžugorje a setkal se s jejími zaměstnanci.

Ve velmi zajímavém rozhovoru s hlavní redaktorkou Sanjou Pehar se podělil o zkušenosti z dvě desetiletí trvajícího působení na misiích v Africe, srovnával tamější mariánské poutní místo Kibeho a Medžugorje, pohovořil o plodech Medžugorje, míru a Vánocích, ale na samotném počátku řekl, že se raduje, že může hostovat v  programu Radiostanice „Mir“ Medžugorje.

Mezi farníky cítíme radost a vděčnost z Vašeho příchodu do Medžugorje a z poslání, které vám Svatý otec svěřil. Jak se vy cítíte tady v Medžugorji?

Na tuto otázku odpovídám stejnou radostí. Opravdu jsem velmi šťastný, že jsem tady. Jsem tady už podruhé. Minulý rok jsem měl poslání zvláštního vyslance Svatého otce, abych prověřil situaci obecně, a nyní jsem tady jako stálý apoštolský vizitátor, a to je veliký rozdíl, protože jsem nyní zde stále a mám se seznámit ne jen se situací a našimi zdejšími problémy, ale společně se spolupracovníky najít řešení.

Blíží se nám Vánoce. Jak se připravit na Vánoce, především na duchovní skutečnost Vánoc?

Nejlepší způsob přípravy na Vánoce je žít liturgii Adventu. To je ve smyslu duchovní dimenze obsahu neobyčejně bohatého období, a skládá se ze dvou dílů. První díl je přípravná fáze, která trvá do 17. prosince, a za ní následuje bezprostřední příprava od 17. prosince do konce. Tady ve farnosti se připravujeme  mší svatou časně ráno. Ty mše uvádí Boží lid do  tajemství Vánoc.

Co nám mají říci vánoce?

To je mimořádně bohaté poselství a já bych zdůraznil poselství míru. Andělé, kteří pastýřům ohlásili narození Páně řekli, že přinášejí pokoj všem lidem dobré vůle.

Ježíš přišel mezi nás jako dítě v rodině Marie a Josefa. V dějinách, byla rodina vždycky vystavená zkouškám, a dnes zvláště. Jak ochránit dnešní rodinu a jak nám v tom může pomoci příklad Svaté rodiny?

Je třeba nejdříve vědět, že je člověk od samotného  počátku stvořen v rámci rodinných vztahů. Pár muže a ženy byl požehnaný i pro svoji plodnost. Rodina je obraz Nejsvětější Trojice na zemi, a rodina vytváří společnost. Aby se dnes zachoval ten rodinný duch – a to je v naší době tak těžké – je třeba zdůrazňovat poslání rodiny ve světě, a to poslání říká, že je rodina zdroj i způsob naplňování lidské osoby.

Pane arcibiskupe, Vy jste lékař, řeholník palotinec, misionář - všechno to jistě utvářelo Váš život. V Africe jste prožil 21 roků. Můžete se o ty zkušenosti z misií rozdělit dnes s námi a s posluchači  Radiostanice „Mir“ Medžugorje?

To je těžké vyjádřit v několika větách. To je především zkušenost s rozdílnými kulturami, které jsem poznal v Africe, v Evropě, v dalších zemích. Převážnou část kněžského života jsem prožil mimo svoji vlast, mimo svoji zem. Mohl bych k tomu tématu konstatovat dvě věci. První, lidská povaha je všude stejná. Jako lidské bytosti jsme si všichni podobní. To, co nás dělí je  kultura v pozitivním i v negativním slovasmyslu. Každá kultura má pozitivní, konstruktivní elementy, které jsou ve službě rozvoje lidské osoby, ale může obsahovat i prvky, které člověka ničí. Žijme tedy plně svoji lidskou přirozenost a pozitivní charakteristiku svojí kultury!

Vy jste byl apoštolský vizitátor v Rwandě. Mohl byste porovnat tamější svatyni Kibeho a Medžugorje?

Ano, je mnoho podobných elementů. Události začaly v roce 1981. Panna Maria v Kibeho chtěla upozornit lidi na to, co mělo přijít a co se projevilo později jako  genocida. To je poslání Královny míru, které je svým způsobem pokračování fatimských zjevení. Kibeho je uznané, Kibeho se rozvíjí, to je jediné místo na africkém kontinentě, kde jsou zjevení uznaná. Medžugorská zjevení začala také v 1981. roce, několik měsíců před Kibeho, a projevilo se, že i to bylo v perspektivě války ke které později došlo v tehdejší Jugoslávii. V Medžugorji se rozvíjí úcta ke Královně míru, i tady nacházíme podobnost se zjeveními ve Fatimě. Název Královna míru do Loretánských litanií zařadil papež Benedikt XV. v roce 1917, což znamená v roce fatimských zjevení, během První světové války a v roce sovětské revoluce. Vidíme jak je Bůh přítomný v lidských dějinách a On nám posílá Pannu Marii, aby nám byla blízko.

Skutečnost svatyní je velmi významná v současném světě, takže papež František přeložil péči o svatyně z  Kongregace pro kler na Kongregaci pro evangelizaci. Uskutečňuje se nová evangelizace v Medžugorji?

O tom nejsou pochybnosti. Tady prožíváme novou evangelizaci. Mariánská zbožnost, která se tady rozvíjí je velmi dynamická. Toto je čas a místo obrácení. Tady člověk odhaluje Boží existenci ve vlastním životě a Boží touhu, být přítomen v lidském srdci, a to všechno ve společnosti, která je laicizovaná, která žije, jako by Bůh neexistoval. Všechny mariánské svatyně tak působí.

Co byste po několika měsíčním pobytu v Medžugorji,  zdůraznil jako nejdůležitější plody Medžugorja?

To jsou plody hlubokého obrácení. Myslím, že je nejzralejším a nejvýznamnějším plodem fenomén obrácení skrze zpověď, svátost míru a usmíření. Ze všeho co se tady děje, to je nejdůležitější element.

Papež František vás 31. května tohoto roku jmenoval apoštolským vizitátorem se zvláštní úlohou pro Medžugorje. Jedná se o výlučně pastorační službu, jejímž cílem je pevné a trvalé doprovázení farního společenství i věřících, kteří sem přicházejí. Jak vy hledíte na pastoraci v Medžugorji?

Pastorační život stále ještě očekává svůj plný rozvoj a rámec. Kvalita přijímání poutníků není jen v hmotném slova smyslu, který se vztahuje na ubytování a stravování. To všechno se dělá. Je třeba především zajistit příkladnou pastorační práci, která je přizpůsobena počtu poutníků. Rád bych zdůraznil, že jsou tady dvě brzdy, kterých jsem si všiml. To je z jedné strany ve chvílích, kdy je zde mnoho poutníků, nedostatek zpovědníků pro různé jazyky. Sem převážně přijíždějí poutníci z osmdesáti zemí světa. Druhá brzda, které jsem si všiml je nedostatek prostoru pro  slavení mší v různých jazycích. Musíme najít prostory, aby se mohly slavit mše v různých jazycích, a zejména, abychom mohli udržovat neustálou adoraci před Nejsvětější svátostí oltářní.

Vy jste Polák, a víme, že Poláci chovají zvláštní úctu k Blahoslavené Panně Marii. Jaká je úloha Marie ve vašem životě?

Úloha Marie je dost veliká. Polská zbožnost je vždycky mariánská. Nezapomínejme, že v polovině 17. století byla Matka Boží prohlášená Královnou Polska. To byl i politický krok, který potvrdil král i parlament. Ve všech křesťanských domech v Polsku naleznete obraz  Blahoslavené Panny Marie. Nejstarší náboženská píseň v polském jazyce, která pochází ze středověku je věnována právě Blahoslavené Panně Marii, a všichni polští vítězové měli na svých brněních znak Blahoslavené Panny Marie.

Mír je to co chybí současnému člověku. Mír v srdci, mír mezi lidmi, mír ve světě. Jaká je v tom úloha Medžugorje, protože víme, že poutníci, kteří přicházejí svědčí o tom, že tady cítí mír, který nemohou cítit na žádném jiném místě na světě?

Příchod Ježíše Krista v našem lidském těle byl ohlášen  jako příchod Krále míru. Bůh nám přináší mír, který nám tolik chybí na všech úrovních a zdá se mi, že nám mnoho pomáhá škola míru, kterou máme tady v Medžugorji, protože všichni zdůrazňují ten klid, který nalézají na tomto místě, a prostory ticha, modlitby, usebranosti. Všechno jsou to elementy, které nás vedou k míru s Bohem a míru s lidmi.

Co byste na závěr tohoto rozhovoru vzkázal našim posluchačům?

 Chtěl bych všem blahopřát k vánočním svátkům slovy, které vyslovili andělé: Pokoj lidem dobré vůle ve kterých má Bůh zalíbení. Panna Maria zdůrazňuje, že nás Bůh všechny miluje. Jeden ze základů naší víry je právě Boží vůle zachránit všechny lidi bez rozdílu, a jestli se to nestane, pak je to kvůli nám. My jsme tedy na cestě, která vede do zářící budoucnosti. 

(Přeložeo z medjugorje.hr, z 24.12.2018)