Svědectví, že Bible je živé Boží slovo

V neděli 25. ledna 2026 slavíme Neděli Božího Slova - jak rozhodl zesnulý svatý otec František - a Obrácení svatého Pavla. Proto jsem se rozhodla napsat toto svoje svědectví. Doufám, že bude mnohým užitečné. 

S pozdravem z Medžugorje, Monika Štampfelová

Stalo se v roce 2012.  Odvezla jsem svým sedmimístným  autem malou skupinu poutníků z Medžugorje zpět do Česka. Já jsem pak jela opět do Medžugorje už sama. Bylo to v zimě.

V Záhřebu jsem měla přátele, milé lidi z Hercegoviny, u kterých jsem někdy přespávala na cestě, když jsem jela sama. Tak tomu bylo i tentokrát. Po ranní mši jsem ještě zajela do autoopravny, protože na autě byl nějaký malý problém. V poledne, když byla oprava dokončena začal padat sníh. V rádiu bylo vysíláno varování před vznikem dopravní kalamita a že se řidiči nemají bez vážných důvodů vydávat na cesty. Byl pátek. V pondělí, že prý bude situace na cestách opět lepší. Záhřebští přátelé mi říkali, že tam tedy do toho pondělí mohu zůstat. Měli jen ne příliš velký byt... Nechtěla jsem je obtěžovat přespříliš. Hledala jsem odpověď od Boha v malé bibli, kterou jsem měla v autě stále po ruce.   

Požádala jsem Boha o radu a náhodně jsem otevřela Bibli a četla jsem text na stránce na který mi padly oči. Bylo to šokující: „A ty myslíš, že ty sněhové pláně roztají?!“ Ještě jsem náhodně pohleděla na text o několik řádků níže: „A Pavel se vydal na cestu.“ Odpověď byla šokujícně konkrétní a já nemohla udělat nic jiného než vyjet. Ještě jsem se zastavila v kostele kam jsem chodívala na mši a vyžádala jsem si svěcenou vodu, abych měla při sobě a zatelefonovala jsem přátelům, že jsem se rozhodla jet hned a vydala jsem se dobrou okresní cestou přes Plitvická jezera a Knín k Medžugorji.

Počasí se zhoršovalo. Silný vítr vytvářel sněhovou vánici takže se viditelnost snížila na jeden metr a méně. V srdci jsem byla s Ježíšem.  V jednom okamžiku jsem Mu řekla: Pane, já už vůbec nevidím kam jet. Trvalo to možná 5 sekund a já před sebou rozeznávala zadní světla nějakého auta. Ulevilo se mi: Pojedu za ním. Když to chvíli trvalo, uvědomovala jsem si, že se stále nějak otáčíme jako v kruhu. Viditelnost se trochu zlepšila, asi tak na 6 metrů a já jsem viděla, že jezdím za sněžným pluhem, který odhrabuje sníh na parkovištěm před nějakým supermarketem. Pak jsem rozeznala i kde je výjezd na silnici a pokračovala jsem dále.

Ale za nedlouho se objevil nový problém. Pevné sněhové jazyky vysoké asi čtyřicet centimetrů přes šířku silnice. S tímhle jsem se ještě nikdy nesetkala. Auto na toto dosedlo a nejelo dál. Co teď? Šlápla jsem na plyn, abych to přejela, ale reakce byla jiná než jsem očekávala. Auto se roztočilo a sletělo ze silnice. Na štěstí tam nebyl prudký svah jako někde v Chorvatsku bývá, ale příkop. Jak jsem seděla v autě, měla jsem silnici zhruba ve výši ramene. Co teď, Ježíši?  To je konec. Sama v autě, nikde nikdo, všude plno sněhu a mráz. Ale hned mne napadlo: Jako v blátě... Tak s tím jsem už zkušenost měla: střídavě sešlápnout spojku, pak plyn. Spojka, plyn. Zopakovala jsem to několikrát a auto  se vrátilo na silnici. Jako živý kůň, nejdříve přední a pak zadní kola. A na mně bylo jen otočit volantem ve směru jízdy a opět šokovaně a s velikou vděčností v srdci pokračovat ve směru Medžugorje!

Přijela jsem v noci. A i tam bylo mnoho sněhu. Ještě jsem projela kolem domu ve kterém jsem tehdy byla ubytována. Dojela jsem ve vyjetých kolejích ke kostelu, abych tak poděkovala Ježíšovi a Panně Marii za tu zázračnou pomoc, na kruhovém objezdu jsem se otočila a jela zpět k penzionku. Kolem domu, všude sníh. Jen před sousedním domem bylo jedno místo odkud zřejmě před nedávnem odjela auto podle zanedbatelné vrstvy čerstvého sněhu. Tak auto postavila a šla spát. Ráno jsem se probudila. Všechno zasypáno. Chlapi očišťovali svoje auta od sněhu. Došlo i na moje auto u sousedů. Nasedla jsem do něj, abych s ním přejela několik metrů před dům, kde jsem byla ubytovaná. Popojela jsem a zase jsem uvázla ve sněhu. Všichni se mi smáli: Moniko, počkej až ten sníh roztaje!

Tehdy bylo v Medžugorji asi 80 cm sněhu. Něco zcela mimořádného. Přes den sníh sublimoval, ale v noci opět padal. Sníh byl shrabován několika soukromými bagry. Velmi málo aut jezdilo, jen s řetězy. Zdatné osoby chodily pešky. Kalamita trvala asi 3 týdny!  

Díky Bohu za všechno!

Modleme se! Důvěřujme! Poslouchejme! Obracejme se!