Medžugorje je aktivní vulkán milosti, Pán tady mění srdce

Chtěl jsem vrátit letenku do Medžugorje. Ale dřív než jsem to udělal, jsem se podíval na YouTube a to na kanál Fruits of Međugorje (Plody Medžugorje) svědectví dp. Reehila, kde on vyprávěl o svém obrácení zde. A moje přání sem jet ještě více vzrostlo.

Potom co v dětství odmítl katolickou víru, pátral Luka celé roky po smyslu života. I když se stal buddhistickým knězem, a později dosáhl profesionálního úspěchu při rozvoji automobilů s automatickým řízením a rozvíjející se umělé inteligence, cítil i nadále prázdnotu, kterou nic nemohlo naplnit.

Ale situace se začala měnit, když se vrátil k modlitbě a svátostem a přijal nečekané pozvání do Medžugorje. Rozhodnutí, že pojede do Medžugorje udělal potom co shlédl svědectví dp. Dana Reehila v seriálu „Plody Medžugorje”.

Luke ve svém svědectví pro Fruits of Medjugorje Mariji Jerkić odhaluje jak mu pouť do Medžugorje proměnila srdce a jak nakonec poznal kněžské povolání. Jeho svědectví je na YouTube kanálu Fruits of Medjugorje, a zde je uvedeno celé v českém překladu:

Jmenuji se Luke Niewiadomski a studuji teologii v New Yorku, ale vyrůstal jsem v devadesátých letech v Michiganu. Když mi bylo 12 roků, měl jsem jasnou představu o vlastním odmítání víry Katolické Církve. Myslel jsem, že jsem chytřejší. A bylo to tak silné, živě si vzpomínám, že věřím, že to mělo skutečně hluboký duchovní vliv na můj život. Od toho dne jsem byl prakticky ateista a žil jsem život s nedostatkem duchovního významu.

A tak jsem se v tom období zabýval technologií, navštěvoval jsem inženýrskou fakultu, získal jsem doktorát z elektrotechniky. Skvělý student jsem byl. Současně jsem se oddával pití a drogám v tom smyslu, že jsem myslel, že musím mít něco co mne převyšuje, abych našel štěstí. A tehdy jsem poznal jednoho buddhistického mnicha, který mi vykládal přísliby o svobodě, o osvobození od všeho trápení. A to mne tak dojalo, že jsem skončil v chrámě a byl jsem deset roků Zen buddhistickým knězem. V Detroitu, v Californii a v Koreji. Žil jsem velmi rigorosním životem sebezapírání z čehož jsem něco získal.

Ve skutečnosti jsem i pociťoval klid, ale nikdy jsem nezačal být hluboce spokojený. Z těch i jiných důvodů jsem odešel. Opustil jsem chrám, abych navázal vztah a zapracoval na kariéře a uskutečnil tak svojí cestu k americkému snu. Dalo by se říci, že jsem se snažil rozvíjet šťastný život takovým  přízemním způsobem. Oprášil jsem svůj diplom ze strojní fakulty a vrhl jsem se zcela na práci a kariéru. Zajímala mne umělá inteligence, získal jsem několik patentů v tom oboru, zamiloval jsem si inovaci, pracoval jsem na automobilech s automatickým řízením pro Ford Motor Kompany. To mne začalo už trochu nudilt tak jsem přešel na helikoptéry s automatickým řízením a potom i drony a letadla.

Moje kariéra se rozvíjela. Duchovně jsem sledoval nějaké způsoby svépomoci smíšené s new age spiritualitou. A všechno to bylo ve prospěch mých ambicí a rozvoje mého života, který byl zcela pod mojí kontrolou. A to mi vyhovovalo. Měl jsem rád ten pocit jistoty. A když se věci pro mne krásně rozvíjely, to mě povzbuzovalo, abych pokračoval dál.

Za šest roků jsem prožil šest skoků v před, bylo to závratné. Všechno kulminovalo na Bermudách. Pracoval jsem z domova, hned po COVID-u. Žil jsem tam zasnouben s půvabnou bohatou osobou s oxfordským diplomem z ekonomie. Myslel jsem si, o čem bych mohl ještě snít nebo co víc si ještě  přát? Přesto mi ale chyběl ten pocit hluboké spokojenosti. Opět se mne i tentokrát zmocnil nepokoj. Moje sestra, Bůh jí požehnej, mi doporučila katolický recept, tj. abych se modlil růženec Božího milosrdenství a třikrát denně Anděl Páně. Z nějakého důvodu, milostí Boží, jsem na to přistoupil a rozhodl jsem se, že se o to pokusím, i když mi ty modlitby zněly nějak příliš směšně. Nevěřil jsem jim. Ale přesto jsem se je modlil.

Nespojoval jsem to všechno hned, ale brzy jsem se začal na Bermudách nudit. Časem se člověk začne nudit i tam. A tak jsem jednou zašel na mši svatou a občas jsem tam začal chodit. A po Proměňování jsem fyzicky pocítil jakoby nějaký tlukot srdce. Ze svého newagovského způsobu uvažování jsem si z toho vyvodil: oh, tu jsou nějaké energie! Tady je nějaká magnetická síla. To mi dodalo odvahu, abych přišel znovu na mši svatou.

Konečně jsem odešel i ke zpovědi, a opět, jsem při tom měl fyzický zážitek. Srdce mi opravdu hořelo.  To jsem nijak nemohl vysvětlit. A tak se ve mně probudila zvědavost a zájem o katolictví. A najednou, moje obrácení se stalo tak neočekávaně a svým způsobem přerušilo i můj vztah, za což jsem převážně sám zodpovědný. Neprovedl jsem to tak jak by bylo potřeba. Ale potom co to skončilo, jsem opustil Bermudy, odešel jsem do New Yorku a pak už jsem nevěděl co dělat dál. Takže jsem se i nadále opíral o víru a odkryl jsem pobožnost zasvěcení Ježíšovi skrze Marii. Začal jsem si uvědomovat svoji hříšnost, kolik věcí v životě jsem dělal z hrdosti, zvláště v kariéře. Víte, pro mne kariéra znamenala mnoho. Vynaložil jsem nějaký čas na její rozvíjení. Ztratil jsem svůj domov v Bermudách. Rozpadla se mi známost. A teď jsem pocítil, že ztrácím i svou kariéru. Přesně si vzpomínám na jeden večer. V noci, jsem se modlil u kostela Křížovou cestu u zastavení, která tam byla. Stál jsem u zastavení, kdy se Ježíš setkal se svojí svatou Matkou. A při následujícím zastavení získává Ježíš pomoc při nošení kříže. A tu se mi najednou spojilo, že po setkání s Marií On získal pomoc. A potom zase, při následujícím zastavení, dostává  ještě i Veroničinu pomoc. A když jsem si tohle uvědomil, vytrhlo mne to z něčeho co bylo jako deprese. Tehdy jsem se zlomil a rozplakal. Hluboký zážitek to byl.

Později jsem se v tom týdnu vrátil znovu do toho kostela a modlil jsem se růženec. A tehdy jsem slyšel hlas, vnitřní hlas v hlavě, který mi říká: “Jdi do Medžugorje!” A já jsem vůbec nevěděl co to má znamenat. Slyšel jsem o Medžugorji, ale nevěděl jsem o tom mnoho. Myslel jsem, že se tu jedná o nějaké zjevení z minulosti. Ale pocítil jsem nějaký silný podnět, abych hned odešel domů a koupil si letenku. Druhý den jsem si vyčítal, že jsem udělal něco nepromyšleně a rozhodl jsem se vrátit letenku, jednat rozvážněji a příště být zodpovědnější. Ale dřív než jsem to udělal, jsem se podíval na YouTube a podíval jsem se na kanál Fruits of Međugorje (Plody Medžugorje) svědectví dp. Reehila, kde on vyprávěl o svém obrácení zde. A moje přání sem jet ještě více vzrostlo.

A místo vrácení letenky jsem prodloužil datum, takže místo jednoho týdnu jsem tu zůstal dva. Prozkoumával jsem dál a začal jsem si všímat, že je tady určitý aktivní vulkán milosti. Tolik je zázraků a obrácení pramenících z Medžugorje, že jsem jasně tušil, že mne Pán sem vede. Za několik týdnů jsem  čekal na letišti. Byl tam i dp. Reehil. Dp. Dan a jeho kolegyně Anne Vučić mne přijali mezi svoje a řekli, “Pojď, připoj se k naší skupině!” Současně jsem cítil radikální změnu v srdci, začínám věřit Bohu hlubším způsobem. Něco takového jsem v životě ještě nikdy nezažil. A odcestoval jsem tedy s dp. Danem do Medžugorje. Jakmile jsem vystoupil z auta, pocítil jsem jakoby můj duch začal být lehčí.  Něco takového jsem nezažil od dětství. Nějak tak jsem se cítil před desetiletími jako dítě, jako dítě o Vánocích. Jenom uvolněnost a radost.

Během několika dalších dnů se můj modlitební život začal měnit. Můj modlitební život přešel z modlitby k Bohu za splnění mých vlastních snů a nadějí na otázku, ‘Jak mohu já být ve službě Tvého plánu?’ Myslím, že to byl zlom. Byla to změna postoje ve vztahu k Bohu, proměna v orientaci a toho jak jsem hleděl na smysl života. Nyní více jako služebník než někdo kdo musí všechno kontrolovat. A nedlouho po návratu jsem začal dostávat malá znamení nebo povzbuzení ke kněžství, k něčemu co jsem já vůbec neměl v plánu. To bylo před dvěma roky. Takže jsem bohoslovec už dva roky. A cestou, když jsme se vraceli z Medžugorje, jsem viděl jak Pán tu pouť využívá, aby moji spiritualitu uvedl správným směrem. Jinak mám sklony řídit vlastní osud nebo připisovat si všechno co bylo v životě dobré. A když přijdu sem, získávám pocit společenství. Nejsem sám. Nejsem v tom sám. Takže nepotřebuji nic ani řídit. I když jdu na mši nebo klanění, s tisíci lidí, kteří jsou prostě zamilovaní do Pána, ne proto, aby  mne to pozvedlo nebo posílilo, ale aby mne to vrátilo, abych se díval směrem k Bohu, ne k sobě nebo ke svým vlastním ideám. A to zahrnuje odevzdanost i silné chápání smyslu. Když toto dělám pro  Něho, Panna Maria mne využívá.

A když myslím na teologii, nemyslím na to jako na volbu. Myslím, že je to dar. Cítím se jako služebník Páně a raduji se z toho. Jsem šťastný, nemusím všechno vést ve svém životě, částečně snad i kvůli tomu mému přínosu k vysoké technologii v minulosti. Přitahovala mne ta komplexnost života i proto jsem se domníval, že je svět jako nějaká složitá skutečnost, vydaná manipulaci. A kdyby se mi podařilo vyzkoumat něco navíc, objevil přístup k různým zdrojům, tehdy jsem mohl měnit věci k lepšímu.

Takový vztah jsem měl k životu dříve. A když jsem přišel sem, všechno to zmizelo. Zůstala mi prostá modlitba, spojení s Marií, spojení s Kristem. A necítím žádný nátlak dosáhnout něčeho více, naučit se více nebo že potřebuji více. Cítím, že mám všeho dost a že i já jsem dostatečný. A to je velká úleva! Nejen nějaké ulehčení, je to hlubší. Uvolněnost duše, odpočinek, pravý odpočinek.

Teď rozumím proč se sem lidé  vracejí. Když se ohlédnu zpět, mohu říci, že jsem nejvděčnější za to, že jsem se rozhodl sem přijet aniž bych plně chápal, co se to tady děje. Myslel jsem si: jenom jeď, a potom zkoumej! Takový zážitek jsem zažil i když jsem se modlil Korunku Božího milosrdenství nebo Anděl Páně. Tedy, zkus a uvidíš! Zasvěcení Panně Marii, zkus a uvidíš! A teď, když se ohlížím zpět, je mi velmi milé, že jsem neřekl “ne”.

Protože jsem si mohl vybrat a nepřijet kvůli nějakému jinému plánu, který byl jistější nebo jasnější nebo příjemnější, na který by se mne lidé snad tolik nevyptávali. Jsem vděčný za každou milost, která mi pomohla, abych přijal toto pozvání. 

Lidé mluví o plodech Medžugorje, většinou plodech obrácení, o kterém i já mohu svědčit ve vlastním životě. A že ty plody i dále rostou, říká skutečnost, že je celý můj nynější život touha, abych sloužil Církvi, Království Božímu. A bez toho povolání bych neměl ani poslání.

Já nevím co se tady děje, ale něco tu je. Pán užívá toto místo, aby měnil srdce způsoby, jaké by nikdo nedokázal předvídat a mnozí z nás jsou velmi vděční za to, že jsme využili příležitost a přijeli sem.

A proto zvláště nosím v srdci ty, kteří hledají životní povolání, protože mi toto dalo smysl, ale ten smysl se teď přelévá i na druhé lidi. A to mi dalo skutečnou jistotu, pokoj a víru, které jsem vždycky hledal při všech těch druhých špatných začátcích ve své minulosti.

A tohle jsem nenašel vůbec vlastními zásluhami.  Je mi to darováno, což všechno činí ještě mimořádnějším. Jsem velmi vděčný, že mám takový blízký vztah s Pannou Marií, protože nejen, že mne Ona přivedla do Církve a ke svátostem, ale stále ještě mi pomáhá, abych šel dál tím směrem, kterým jdu ve víře. 

Katolická Církev je sama o sobě, velmi veliká, mnohem větší než kterékoli jiné náboženské společenství. Je mnoho způsobů jak přistupovat k Církvi. Ale způsob na který k ní chci přistupovat já zahrnuje to, co je Boží vůle pro mne, abych to praktikoval. To nedokážu sám. A věřím, že proto je tu Ona, která mi  pomáhá a usměrňuje mne na cestě, která je pro mne osobně připravena v této veliké Církvi.

 A moje rada pro všechny, kteří nebyli v Medžugorji nebo snad nemají blízký vztah k Panně Marii: 

Nejdříve  bych řekl, aby se v modlitbě upřímně a přímo zeptali Pána: ‘Jak Ti já mohu sloužit?’ Protože to bylo konečně to, co Pánu umožnilo, aby tak hluboce vnikl do mého života. A také, abych přijel do Medžugorje, protože já neznám co se tady děje, ale něco tu je. Pán užívá toto místo, aby měnil srdce způsobem, který by nikdo nemohl předvídat a mnozí z nás jsou tak vděční za to, že jsme využili příležitost a přijeli jsme sem.