Medžugorje jako náš Sion

Fra Mario Knezović

”Prožíváme přípravu na 45. výročí zjevení Panny Marie na Kopci zjevení v Bijakovići, farnosti  Medjugorje. Zdrávas milosti plná, to můžeme i my provolávat, jak to stále i děláme, protože chceme vejít do prostoru Božího milosrdenství.

Ve vstupu kněží k oltáři je kříž s Ježíšovým tělem. Když se podíváme Ježíšovi na kolena, vidíme na těch kolenech modřiny a  kapky krve. Taková kolena je možné často vidět zde celé ty roky v Medžugorji. Na kolenou lidé hledají milost. Na kolenou vylévají svoje modlitby a přislíbení skrze Marii a Ježíše. Kapičky krve jako stopy naší lásky za tu velikou lásku, kterou Ježíš Kristus daroval nám na kříži. I teď o ní prosíme, i teď se za ní modlíme. O Ježíši, skrze Marii naší Matku, se smiluj nad námi. Kajme se, bratři a sestry, srdcem padněme na kolena, aby nám milost Boží darovala  nového ducha a nové srdce”, prohlásil  na počátku mše svaté čtvrtý den Novény ke Královně Míru v Medžugorji fra Mario Knezović, farář a qardián v Mostaru.

Ve své homilii pak pokračoval: 

Drazí bratři a sestry, drazí poutníci, ctitelé Panny Marie, Královny Míru! Mnoho roků uplynulo a ještě více milostí z nebe zde sestoupilo. Tohle naše zamyšlení začnu jednou písní, kterou my  Chorvaté v Hercegovině převážně známe. Zpívá se v ní o jedné stařeně dost pokročilého věku, která se vydala na pěší pouť dlouhou více než 85 km do Medžugorje. To je jedna babička Mara. A v té písni se zpívá  od Duvna do Medžugorje cesta daleká, země tvrdá, ale naše teta Mára pomodlí se u oltářů, odkládá z duše své velké starosti, na Crnicu se vydává pěšky. Vzduch se chvěje horkem. Teta si otírá zpocenou tvář. Růženec na prsa tiskne. Vše s vírou člověk může. Pomoz  jí, o Dobrý Bože. Žena k nebi ruce vzpíná. Noc se snesla, třpytí se hvězdy. Na Crnici se zlatě třpytí kříž. Tetu Máru objímá Matka Boží. – Toto zpíval veliký chorvatský písničkář, který zpíval i v době kdy se nesmělo svobodně zpívat, Ivo Mrvenj Fabijan. Bůh dej pokoj jeho ušlechtilé duši!

Drazí bratři a sestry, tyto verše o stařeně Máře, která jde pěšky do Medžugorje po kameni, trním a lukama, ze svého rodného duvanského kraje, je obrazem mnoha a mnoha milionů lidí, kteří ze všech  končin světa přišly na pozvání Panny Marie sem do Medžugorje. Proto je důležité se na výročí vracet k pramenům, protože jestli zapomeneme prameny a počátky, všechno to ostatní bude viset ve vzduchu, jako nějaká pohádka, která zůstane nepodložená v životech konkrétních lidí. A co jsou ty  medžugorské počátky? Medžugorské počátky jsou 24. června 1981. roku, kdy děti v den svatého Jana vystoupily na kopec Crnicu. Ivanka, Mirjana, Vicka, Milka, Ivan, později Jakov a Marija, viděli překrásnou ženu, nejkrásnější jakou do té doby viděli, která jim jen mávala rukou, mlčela a mávala na ně rukou. Přibližte se ke mně. Ale oni byli vystrašení, podobně jako byli vystrašení lidé, když Ježíš vstal z mrtvých, běží ke svým blízkým, říci jim co se stalo. Teprve třetího dne, jak svědčí naši vizionáři, Panna Maria pronesla: ‘Mír, mír a jenom mír. Mír ať vládne mezi člověkem a Bohem a mezi lidmi.’ To řekla Ona, která zde tím svým mácháním ruky mnohé přiblížila Ježíši Kristu! To je místo, kde mnozí našli svůj mír, kde se smířili, jak se svými blízkými i s drahým Bohem. Protože teprve v míru je možné vidět jasně svůj život… Toto místo Medžugorje, bratři a sestry, vnímám i jako ten Sion o kterém jsme dnes v žalmu slyšeli. Bůh si vyvolil Sion za svoje sídlo. Toto je místo mého odpočinku. Zde budu přebývat, jak jsem si přál. To praví žalm, který jsme dnes zpívali Bohu na slávu. Bůh si vybírá místo svého pobytu. To je místo i mého pobytu aniž bychom uvažovali nakolik a dokdy, protože my nejsme schopni ani vlasy na hlavě spočítat, co teprve posoudit Boží cesty, milost a nadpřirozené věci posuzovat, jak byla někdy snaha… Ten Sion byl kdysi, bratři a sestry, v době izraelského národa tvrzí, místem, kde se zjevuje Bůh. Místem, kde Jeho lid vstupuje do Boží přítomnosti. A ten Sion se časem, kromě symbolu hory v Jeruzalémě, stává i symbolem Božího lidu, který hledá a očekává svého Mesiáše. A my můžeme říci, že tento náš Sion, medžugorský Sion, medžugorská hora, medžugorský Križevac, se stejně tak stal místem shromažďování Božího lidu, který očekává spasení a opětný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista. Jak v žalmu 137 ten lid zpívá o Sionu – na březích řek babylonských jsme seděli a plakali vzpomínaje na Sion. To je ve verši toho žalmu.

Drazí moji přátelé, drahá mladá generace! Vy můžete těžko pochopit za jakých okolností přišla ta veliká milost do Medžugorje! Když jsme tady žíznili i po obyčejné vodě. Obyčejné vodě, pravdu vám říkám! Když jsme uchovávali vodu ve studni jen abychom mohli napojit lidi a uvařit oběd, když jsme neměli nic víc jen důvěru v Boha. Když mnozí jako to volání po Sionu přednášeli Bohu modlitby za svobodu národa, protože zavilé zlo komunizmu, které vy, kteří jste tu nežili nikdy nemůžete pochopit, vložilo svoje řetězy a svojí tlapu na svobodu tohoto národa, svobodu člověka. Chtěli i Bohu vládnout a ne jen lidskému svědomí! Ale Bůh slyšel to volání. Slyší Bůh křik. Slyší jako nářek svého lidu po Sionu. Slyšel, když jsme po nocích seděli a modlili se růženec. Pozdravovali jsme Pannu Marii. Zaznívala modlitba v hercegovinských vesnicích. A tam kudy vy nyní chodíte, poutníci, zvláště, kde vidíte staré schody, tam se lidé k Bohu modlili, tam litanie zpívali, tam zdravili Pannu Marii, tam se Bohu duše otevírala v čase, kdy jsi nesměl nikomu říci svoje tajemství, svoji pravdu! A proto to volání přichází k nám a Bůh vybírá toto místo jako svůj nový Sion. Vidíte jak svatý Petr říká o Sionu, že je to kámen nárožní, vyvolený drahocenný kámen. Nárožný kámen je nosný kámen, opěrný kámen na kterém se staví… a kdo se drží toho nosného kamene – toho co se zde v Medžugorji stalo – nebude klopýtat. Ten nárožný kámen se zde skrze Marii stal základem nového kostela, nové církve. Nemyslím institucionální, ale církve ve které se mnozí vrátili ke katolické církvi, vrátili ke svátostem, vrátili ke svému Bohu! Nositelé tohoto nárožního kamene, jsou svědci Medžugorje! Proto znovu cituji část žalmu pro vás, kteří jste přišli a zvláště pro vás domácí: Budou-li tvoji synové zachovávat moji smlouvu a svědectví, kterým je učím, jejich synové navěky usednou  na tvém trůně… O, jaká je to zodpovědnost!!! Je dána smlouva, abychom jí zde zachovávali! Nová archa úmluvy, která je zde v Medžugorji nesena v srdcích mnohých a v té arše je obsah modlitby, půstu, pokání, zpovědi, eucharistie, klanění… všechno je to předáno nám, ale nezapomínejme -  v hliněných nádobách, ve velmi křehkých nádobách. Musíme velmi dbát, aby ty nádoby nebyly rozbité, aby se nevysypala, nevylila ta milost, která sem bez jakékoli naší zásluhy přišla! O, jak je důležité tohle znát! A jak je důležité být opatrní, bdělí, aby se nestalo, že zde v Medžugorji namísto milosti nerozmohl hřích sobectví,  domýšlivosti, vtíravosti, všeho toho, co nepatří k výzvě Panny Marie a co není žízeň po té vodě z našich studen v prvních letech zjevení.  

Proto buďme zodpovědní! Vím, moji drazí přátelé, zejména vy, kteří žijete tady v Medžugorji, a spolu se mnou také sebe zkoumáte – buďme si vědomi, že kolikrát ti lidé, kteří někdy proputují kilometry, vidí Medžugorje v tobě, která jsi pro ně připravila pokoj. Vidí Medžugorje v tobě,  majiteli hotelu. Vidí Medžugorje v tobě, ve tvé prodejně suvenýrů. Ve tvém penzionu, v tvojí restauraci. To je pro mnohé možná jediné Medžugorje a živé evangelium se kterým se setkají a řeknou: To jsou autentičtí lidé! Proto, drazí moji přátelé Medžugorje, s vděčností za oběť, kterou konáte, nezapomeňte si posadit svoje dítě na klín a vyprávět mu, co bylo. Řekněte mu, drazí farníci, z Bijakovići, Medžugorje, Miletine, Šurmanců, Vionice… řekněte svým dětem, že všechno to, co máte není vašimi schopnostmi, není ani vašimi vědomostmi, není z vašeho umění, není z nějaké hercegovinské obratnosti, ale nezasloužený  dar Boží milosti. To řekni svému dítěti a nevychlubuj se jako táta, že jsi tak schopný. Jestli jsi ty tak schopný jdi a otevři nějaký hotel někde ve Varešu a tam předváděj svoje schopnosti. Buďme vděčný, moji drazí bratři! Proto vám to kladu na srdce, ale stejně tak chci vyslovit slova posily a obrany Medžugorje, protože mnohá media v době komunizmu, ale i nyní v době liberálního ateizmu, toto Medžugorje  pod nějaký svůj dalekohled a v něm jen sledují jestli je tu něco negativního. A slyšeli jsme v evangeliu, proč hledíme na negativní věci, protože nám oko není svítilnou. Jestli tvé oko je jasné, celé tvé tělo bude jasné. A jestli tvé oko není v pořádku i celé tvé tělo bude takové… Proto mnozí jako by chtěli říci, že je zde něco jiného jako výdělek a obchod. Jakoby zde lidé shromažďovali poklad na této zemi a ne na nebesích. To není pravda! Nejen, že to není pravda. Je to určitý veliký podvod. Jako když řve satan, když ho Ježíš vyhání z posedlého člověka: Co ty máš se mnou!? Já vím kdo Ty jsi! Svatý Boží! Je to pochopitelné, že mnozí soptí proti Medžugorji. Mnozí nemohou chápat, že vy tady hledáte Boha! Že pro vás tady není nejdůležitější sláva světa, ale setkání s živým Bohem skrze Marii a to na kolenou a uplakaní, a s mozolnatýma rukama. Možná někdy i s těžkým srdcem, ale jste u Boha a proto je vám dobře. Jednou sem přišel jeden novinář Randal Sulivan, byl tak velmi drzý, protože byl poslaný, aby provokoval, že ho dokonce jedna z vizionářek vyhnala ze svého domu. On potom odešel na kopec zjevení Panny Marie a stal se zázrak. Ten, který přišel se záměrem, že se bude rouhat a zesměšní Medžugorje v médiích, on se obrátil a stal se svědkem Medžugorje. To jsou ty osoby, takových bychom mohly uvést bezpočet.

Proto, bratři a sestry v této arše úmluvy dnes večer chci zvláště říci, abychom nosili půst. Panna Maria nám v poselství z 25. ledna 2001. roku říká: Dítka, kdo se modlí, nebojí se budoucnosti, a kdo se postí nebojí se zla!

Vzpomínám, přišel sem do Medžugorje jeden člověk, nazývaný Toni Bello. To, že vy teď posloucháte tlumočení do svého jazyka je zásluha Toniho Bella. To že můžete ve sluchátkách poslouchat na tolika frekvencích je vymodlená milost přes Toniho Bella. Ani Evropský parlament, ani Spojené národy, ještě nemají takovou možnost, aby se z jednoho vysílače mohlo vysílat na tolik kanálů! To je zázrak, bratři a sestry. Ten člověk to tady dělal a říkal: Najdi mi, fra Marijo, domácí lidi, uděláme tu instalaci antény, dole ve Žluté dvoraně. - To vyprávím, protože chci říci něco o půstu – Pracovali oni v pondělí, úterý. Všechno normální, oběd… Přišla středa. Oni pracují tady na vnějším oltáři. Pracují až do růžence. Přišel Tony Bello a přináší chléb, chléb, chléb, vodu, vodu, vodu. Všem dělníkům z Medžugorje. Jedli oni, celý den žmoulali, jak říkáme, chléb a vodu. Neříkali nic. Čtvrtek, všechno normální. Přišel pátek, opět přichází na oltář veliký, odborník, inženýr, vědec, Toni Bello, který přijel z Ameriky, jinak původem z Hong Kongu a opět přemílá chléb a vodu. Snídaně, oběd, večeře. Chléb a vodu. Jeden z dělníků se ke mně nahnul a říká: Fratre, takhle to dál nejde. – Co je? Řekni. – Já myslel na problémy s technikou. – Ten tvůj člověk, každý den jenom chleba a vodu, chleba a vodu! A říká nám, že Panna Maria řekla, že se máme postit ve středy a pátky o chlebu a vodě… Nebudu vám dál vyprávět co a jak bylo. Jenom řeknu, bratři a sestry, že je mnoho těch, kteří autenticky chápou Medžugorje. Autenticky. A tak je i my předáváme, ale ne abychom zejména my, kteří zde působíme, pracujeme, žijeme na vlastní ramena vkládali Medžugorje. My jsme to nevytvořili a nemáme za to ani zásluhy. Proč bychom na sebe nakládali břemena Sionu  medžugorského, když je to každopádně vše v Božích rukách v rukou Mariiných. Proto já chci na závěr jenom říci díky Panně Marii jako dítě svojí mamince. Mnozí to pochopíte. Vzpomeňte, když maminka uvaří oběd a ty to nechceš jíst. A jdeš si podle vlastní chuti sám něco hledat do ledničky… A proto tu říkám jménem nás všech: Panno Maria, díky Ti za tyto roky! Odpusť nám, že jsme někdy jako Tvoje děti byli nestálí, rozmazlení, vzdorovití, nevděční, vzpurní. Odmítali jsme Tvůj duchovní pokrm a místo toho, co Ty jsi pro nás přichystala jsme hledali jako děti nějaké pomazánky v ledničkách a odmítali jsme co nám Matčina ruka připravila za pokrm, který sytí jak duši tak srdce i tělo. Královno Míru, oroduj za nás. Amen.