Meditace fra Ivana Dugandžiče nad poselstvím z Medžugorje z 25. června 2014

MIR JE PLOD MILOSTI

/ fra Ivan Dugandžić /

Mariina poselství představují pravý vzor opakování ve kterém je možno poznat moudré pedagogické rysy matky, která se nenechá unavit v trpělivém povzbuzování a výchově svých dětí. Jsou dobře známá hlavní Mariina poselství z prvních dnů zjevení, výzva k usmíření a příslib míru, výzva k obrácení, k modlitbě a půstu. Ale samotná znalost poselství není dostatečná. Poselství "čekají" na uskutečnění v životě svých posluchačů. Proto jsou za těchto třiatřicet roků tolikrát opakovaná ve stále novém rouchu a s jiným důrazem. Nemůže tu být ani zmínky o opakování pro opakování samotné, nýbrž o opakování, které je ve službě dynamiky přijímání a žití poselství. 

Proč Panna Maria opakuje svoje poselství?

Poselství dané na 33. výročí zjevení je toho dokonalým příkladem. Zahajujíc další rok svého pobytu ve farnosti, kterou si vybrala, chce Panna Maria připomenout svoje hlavní poselství z počátku. Přišla jako Královna Míru, aby jménem Nejvyššího svět volala a vedla k pravému míru. Připomíná hlubokou touhu každého lidského srdce "po míru a lásce, po Bohu a jeho radosti". Panna Maria kdo ví po kolikáté opakuje, že je to možné uskutečnit jenom modlitbou, a těm, kteří přijmou její opětovné výzvy k modlitbě slibuje, že tak odhalí životní moudrost. Ta prostá slova obsahují hlubokou teologickou skutečnost a dotýkají se nejhlubší životní potřeby dnešního člověka, touhy po míru, lásce a radosti. Proto si zasluhují naši plnou pozornost. 

Co je milost?

Svoje mnohaletá zjevení a dávání stále nových poselství nazývá Panna Maria milostí, kterou jí dává Nejvyšší. Ale co je to milost? Když líčí zvěstování Ježíšova narození, říká Lukáš, že Anděl Gabriel oslovil Marii: "Zdrávas, milostiplná! Pán s tebou!" (Lk 1,28). V tomto případě milost označuje Boží vyvolení Marie za Matku svého Syna. Ale co ten pojem znamená v popisu jejího zjevení? V křesťanském teologickém a duchovním slovníku se velmi často užívá pojem milost, zvláště při řeči o svátostech a jejich vlivu. Ale pro obyčejného věřícícho je ten pojem obyčejně dosti abstraktní a není mu zrovna jasné co si pod ním má přesně představovat. 

Odpověď musíme hledat v Písmu svatém, kde je milost jedním z klíčových pojmů a označuje Boží působení ve vztahu k člověku. To působení je charakterizováno Boží nákloností člověku při čemž mu Bůh nabízí svoje přátelství a pomoc bez kladení jakýchkoli podmínek. Ve Starém zákoně pojem milost (hebr. hesed) se nejhmatatelněji projevuje v Božím činu osvobození, spásy národa a odpuštění hříchů. Bůh smlouvy svoji milost projevuje vždy znovu odpuštěním hříchů jednotlivcům i celému národu a umožňuje tak vždy nový počátek. Takovéto Boží působení má svůj vrchol v Ježíši Kristu. Jeho příchodem a sesláním Ducha svatého Bůh člověku umožňuje společenství se sebou samým v trvalém odpouštění hříchu a zasvěcením života skrze modlitby a svátosti. Jako jediná ze všech lidí, která dosáhla plnosti vykoupení ve společenství se svým na nebi oslaveným Synem a podle jeho vůle se stala Matkou Církve ( srov. J 19,26) je Maria Prostřednicí milostí mezi Bohem a lidmi. To se projevuje v mnoha poselstvích ve kterých ona svoji přítomnost ve farnosti Medžugorje nazývá "časem milosti" a ona v této farnosti chce vytvořit pramen milosti ze kterého poteče milost do celého světa.

Panna Maria si přitom nepřisvojuje nic co jí nepatří. Vždy je nad slunce jasnější, že všechny milosti přicházejí od Boha skrze Ježíše Krista, a ona se za ně modlí. To je výrazně vyjádřeno v jednom z prvních poselství farnosti: "Bůh mi každý den dovoluje, abych vám pomáhala milostmi, abyste se bránili proti zlu... Vy se jen modlete a Bůh vám dá milosti, které žádáte. Já vám v tom napomohu."(25.10. 1984)

I když milost přichází od Boha nezaslouženě, člověk ji může přijmout jen v modlitbě a uchovat ji, když s ní dále aktivně spolupracuje. To je i hlavní důvod Mariina stálého připomínání skutečnosti na kterou člověk snadno zapomíná.

Modlitbou k míru

Panna Maria připomíná, že naše „srdce i duše žízní po míru a lásce, po Bohu a jeho radosti“. Kdyby ta žízeň byla sama o sobě dostačující, jistě by se svět těšil dokonalému míru, ale bohužel tomu tak není. Mnozí lidé neklidně spěchají od zážitku k zážitku a nenacházejí mír pro své srdce. Mnohé rodiny jsou rozervané sobeckostí a nedostatkem lásky svých členů a nedaří se jim najít koutek míru a štěstí pro všechny. Tolik národů je vtažených do válečných sporů a nenacházejí z nich východisko. Jestli chceme z toho obviňovat přetvářející se politiky, kteří často mluví o míru a přejí si pokračovat ve válce z nějakých svých špinavých zájmů, co je potom s mírem na osobní lidské úrovni? Proč se mnohým lidem nedaří uskutečňovat mír se sebou samým? Proč přes zdraví a úspěch v životě, bohatství a slávu nemají mír a bez cíle bloudí světem? Odpověď je ve větě, kterou Panna Maria připomíná proč přišla: „... abych vás vedla v modlitbě na cestu míru“. Tedy mír je něco, co člověk může najít jen v modlitbě a přijmout, protože on pochází od Boha, který člověku umožňuje stav úplného štěstí. To je obsah biblického pojmu mír (hebr. Šalom), což je jako přání a požehnání obsaženo v každém židovském pozdravu: Šalom!

Tak například kněz Eli provází zbožnou, neplodnou Annu, která přišla do svatyni modlit se za potomstvo: „Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila.“(1 Sam 1, 17) A Boha Izraelova pisatel Knihy o soudcích prostě nazývá „Hospodin je pokoj.“ (Soudců 6, 24), protože on se svým lidem uzavřel smlouvu pokoje (viz Numeros 25,12). Ta smlouva míru zůstává základem společenství vyvoleného lidu s Bohem, bez ohledu na všechny nevěrnosti jednotlivců a též celého národa. Bůh je vždycky ochotný odpustit hřích, když se lid obrátí. Proto prorok ve jménu Božím zaručuje: “I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje...“ (Iz 54, 10) Stejná jistota se objevuje I ve slovech žalmisty: “Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí!” (Ž 85,9)

Podle přesvědčení Nového zákona “Bůh v Kristu usmířil svět se sebou” ( 2 Kor 5,19) a tak svoji smlouvu pokoje rozšířil na všechny lidi. V listu Efesským je Kristus proto “V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle.” (Ef 2,14) Když se Ježíš loučil s učedníky, ve své řeči na rozloučenou zanechává pokoj odlišný od toho, který dává svět (Srov. J 14,27). Ten mír slibuje i Panna Maria a připomíná, že je možné ho dosáhnout jenom modlitbou.

Moudrost je více než vědomosti

Závěrečná část Mariina poselství obsahuje něco velmi zajímavého a pro  křesťanskou spiritualitu významného. Výzva k modlitbě za mír najednou přechází v příslib: „... a v modlitbě odhalíte moudrost života.“ Je možné z toho udělat závěr, že mír a moudrost jsou synonima? Vyjdeme-li z toho, že biblický pojem míru (šalom) znamená plnost životního štěstí s Bohem, pak je možné i nazývat mír pravou životní moudrostí. Podle toho je moudrost ze zkušenosti vycházející poznání o šťastném životě v Bohu. Ona je mnohem více než jakékoli naučené vědomosti.  „Moudrost je povědomí o vědomosti, to je poznání posledních důvodů a hesel podstaty a života“. (H. Fries) Dnes mnozí mluví o kvalitě života, ale nevědí proč žijí.

Svatý Pavel je přesvědčený, že je Kristus vtělená moudrost (srov. 11,30) a že se v něm „nachází skrytý celý poklad moudrosti a poznání“ (srov. Kol 2,3). A to se vztahuje na Krista ukřižovaného, jehož "... kříž je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu." (1 Kor 1, 18)

Když nás Maria volá k modlitbě za mír, který Kristus uskutečnil svým křížem, přeje si Panna Maria současně říci, že je to cesta, která vede k pravé moudrosti života. 

To je důležité vědět kvůli tak mnohým pochybným formám spirituality, které jsou dnes nabízeny. A všechny se víceméně zužují na lidský pokus seberealizace rozličnými způsoby moderních gnos, transcendentální meditace, jogy a synkretizmu. Všem je společné hledání spásy v člověku samotném místo přijímání spásy v Kristu. Když se sv. Pavel musel vyrovnávat s takovými jevy v Korintě, prohašoval: "Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu." (1 Kor 1, 17)

Ta souvislost míru se skutečností Kristova Kříže v poselstvích Panny Marie je zřejmá od samotného počátku, kdy se zjevila vizionářce Mariji Pavlovićové ve stínu kříže a dala poselství míru. Od té doby jsou Kopec zjevení a Križevac nerozlučitelně spojené a kříž získal ústřední místo v medžugorské spiritualitě. Poutníci v něm poznávají zdroj míru a pravou životní moudrost. (Glasnik mira 7, 2014)