Opravdu bylo tolik překážek než jsme konečně vyrazili do Medžugorje na uvítání  nového roku, tolik pochybností a dokonce i myšlenky, abych to vzdala, jako by se všechno spojovalo, abych neodjela a nějak jsem stále zapomínala na jednu věc, a to je, že  MATKA SE POSTARÁ O VŠECHNO A KDYŽ MARIA VOLÁ, PAK NEEXISTUJE PŘEKÁŽKA. Tak to bylo i se mnou, jsem jen člověk, nevěřící Tomáš, i stále je tu stín pochybností, nakonec na mne dolehl smutek z toho že stále pochybuji a naše Matka ví o všem.

A tak se zrealizoval i můj odjezd na Silvestra do Medžugorje. Vydala jsem se tam, protože jsem chtěla Pánu Ježíši a Panně Marii poděkovat za uplynulý rok a protože jsem si přála mír, chtěla jsem úplně jiným způsobem vstoupit do nového roku s Marií a s Ježíšem. Myslím, že neexistuje lepší možnost nad to.

Přijeli jsme do Medžugorje v ranních hodinách a já chtěla vejít do kostela dokud ještě všichni spí, poděkovat, že se mi podařilo šťastně dojet a vydat se pomalu na Podbrdo a nést v srdci všechny ty, kvůli kterým jsem také přijela, všechny ty, kteří prosili, abych je v srdci nesla k Panně Marii.

Jak jsem vystupovala zvolna vzhůru, honilo se mi v hlavě mnoho myšlenek, událostí, lidí a když jsem přišla nahoru před sochu Panny Marie řekla jsem: Všechny Ti je Matko předávám. Já ti ani nic nepotřebuji, já jsem šťastná, že jsem tady, ale prosím Tě za ně. Ten něžný úsměv na Její tváři jako by mi říkal: NEBOJ SE, JÁ JSEM S TEBOU, ale já jsem si dále myslila: no, mně je dobře, já jsem přišla kvůli jiným, ale něco ve mně jakoby říkalo něco jiného. Když jsem sestupovala dolů najednou mi v srdci vzplanula tak silná potřeba se vyzpovídat, že jsem se vůbec nemohla zklidnit. Pospíchala jsem ke zpovědi, abych najednou vyznala věci, které musím říci, konečně přiznat, vyslovit a osvobodit se od nich. Když jsme přišli do kostela, byla tam italská mše, nezpovídalo se. Doběhla jsem na farní úřad, tam mi řekli, že ani jeden náš kněz není k dispozici, protože všichni chodí žehnat domy ve farnosti a v řekli mi v kolik hodin je příležitost se vyzpovídat. Když jsem vyšla ven podívala jsem se vzhůru k nebi a řekla:  MAMINKO, TY VÍŠ, ŽE POTŘEBUJI KE ZPOVĚDI A ŽE JSI MNE K TOMU VYPROVOKOVALA, PROSÍM TĚ, POŠLI MI KNĚZE a chodila jsem venku kolem zpovědnic. Byli tam jenom cizí kněží, co jsem viděla. A najednou jsem uviděla řeholnici, šla jsem k ní a ptala jsem se na zpovědníka. Ona mi radila, abych šla na farní úřad. Řekla jsem, že tam jsem právě už byla, a že tam není ani jeden. Podívala se na hodiny a řekla mi, abych šla do kostela, že tam asi za 15 minut jeden přijde. Jasně, že jsem tam šla čekat a netrvalo to ani 10 minut a přišel zpovědník. Vida, MATKA SE STARÁ O VŠECHNO. Na tu zpověď nikdy nezapomenu, protože nevím, jestli se vám někdy stalo, že jste zažili takové osvobození, že jste se dlouhé hodiny cítili tak pozitivně vzrušeni a neměli jste v hlavě jinou myšlenku kromě slov kněze a potřeby stále se modlit. Já jako bych byla na nějakém jiném světě, jako bych se vznášela, nemohla jsem se dočkat mše svaté, svatého přijímání, adorace, abych byla se svým Ježíšem, abych mu děkovala, že mi opět ukázal jaké osvobození přináší zpověď, že  mi dává milost, abych se nebála říci, vyznat všechno, protože On odpouští, osvobozuje, abych mu poděkovala, že mi dal svoji Matku, aby byla i mojí matkou. Každý den si opakuji slova: PŘIJAL JSEM JI ZA SVOJI MATKU.

Mše a klanění byly nepopsatelné, to byla setkání mezi mnou a Bohem, setkání mne a mých bratří a sester z celého světa, setkání lidí různého věku, jazyka, barvy pleti, a zase všichni stejní před Bohem…jaká je to jen radost... byl to nejkrásnější vstup do  Nového roku!

Z veliké radosti jsem se po odpočinku opět rozhodla projít se na Podbrdo. Modlila jsem se růženec a vzpomněla jsem si, že nám vedoucí říkala, že zítra bude mít Mirjana zjevení v 9 hodin ráno, ale že chorvatská mše bude v 8 hod. Abychom si tedy vybrali, ale že také můžeme jít na nějakou jinou mši v jiném jazyce, že je to stejné. Uvažovala jsem o tom stoupajíc vzhůru a řekla jsem si, že jistě chci jít na mši v chorvatštině, chci rozumět slovu Božímu a Panna Maria sama řekla: Chcete-li si vybrat mezi zjevením a mší svatou, vyberte mši. Řekla jsem si, že půjdu na mši a věřím, že mi Panna Maria požehná i když nebudu při zjevení. Nakonec mi to ukázala už na začátku pouti, o tom vůbec nepochybuji. Došla jsem k soše, viděla jsem zase ten úsměv, který jako by mi opět chtěl něco skrytého vzkázat, ale já jsem jí řekla: Já Tě nosím v srdci, zítra odjíždím domů a mám velkou radost, že jsem tady. Až rozhodneš, pozvi mne znovu. Nejdůležitější pro mne je poznání, že Ty jsi ve mně. Šťastná jsem zase sestoupila dolů, protože přese všechno se neloučím se svou Matkou.

Když jsem 2.ledna vstala trochu dříve, došla jsem do kostela, abych se pomodlila a těšila se z toho klidu, posadila jsem se v kostele a začala jsem probírat růženec, byla jsem překvapená, kolik je tam lidí, a to byla hodina před ohlášenou mší, a když jsem viděla, že řeholnice zapaluje svíčky, říkala jsem si, jestli to není zbytečně brzy, aby tak dlouho hořely... Začali vycházet kněží ze sakristie, zírala jsem na to jak na zázrak, vždyť bylo teprve nějakých 5 minut před půl osmou. Řekla jsem přítelkyni, aby se zeptala babičky, která seděla vedle mne v kolik začne mše svatá. Ona odpověděla, že v půl osmé. Počkej, pomyslela jsem si, jestli začíná jedna mše v půl osmé, pak musí být krátká, trvá jen půl hodiny, pak to znamená, že stihnu dojít i na zjevení…A to bylo pro mne veliké překvapení, šok, pomyslila jsem, že MATKA SE OPĚT POSTARALA O VŠE… věřím, že kdybych se rozhodla pro zjevení, a ne pro mši, nebylo by to v pořádku a já bych se dobře nerozloučila. Takhle jsem byla velmi vděčná za všechno co jsem dostala. A dostala jsem ještě víc než jsem očekávala. (medjugorje-info.com)