Krásné svědectví o zázračném uzdravení díky pevné víře a kapičkám ze sochy Vzkříšeného Krista v Medžugorji

20.04.2019 00:00

Můj manžel a já jsme se vzali v roce 2001. První dítě, které nám Bůh dal, je chlapeček, Šimon, a narodil se v roce 2004. Když se mi opozdilo krvácení, udělala jsem si těhotenský test a výsledek byl pozitivní: byla jsem podruhé těhotná. Přáli jsme si druhé dítě, byli jsme přešťastní z nového těhotenství a doufali jsme, že nám Bůh tentokrát dá děvčátko.


BLESK Z ČISTÉHO NEBE


Ale v 5. měsíci těhotenství se objevil blesk z čistého nebe. 30. června v roce 2006 jsme šli k mému gynekologovi na morfologický ultrazvuk. Toužebně jsme očekávali tu chvíli, abychom se dozvěděli pohlaví svého dítěte.


Lékař zahájil prohlídku a popisoval nám co viděl. A my jsme ruku v ruce sledovali to co  viděl i on na druhém monitoru spojeném s ultrazvukem. Až do té chvíle bylo všechno v pořádku. Zbývala už jen prohlídka hlavy, zjistit pohlaví, a pak jsme se mohli vrátit domů. Ale, když lékař zahájil prohlídku hlavy, hned jeho jasný a usměvavý výraz tváře pohasl a byl ustaraný. Hned jsme pochopili, že něco není v pořádku. Na naše otázky lékař odpověděl, že "hlava fetusu je větší než obvykle, a že mám jít na ultrazvuk II. stupně".


Ale nám ta "dočasná" zpráva nestačila: hned jsme chtěli znát detaily problému našeho dítěte. Prosili jsme lékaře, aby nám hned řekl celou pravdu, a když jsme na tom trvali a stále mu to opakovali, přistoupil na to. Diagnoza byla tato: naše dítě bylo postižené dvojí těžkou deformací mozku. Mělo Ventikulomegalii (známější pod lidovým názvem "vodnatelná hlava") a Ageneze corpusu callosumu (Ztučnělé tělo).


Ptali jsme se lékaře, jaké je pohlaví dítěte: bylo to děvčátko.


CO JE VENTRIKULOMEGALIE


Ventrikulomegalií je chápáno rozšíření mozkových ventrikul (dutin) a způsobuje ji zvětšení mozkomíšní mok v nich přítomný (mozkomíšní mok tekutina slouží k naplnění, vyživování, promazávání a ochranu mozkových struktur).


Mozkové komory jsou 4 dutiny umístěné v mozku, které vzájemně komunikují. Rozlišují se: první a druhý (jmenovaný laterální ventrikul tj. boční dutina - LV) nacházejí se ve vnitřních mozkových hemisférách; třetí ventrikul se nachází v diencefalonu tj. mezimozku (3V); zatímco čtvrtý ventrikul se nachází v malém mozku (4V).


Mozkomíšní mok vzniká ve dvou bočních ventrikulech a odtud přes "Monroovy otvory", přechází do třetího ventrikulu odkud přechází, přes první ventrikul "aqueductus Sylvius", do 4. ventrikulu odkud přechází přes boční otvor a střední "Magendius" otvoru do subarahnoidálního prostoru lebky a páteře, aby je po arahnoidální granulaci mohly absorbovat.


Jestli spirálně cerebrální mok neproteče (to se může stát kvůli "Monroovým otvorům", nebo kvůli ucpání "aqueductus Sylviusu", nebo pro chybu v absorbaci) ventrikuly v mozku naběhnou jako "balonky", vyvíjejí nátlak na mozek a pak, lehčím nebo těžší způsobem, ohrožují kognitivní a psychomotorické funkce.


Ventrikuly mohou "splasknout" jenom pomocí neurochirurgie: nebo se intervenuje přímo na ucpávku, která brání správnému průtoku tekutiny nebo se vytvoří derivační soustavy,  které jako ventil a jedna céva normalizují tlak ventrikulu odvádějíce průtok tekutiny ventrikulární dutinou do jiné části těla (pravé srdeční předsíně a zejména pobřišnice).


CO JE AGENEZE CORPUSU CALLOSUMU


Pod pojmem ageneza corpusu callosumu (ACC) je myšlena vrozená vada (ageneze) ztučnělé tělo. Příručky lidské embryologie říkají, že se vlákna budoucího ztučnělého těla začínají rozvíjet (neuroblasty tj. nezralé neurony) v embryu, když je fetus asi v polovině 3. měsíce. V 5. měsíci má fetus obvykle ztučnělé tělo s typickou podobou a anatomickými charakteristikami, které se nacházejí u dospělých.


Klinické symptomy Ageneze corpusu callosumu jsou více nebo méně závažné podle následujících případů: jsou případy ve kterých je ACC asymptomatická (bez symptomů) a jiné ve kterých vyvolávají mentální retardaci (někdy i těžkou) a/nebo epilepsii.


PRO FEDERIKU NEBYLA NADĚJE!


Lékař nám řekl, že je Ventriculomegalie naší dcery těžká (nejvíce naběhlý vertrikul dosahoval 2,2 - 2,3 cm, a abyste lépe chápali závažnost případu naší dcery stačí si uvědomit, že veliká část prostoru rezervovaného pro mozkové hemisféry ve skutečnosti zabírala mozkomíšní mok); a co je ještě horší, klinický obraz také vykazoval nedostatek mozkomíšního moku.


Tedy, lékař nám doporučoval POTRAT, protože, na chirurgický zákrok by bylo potřeba čekat až se holčička narodí a přitom pak by  už bylo pozdě, pokud by se provedla neurochirurgická intervence po narození, sloužila by jen k tomu, aby se situace, která  již byla beznadějně ohrožená, dále nezhoršovala. Děvčátko by, SAMOZŘEJMĚ mělo mozek poškozený a SAMOZŘEJMĚ by mělo závažné psychomotorické problémy (problémy, které se týkají vzájemných vztahů motorických, citlivostních a kognitivních funkcí), možná by vegetovala, možná by zemřela krátce po narození.


Ultrazvuk 2. stupně. Federičina hlava z výšky. Ta veliká temná skvrna (obklopená červenými tečkami) je rozšířený levý boční ventrikul, tedy vlastně "voda v hlavě". Jak bylo jasně vidět, zaujala velikou část levé mozkové hemisféry.


MOJE VELIKÉ ZOUFALSTVÍ


Slova gynekologa probodla moje srdce jako meč; odešla jsem z jeho ordinace se slzami, které tekly proudem.


Můj manžel, silný ve své víře v Ježíše a Marii, byl neuvěřitelně smířený a když jsme se vraceli domů snažil se mi dodávat sílu, říkal mi, abych byla klidná, protože je Bůh Otec a má nás nesmírně rád... že Bůh nedovoluje, aby nosil Kříž větší než můžeš lidsky snést... že se musíme vyrovnávat s Křížem opírajíc se o modlitbu... ano, utrpení má ohromnou cenu, ano přináší duchovní plody pro sebe i pro druhé ... ano, Ježíš a Maria, přirozeně, budou blízko ... a navíc, že mi Kristus dá ducha a sílu, abych se se vším vyrovnala...


A jaký Pán?! Jaká Panna Maria?! Jaký Otec! Proč zrovna já mám takové trápení?! Na rozdíl od mého manžela, jsem nikdy neudělala významný krok víry; neznala jsem hodnotu utrpení; věřila jsem v Ježíše a v Pannu Marii, považovala jsem je za vzdálené a myslila jsem: "Není pravda, že mi pomohou, protože pro mně už o tom rozhodli!", tedy, byla jsem zoufalá a ve zlosti jsem odmítala všechno to co mi můj manžel říkal o nich, aby mě utěšil.


Hned jsem uvažovala o možnosti potratu a hned začaly hádky s manželem, který byl proti


STANOVISKO MOJÍ RODINY


Hned jsem seznámila svojí rodinu s deformací mojí dcerky, a oni, vystrašení křížem, který musím nést, se pevně postavili za postoj lékaře: "pro dobro mojí dcery a pro dobro jejich dcery je absolutně potřebné přerušit těhotenství!".


Dokonce i můj tchán souhlasil s mojí rodinou, moje tchyně se nevyjádřila a řekla, že je to rozhodnutí, které je jenom na nás samých.


POTVRZENÍ LÉKAŘE


DOUFALA JSEM, ŽE LÉKAŘ CHYBNĚ STANOVIL DIAGNOZU. JEŠTĚ TENTÝŽ TÝDEN MNE MANŽEL ODVEZL NA DALŠÍ ULTRAZVUKY (II. stupně), U DVOU ODBORNÍKŮ GYNEKOLOGŮ.


Bohužel, stejná diagnoza a stejné rady: "Ventrikulomegalie vysokého stupně" (obsah ventrikulu se zhoršil 2,2 - 2,3 cm) a "Ageneza corpusu callosumu"; "aby mohli chirurgicky intervenovat musíme počkat až se dívenka narodí, ale tehdy již bude pozdě příliš pozdě, intervence po porodu by sloužila pouze, aby se nezhoršovala situace, která už byla beznadějně ohrožená. Děvčátko by mělo závažné psychomotorické problémy, možná by vegetovalo, možná by zemřelo krátce po narození". Jediné doporučitelné řešení: POTRAT.


ROZHOVOR MEZI MÝM MAN- ŽELEM A LÉKAŘEM


Když specialista, který mi udělal třetí ultrazvuk, doporučoval potrat, můj manžel mu  odpověděl, že on kvůli víře a Kristu a z úcty k lidskému životu je proti a je rozhodnutý udržovat děvčátko navzdory všemu.


V tu chvíli mezi manželem a lékařem došlo ke krátké diskuzi. Doktor, když slyšel odpověď mého manžela odpověděl zamračeně: "Ty jsi sobecký, když jsi ochotný pro klid svého svědomí, přivést na svět holčičku, které kvůli tvému rozhodnutí  bude celý život trpět! Jestli tvoje dcera bude mít nejmenší inteligenci, bude tě nenávidět, že jsi způsobil, aby se taková narodila! I já jsem křesťan, ale tebe přesvědčuji, že i Bůh, v takových případech potrat dovoluje!"


Můj manžel odpověděl: "Nic se nevymyká Boží kontrole. Bůh nikdy nedělá chyby. Jestli  moje dcerka má deformaci je to proto, že to Bůh tak dovolil! Všechno co Bůh koná a co dopouští, aby se stalo v našich životech, to je vždycky pro naše dobro, dokonce i když se ocitáme v těžkých situacích, které se nám nedaří chápat. A když Bůh, který tolik miluje lidi, že obětoval svého vlastní život na kříži kvůli nám a který miluje moji dceru více než já, užívá příležitost pro její i pro naše dobro, že dopouští, aby se narodila neschopná, kdo jsem já, abych se protivil jeho plánu lásky?!"


Já jsem se slzami poslouchala jejich rozhovor a specialista, když viděl mého manžela tak rozhodnutého udržet děvčátko i mne, tolik nerozhodnou a ustrašenou, ignoroval ho a řekl mi, že mi zbývá jen několik málo dnů na rozhodnutí - vykonat nebo ne - terapeutický potrat, za krátkou dobu to podle zákona už nebude možné.


VELKÝ NÁTLAK VŠECH A HÁDKY S MANŽELEM


Těch několik dnů, které zbývaly na rozhodnutí byly nejdelší dny velkých hádek s mým manželem; všechno moje zoufalství, moje zlost, moje obavy, jsem si vylévala na něj, který byl rozhodnutý si děvčátko nechat.


Dokonce i mé srdce mi říkalo, abych jí porodila, ale ten krátký čas, který jsem měla k dispozici na uvažování o tom jaký bych měla dál život díky takovému rozhodnutí, strach z kříže a velký nátlak mojí rodiny k rozhodnutí pro potrat, doháněly mojí vůle spíše k tomu, abych nerodila... Bylo plno výmluv, které jsem hledala k tomu, abych umlčela hlas svého svědomí..., ale když jsem myslila na potrat ve svém srdci jsem cítila jak hoří peklo a zoufale jsem plakala, protože už uplynulo pět měsíců, co jsem ji nosila ve svém lůně, byla to moje dcera, a já jí už přála všechno nejlepší...


POMOC MÉHO MANŽELA


Aby mi pomohl, abych vědomě přinesla jediné správné řešení, navrhl mi můj manžel, abych šla žádat o radu  jediné osoby, které v takovým případech mohou dát jediné správné rady: Ježíšovi služebníky. Přistoupila jsem na to. Tedy, odvezl mne ke 3 kněžím (světcům), které známe a k jednomu Otci exorcistovi z řádu obnovených Malých Bratří.


Don Fernando Vitali (Racale)


Don Antonio Mergola (Kaple nemocnice v Casarano)


Don Giovanni Chirivì (Torre Suda)


Otac Benedetto (Svatá Maria od Casale  - Ugento).


Ten poslední vedl v roce 2003, mého manžela při prvních krocích jeho obrácení a od té doby zůstali v kontaktu; můj manžel je s ním opravdu úzce spojen.


Vzpomínám si jako by to včera bylo, když otec Benedetto na mne a na moje břicho položil svoje svaté ruce a POMODLIL SE JEDNU ZVLÁŠTNÍ MODLITBU, ABY POŽEHNAL  MNE A MOJE DĚVČÁTKO!  A do mého srdce se hned snesl nějaký zvláštní velký mír.


CO MNE NAUČILI BOŽÍ MINISTŘI (...A MÉHO MUŽE)


- Vysvětlili mi, že to co Bůh koná v našem životě a všechno co dovoluje, aby se nám stalo má vždycky za cíl naše dobro, naši vnitřní záchranu, naše požehnání, dokonce i když se nacházíme v těžkých situacích, které se nám nedaří chápat.


- Vysvětlili mi, jak prostřednictvím mé dcery mám privilegium, že mohu milovat ukřižovaného Ježíše ve vlastním domě každý den a že mohu i já být ukřižovaná s Ním. Vysvětlili mi, že toto naše trápení přinese překrásné duchovní plody.


-Vysvětlili mi, že Bůh vlévá naši duši od okamžiku početí, tedy, embryo má od okamžiku početí, stejnou důstojnost a stejná práva jako i my, na prvním místě, právo na život.


- Vysvětlili mi, je z Božího pohledu má život jednoho nemohoucího člověka má stejnou hodnotu jako ten náš.


- Vysvětlili mi, že jenom Bůh je Pán života, jenom On může rozhodnout o životu nebo smrti  člověka.


- Vysvětlili mi, že je Bohem prokletý člověk, který zabije jednu nevinnou a bezbrannou bytost, ať zdravou nebo deformovanou... že je prokletý člověk, který utíká před vlastní zodpovědností (právě, ve jménu svobody se konají miliony potratů, a to ne jen kvůli nemoci nebo deformaci fetusu, ale nejvíce, aby se skryly vlastní hříchy - cizoložství, incesty, sexuální vztahy před manželstvím, krátkodobé sexuální vztahy - nebo prostě z ubohých motivů ekonomického charakteru).


- Vysvětlili mi, že kříž nebudu nosit sama, ale Ježíš a Maria, přirozeně, budou stále vedle  mne, aby mi dodali sílu a aby mi pomohli, abych vydržela.


- Vysvětlili mi, že lidská bytost, od okamžiku početí, bez ohledu na zdravotní stav, má stejnou  důstojnost Božího dítě,  jako my,  je hodna dokonce i přijmout zvláštní milosti jestliže rodiče mají  víru v Krista a ptají  se Ho s důvěrou; a to je to co se později stalo v mé rodině!


"Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka." (Jeremjáš 1,5)


ROZHODNUTÍ


Díky těmto svatým osobám, které můj manžel postavil vedle mne jsem konečně našla odvahu, abych rozhodla o tom, co moje srdce od počátku ukazovalo. Konečně jsem našla odvahu, abych vynesla správné rozhodnutí: rozhodla jsem se, že porodím svoji dceru a vložím svoji důvěru a svoje naděje do Ježíše a Marie. A navíc jsme, můj manžel a já rozhodli, že darujeme orgány děvčátka v případě, že umře hned po narození, a tím způsobem pomůžeme jiným dětem v jejich potížích a tak obšťastníme jejich rodiče.


VELKÝ NÁTLAK MOJÍ RODINY


Moje rodina byla téměř jistá, že potratím a když jsem jim řekla, že jsem se nakonec nerozhodla pro potrat, ale pro porod děvčátka, vystrašení křížem,  který bych tím měla na sebe vzít, se velmi zlobili a dělali všechno, aby mne přesvědčili, abych si to rozmyslela, slovně útočili při různých příležitostech, zejména na mého manžela, který byl podle jejich názorů vinen tím rozhodnutím, které jsem udělala. Vinilo ho, že mně "vymyl mozek".Ale moje rozhodnutí bylo svobodné a vědomé a teď mne už nic a  nikdo nemohl přesvědčit, abych potratila.


Můj manžel mi řekl, že jim máme odpustit a poučit je, protože jsou nakloněni potratu a vyvíjejí na mne nátlak, abych se ho dopustila, i když myslí, že to dělají pro mé dobro, spáchali těžký hřích v Božích očích; tedy, společně jsme se snažili různým způsobem o to, aby pochopili morální a náboženský motiv našeho rozhodnutí, a vyzvali jsme je dokonce, aby se vyzpovídali, ale oni nás odmítali poslouchat srdcem obráceným k Bohu, protože byli příliš ustaraní z toho kříže, který jsme my měli přijmout.


MODLITBA


Ježíšovi služebníci (a můj manžel) mne napomínali, abych se modlila každý den, protože jedině Pán a Panna Maria mi mohou dát sílu, abych se vyrovnala s nejtěžšími chvílemi, kterými jsem procházela a s těmi, které mne čekaly v budoucnosti.  A oni se zavázali, že se budou modlit za nás a za naši rodinu.


Začala jsem se modlit každý den; hlavně růženec; někdy sama, jindy spolu s mým manželem. Ježíšovi služebníci měli pravdu: díky modlitbě Pán a Panna Maria neotáleli s tím, aby je bylo cítit v mém srdci, řekla bych, že NEČEKALI NA NIC DALŠÍHO! Ve skutečnosti, čím více jsem se modlila, tím více jsem cítila, že jsou mi opravdu blízko... čím více jsem se modlila, tím více jsem chápala a cítila jejich Lásku v našich setkáních... čím více jsem se modlila, tím se zvětšovala moje víra v Ně... Čím více jsem se modlila, tím více jsem cítila, jak ve mně roste Síla a Vnitřní Mír,  které bych nemohla mít, kdyby mi je "Někdo" nedaroval, a díky té Síle a Vnitřnímu Míru jsem zbytek těhotenství prožila neuvěřitelně klidným způsobem.


Nyní už rozumím, kde byl Pramen síly a klidu mého manžela! Přirozeně, byly i dále chvíle ve kterých jsem plakala, ale to už nebyly slzy zoufalství, ale slzy toho, který ví, že se obětuje z lásky a je na to hrdý.


NADĚJE NA ZÁZRAK


Při modlitbě ve mně vzplála touha a naděje, aby  došlo k zázraku. Ale neprosila jsem o to.


Toto je spontánní modlitba, která vzešla z mého srdce: "Pane Ježíši, jestli to považuješ za potřebné, odejmi ode mne tento kříž, uzdrav moji holčičku..., ale jestli to není to co si přeješ, ať se stane Tvá vůle. Pane, učiň, aby tento kříž nebyl nad moje síly. Pomoz mi, abych to vydržela. A jestli děvčátko musí mnoho trpět, vezmi si je hned k Sobě do Nebe".


V každém mém jednotlivém dechu, 24 hodin denně, byla tato modlitba.


ODPOVĚĎ JEŽÍŠE A MARIE NA MOJE MODLITBY: DVA PŘEKRÁSNÉ ZÁŽITKY


Koncem srpna jsem si nechala udělat ještě jeden ultrazvuk a nebylo žádné zlepšení.


Ale, v tom období, byla dvě překrásná znamení na která nikdy nezapomenu:


1.) Jedna moje teta, řeholní sestra, když se dozvěděla o deformaci mozku mojí dcery, mi darovala kapesníček z Medžugorje (jak mnozí z vás již znají, Medžugorje je malé místo v Bosně a Hercegovině, kde se zjevuje Panna Maria od června 1981. roku 6 vizionářům a dává poselství pro lidstvo každého 25. v měsíci). Byl to bílý kapesníček s povrchovým nátiskem obrázku Panny Marie. Tím kapesníčkem bylo s vírou otřené koleno sochy Vzkříšeného Ježíše postavené za medžugorským kostelem, a bylo smočené tekutinou, která z ní vytéká.


Moje teta mi radila, abych si pokládala kapesníček na břicho a abych se s vírou modlila k Panně Marii. Tak jsem to udělala. Večer, před spaním, jsem kapesníček roztáhla na břicho a povzbuzená a plná důvěry jsem se začala modlit růženec.


Skoro každý večer, při prvních zdrávasech, děvčátko silně poska-kovalo v mém lůně a já jsem se den po dni cítila být klidnější.


Můj manžel mi vysvětloval proč. Když jsem ji vzývala, Panna Maria hned byla přítomná spolu s Ježíšem, a moje dcerka, která tajemně cítila jejich přítomnost, "jásala" radostí! Stejná věc se děla, když Panna Maria odešla na návštěvu k Alžbětě, svojí příbuzné: Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.  (Lk, 1, 40-44).


2.) Jedné noci se mi ve snu zjevili  muž a dítě, ruku v ruce, oba oblečení v bílém; přibližovali se ke mně přesvědčovali mě: "Nedělej si starosti, děvčátku se nic nestalo!". Neřekli mi kdo jsou, ale my myslíme, že to bylo Dítě Ježíš a Svatý Josef.


AŽ DO SAMOTNÉHO KONCE, ŽÁDNÉ ZLEPŠENÍ


Na posledním ultrazvuku jsem byla 2. října. Vůbec žádné zlepšení nebylo!


Otec Benedetto nám radil, abychom jeli rodit do městečka San Giovanni Rotondo, do nemocnice Casa Sollievo della Sofferenza (Dům útěchy v utrpení),  kterou založil sv. Pater Pio, protože tam je výborná neurochirurgie.


Casa Sollievo della Sofferenza Sv. Pia se nám jevila jako výborné místo pro provedení "toho  neurochirurgického zásahu na naší dceři, který by sloužil jen k tomu, aby se nehoršila situace, která už byla beznadějně špatná". My jsme tedy přijali tu radu, telefonovali jsme a domluvili jsme i datum léčení v nemocnici. Byla jsem hospitalizována 11. října 2006. Předpokládané datum porodu bylo 1. listopadu.


VELIKÉ PŘEKVAPENÍ: "VĚDA NEMŮŽE VYSVĚTLIT CO SE STALO!"


Téhož dne, 11. října mi byl udělán další ultrazvuk a hned veliké překvapení. Gynekolog mi řekl, že výduť ventrikulu není už taková, aby ho zneklidňovala; přitom to, co ho zneklidňovalo bylo ACC, a vysvětloval nám jaké následky může působit tato deformace. Ale to jsme my už znali.


Co nám nejvíce vyrazilo dech je skutečnost, že od 30. června do 2. října byl stav naší dcery stále stejný, a 11. října už stejný nebyl. Byli jsme rozrušeni. Udělali Pán a Panna Maria zásah u naší dcery? My jsme mysleli, že ano, ale báli jsme se, abychom nepodlehli nějakému klamu a tak jsme žádali lékaře o vysvětlení. Abychom si mohli být jistí, nezbývalo nám nic jiného než čekat na narození holčičky.


Holčička "rozhodla" že nás nebude nutit, abychom čekali dlouho, ale že se narodí dříve. Udělali mi císařský řez 13. října, pouhé 2 dny po hospitalizaci (je dobré si povšimnout, že 13. října je zvláštní Panny Marie, den posledního zjevení Panny Marie ve Fatimě, den, kdy nastal známý sluneční zázrak před několika tisíci svědků. Jsem si jistá, že narození mé dcery na to datum nebylo jen nějakou náhodou, ale vůlí Panny Marie) a Federika byla hned přenesena na oddělení novorozenecké patologie, aby byla vystavena všestrannému zhodnocení případu.


Doktor měl pravdu: výduť ventrikulu byla výrazně zmenšena (teď, byla neočekávaně na maximu normálu), na naší dceři nebyla ani znamení ani symptomy interakraniální (nitrolebeční) hypertenze a nebylo již zapotřebí ji operovat:


STAV BYL SKVĚLÝ!


Můj manžel se opakovaně ptal primáře novorozenecké patologie na vysvětlení a on, po nějaké době, a po společném prohlížení všech předporodních ultrazvuků s neurochirurgem, řekl:



"VĚDA NENÍ SCHOPNA VYSVĚTLIT TO, CO SE STALO!"



Přesněji:


1.    Překážka, která způsobila Ventrikulomegalii zmizela; důsledkem toho cerebrospinální tekutina nyní tekla správně, ventrikuly nevyvíjely nátlak  na mozek a už nebylo zapotřebí chirurgického zásahu.


2.    Přes Ventrikulomegalii, která "dusila" Federičin mozek během nejdůležitějších nejcitlivějších fází rozvoje (do té míry, že v 5. Měsíci těhotenství byly 4/5 dvou hemisfér mozku zabrány vodou), a přes Agenézy corpusu callosumu, z kontrol prováděných po narození bylo možné dělat závěr, že neexistovala ani znamení ani symptomy poškození a že mozek dokonale funguje.


Nemohu slovy vyjádřit jak jsme byli šťastní a vzrušení! Pán Ježíš a Panna Maria slyšeli naše modlitby! Naše dcera byla vpořádku!



FEDERIKA ROSTE ZDRAVÁ A ŠŤASTNÁ


Aby se obsah ventrikulu udržoval pod kontrolou a aby se stanovila eventuální psychomotorická zaostalost (způsobená buď ACC nebo důsledkem Ventrikulomegalie) jsme na žádost doktora ze San Giovanni Rotondo během prvních 12 měsíců občas podrobili  Federiku různým a precizním kontrolním prohlídkám: výduť ventrikulu byla stabilní, nikdy nebyla ani znamení ani symptomy interakraniální hypertenze, ACC nikdy nevyvolalo žádný   symptom a Federičin psychomotorický rozvoj byl dokonale normální, přímo nadměrně rozvinutý, takže nám z neuropsychiatrie vzkázali, že nadále naše návštěvy u nich nejsou potřebné.



V 10 měsících začala lézt  a sama se stavěla na nohy; přesladká, srdečná, inteligentní, velmi společenská, s velkou touhou si hrát, komunikovat, a po tom, aby byla ve středu pozornosti; všem rozdávala úsměvy a velmi ráda dávala a přijímala polibky.


Zejména ráda dávala polibky Ježíšovi. Opravdu mezi ní a sochou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou jsme chovali v obývacím pokoji, byla láska na první pohled.



Jak roste, rozvíjí tyto svoje kvality, takže ve své prostotě, milosti, radosti, nakažlivé sympatičnosti a auto ironičnosti, spočívá její největší projev a dělá jí  překrásnou dívenkou!



V TRÁPENÍ JSEM NAŠLA VÍRU


Díky svojí dceři  jsem pochopila jak veliká je Ježíšova láska k lidem a znovu jsem našla víru. Strašně se proviňujeme, když myslíme, že je Bůh nezainteresovaný a vzdálený ..., nebo když si myslíme, že nás Bůh nemá rád!


Díky těmto zkušenostem jsem pochopila, že je On skutečně stále v naší blízkosti; pochopila jsem, že je pro Něho každý z nás jedinečný, významný, drahocenný; pochopila jsem, že jsou Jeho oči a uši stále obrácené k nám, v každém okamžiku našeho života a že je stále připravený podepřít nás a pomoci nám, jestliže v Něj věříme.



Totéž platí i o Jeho i naší drahé Mámě, Panně Marii. Vždycky jsem k Ní měla srdečný vztah, ale zřídka jsem se k Ní modlila, ale když jsem Jí ve chvíli zoufalství vzývala a modlila jsem se s vírou, hned přišla a přinesla s sebou Ježíše do mého srdce, utěšovala mne a dodala mi mnoho síly a statečnosti.



Díky těmto zkušenostem si nemohu představit svůj život bez Ní a mohu jasně říci:


"Nevylučujte Ježíše ze svého života! Milujte Ho celým srdcem svým!"



Odmítat Ježíše znamená sebe odsouzení k temnotě, žít bez smyslu, žít bez poznání, žít bez naděje, žít bez míru v srdci, žít ve smutku.


Odmítat Ježíše znamená sebe odsouzení k hledání míru a štěstí v lidech, v materiálních hodnotách a v uspokojení smyslů, které nám ve skutečnosti jenom On může dát.


Odmítat Ježíše znamená žít v zoufalství, jako odsouzenci na smrt.



Ježíš je Syn Boží a Bůh sám.


Ježíš je nejmoudřejší, nejlepší, nejvlídnější, nejpotřebnější, nejmilovanější, nejcitlivější, nejmilejší, nejkrásnější, nejrychlejší v poskytování pomoci nám, nejmilosrdnější a nejspravedlivější člověk, který na zemi, kdy existoval.


Ježíš je účel pro který jsou stvořeny Nebe i Země, rostliny a zvířata, lidé i národy.


Ježíš je vzkříšení a život.


Ježíš je jediná veliká naděje člověka a lidstva: setkat se s Ním a otevřít Mu brány srdce znamená najít Smysl života, ujasnění všeho, pravé Poznání, Mír, Naději a pravou Radost.


Ježíše může odmítnout jenom ten, kdo záměrně odmítá se s Ním seznámit. Kdokoli se rozhodne, že bude poctivý a že bude mít rád pravdu, dobrotu, lásku, spravedlnost, bratrství, svobodu, lidi, nemůže nemůže Ho nehledat a nemilovat Ho: Ježíš  je Láska! Ježíš je ta nekonečná a dokonalá Láska, přeplněná milostí a starostlivou pozorností, kterou si každý z nás přeje a kterou každý z nás naléhavě potřebuje.


Ježíš nadále koná zázraky, i dnes, a to koná ne jen proto, že nás miluje, ale i proto, že chce povolat všechny  lidi k Víře, k Obrácení srdce, aby následovali učení Světců... a, zvláště, aby nás vyzval, abychom poslouchali to, co od nás žádá  Jeho Církev, Katolická Církev, papež a Jeho Matka, která na každém místě, kde se zjevuje říká se slzami, stále, stále, stále stejné věci: "DRAHÉ DĚTI, OBRAŤTE SE, VYZPOVÍDEJTE SE, PŘISTUPUJTE K PŘIJÍMÁNÍ! KDO SE ODMÍTÁ VYZPOVÍDAT A PŘISTOUPIT K PŘIJÍMÁNÍ, ODMÍTÁ SE SPASIT!" Mnozí, strašně hřeší, když si myslí, že se mohou spasit bez toho, aby chodili na Mši každou neděli a bez pokání za vlastní hříchy, tedy bez zpovědi a bez svatého Přijímání... a stále jsou to ti, kteří popírají zázraky!


Právě dnes je v módě popírat zázraky: to se dělá proto, aby se popíral Bůh a aby Ho člověk mohl zanedbávat v životě. Přesto, nikdy zázraky nebyly na denním pořádku tak, jako dnes. Když člověk nehledí na znamení a odmítá zkoumat jsou-li pravá, jsou-li hlasem Boha, jedná špatně, jako služebník, který nechce poslouchat hlas svého pána a nevšímá si, když je volán...a motiv kvůli kterému lidé odmítají poslouchat hlas Pána, je ten, ŽE NECHTĚJÍ OPUSTIT SVOJE HŘÍCHY a nechtějí nést žádnou zodpovědnost; a právě odmítáním poslušnosti se vytváří veliká zodpovědnost!


Peklo je strašná a reálná skutečnost... to říká Evangelium mnohokrát, i to řekla Panna Maria ve Fatimě, která to kromě jiného ukázala pastýřům, kteří zůstali strašně rozrušeni... Bůh není jenom Milosrdenství, On je i Spravedlnost... zapamatujte si to... v Něm, Milosrdenství a Spravedlnost jsou totéž.... Kdo se odmítá kát a padnout do Jeho nekonečného Milosrdenství, bude nevyhnutelně vydán Jeho Spravedlnosti...



VŠICHNI JSME ODJELI DO MEDŽUGORJE, ABYCHOM PODĚKOVALI JEŽÍŠOVI A MARII


Koncem května 2007, abychom poděkovali Pánu Ježíši a Panně Marii, jsme můj manžel a já spolu s Šimonem a Federikou jeli do Medžugorje na pouť. Odjezd do Medžugorje byl jedním překrásným zážitkem Víry.



MOJE SVĚDECTVÍ


Rozhodla jsem se zveřejnit toto svoje svědectví, abych podpořila všechny ty ženy a všechny ty rodiny, které se ocitají ve stejné situaci v jaké jsem byla já (nebo prostě jsou nechtěně těhotné), nemají nikoho, kdo by jim mohl poradit, aby si vybraly to správné, tj.: aby nepotratily v žádném případě a ani z žádného důvodu, protože  je jedině Bůh Pánem života a naší  POVINNOSTÍ, když nám bude svěřena,  je abychom život žárlivě bránily, bez ohledu na  zdravotní stav fetusu, nezávisle na ekonomické situaci, nezávisle na všem! NEPŘIPOUŠTĚJTE POTRAT  V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ A ŽÁDNÉHO MOTIVU! SNAŽTE SE PŘESVĚDČIT CO MOŽNÁ NEJVÍCE OSOB, ABY NEPOTRATILY!


A jestli některá čtenářka již uskutečnila dobrovolné přerušení těhotenství, potrat, s láskou jí věnujme tato slova papeže Jana Pavla II.:



"Tobě, ženo, která jsi potratila"


Zvláštní úvahu věnujeme vám, ženy, které jste prodělaly potrat. Církev dobře ví, jak rozdílné okolnosti vás přiměly k takovému rozhodnutí, a rovněž ví, že v mnoha případech to bylo pro vás nelehké a bolestné. Rána ve vašich srdcích se snad ještě nezacelila. Ve skutečnosti to, co se tehdy stalo, zůstává a trvá dále jako něco zcela nesprávného. Přesto však nezoufejte a neztrácejte naději. Spíše se snažte to, co se stalo, přijmout a pravdivě to interpretovat. A jestli jste to dosud neudělaly, otevřete v pokoře a důvěře své srdce lítosti: Otec milosrdenství na vás čeká, aby vám nabídl odpuštění a pokoj ve svátosti smíření. Tehdy pochopíte, že nic není ztraceno a že můžete žádat odpuštění i od vašeho dítěte, které nyní žije u Boha. S pomocí přátel a zkušených lidí se budete moci právě svým bolestným svědectvím stát jedním z nejvýmluvnějších zastánců práva všech lidí na život. Rozhodněte se sloužit životu, ať už tím, že přijmete nově počatý lidský život nebo že budete pečovat o ty lidi, kteří potřebují vaši blízkost, a tak přispějete k utváření nového způsobu pohledu na lidský život.  (Jan Pavel II. - Evangelium vitae, č. 99)



(Zveřejněno na araldidellaregina.altervista.org/prijevod:medjugorje-info.com, do češtiny přeložila Monika Štampfelová, odborné várazy jsou překládány volně z chorvatského textu.)



 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


--


Se srdečným pozdravem


Monika Štampfelová,


cestovní agentura Dvě Srdce


https://www.medzugorje-dve-srdce-monika-stampfelova.cz/


(na těchto stránkách najdete i


Aktuality z Medžugorje)



 


--