Kdyby toto byly poslední Vánoce

(Přeloženo z Radia Marija Medžugorje, emise Istina, kráceno)

V dnešní relaci jsme vybrali tématiku Vánoc, abychom se zamysleli jsme-li v probíhajícím adventě na dobré cestě nebo trochu pokulháváme v chápání Vánoc. Jestli to je jen nějaký svátek při kterém se dosyta najíme oblíbených pochoutek a vyfotíme se před stromečkem na Instagram nebo mají Vánoce nějakou jinou hodnotu? Hostem této naší emise je fra Petar Ljubičić.

Fra Petar je momentálně v duchovní správě ve farnosti Vítina v Ljubuškách. Je v našich krajích známý svoji otevřeností, upřímností, svými kázáními a zvláště je možné zdůraznit, že je fra Petar široké veřejnosti známý tím, že vizionářka Mirjana rozhodla, že by fra Petar mohl být kněz, který bude zveřejňovat deset medžugorských tajemství až nastane ta pravá doba.

Fra Petře, za dobu vaší kněžské služby vás Pán jistě mnohokrát použil a pomohl tak mnoha duším. Až jednou odejdete z tohoto světa, podle čeho byste si přál, aby si vás lidé pamatovali?

Co na tohle říci?! Přál bych si, aby na mne vzpomínali proto, že se mi podařilo jim alespoň trochu přiblížit Božského Spasitele Ježíše Krista, a pomoci jim, aby se alespoň trochu lépe vyrovnávali se svým trápením a starostmi kvůli kterým se jich tolik na mne obrací a hledá pomoc. Tedy po lásce, kterou nás Bůh miluje a kterou jsem se snažil lidem projevovat, když o to žádali.

Já osobně mám v srdci uloženou vzpomínku na vaši radostnost, jednou jsem byl na jednom pohřbu v Grabovníku, kde jste kázal a opravdu jste byl velmi horlivý. Tedy zapamatoval jsem si vás pro vaší horlivosti. To jen abych vás trochu pochválil.

Téma této relace tedy je: Kdyby toto byly poslední Vánoce v mém životě, na co bych se zaměřil. Připomeňme si trochu naše minulé Vánoce. Čím jsme se při nich zabývaly. Řekl někdo u nás doma vůbec: Ježíši, krásné narozeniny Ti přejeme. Nebo jsme vůbec na Ježíše ani nevzpoměli? Kolik jsme věnovali času svým nejbližším a kolik internetu? Možná myslíme stále na to druhořadé a ne na to hlavní, nejen na Vánoce, ale v celém našem životě.

Čas ve kterém žijeme je opravdu milostiplný, adventní čas. Je to čas ve kterém se připravujeme na příchod našeho Božského Spasitele, na Vánoce. To je mi tak milý svátek, že pro tento svátek dokážu žít celý rok a možná i celý život. Vždyť celý náš život je jeden veliký Advent. My očekáváme toho, který chce být náš drahý host, chce se zrodit v našem srdci. A ty jesličky, které připravujeme a včechno čemu snad i více pozornosti věnujeme než tomu co je podstatné, jsou znamení, že jsme možná i poněkud povrchní a že se dokážeme nechat zavést tím druhořadým a zapomínáme na to podstatné. Tedy, podstatou posvátného vánočního období je, že Bohu věnujeme čas a to je čas spasení. Je to čas Božích přislíbení a naplnění příslibů. Co Bůh slibuje to také naplňuje. Tedy abychom na toto dávali větší pozor, je tu tento čas přípravy. Proto nesmíme zapomínat na tu duchovní dimenzi, tedy abychom pochopili, že je tento čas pro nás skutečně milostiplný, čas pokání, čas našeho duchovního očišťování, naší duchovní inventury, jak by řekli světští lidé. Tedy musíme se ptát, kde my vlastně jsme. Kam jsme došli ve svém duchovním životě. Co pro mne znamená spiritualita, co pro mne znamená, že jsem silou duchovního života posvětil celý svůj život od začátku dne, kdy vstávám až do chvíle kdy uléhám a aby můj spánek byl skutečně s Božím požehnáním. A jestli takto chápeme Vánoce, pak se opravdu radujeme a vánoce máme každý den. Každou chvíli, když si přejeme být s Bohem, když dovolíme, aby Bůh přišel k nám, jsou pro nás Vánoce. A proto řekl Silesius, jeden veliký, svatý člověk – Mohl by se Ježíš tisíckrát narodit v Betlémě, ale jestli se nenarodil v našem srdci, my jsme Vánoce neprožili, i když jsme je možná slavili, ale v srdci jsme je neprožili. Já stále vzpomínám na jednu novinářku, když se jí ptali jak se cítí na Vánoce, ona odpověděla: Já se na Vánoce cítím zodpovědně. Zodpovědněji než jiné dny. Ptali se jí, co to znamená a ona odpověděla: Já se na Vánoce vždycky ptám, co je s tím, co jsem řekla, co jsem napsala. Co je s tím, co jsem rozhodla udělat? Kolik jsem toho splnila? Prostě se cítím být zodpovědná a Ježíš je mi tak blízko, že se mne prostě ptá: Jaký ty mně připravuješ příbytek? Protože po roce čekám, kdy budu moci přijít do tvého srdce, ale já bych chtěl každý den přicházet a být s tebou. Myslím, že kdybychom  tímto způsobem uvažovali o Vánocích, pak by nám Vánoce byly šťastné a požehnané. Byli bychom radostnější než jindy.

Fra Petre, tedy teď prožíváme očekávání příchodu Ježíška. Zbývají ještě zhruba dva týdny. Jak letos opravdu s vážností a radostně uvítat Ježíška a na co máme klást zvláštní důraz.

Tedy předně je potřeba si najít trochu času pro sebe. Stáhnout se do určitého míru a ticha. Vzít do ruky Bibli a přečíst si nějakou kapitolu, nějaký odstavec a zamýšlet se nad tím. Jestli to tak budeme dělat každý den, nemusí to být dlouho, deset, patnáct minut. Protože se říká o věřícím katolíkovi, jestli chce být pravý, dokonalý, špičkový věřící, jak říká zesnulý otec Tomislav Ivančić, pak je potřebné, aby se každý den modlil 15, 20 minut, aby věnoval ten čas svojí duši. Přirozeně, někdy to bude více, někdy méně, ale podstatné je aby se non-stop modlil, tedy každý den. Vzpomínám, že Panna Maria řekla v poselství, že každá rodina by měla číst Písmo svaté a každý den se modlit rodinnou modlitbu a přirozeně chodit na mši svatou v neděli. Teď máme rorátní mše. Jsou lidé, kteří přijdou každý den na tu jitřní mši svatou a přitom jindy na mše nechodí.

Jak je to možné?

To se ptám i já. Je dobré, že chodí na roráty, ale každou neděli máš povinnost přicházet na mši svatou, pokud ne je to hřích...! Lepší by bylo, abys chodil na mši každou neděli a jinak, jak stihneš. Tedy to je důležité. V těchto dnech jsem se zastavil u jedné rodiny tady v Medžugorji a rodina se právě modlila. Mladá rodina. Děti jsou malé, není jim ještě deset roků. Jedna maličká nechodí ještě do školy a ona se modlila už pátý desátek. Jeden maličký už chodí do školy a malé bébátko ještě matka chová v náručí.  Prostě ta rodina se připravuje na Vánoce. Vlastně ta rodina už prožívá Vánoce. Já se ptám: od kdy se takhle modlíte? Co se první dítě narodilo, odpověděl otec. Všechna čest! Kéž by se každá rodina takto modlila a rozvíjela tak svoji spiritualitu! Oni nevynechávají mši svatou. Každou neděli chodí na mši. Mají ještě tchyni. Ta chodí každý den na mši a předmodluje se v kostele Korunku Božího milosrdenství a jiné dny růženec... To je příprava na Vánoce!

Ano. A co byste doporučil, když v domě je třeba pět lidí a dva se modlí a ostatní nechtějí?

Ať se ti dva modlí. Najdou si svůj koutek a modlí se. Není potřeba nikoho k ničemu nutit. A potom, ať je ta modlitba určená Ježíšovi, Božskému dítěti, které přichází, rodí se a ví co se děje.

Fra Petre, promluvme trochu o největším vrcholu Slavnosti Narození Páně a to je mše svatá. To je velmi podstatné zdůraznit. Nakolik je podstatné, abychom se koncentrovali při té události, abychom se modlili upřímným srdcem, abychom se trochu i hlasitěji a upřímněji modlili a ne abychom se rozhlíželi kolem sebe kdo přišel na mši, co si oblékl, kdy mše asi skončí, jestli bude ta dlouhá vánoční píseň co trvá čtvrt hodiny, anebo abychom se zaměřili na to, co se děje u oltáře. Co my ztrácíme, když nejsme na mši svaté soustředění a co získáváme, když se koncentrujeme...

Tedy, mše svatá to je to nejsvětější co máme. Já rád říkám: Jedna mše svatá je schopná nás obrátit a zachránit. Ne jen nás, ale všech těch, řekněme, osm miliard lidí. To je svátost nadevšemi svátostmi. To je něco nejkrásnějšího, nejslavnostnějšího, nejspasitelnějšího pro nás, když jsme na mši svaté a prožíváme setkání s živým Bohem. To se nedá s ničím srovnávat. To je více než všechny dobré skutky a všechny modlitby. To má větší hodnotu než kdyby se někdo modlil osmdesát, sto roků – jediná mše svatá. Ale, přirozeně, zkoncentrovaně, duší a srdcem. Při mši svaté si máš připomínat: tak tady je můj Pán, který se pro mne narodil, pro mne trpěl a zemřel, vstal z mrtvých. On se za mne obětuje, On pro mne prolil poslední kapku krve, abych já žil, aby spasil mne hříšníka. Když takhle prožíváš mši svatou, pak se dějí zázraky. Jeden mladík říká: Když jsem poprvé prožil, že je Ježíš na mši kvůli mně řekl, jsem jen: Ježíši chci Ti být podobný. Chci Tě oslavovat celým svým životem. Jak bych Tě mohl urážet, když Ty jsi pro mne toho tolik udělal. Kdo jsem já, abych mohl jen pomyslet, že bych prožil nějaký okamžik bez Tebe, když Ty jsi mne tolik miloval. To je taková veliká láska, já to nemohu vyjádřit. Slova jsou slabá, aby vyjádřila tu vděčnost za to, co pro nás Ježíš udělal. Proto mši svatou prožíváme právě tak, že sebe dáváš Bohu. My o tom zřídka mluvíme, ale ta kapka vody, kterou při obětování přiléváme, to jsou naše hříchy, to jsou naše slabosti, jako ten chleba a víno, které se stávají Tělem a Krví Kristovou, to byla měla být mše svatá pro nás. A ty přijmeš Krista, jsi svatostánek a neseš ho bratřím a sestrám.

Fra Petře, na závěr: Jak je pro nás důležitá Panna Maria při očekávání Vánoc a jakým způsobem se s ní máme přátelit? Panna Maria říká: Modlete se srdcem, ale co to znamená? Jak se modlit srdcem?

S Pannou Marií se  prožívají Vánoce nejlépe! Ona nám přináší Krista, který je náš život a naše spása. A když říká modlete se srdcem, modlete se s láskou, modlete se oduševněle. Modlete se s živou, vírou, s úplnou odevzdaností, s důvěrou, že tě Bůh vyslyší. Tedy je to modlitba, která ti pomáhá, aby jsi žil to, co se modlíš. Tedy modlitba srdcem je život podle té modlitby. To zapomínáme. Tedy modlí se srdcem každá osoba, která žije jak se modlí. Ale když se modlíš, jak ti říká Panna Maria, Ona tě mění a ty to můžeš žít. Ty se modlíš, abys to mohl žít. To je podstatné.  Proto s Pannou Marií a se svatým Janem Křtitelem očekáváme Vánoce. On řekl připravte cestu Pánu, urovnejte cesty, pokořte se, odstraňte pýchu, začněte věřit, začněte být trpěliví sami se sebou i s druhými, milujte a máte Vánoce!

Fra Petre, můžete se na závěr krátce pomodlit, abychom poděkovali Bohu a Panně Marii za tuto překrásnou emisi?

Božský Spasiteli, prožíváme dobu přípravy na Tvůj příchod. My víme, že jsi už přišel a víme, že opět jednoho dne přijdeš. Nevíme, kdy to bude. Ať už to bude kdykoli, bude to neočekávaně. Ale my chceme být připravení. Tak Tě modlím za všechny ty, kteří toto poslouchali, abys jim požehnal, abys jim pomohl, abys je osvobodil odevšeho co je tíží. Jestli jsou nemocní, ukaž jim, že Ty jsi zdraví, nejlepší lékař. My všichni známe, že Ty jsi Spasitel, podivuhodný Vykupitel, že nám odpouštíš všechno, že nás miluješ a zvláště miluješ hříšné a nemocné. Každý z nás je více méně nemocný a i hříšný, protože jsou veliká pokušení.  Proto, Ježíši, dej ať Tě zakusíme jako Spasitele a Vykupitele. My Ti nyní plně odevzdáváme svůj život. Přejeme si, aby se vůle Boží naplnila s každým z nás.  Víme, že máš moc pomoci nám. Víme, že máš moc osvobodit nás. Proto Tě prosím, dej dar živé víry těm, kdo se modlí.  Dej jim dar pevné naděje, aby doufali, že od Tebe dostanou všechno, co žádají s pravou vírou a láskou. Dej dar, aby milovali všechny lidi tak, jak jsi je miloval Ty, zejména o těchto Vánocích. Zvláště Tě prosíme pomoz všem těm, kterým je zatěžko se smířit a odpustit. Dej jim milost, aby zakusili Tebe jako Božské Dítě, které se rodí v srdcích těch, kteří začínají odpouštět, kteří začínají zapomínat a kteří chtějí být trpěliví. Ježíši, prosíme, ať se děje s námi se všemi vůle Boží. Odstraň všechno co nám stojí v cestě tomu, abys Ty přišel k nám. My Tě chceme chválit a oslavovat, Ježíši. Proto, Ježíši o těchto Vánocích dej, abychom vzrostli ve víře, lásce a naději, ve vlastenectví, ve všech těch ctnostech, které nám Ty dáváš.  Proto, Ježíši, přijď a zroď se v každém srdci, ať tyto Vánoce jsou ty nejradostnější v životě každého z nás...