Kdo se zastydí za Krista

Fra Dario Galić

(z kázání v Medžugorji)

Ježíš v evangeliu mluví o kříži našeho každodenního života, našeho sloužení. Ale velmi často si lidé na sebe navalí nejrůznější potíže, trápení, která si sami způsobili v životě a Bůh jim to nedal. Nejsou to kříže podle vůle Boží, ale velmi často jsou to následky lidských hříchů, lidských rozhodnutí. Proto Pán od nás žádá, abychom vzali na sebe kříž svého každodenního života a následovali Ho. Plníme svoje povinnosti a přitom sebe nesobecky dáváme. Takže se především zřekneme samy sebe, abychom podle vůle Boží dávali sebe druhým. 

Bratři a sestry, nikdy nebylo lehko. Ale sám Kristus Pán říká: Jestli mne milujete budete to dělat. Tedy On miloval svého nebeského Otce a přišel plnit Jeho vůli. A říkal v té době svým apoštolům a dnes nám – jestli máte lásku k Ježíši Kristu, pak budete následovat Jeho slova, Jeho přikázání. A jestli nemáte lásku, pak pro vás Jeho slova nebudou znamenat nic!

Skrze následování Krista podle zapomínání na sebe při sloužení druhým ve svém každodenním životě, když odevzdáváme sebe Bohu a lidem, pak se plní vůle Boží v našem životě – Království Boží vstupuje do tohoto světa! Protože následovat samotného Boha a především zapomínat na sebe a trpělivě s obětí a láskou sloužit druhým, v podstatě znamená otevírat přístup nadpřirozenu do našeho přirozeného světa. Boží milost, Duch Svatý, Boží přítomnost na tento svět vstoupila nepřirozeným způsobem. Kristus Pán učinil nepřirozenou věc. Utrpení, oběť, rozdávání sebe, to všechno se, bratři a sestry protiví naší přirozenosti. Je to pro nás nepřirozené. Božská láska a její působení, vydávání sebe za druhé, s vrcholem Boží slávy na kříži, otevřela průchod nám všem navždy.

A Pán ve svém evangeliu říká: Kdo se zastydí za mne a moje slova mezi touto hříšnou a cizoložnou generací, za toho se i já budu stydět. Tedy, kdo se stydí za slovo Boží, stydí se za samotného Boha!

Připomeňme si nejdříve, bratři a sestry, co je to stud. Stydět se někoho… znamená chtít se někomu vyhnout, protože v nás vyvolává nepříjemné pocity. Tak malé děti, které se dokážou stydět dospělých, které neznají, před nimi utíkají ke svým rodičům, protože se cítí nepříjemně. Tak i slova evangelia v někom mohou vyvolávat nepříjemné pocity a my se můžeme stydět projevit, že jsme Ježíšovi. Protože nechci na sebe svolávat nějaké nepříjemnosti. Nezřídka se vyskytuje situace, že se křesťané a právě křesťané katolíci, v současnosti více než kdykoli dříve v historii, stydí za Ježíše Krista. Především na veřejnosti a tam, kde mají křesťané vystoupit, aby obhajovali věčné a nezměnitelné hodnoty, velmi snadno se stane, že se oni stydí.

V naší společnosti se často s lehkostí hovoří o potratech, o nemorálním chování, o zločinech a křesťané mlčí... Říká se – tak se teď žije, tak to dělají všichni, lidé mají svobodu. Protože je to pro nás často snadnější na veřejnosti, na pracovišti. Stydíme se za Ježíše, nesvoláváme na sebe nepříjemnosti. Když prohlásíme, že to tak není, že je to proti dobru člověka, že to odporuje Božímu zákonu, že je to samo o sobě zlo, to znamená přihlásit se k Ježíšovi, postavit se za Jeho slova. Postavit se za Jeho zákon. Znamená to postavit se za samotného Božího Syna. Ať je to při určitém výstupu na večejnosti, při obědě, při setkání...

Kdo v dnešní době uzná a prohlásí, že je Ježíš Spasitel světa a že On je jediná Cesta, Pravda a Život, jestli ne my? Kdo to může udělat místo nás? Koho jiného, bratři a sestry, Bůh v tomto světě má, aby byl hlasem svědomí a pravdy, jestli ne nás, křesťany katolíky!?

Jsem hluboce přesvědčený, že se doposud v historii křesťanské víry nestalo, že se lidé v Církvi stydí za Ježíše, že se stydí veřejně říci, že On je jediný Spasitel, jediný Vykupitel lidského rodu, že není jiné  jméno pod nebem ve kterém bychom se mohli spasit. Jedině Ježíš Kristus je Spasitel světa! Nakolik to třeba u posluchačů vyvolává nepříjemné pocity, když to slyší, nakolik jsme podle nich svými prohlášeními netolerantní, pravda je nepopiratelná. My nejsme povolaní, abychom se styděli za křesťanskou pravdu, ale abychom ji nekompromisně hlásali vždy a všude... Kdo to dokáže? Jedině ten, bratři a sestry, kdo je hluboce zakořeněn v Kristu, ten kdo ví, kdo je a z čí ruky vyšel a díky komu a čemu stále ještě žije. To může jenom ten, kdo hluboce předává svůj život Ježíši Kristu a každodenně se s Bohem setkává. To může jenom ten, kdo dokáže vydávat sebe tak jak to činil Syn Boží i sv. apoštol Pavel, jak činili i naši předci, kteří sami sebe po celá staletí vydávali za to, aby křesťanská víra přešla na budoucí generaci.

Bratři a sestry, my jsme tu díky obětem našich předků! My se opíráme o oběti těch, kteří po staletí nosili pravdu ať to bylo vhodné nebo nevhodné. I naše doba tady a teď vyžaduje opravdové svědky. Ne takové, kteří budou dělat kompromisy, kteří se budou stydět za pravdu, stydět se veřejně přihlásit ke Kristu.