Kázání na svátek chorvatského mučedníka z období komunismu, kardinála Aloisije Stepince - MODLEME SE ZA MÍR dokud je čas!

V Medžugorji při večerní mši svaté, Fra Miljenko Stojić

Drazí bratři a sestry! Jak nám dosvědčuje Starý Zákon, kdysi dávno si Bůh ze všech národů vyvolil jeden národ – židovský – aby ho vedl a jeho prostřednictvím promluvil k celému světu. Vykonal pro něj toho mnoho, vysvobodil ho z egyptského otroctví a vedl jej cestou osvobození a sliboval jim, že bude stále při nich. A oni mu měli být jen věrní, nic víc, a to všechno potvrdili i tou smlouvou na Sinaji. Víme, že historie bohužel plynula jinak. Nebyli vždycky proto, chodit Boží cestou. Vzývali Ho a snažili se Mu být věrní tehdy, když upadali do velkého neštěstí. A Bůh se nad nimi vždycky smiloval a příběh začal od počátku. Ale to poučení stálo mnoho, velmi mnoho. Umírali, druzí je pronásledovali, museli se s mukami pozvedat. Jeden z důvodů toho všeho byl, že se nechávali vést špatným příkladem jiných kolem sebe. Zdálo se jim, že je to tak lehčí, soudobější, bližší podle našeho rozumu a těžce hřešili. 

To se nedělo jenom nějakým Židům tehdy v nějaké dávné době. To se bohužel děje i našemu lidu ať pocházíme z kterékoli země. Zvláště k tomu dochází v těch zemích, kde vládne západní kultura, která odmítá Boha ve snaze nahradit ho. Dosáhla vysoké životní úrovně a zdálo se jí, že je to to co jí učiní božskou, začala odmítat zákony života. Přestala rodit děti a nahradila je domácími mazlíčky. Přestala obdivovat to božské v tomto světě a obrátila k tomu čeho je možné se dotýkat rukama a dovedla nás na pokraj zkázy. Ten, kdo se nazývá křesťanem by neměl chodit touto cestou. Věří-li více západní kultuře než slovům Písma svatého a slovům své katolické církve, ten jednoduše není křesťan. Zchladl, rozředil svoje smýšlení, vyloučil se z křesťanského společenství. Není ani divu, že jí opouští se zdůvodněním, že ona nechrání lidská práva a bla, bla, bla.

Dnes si připomínáme jednoho z nás, který dokázal zůstat věrný a současně být zcela suverénní. Jak už bylo řečeno, je to blahoslavený kardinál Aloisij Stepinac. Žil v době násilné velkosrbské první Jugoslávie. V době strašné II. světové války. V době komunistické II. Jugoslávie. Nikdy se před nimi nesklonil a nikdy si nestěžoval na tu dobu a neočekával nějakou lepší. Byl se svým Bohem. Chodil jeho cestou a z toho dělal závěry pro svůj každodenní život. Jeho život, jak víme, skončil mučednicky. Otrávili ho jugoslávští komunisté. Mohlo být všechno jinak. Nabízeli mu všechno možné. Jenom, aby začal spolupracovat s nimi a ne s tím papežem v Římě, ale nepodařilo se jim ho zlomit. Za jeho věrnost ho papež prohlašuje kardinálem, což rozzuřilo komunistické mocipány. Bylo to zbytečné, Církev věděla co dělá. Dobře si pamatovala, že mučednická krev je setbou křesťanství.

Teď budu vyprávět příběh jedné křesťanky. Zajali jí a odsoudili. Než nastoupila do vězení, dovolili, aby se mohla rozloučit se svými přítelkyněmi. Vzala svůj růženec a každé z nich dala část. Sama si nechala křížek. Svému Pánu odevzdala do rukou svůj čas. Její přítelkyně jí v tom měly pomáhat. Modlit se s ní. Ale ony byly slabé, zapřely svou víru. Ale po nějaké době sebraly sílu a sešly se na opuštěném místě. Spojily růženec a poslaly ho své přítelkyni do vězení. Pocit, že se kvůli ní přítelkyně sešly a poslaly jí růženec, jí velmi potěšil a posílil. Vyznala opět svoji pevnou víru a odevzdala svůj mladý život. To se stalo v Mexiku v době socialistického pronásledování křesťanů, a mohlo to být i ve Španělsku v době úderu komunistů, nebo v Rusku, Polsku, Česku, všude tam, kde zavládl komunizmus. Zlo útočilo za všech stran s přesvědčením, že zvítězí. Uvědomělí křesťané odolávali. Věděli, že jsou na Boží straně a že vítězství bude jejich. To se dělo i v těchto krajích, v Hercegovině, když ji jugoslávští komunisté „osvobozovali“. Zabili tehdy 50 hercegovinských františkánů. V dalších krajích ještě 16, to znamená celkem 66. Bohužel se nám dosud nepodařilo podchytit přesný počet členů věrného Božího lidu. Známe, že z této farnosti, z Medžugorje, je zabito 279 osob. Odsud pochází nebo tu bylo v duchovní správě 6 ze zabitých františkánů. Z obce Čitluk pod kterou spadá svatyně Královny Míru, bylo zabito 1587 osob. Celkově bylo v Hercegovině zabito kolem 20 000 osob během II. světové války a osvobození neboli každá desátá osoba. Jsou to děsivá čísla. Zdají se být i poněkud neskutečná. Ale lid dobře věděl a pamatoval si co se dělo. Odvažoval se to i projevovat navenek a zato museli lidé chodit i do vězení nebo i dostali kulku do čela. Na druhé straně byli i takoví, kteří se i Královně Míru snažili bránit v cestě, aby nemohla mezi nás přicházet – snad si na to dobře vzpomínáme. Ale Ona společně se svým věrným lidem zvítězila.  Jugoslávští komunisté v těch nešťastných dobách tady rozsévali smrt a tmu. Nijak si nevybírali. Kosili všechno co jim stálo v cestě. Ale chorvatský lid se tomu vzpíral. Ty naše ženy v černém, které truchlily za svými pobitými, se modlily, aby jugoslávské komunistické zlo skončilo a ono skončilo. Dnes jejich děti vztyčují kříže  na Hřbitově Míru (za Mostarem) za svoje zabité ze svých rodin nebo za ty, kteří nemají nikoho kdo by to pro ně udělal. Připomínají si takto, že oběti našich předků jsou vetkané do naší dnešní svobody. Budeme-li je zapomínat, zapomenou i druzí na nás. Svatý papež Jan Pavel II. vyzval ve své době Církev, aby sepsala současné mučedníky. Nacházejí se v oblastech, které nazýváme Východní Evropou, stejně jako v těch, které nazýváme Západní. Díky papežovi za toto i za všechno co dělal. Jeden ze zvonů, který zdobí kostel sv. Josefa na Hřbitově Míru se nazývá Královna Míru, oroduj za nás! Samozřejmě, že to není náhodou, že je v jádru toho názvu pojem Mír. Jedině Bůh nás skrze Královnu Míru může zachránit.

Připomeňme si svědectví o znameních, která se tady děla. Např. To slovo MÍR napsané na nebi. Ten kdo uvěřil těm svědectvím úplně nerozuměl o co se tady jedná. A tehdy Královna Míru v poselstvích začala říkat, že modlitbou a půstem je možné i války zastavit. Ani to nebylo zrovna srozumitelné. Jaké teď války? A pak všem začalo být všechno jasné, když místo slov začaly mluvit zbraně.

Dnes je opět těžká doba. Nevíme, jestli bude válka a kde, ale víme, že modlitbou můžeme odvrátit neštěstí, která na nás chtějí dolehnout. Ale je pozdě se modlit, když to už přijde. Je potřeba se modlit teď, aby to neštěstí vůbec nenastalo. Zastavujme se tedy během dne před svým Bohem a prozpytujme se, kdy jsme šli špatnou cestou. Budeme-li Bohu nevěrní budou se nám dít hrozné věci. Jestli náš krok bude věrný Boží cestě, i kdyby nás zabili, zvítězíme! To je smysl křesťanského života! To je jediné, co se vyplatí následovat na této zemi. Blahoslavený Aloisij Stepinac, který bude svatý, protože Bůh jeho svatost potvrdil uznaným zázrakem, nás k tomu volá. Nezůstaňme hluší a němý. Amen.