Interview s arcibiskupem Henrykem Hoserem, apoštolským vizitátorem pro Medžugorje
Tento významný, obsažný rozhovor se uskutečnil v polovině května 2020. Čas velmi letí a za těch několik dnů se postupně v různých zemích mnohé různě mění...
- - - - - - -
Vaše Exelence, děkujeme, že jste nám poskytl možnost tohoto rozhovoru. Svět se zastavil pod koronavirem. Otče arcibiskupe, vidíte, něco pozitivního, něco dobrého co se může zrodit z tohoto velikého drama, které prožíváme?
Epidemie nás překvapila svým rozsahem, má světový dosah, proto jí nazýváme pandemie. V této době dolehla do většiny států a většiny společnosti, tudíž současně vyvolala utichnutí společenského a ekonomického života. Z druhé strany, věřící pociťují veliké omezení v přístupu k veřejné náboženské praxi, prostě kostely jsou často nepřístupné, uzavřené nebo jsou omezující pravidla - velmi malý počet věřících může vejít do kostela... Také je toto dosud nevídaná situace, protože během minulých přírodních katastrof nebo válek, se lidé hrnuli do kostela, zatímco teď je jim to upíráno. Přesto na druhou stranu pobývají doma a to je veliká příležitost pro rodiny, které dosud neměly čas na to, aby byly spolu, pro zaměstnanost rodičů, pobyt dětí ve školách, mateřských školkách a jeslích, a důsledkem toho byla situace, že byly narušené rodinné vztahy, rodiče nemluvili s dětmi, děti s rodiči, zřídka se setkávali bratři a sestry, nejídali společně a ustala společná modlitba v rodinách. V této době je příležitost, aby se rodina znovu zrodila ke společnému životu a proto je pro nás tato doba zcela mimořádná. Upřímně řečeno, kromě všech popisů této situace ve statistikách nakažených, ve statistikách nemocných, uzdravených, atd. Současně máme i statistiky, které se týkají ekonomie a perspektiv budoucnosti, ale na druhou stranu máme i jedno znamení pro celý svět. Toto je ohromné pokoření pro ty, kterým se zdálo, že vládnou světu, pro ty, kteří vytvořili, dnes jedinou významnou ideologii tohoto světa, a to je ideologie zisku, zisku který byl cílem celého světového hospodářství, koncerny dominovaly vládám států a jednotlivým zemím a toto všechno se, abych tak řekl, zhroutilo. Prožíváme jednu velikou duchovní obnovu, duchovní obnovu, která od nás požaduje,e abychom se zamýšleli nad svým způsobem života, naším spotřebním stylem života, civilizací smetí, která zaplavuje celý svět, a současně ideami, které jsou smetím. A tyto idey nedávají ani pocit smyslu ani perspektivy, vracíme se ke zcela základním věcem. Pro věřící je opravdu v tuto chvíli čas k zamyšlení, kdy je ztížen přístup ke svátostem a někteří již touží po čase, kdy budou moci přijímat svátosti. Taková je všeobecná situace, podobné je to i v našem prostoru, v Medžugorji.
Poutníci přijížděli do Medžugorje během celého roku, a teď jim je odepřena tato možnost a mohou přijímat poselství z Medžugorje jen v kruhu vlastní rodiny, ve farnosti, v malých skupinách. A když máme přístup k přenosu naživo, který sledují více než tři miliony lidí, což není malý počet, je možné říci, otče arcibiskupe, že v Medžugorji prožíváme novou duchovní skutečnost?
Medžugorje, především vypadá jako poušť, v tom smyslu, že na ulicích nejsou lidé, nebo tedy je jich velmi málo. Nejsou žádné stopy přítomnosti poutníků, a také obyvatelé Medžugorje, naši farníci nemají přístup do kostela vzhledem k vysokým nárokům sanitární prevence. Přesto to jsou sjednocené několikagenerační rodiny, které jsou ještě navyklé se společně modlit a především praktikují modlitbu růžence. Z druhé strany, existuje i přenos této liturgie, typické pro Medžugorje, do celého světa: Mše svatá, adorace a tím způsobem se udržuje spojení mezi Medžugorjem a poutníky, kteří také pociťují touhu po tomto místě a očekávají čas, kdy se budou moci vrátit do Medžugorje.
Tento týden, tedy přesněji, 12. května, uplynul rok od chvíle, kdy papež František schválil poutě do Medžugorje. Otče arcibiskupe, jak vzpomínáte na tuto událost velikou pro nás všechny?
To byla veliká radost pro všechny nás v Medžugorji a vzpomínám si, že jsme měli privilegium ohlásit světu tuto zprávu Svatého Stolce v kostele v Medžugorji, v kostele sv.Jakuba apoštola, který je patron poutníků, odkud vyšla tato radostná zvěst. Připomenu vám obsah této zprávy: nejsou žádné zábrany v organizování poutí do Medžugorje, kterých se mohou účastnit všechny kategorie lidí, které tvoří Církev, počínaje hierarchií, a to nejširší hierarchií kardinálů, arcibiskupů, biskupů, kněží z celého světa, ale také lidmi, kteří mohou bezstarostně přicházet na toto místo, které je tímto Prohlášením dodatečně vyzdviženo. Tam lidé opravdu nacházejí to co ztratili ve svém životě, získávají zpět setkání s Někým, kdo je tam očekává, a to je Bůh, to je Pán Ježíš, to je Matka Boží. To byla veliká radost, která se rozšířila po celém světě, protože zdůrazňuje univerzální úlohu této svatyně, do které přicházejí poutníci ze všech kontinentů, svatyně, která je otevřená právě univerzalitě Církve. To je nám velmi milé i proto, že nám toto také ukazuje budoucnost Medžugorje, které má žít v rytmu srdce všeobecné církve.
Z perspektivy roku, který uplynul, otče arcibiskupe, jak hodnotíte to rozhodnutí a jeho plody?
Toto rozhodnutí přineslo viditelné plody vzrůstu počtu poutníků a též počtu kněží, kteří je provázejí, přišli také i vysocí církevní hodnostáři, počínaje loňským Festivalem mladých a to trvalo až do okamžiku vypuknutí této epidemie. Předpokládám, že po epidemii, až tato epidemie přejde, dojde k návratu poutníků na toto místo, velmi charizmatické, protože je to místo ve kterém svítí světlo Evangelia, Kristovo světlo.
Tento týden je bohatý dny s mariáským obsahem. 13. května je výročí fatimských zjevení a atentátu na Jana Pavla II. Vzpomínáte si, otče arcibiskupe, na ten tragický den? Co se to tehdy dělo, jak jste se o tom dozvěděl?
Dozvěděli jsme se o tom. V té době jsem byl na misiích ve Rwandě. Toto byla tragická zpráva, která nás určitým způsobem paralizovala. Dozvěděl jsem se to od arcibiskupa André Perraudina, setkali jsme se v jedné farnosti, on přišel v poledne, jak si vzpomínám a sdělil mi tu zprávu. Všichni jsme se modlili za záchranu sv. Jana Pavla II. V následujících hodinách po atentátu, jsme všichni bez dechu seděli, prožívali jsme jeho dramatické zážitky, boj o jeho život v nemocnici Gemelli a potom zdlouhavou a těžkou rehabilitaci s průvodními komplikacemi, což mělo za následek Papežův pomalý návrat k jeho obvyklé činnosti, ale již z nemocničního lůžka, z okna nemocnice žehnal těm, kteří stáli před nemocnicí a modlili se za něj.
Sám Jan Pavel II. řekl, že ruka Panny Marie vedla náboj Ali Agce. Díky ruce Panny Marie, která tak vedla střelu, on přežil. Náboj se vyhnul jeho životně důležitým orgánům a on prostě přežil.
Přirozeně, sám Svatý otec říkal, že Panna Maria vedla tuto střelu, která se vyhnula jeho životně důležitým orgánům, proto se dnes tento náboj nachází v koruně Panny Marie Fatimské, protože v den atentátu bylo výročí fatimských zjevení a Svatý Otec byl vlivný mariáský papež, zvolil si pak za své biskupské moto heslo: Totus Tuus Maria – zcela Tvůj Maria. Celý život prožíval hlubokou Mariánskou spiritualitu, kterou si přinesl z vlastního domova a kterou později sám i formoval. Při práci v kamenolomu nosil v kapse knížku Ljudevita Marie Montforta o pravé zbožnosti k Blahoslavené Panně Marii, a později, během celého svého života zdůrazňoval a rozvíjel mariologii 20. století v duchu II. Vatikánského koncilu a Konstituce Lumen Gentium, 8. kapitola: to byl výchozí bod celého jeho uvažování. Také byl i nástupce mariánského Papeže Pavla VI., který si byl vědom toho, že postkoncilní krize vyvolává odklon od mariánské zbožnosti jako lidové zbožnosti, která se zdála být bezcenná intelektuálům otevřené Církve a proto Svatý Otec Pavel VI. vydal 3 důležité dokumenty na téma Mariánského kultu, zejména základní “Mariascultus“. Jan Pavel II. od samotného počátku se svěřoval Marii a stále o Ní hovořil, putoval právě do mariánských svatyní, tak jeho první cesta do Mexika měla za cíl návštěvu Panny Marie v Guadalupe. A později, během celého svého pontifikátu navštívil stovky mariánských svatyní, a díky jemu je postaven obraz Matky Boží na průčelí apoštolského paláce takže je viditelná z celého Svatopetrského náměstí. Toto také ukazuje lásku Jana Pavla II. k Blahoslavené Panně Marii.
Pontifikát sv. Jana Pavla II. probíhal v době, kdy se rozvíjela zbožnost k Matce Boží v Medžugorji. Otče arcibiskupe, znáte názory Jana Pavla II. na to co se dělo v Medžugorji, o úctě k Matce Boží?
Jan Pavel II. od počátku byl velmi nakloněn a měl velký zájem o události v Medžugorji, které dnes odhalujeme, protože Mariánská úcta, kterou tam rozvíjíme je zbožnost ke Královně Míru, která má hluboké kořeny ve fatimských zjeveních. Dnes si je připomínáme, na výročí prvního zjevení z těch, která se děla v tzv. údolí míru v roce 1917 a o osm dnů později Papež Benedikt XV. zavedl do Loretánských litanií vzývání Královny Míru. Ta zjevení chránila naši budoucnost od sporů, tím že vyzývají k obrácení a obrácení vnáší mír mezi člověka a Boha, to je obrácení - Boží mír v srdci člověka. Protože nejdříve nepokoj přebývá v každém z nás a působí, že ten neklid vyzařuje negativním způsobem do našeho okolí. Dokud se neusmíříme s Bohem a potom i s bližním, máme veliké potíže s jakýmkoli usmířením, a bychom mohli žít s druhými jako s bratry a s dětmi stejného Boha.
Mluvíme-li o Fatimě, musím se Vás zeptat na to co někdy lidi zneklidňuje. Známe všechna zjevení z Fatimy? Jsou někde zveřejněná, víme co nám Matka Boží chtěla sdělit?
Myslím, že mysterium je něco co vždycky odhalujeme jenom částečně, v té oblasti nemáme nějakou absolutní jistotu, ale to co odhaleno bylo, více méně ukazuje smysl těch zjevení a jejich potřebu pro současný svět, protože se tato zjevení dějí v apokalyptické perspektivě, tedy v budoucnosti a stálém boji mezi dobrem a zlem, stálém boji za Kristovu vládu, aby Jeho protivník, vládce této země nebyl více viditelný.
Vraťme se k Medžugorji. Četní poutníci kladou otázku bude-li možné se tento rok účastnit Festivalu mládeže a jiných velikých náboženských událostí, které probíhají v Medžugorji?
My všichni toužíme po Festivalu mládeže, protože to byla nejdůležitější událost v celém liturgickém roce v Medžugorji, ale jsme přirozeně závislí na epidemiologické situaci. Jestli ta potrvá, pak tohoto roku, bohužel bude moci být jen nějaké virtuální setkání s Medžugorjí, ale ne skutečné, fyzické, aby lidé mohli přijít, protože nejen že jsou hranice uzavřené, ale ani doprava nefunguje, proto nejsou dokonce podmínky, aby se tam mohlo přijet a podle toho se nejpravděpodobněji Festival Mládeže nebude moci letos uskutečnit.
Otče arcibiskupe, kdy bude možné vynést konečné rozhodnutí o konání Festivalu mládeže?
Možná na konci června, protože je potřeba mít čas na přípravu, nejen na místě konání na organizaci festivalu, ale i poutníkům, aby mohli získat všechny potřebné dokumenty, zajistit si dopravu, atd., aby mohli přijet do Medžugorje.
Vaše poselství pro všechny naše diváky, medžugorské poutníky, přátele tohoto místa. Otče arcibiskupe, co jim chcete říci na závěr tohoto setkání?
Drazí přátele Medžugorje, drazí poutníci, drazí farníci, obracím se na vás s velikou prosbou, abyste žili v duchu naděje, protože Medžugorje má za úkol probouzet v lidech naději, teologickou naději, Boží naději, a to znamená, že je vždycky Bůh ten, který nás vede s velikou láskou a milosrdenstvím, že nám posílá Matku Boží, aby nás i Ona dovedla k Bohu. Ona nám vždycky ukazuje Ježíše jak se to děje v Medžugorji. Prosím vás, abyste opravdu rozsévali mír, důvěru a Boží blízkost, která nás v těchto chvílích neopouští. Dívejte se na svoje vinice, olivové zahrady, ty připomínají Svatou Zem, kde Ježíš byl a kde žil. A On i déle kráčí s námi celé věky, posílá nám svojí Matku, aby nás ochránila, aby byla ochránkyně našeho míru vnitřního, rodinného i společenského. Proto buďme i nadále ve spojení prostřednictvím médií, která jsou dnes stále aktivní, abyste mohli být duchovně spojeni s Medžugorjem a modlit se za chvíle, kdy se tam budeme moci opět setkat a děkovat Bohu za všechny dary, které jsme získali. Buď pochválen Ježíš a Maria.
(Přeloženo z medjugorje.hr)
--Se srdečným pozdravem
Monika Štampfelová,
cestovní agentura Dvě Srdce
https://www.medzugorje-dve-srdce-monika-stampfelova.cz/
(na těchto stránkách najdete i
Aktuality z Medžugor
Vaše Exelence, děkujeme, že jste nám poskytl možnost tohoto rozhovoru. Svět se zastavil pod koronavirem. Otče arcibiskupe, vidíte, něco pozitivního, něco dobrého co se může zrodit z tohoto velikého drama, které prožíváme?
Epidemie nás překvapila svým rozsahem, má světový dosah, proto jí nazýváme pandemie. V této době dolehla do většiny států a většiny společnosti, tudíž současně vyvolala utichnutí společenského a ekonomického života. Z druhé strany, věřící pociťují veliké omezení v přístupu k veřejné náboženské praxi, prostě kostely jsou často nepřístupné, uzavřené nebo jsou omezující pravidla - velmi malý počet věřících může vejít do kostela... Také je toto dosud nevídaná situace, protože během minulých přírodních katastrof nebo válek, se lidé hrnuli do kostela, zatímco teď je jim to upíráno. Přesto na druhou stranu pobývají doma a to je veliká příležitost pro rodiny, které dosud neměly čas na to, aby byly spolu, pro zaměstnanost rodičů, pobyt dětí ve školách, mateřských školkách a jeslích, a důsledkem toho byla situace, že byly narušené rodinné vztahy, rodiče nemluvili s dětmi, děti s rodiči, zřídka se setkávali bratři a sestry, nejídali společně a ustala společná modlitba v rodinách. V této době je příležitost, aby se rodina znovu zrodila ke společnému životu a proto je pro nás tato doba zcela mimořádná. Upřímně řečeno, kromě všech popisů této situace ve statistikách nakažených, ve statistikách nemocných, uzdravených, atd. Současně máme i statistiky, které se týkají ekonomie a perspektiv budoucnosti, ale na druhou stranu máme i jedno znamení pro celý svět. Toto je ohromné pokoření pro ty, kterým se zdálo, že vládnou světu, pro ty, kteří vytvořili, dnes jedinou významnou ideologii tohoto světa, a to je ideologie zisku, zisku který byl cílem celého světového hospodářství, koncerny dominovaly vládám států a jednotlivým zemím a toto všechno se, abych tak řekl, zhroutilo. Prožíváme jednu velikou duchovní obnovu, duchovní obnovu, která od nás požaduje,e abychom se zamýšleli nad svým způsobem života, naším spotřebním stylem života, civilizací smetí, která zaplavuje celý svět, a současně ideami, které jsou smetím. A tyto idey nedávají ani pocit smyslu ani perspektivy, vracíme se ke zcela základním věcem. Pro věřící je opravdu v tuto chvíli čas k zamyšlení, kdy je ztížen přístup ke svátostem a někteří již touží po čase, kdy budou moci přijímat svátosti. Taková je všeobecná situace, podobné je to i v našem prostoru, v Medžugorji.
Poutníci přijížděli do Medžugorje během celého roku, a teď jim je odepřena tato možnost a mohou přijímat poselství z Medžugorje jen v kruhu vlastní rodiny, ve farnosti, v malých skupinách. A když máme přístup k přenosu naživo, který sledují více než tři miliony lidí, což není malý počet, je možné říci, otče arcibiskupe, že v Medžugorji prožíváme novou duchovní skutečnost?
Medžugorje, především vypadá jako poušť, v tom smyslu, že na ulicích nejsou lidé, nebo tedy je jich velmi málo. Nejsou žádné stopy přítomnosti poutníků, a také obyvatelé Medžugorje, naši farníci nemají přístup do kostela vzhledem k vysokým nárokům sanitární prevence. Přesto to jsou sjednocené několikagenerační rodiny, které jsou ještě navyklé se společně modlit a především praktikují modlitbu růžence. Z druhé strany, existuje i přenos této liturgie, typické pro Medžugorje, do celého světa: Mše svatá, adorace a tím způsobem se udržuje spojení mezi Medžugorjem a poutníky, kteří také pociťují touhu po tomto místě a očekávají čas, kdy se budou moci vrátit do Medžugorje.
Tento týden, tedy přesněji, 12. května, uplynul rok od chvíle, kdy papež František schválil poutě do Medžugorje. Otče arcibiskupe, jak vzpomínáte na tuto událost velikou pro nás všechny?
To byla veliká radost pro všechny nás v Medžugorji a vzpomínám si, že jsme měli privilegium ohlásit světu tuto zprávu Svatého Stolce v kostele v Medžugorji, v kostele sv.Jakuba apoštola, který je patron poutníků, odkud vyšla tato radostná zvěst. Připomenu vám obsah této zprávy: nejsou žádné zábrany v organizování poutí do Medžugorje, kterých se mohou účastnit všechny kategorie lidí, které tvoří Církev, počínaje hierarchií, a to nejširší hierarchií kardinálů, arcibiskupů, biskupů, kněží z celého světa, ale také lidmi, kteří mohou bezstarostně přicházet na toto místo, které je tímto Prohlášením dodatečně vyzdviženo. Tam lidé opravdu nacházejí to co ztratili ve svém životě, získávají zpět setkání s Někým, kdo je tam očekává, a to je Bůh, to je Pán Ježíš, to je Matka Boží. To byla veliká radost, která se rozšířila po celém světě, protože zdůrazňuje univerzální úlohu této svatyně, do které přicházejí poutníci ze všech kontinentů, svatyně, která je otevřená právě univerzalitě Církve. To je nám velmi milé i proto, že nám toto také ukazuje budoucnost Medžugorje, které má žít v rytmu srdce všeobecné církve.
Z perspektivy roku, který uplynul, otče arcibiskupe, jak hodnotíte to rozhodnutí a jeho plody?
Toto rozhodnutí přineslo viditelné plody vzrůstu počtu poutníků a též počtu kněží, kteří je provázejí, přišli také i vysocí církevní hodnostáři, počínaje loňským Festivalem mladých a to trvalo až do okamžiku vypuknutí této epidemie. Předpokládám, že po epidemii, až tato epidemie přejde, dojde k návratu poutníků na toto místo, velmi charizmatické, protože je to místo ve kterém svítí světlo Evangelia, Kristovo světlo.
Tento týden je bohatý dny s mariáským obsahem. 13. května je výročí fatimských zjevení a atentátu na Jana Pavla II. Vzpomínáte si, otče arcibiskupe, na ten tragický den? Co se to tehdy dělo, jak jste se o tom dozvěděl?
Dozvěděli jsme se o tom. V té době jsem byl na misiích ve Rwandě. Toto byla tragická zpráva, která nás určitým způsobem paralizovala. Dozvěděl jsem se to od arcibiskupa André Perraudina, setkali jsme se v jedné farnosti, on přišel v poledne, jak si vzpomínám a sdělil mi tu zprávu. Všichni jsme se modlili za záchranu sv. Jana Pavla II. V následujících hodinách po atentátu, jsme všichni bez dechu seděli, prožívali jsme jeho dramatické zážitky, boj o jeho život v nemocnici Gemelli a potom zdlouhavou a těžkou rehabilitaci s průvodními komplikacemi, což mělo za následek Papežův pomalý návrat k jeho obvyklé činnosti, ale již z nemocničního lůžka, z okna nemocnice žehnal těm, kteří stáli před nemocnicí a modlili se za něj.
Sám Jan Pavel II. řekl, že ruka Panny Marie vedla náboj Ali Agce. Díky ruce Panny Marie, která tak vedla střelu, on přežil. Náboj se vyhnul jeho životně důležitým orgánům a on prostě přežil.
Přirozeně, sám Svatý otec říkal, že Panna Maria vedla tuto střelu, která se vyhnula jeho životně důležitým orgánům, proto se dnes tento náboj nachází v koruně Panny Marie Fatimské, protože v den atentátu bylo výročí fatimských zjevení a Svatý Otec byl vlivný mariáský papež, zvolil si pak za své biskupské moto heslo: Totus Tuus Maria – zcela Tvůj Maria. Celý život prožíval hlubokou Mariánskou spiritualitu, kterou si přinesl z vlastního domova a kterou později sám i formoval. Při práci v kamenolomu nosil v kapse knížku Ljudevita Marie Montforta o pravé zbožnosti k Blahoslavené Panně Marii, a později, během celého svého života zdůrazňoval a rozvíjel mariologii 20. století v duchu II. Vatikánského koncilu a Konstituce Lumen Gentium, 8. kapitola: to byl výchozí bod celého jeho uvažování. Také byl i nástupce mariánského Papeže Pavla VI., který si byl vědom toho, že postkoncilní krize vyvolává odklon od mariánské zbožnosti jako lidové zbožnosti, která se zdála být bezcenná intelektuálům otevřené Církve a proto Svatý Otec Pavel VI. vydal 3 důležité dokumenty na téma Mariánského kultu, zejména základní “Mariascultus“. Jan Pavel II. od samotného počátku se svěřoval Marii a stále o Ní hovořil, putoval právě do mariánských svatyní, tak jeho první cesta do Mexika měla za cíl návštěvu Panny Marie v Guadalupe. A později, během celého svého pontifikátu navštívil stovky mariánských svatyní, a díky jemu je postaven obraz Matky Boží na průčelí apoštolského paláce takže je viditelná z celého Svatopetrského náměstí. Toto také ukazuje lásku Jana Pavla II. k Blahoslavené Panně Marii.
Pontifikát sv. Jana Pavla II. probíhal v době, kdy se rozvíjela zbožnost k Matce Boží v Medžugorji. Otče arcibiskupe, znáte názory Jana Pavla II. na to co se dělo v Medžugorji, o úctě k Matce Boží?
Jan Pavel II. od počátku byl velmi nakloněn a měl velký zájem o události v Medžugorji, které dnes odhalujeme, protože Mariánská úcta, kterou tam rozvíjíme je zbožnost ke Královně Míru, která má hluboké kořeny ve fatimských zjeveních. Dnes si je připomínáme, na výročí prvního zjevení z těch, která se děla v tzv. údolí míru v roce 1917 a o osm dnů později Papež Benedikt XV. zavedl do Loretánských litanií vzývání Královny Míru. Ta zjevení chránila naši budoucnost od sporů, tím že vyzývají k obrácení a obrácení vnáší mír mezi člověka a Boha, to je obrácení - Boží mír v srdci člověka. Protože nejdříve nepokoj přebývá v každém z nás a působí, že ten neklid vyzařuje negativním způsobem do našeho okolí. Dokud se neusmíříme s Bohem a potom i s bližním, máme veliké potíže s jakýmkoli usmířením, a bychom mohli žít s druhými jako s bratry a s dětmi stejného Boha.
Mluvíme-li o Fatimě, musím se Vás zeptat na to co někdy lidi zneklidňuje. Známe všechna zjevení z Fatimy? Jsou někde zveřejněná, víme co nám Matka Boží chtěla sdělit?
Myslím, že mysterium je něco co vždycky odhalujeme jenom částečně, v té oblasti nemáme nějakou absolutní jistotu, ale to co odhaleno bylo, více méně ukazuje smysl těch zjevení a jejich potřebu pro současný svět, protože se tato zjevení dějí v apokalyptické perspektivě, tedy v budoucnosti a stálém boji mezi dobrem a zlem, stálém boji za Kristovu vládu, aby Jeho protivník, vládce této země nebyl více viditelný.
Vraťme se k Medžugorji. Četní poutníci kladou otázku bude-li možné se tento rok účastnit Festivalu mládeže a jiných velikých náboženských událostí, které probíhají v Medžugorji?
My všichni toužíme po Festivalu mládeže, protože to byla nejdůležitější událost v celém liturgickém roce v Medžugorji, ale jsme přirozeně závislí na epidemiologické situaci. Jestli ta potrvá, pak tohoto roku, bohužel bude moci být jen nějaké virtuální setkání s Medžugorjí, ale ne skutečné, fyzické, aby lidé mohli přijít, protože nejen že jsou hranice uzavřené, ale ani doprava nefunguje, proto nejsou dokonce podmínky, aby se tam mohlo přijet a podle toho se nejpravděpodobněji Festival Mládeže nebude moci letos uskutečnit.
Otče arcibiskupe, kdy bude možné vynést konečné rozhodnutí o konání Festivalu mládeže?
Možná na konci června, protože je potřeba mít čas na přípravu, nejen na místě konání na organizaci festivalu, ale i poutníkům, aby mohli získat všechny potřebné dokumenty, zajistit si dopravu, atd., aby mohli přijet do Medžugorje.
Vaše poselství pro všechny naše diváky, medžugorské poutníky, přátele tohoto místa. Otče arcibiskupe, co jim chcete říci na závěr tohoto setkání?
Drazí přátele Medžugorje, drazí poutníci, drazí farníci, obracím se na vás s velikou prosbou, abyste žili v duchu naděje, protože Medžugorje má za úkol probouzet v lidech naději, teologickou naději, Boží naději, a to znamená, že je vždycky Bůh ten, který nás vede s velikou láskou a milosrdenstvím, že nám posílá Matku Boží, aby nás i Ona dovedla k Bohu. Ona nám vždycky ukazuje Ježíše jak se to děje v Medžugorji. Prosím vás, abyste opravdu rozsévali mír, důvěru a Boží blízkost, která nás v těchto chvílích neopouští. Dívejte se na svoje vinice, olivové zahrady, ty připomínají Svatou Zem, kde Ježíš byl a kde žil. A On i déle kráčí s námi celé věky, posílá nám svojí Matku, aby nás ochránila, aby byla ochránkyně našeho míru vnitřního, rodinného i společenského. Proto buďme i nadále ve spojení prostřednictvím médií, která jsou dnes stále aktivní, abyste mohli být duchovně spojeni s Medžugorjem a modlit se za chvíle, kdy se tam budeme moci opět setkat a děkovat Bohu za všechny dary, které jsme získali. Buď pochválen Ježíš a Maria.
(Přeloženo z medjugorje.hr)