Homilie apoštolského nuncia arcibiskupa Francisa Assisija Chulikata při mši na zahájení 37. Mladifestu

V sobotu, 1. srpna 2026. roku byl zahájen 37. mezinárodní modlitební festival mládeže – Mladifest.

Po představení zemí jejich zástupci na letošním Mladifestu v Medžugorji předsedal mši svaté apoštolský nuncius Bosny a Hercegoviny Francis Assisi Chulikat. Jeho kázání uvádíme v úplnosti:

ÚVOD

Nejdříve chci vyjádřit upřímnou vděčnost ctihodnému panu monsignorovi Aldo Cavallimu, apoštolskému vizitátorovi se zvláštní úlohou pro Farnost  Medžugorje, který mne laskavě pozval, abych předsedal této svaté eucharistické slavnosti při Festivalu mládeže.

Vyjadřuji svůj srdečný pozdrav přítomným biskupům, a zejména ctihodnému panu monsignoru Leopoldu Girelliovi, apoštolskému nunciovi v Chorvatsku, jako i všem kněžím, řeholníkům, řeholnicím a všem shromážděným věřícím. 

Zvláštní výraz blízkosti a náklonosti chci vyjádřit zvláště vám, drazí mladí, kteří jste přijeli ze všech končin světa, abyste se setkali s Kristem pod mateřským pohledem Blahoslavené Panny Marie, Královny Míru. Vaše přítomnost je zářivým znamením naděje pro Církev: vy představujete její mladou tvář, její živost a její budoucnost. Svým nadšením, svojí vírou a velkorysím přáním následovat Pána podáváte svědectví o tom, že Evangelium i nadále promlouvá k srdcím nových generací a že se Církev neustále obnovuje silou Ducha Svatého.

Nyní svěřuji přímluvám Blahoslavené Panny Marie, Královny Míru i svatého Alfonse Maria z Liguori, jehož liturgickou památku dnes slavíme, všechny úmysly, které nosíme ve svých srdcích a přinášíme je na oltář Páně. Uznejme, že jsme hříšníci a pokorně vzývejme Boží milosrdenství, abychom tak důstojně oslavili svatá tajemství. 

HOMILIE

 Památka svatého Alfonse Marie z Liguori / Čtení: Jr 26,11-16.24; Ps 69; Mt 14,1-12

Drazí mladí, bratři a sestry,

dnešní liturgie před nás uvádí tři velké svědky víry: proroka Jeremiáše, svatého Jana Křtitele a svatého Alfonse Marii z Liguori. Patří do různých období dějin, ale spojuje je stejné přesvědčení: dát Boha na první místo znamená být skutečně svobodný a hluboce šťastný.

 Jeremiáš je postaven před soud, protože hlásal nepříjemná slova. Nehledá kompromisy ani nezjemňuje poselství, které přijal. Prostě říká: ,„Pán mne poslal." A potom, s hlubokým vnitřním mírem, dodává: „Jsem tu ve vašich rukou; dělejte se mnou co považujete za dobré a správné.“ To je pokoj člověka, který zná, že jeho život patří především Bohu.

I svatý Jan Křtitel splácel cenu za svoji věrnost. Herodovi řekl, že moc není nadřazená Božímu zákonu. Proto byl uvězněn a na konec zahuben useknutím hlavy. Na první pohled se zdá, že vítězí Herodes. Ale Evangelium nám odhaluje pravý opak: Herodes přestože je král, je otrokem vlastních vášní, pýchy a lidského smýšlení, zatímco Jan, přestože ztrácí život, zůstává uvnitř svobodný.

Boží slovo proto i nám dnes klade rozhodující otázku: co dělá náš život skutečně svobodným? Úspěch? Přijetí druhými? Blahobyt? Obraz, který mají druzí o nás? Nebo věrnost Evangeliu?

To je obzvláště významná otázka pro vás, drazí mladí, shromáždění na tomto Festivalu. V poselství, které vám při této příležitosti věnoval papež Lev XIV. (ČTRNÁCTÝ) připomíná heslo, které provází letošní Festival: Ad fontem – Návrat k pramenu. A tím pramenem je Kristus. 

Svatý Otec vás proto vybízí, abyste modlitbou, nasloucháním slovu Božímu, svátostmi znovu odhalili radost osobního setkání s Ježíšem, jediným, který může utišit žízeň lidského srdce a vždycky dávat sílu k novému začátku.

Drazí mladí,

 žijeme v kultuře, která nabízí mnohé zdánlivé zdroje štěstí: rychlý úspěch, mediální viditelnost, majetek, pomíjející požitky a neustálé vyhledávání nového vzrušení. To jsou svůdné přísliby, ale často nechávají srdce ještě vyprahlejší. Proto vás Papež povzbuzuje, abyste nepřijímali pomíjející štěstí, ale abyste se upřímně přikláněli k pravdě, která  jediná osvobozuje. Jako by těmi slovy vykládal  Evangelium, které jsme před krátkou chvílí vyslechli.

Jan Křtitel raději ztrácí život než by se zřekl pravdy. Herodes, naopak, raději zachraňuje svůj vliv před lidmi, ale ztrácí klid vlastního svědomí.

I svatý Alfons Maria z Liguori udělal stejně odvážné rozhodnutí. Byl vlivný a úspěšný obhájce, mohl tedy rozvíjet záviděníhodnou kariéru. Ale pochopil, že existuje vyšší spravedlnost než ta lidských soudů - spravedlnost Božího království. Proto zanechal všechno, šel za Kristem a zasvětil svůj život nejchudším a nejopuštěnějším.

Jak působivý je to příklad pro vás, mladé! Jsem přesvědčený, že mnozí z vás, jak se již stalo mnohým před vámi, právě během této poutě v Medžugorji uslyší hlas Pána, který volá ke kněžství, zasvěcenému životu nebo velkodušnému křesťanskému svědectví ve světě.

Bratři a sestry,

svatý Alfons jako zpovědník a pastýř učil, že Bůh není prvořadě přísný soudce, ale Otec oplývající milosrdenstvím. Proto ho Církev uctívá jako Učitele milosrdenství. Rád opakoval: ,„Bůh miluje toho kdo spoléhá na Jeho milosrdenství."

Ta důvěra nečiní Evangelium méně náročným; naopak, dává sílu, aby ho člověk žil. To je stejná výzva, kterou papež Lev XIV. (ČTRNÁCTÝ) zaslal mladým: následovat Krista neznamená vyhýbat se nejtěžším životním otázkám, ale procházet jimi spolu s ním. Víra neodstraňuje neklid lidského srdce, ale osvětluje je. Neslibuje život bez zkoušek, ale jistotu, že nás Bůh nikdy neopouští.

 Možná nikdo z nás nebude povolán k mučednictví jako svatý Jan Křtitel nebo pronásledování jaké snášel Jeremiáš. Ale každý den je od nás žádáno malé mučednictví důslednosti: říkat pravu s láskou, chránit si čisté svědomí, být poctivý, když by bylo snadnější přistoupit na kompromis, odpouštět, když by bylo jednodušší zůstat zahořklý a vybrat si Krista i tehdy, když se zdá, že Evangelium odporuje duchu tohoto světa.

Taková věrnost začíná být ještě potřebnější, když je víra vystavena výsměchu, když jsou hanobeny náboženské symboly a když modlitebny jsou cílem projevů násilí a opovrhování vším posvátným.

Takové jednání neuráží jenom city věřících, ale zraňují i všeobecné lidské hodnoty jako náboženská svoboda, úcta k posvátnému a důstojnost lidské osoby. To jsme bolestně zakusili i při nedávných činech ničení a hanobení spáchaných zde, v Medžugorji.

Právě za takových okolností je křesťan vyzván neodpovídat nenávistí ani pomstou, ale krotkou silou Evangelia, svědčíc o pravdě v lásce, odpuštění ve spravedlnosti a naději v míru.

Na závěr, drazí mladí, bratři a sestry, poselství dnešní liturgie a  poselství Svatého Otce se spojují v jedno jediné pozvání: vrátit se k prameni. Vrátit se ke Kristu, protože jedině On může ukojit nejhlubší žízeň našeho srdce. Vrátit se k jeho slovu, které osvěcuje naši cestu. Vrátit se ke svátostem, nevysychajícímu prameni milosti. Vrátit se k modlitbě, bez které víra pomalu slábne a hasne.

Poprosme tedy o přímluvu svatého Alfonse Marie z Liguori, aby nám vyprosil pevnou víru, svědomí osvícené pravdou a srdce otevřené Kristovu milosrdenství.

A Přesvatá Maria, Královna Míru, která z tohoto místa neustále volá svět k obrácení, modlitbu a usmíření, ať provází cestu každého z nás, abychom se stali skutečnými učedníky jejího Syna, tvůrci  bratrství, neúnavnými šiřiteli míru. 

Amen.