Fra Mario o nejaktuálnějších tématech současnosti
(přeloženo z emise Agape radiostanice Mir Medžugorje - Rozhovor pro Slovinskou televizi Exodus vedl Frank Muzek)
- V červnu 2021 jsme slavili 40. výročí zjevení Panny Marie v Medžugorji. Jak chápete tyto mimořádné, nadpřirozené intervence z Nebe v dnešní světě. Mnozí to nemohou všechno pochopit a ptají se, proč to trvá tak dlouho.
- Přirozeně, když na to hledíme lidsky, můžeme to těžko chápat. My musíme předně pochopit, že Medžugorje není záležitost chronologie, že to není ovlivňováno naší snahou, našimi silami. Myslím tak, že v Písmu svatém je, že v Božích očích je jeden okamžik jako celá naše věčnost. Proto já nepovažuji za klíčové uvažovat o tom, proč se Panna Maria zjevuje tolik roků a tolikrát. Myslím, že by bylo mnohem důležitější uvažovat nakolik my přijímáme tolik poselství, jestli jsme my za těch 40 roků milosti opravdu našli Ježíše, protože Panna Maria si ve svých poselstvích přeje klíčově jedno: Vraťte se k Ježíšovi! Poznejte mého Syna, Ježíše Krista! Tedy to si přeje Panna Maria, aby se dělo. My můžeme teď klást otázky – nevím, třeba- proč musel Ježíš čekat 30 roků až začne veřejně působit. Zralý byl v pětadvaceti. A proč například museli Izraelci 40 roků chodit pouští, umírat, hladovět. Mnozí i ztratili víru na té cestě. To jsou naše logické, pozemské otázky, ale jestli chceme vniknout do tajemství do mysterií, pak se právě setkáváme s blahoslavenou Pannou Marií. Ona se mnoho nevyptávala, Ona více věřila. Otázky nechala na poslední místo – a jak se to stane, já muže nepoznávám? A těžké to je...
A tak, myslím, máme i Medžugorje vnímat jako jeden okamžik ve kterém mě, vás, každého člověka Bůh skrze Marii povzbuzuje, abychom se vrátili ke svátostem, abychom se vrátili k církvi, abychom se stali skutečně věřícími v akci, věřící svědkové. My dnes, obávám se, máme přespříliš matričních věřících, ale je otázkou nakolik jsme světlem Ježíše Krista, nakolik jsme znamením Božím, nakolik to skutečně autenticky žijeme, když je nám těžko, když jsou před námi nějaká těžká rozhodnutí... Potom těch čtyřicet roků Medžugorje, teď už i více, milost, kterou máme chápat jako osobní setkání s Bohem. Potom nás nebude zajímat, jestli se Panna Maria bude zjevovat sto roků a nebo dvě minuty, jestli se setkáme s milostí. A Maria je tu s námi jako Matka, protože zřejmě jsme ještě stále plně nepochopili, nepřijali a co teprve, jestli jsme to vnesli do svého mentálního života a každodenního jednání v tomto našem světě, proto myslím, že nejsou důležité roky, ale jak my to přijímáme a chápeme co se vlasně skrze Marii má stát.
- Fra Mario, co pro vás osobně je nejdůležitější, za ty roky co jste v kontaktu s Medžugorjem ?
- Na mne nějak nejvíce zapůsobilo to, že Maria přišla s Ježíšem v náručí. To je dnes potřebné tomuto dnešnímu člověku. To je právě i tento vánoční a novoroční čas, svaté rodiny... My potřebujeme právě Ježíše. Panna Maria na počátku zjevení přichází s Ježíšem v náručí a nabízí Ho světu. To je mi právě před očima, ten obraz, to ne jen proto, že jsem byl třetího dne zjevení v Medžugorji na kopci zjevení spolu se svojí rodinou, aniž bych věděl, co se děje. Považuji to za ústřední co lidi přitahuje. Tedy lidé jsou fascinováni. Jsou kněží i biskupové z celého světa, kteří lidi zrazovali – nechoďte do Medžugorje. Ale není možné skrýt město na hoře! Není možné nevidět světlo v temnotě tohoto světa. Takže Medžugorje přitahovalo lidi, protože lidé věděli proč tam jdou - odložit tam starého, hříšného člověka a vyjít novou cestou. A tehdy Panna Maria ukazuje svůj největší úsměv, protože to je Mariin cíl, abychom došli k Ježíšovi. Maria není cílem. Ona si přeje být kristocentričnost v akci. Tedy Krist je Spasitel, tedy Ježíš Kristus, její Syn je podstata a obsah toho, co se v Medžugorji děje.
- Fra Mario, nacházíme se v období synody v naší Církvi. Jaké jsou největší problémy současné Církve? Co si myslíte o synodě, je synoda potřebná a nakolik může pomoci řešit problémy?
- Myslím, že Ježíš Kristus je Emanuel – Bůh s námi a Bůh mezi námi. V tom kontextu sleduji i pohyb, který se děje v Církvi. Církev je vždycky současná. To znamená, že Církev hledá způsoby jakými přistoupit ke každému člověku, ne kvůli sobě, ale aby druhým pomohla setkat se s Pánem. Pojď a podívej se... To je to co si přeje Kristus. Tento synodní způsob, myslím, je poněkud zatížen různými přístupy a chápáním. My dnes máme v médiích, že smysl synody je, aby byla dovolena manželství osob stejného pohlaví, že se už nebude hledět na manželskou věrnost svátostných manželství jako dosud, že bude možné dělat co se člověku zachce, takže se vnucuje jakýsi liberální pohled na synodu. Myslím, že to není zcela transparentně a poctivě řečeno, že by tomu bylo tak. My můžeme v tom všem nalézt, řekl bych, hledání cesty jak těm, kteří jsou někde na pokraji svého morálního pádu, nebo okraji společnosti, jak jim prostřednictvím Církve přiblížit tajemství Boží. To, co já považuji za důležité a co nevidím, že by bylo dobře vyjádřené, je následující: Každá synoda a každý vnitrocírkevní hovor o způsobech jak Církev, kterou Ježíš ustanovil, může být přenositelka tajemství. My bychom se měli vracet k pramenům. Já myslím, že my teď jdeme k ústí, tam kde se řeka již vlévá do moře a kde se nahromadily různé nečistoty a všechno možné, a to je kompromitováno. A každá duchovní obnova, každý nový počátek ve skutečnosti počíná u toho, že my se vracíme k prameni. Co tím chci říci? Bojím se, že my ve své době Ježíše Krista nějak zabalíme, aby On byl přijatelný dnešnímu hříšnému a cizoložnému pokolení, jak se říká v novozákonním listě. To nesmí být ta cesta. Ale my se musíme vrátit původnímu Ježíši Kristu z Betléma, z Nazareta. Ježíši z Jeruzaléma. A pak budeme chápat, protože Ježíš našel způsoby a kanály, jak být i se smilníky, celníky, hříšníky a těmi, kteří vyvolávají rozvrat... Ježíši se dařilo k nim přistoupit. To znamenalo i mučednictví. Ano, to by znamenalo zásadní problém, jak já to vnímám, protože jsem ještě plně nevnikl do té synody, které v různých oblastech Církve probíhá, protože vidíme, že jedno myslí v Německu, kde vidíme, že je všechno v určitém velikém chaosu. Něco jiného je Latinská Amerika. Jiné je to opět v Afrických zemích, kde vzkvétá nové duchovní nadšení pro křesťanství. Evropa je, jak říká emeritní papež Benedikt, stařena... Tedy Církev je určitá komplexní oblast světa, které my nesmíme vnímat jenom ze své lokální perspektivy. Církev je globální, všeobecná, univerzální. A my nesmíme hledět na Církev jako na něco co musí být podle mého vkusu, mé tradici, mé víře. Kdybych chtěl mít víru podle své tradice, podle mého děda a otce, podle mé víry, to by bylo nepoctivé. Protože Ježíš přišel kvůli všem. Myslím, že zásadní je, že by tato synoda měla Církev vrátit k prameni – kněze, biskupy, abychom všichni měli opět to nadšení, se kterým Ježíš Kristus chodil po této zemi a konal dobro. Pak si nemusíme dělat starost. Já jsem zcela přesvědčený: kněz, který nosí Ježíše Krista v srdci, kněz, který autenticky žije, jistě bude přitažlivý i pro ty, kteří žijí nespořádaný život, ty kterým se rozpadlo manželství, ty kteří se snad cítí být přitahováni k osobě stejného pohlaví, atd. Musíme být otevření v lásce, ale i v pravdě. Hleďte, drazí přátelé: Ježíš je pravda. Pravda! Ježíš si nezískává příznivce podlézáním. On je pravda a ta bude přitahovat. My nemůžeme dnes učinit Církev takovou, že bude připouštět požehnání tomu, co není k požehnání, ale je k napravení, k obrácení. A proto myslím, že v Církvi může být místo pro všechny, ale bude-li v ní především místo pro autentického, původního Ježíše Krista. Ne Ježíše Krista podle našich představ a podle našich přání a podle očekávání naší moderní, tržní doby, ale Ježíše, který je skutečně přibitý na kříži v Jeruzalémě a který skutečně vstal z mrtvých, toho, který se narodil v Betlémě!
- Pro mnohé je těžko rozpoznávat znamení času, která Ježíš zdůrazňoval v evangeliu. Často můžeme slyšet, že nemáme proč si dělat starosti, že stále byla v historii kritická období a pak se situace ve společnosti a ve světě normalizovala. Jaké jsou vaše postřehy. Jak vy prožíváte tuto dobu?
- Děkuji za tu otázku. Tedy já myslím, že žádná doba sama o sobě není ani dobou zla ani dobou milosti. Ale je to čas šancí. To co říkali staří Řekové, je to cairos a cairos je vlastně milostiplný okamžik. Tedy my se ocitáme v milostiplném okamžiku. Svědčit za Ježíše Krista. Svědčit za Jméno, jméno s velikým J, v době, kdy se to jméno všemi silami má vytlačovat stranou. My musíme číst znamení času, to znamená rozlišovat co je dobré a co je zlé. My víme, že už ve Starém zákoně - mluvíme spontánně, nemohu si teď přesně vybavit kde, ale Bůh tam říká: kladu před vás požehnání a prokletí a na nás je, abychom si vybrali co je pro nás. My dnes nebudeme moci vybrat co je dobré a co je špatné, jestli ztrácíme kontakt se svatým a pomalu jsme ztratili vnímání svatého a dotek se svatým. Pak nám dá Duch Svatý to rozeznat. – Víte, kdy Bůh nejvíce pochválil lidskou moudrost? A ona ve skutečnosti nebyla lidská? Tehdy, když se Ježíš ptal co myslí lidé, že On je?! A tehdy svatý Petr - to ještě nebyl svatý, ale pochybovačný a slabý – řekl: Ty jsi Kristus, Pomazaný, Syn Boha živého. Tehdy mu Ježíš odpověděl: Blaze tobě, Petře, to ti moudrost Boží zjevila, ne tvoje tělo. To ti Bůh dal ten dar. To tedy neznamená, že já tady sedím a zírám a vymýšlím si nějakou filosofii. Ne, to je Boží dar a Bůh nám dá, jestli jsme v srdci otevření. Víte, když svatý Pavel přišel do oblastí kolem Atén a na jiná místa, kde kázal při svých cestách, on říkal: Já žasnu nad tímto světem. Řekové chtějí moudrost, abych kázal, Židé si přejí zázraky, znamení a já jsem přišel kázat jen Ježíše Ukřižovaného. Víte a v této době, jak říká emeritní papež Benedikt VI., se formuluje nějaké krédo, krédo – vyznání víry – ale bez Boha! A my musíme uznat, my křesťané, že tento svět musíme demaskovat, abychom ukázali jaké jsou v něm lži, že se ve skutečnosti pod maskou obrany lidské důstojnosti ubíjí člověk, ubíjí pravda. Morální hodnoty se ve skutečnosti staví ad akta, jako by neměly žádnou hodnotu. Takže my křesťané, jestli budeme v modlitbě otevření Bohu, budeme schopni chápat, co máme dělat. To nebudeme moci vyčíst z deníků, to nebudeme moci vyčíst z mainstreamových a televizních novinek. Nikdo nám nechce předávat pravdu. Všichni si nás chtějí koupit pro sebe. Pro sebe, abychom byli odběratelé, abychom byli nástroje plnění jejich programu, který oni uskutečňují. Jim nejde o to, aby se na zemi uskutečňoval program, který přinesl jediný Spasitel Ježíš Kristus. Tedy jsou znamení času: ocitáme se na lodi Titanik – ta loď, která se zpyšněla a brzy jak to vypadá narazí do ledové kry. A lidstvo to nevidí. Já opravdu velmi žasnu, jak můžeme být tak slepí. Já myslím, že člověk ještě nikdy nepadl níže. Všechno pod nějakými ideami technologického pokroku, nějakých vědeckých úspěchů, které jsou samy o sobě chvály hodné, ale nejsou do konce. To není poslední slovo, to je teprve počátek té knihy... ale Bůh je vševědoucí a proto profesor Pavuna, který byl několikrát hostem v mé emisi Agape řekl: nechci už konzultovat s nějakými polovičatými lidmi. Já chci konzultovat jenom s tím, který všechno zná, který má odpovědi na všechny otázky a to je Ježíš Kristus! Proč se mi dnes neradíme s Ježíšem Kristem? Proč se neradíme s Božím Slovem? Proč je nám zatěžko otevřít tu bránu Božího Slova a přečíst si těch několik vět, která říká Ježíš Kristus, protože jsem se unavili vzkazy tohoto světa, který už nemá co vzkázat. Vypotřeboval všechny zbraně a teď se zaměřil jen na marketing a propagaci jen kvůli interesu a výdělku.
- Ano, až se objeví to znamení od Panny Marie na Podbrdu v Medžugorji, tak prý bude už pro mnohé příliš pozdě.
- Ano, jistě. My nemusíme žít z těch znamení. My všichni víme, že existuje to vyprávění, jak svědčí vizionáři, že Panna Maria zanechá znamení, ale možná jsou znamení už mezi námi a my je nepoznáváme. Podívejte – Židé, kteří očekávali staletí Mesiáše, když On přišel, nepoznali ho. K vlastním přišel a oni ho nepřijali. A podle toho, kdo nám dnes může říci, že ta znamení nejsou mezi námi. Možná jsou, ale my je nepoznáváme, protože jsme slepci. Naše srdce ztučnělo a proto nerozumíme řeči Nebe. Jestli Židé to nepřijali, oni, kteří byli zbožní, byly ve svých synagogách, měli svoje rabíny, učitele víry a Mesiáš přišel a oni ho nepoznali, nepřijali ho. Naopak. Ukřižovali ho. Podle toho se může stát, že i my v Medžugorji jsme ještě neotevřeli dostatečně svoje srdce, abychom poznali znamení, abychom je četli, abychom poznali, že se opravdu uskutečňuje veliké naplnění a že těmi znameními jsou rozhodně obrácení. Když člověk, který byl kriminálník, smilnil, podváděl, žil bez Boha, obrátí se a prožívá Boha, jaká větší znamení chceme. Pro mne je to větší znamení, než když se objeví na nějakém kopci nějaká socha nebo když se nějaký kámen promění v květ. Protože jestli se lidské kamenné srdce proměnilo v srdce z masa to je trvalý, radostný život.
- Jak jste vy osobně prožíval zavírání kostelů v době lock-downů a zábranu bohoslužeb i na největší křesťanské svátky?
- A, to byly velmi bolestné zážitky. Teď když se na to dívám s určitým časovým odstupem- jsou to už skoro dva roky- je snadné být „chytrý“, ale myslím, že se v těch chvílích Církev dobře nezorientovala. Když říkám Církev, pak myslím vedení Církve. Nemyslím na stádo, na věřící, protože my všichni jsme Církev. Církev se nezorientovala! Kromě toho se Církev v tu chvíli neporadila s osobami se kterými se mohla poradit, ale slepě jsme poslouchali co nám bylo řečeno ze zasedání nějakých vlád, štábů a co se vysílá na různých médiích. A to si Církev nikdy nesmí dovolovat. Tedy my jsme v těch chvílích měli více naslouchat na kolenou, číst znamení času, co máme dělat. Nemělo se nám nikdy stát, co se stalo. Ale já mohu dosvědčit, že ve farnosti, kde působím, jsme kostel nezavírali ani na chvilku. Ani na okamžik jsme nepřestali zpovídat, ani na chvíli nebylo žádnému věřícímu upíráno přijmout sv. Přijímání a mít požehnání. A mohu vám říci, že statisticky máme nejméně onemocnělých, nejméně zemřelých. Ptám se proč ti „odborníci“ na epidemie, virusy, si to nepřijdou prozkoumat. Co se děje. Jak je to možné, že jsme neměli zavřený kostel, byl plný věřících a lidé se nenakazili? Podle toho si myslím, že se mělo všechno udělat pro to, aby se přes pandemii všechno organizovalo nějakým jiným způsobem, aby každý věřící měl právo na svátosti. Později se v tom církev již trochu lépe zorientovala. Každý věřící má právo na svátosti, každý má právo na Ježíše. Já nevím, komu to přičíst na duši, že lidé v našich nemocnicích, vašich nemocnicích a po celém světě, umírali bez útěchy Ježíše Krista, umírali bez návštěvy kněze a bez svátostí, kteří umírali na respirátorech bez možnosti stisknout ruku milované osoby. Nikdo na to nemá právo. Já vám nyní tady říkám: bez ohledu na to ať je hrozba jakákoli, nikdo nemá právo zastavit proces lásky, proces spásy. Kdo má právo zabraňovat manželce – máme několik takových případů, já jsem měl ty svědky několikrát v emisi – manžela odvezli do nemocnice. Byl tam 20 dnů. Chodila jsem pod okna, volala jsem mu u okna. Nikdo ho nenavštívil. Lidé nám umírali z opuštěnosti, ze strachu. A my víme, že je pro nemocné nejdůležitější duchovní posila, svátostná posila a blízkost osob, které oni milují a kteří zvláště milují je. Nikdo o tom nemluví, kdo vynesl taková nařízení, že ani jediná osoba nemohla vejít vidět svého bratra, svoji matku, svoje dítě, svého manžela, svoji manželku. Proto myslím, tedy, že se nikdy nesmí zavírat kostely. Přístup k Ježíšovi nesmí být nikdy zakazován žádnými dokumenty, žádnými papíry, potvrzeními. Ježíš přišel pro každého! A proto tady my musíme bojovat ze všech si, ne abychom se stavěli proti nějakým opatřením... To vůbec není podstata. Podstatou je, že lidé v neštěstí mají právo na Ježíše, mají právo na útěchu, mají právo na svátosti.
- Církev v Bosně Hercegovině, v Chorvatsku, stejně jako široká veřejnost, vás velmi dobře znají. Tohoto roku (2021) jste byl prostřednictvím videolinku přítomen na shromáždění v době epidemie na náměstí Banja Jelačiće v Záhřebu. Co znamenala vaše přítomnost a podpora demonstrantům?
- Byl jsem tam jako podpora obyčejného člověka. Já myslím, že ve chvílích takových výzev mají být kněží při těch nejméně chráněných. Těm vystavovaným různým lžím. Proto jsem na to Festivalu svobody mluvil o lidském právu na volbu. My nikdy nesmíme zapomínat, že ta základní lidská práva, kterými se zapřísahá celý tento civilní svět jako Deklarací lidských práv, to jsou práva na vlastní svobodu, právo na práci, která se přestupovala, práva na vlastní volbu a zvláště z křesťanské perspektivy já jsem bojoval za svobodu svědomí člověka. Abych byl při těch, kteří jsou postaveni do situace, že jejich svědomí již nemá žádnou hodnotu a to doposud bylo hlavní měřítko lidského jednání a to ne jen z náboženského, křesťanského pohledu, ale všeobecně lidské. Proto jsem pocítil potřebu, abych se účastnil shromáždění s tisíci lidmi. Já chci říci, že jsem hrdý na věřící v Chorvatsku, v Bosně Hercegovině - Jak je to u vás ve Slovinsku o tom nemám dostatek informací – že lidé riskovali svůj společenský vliv, svoje zaměstnání, kariéru, dávali výpovědi, aby zůstali na straně svobody. Tedy já od počátku nechci, aby se vedly rozpravy kdo je pro očkování a kdo je proti. To jsou tak ďábelské a povrchní rozpravy. Já mám nahrávku jak jsem už před rokem a půl mluvil o tom, že nás budou chtít rozdělovat, vlévat nenávist, a to působí ďábel. Ten přišel zasévat nenávist a proto jsem říkal, že v lásce máme jedni druhé přijímat. Abychom v tom druhém neviděli nepřítele. Abychom nehleděli na toho, kdo nechce přijmout vakcínu jako na nezodpovědného blázna. To jsou lidé se svými postoji, se svojí hrdostí a se svým svědomím. Jsou mezi nimi jak vzdělaní tak nevzdělaní... Proto jsem byl na tom Festivalu svobody a vždycky budu při těch slabých, kteří si nemohou dovolit, aby jejich názory byly podporovány prostřednictvím mainstreamu, které jsou tak velkodušně financovány z nejrůznějších fondů. To jsou nesmírné sumy peněz. Proto budu vždy při maličkých, těch nepatrných. A myslím, že by svědomí nemělo člověku dovolovat, aby tomu všemu přihlížel jako nějaký statik, kterému nezáleží na tom co se děje s jeho věřícími, s jeho stádem...
- Jste mimořádný znalec médií a současně o masmédiích přednášíte i na Univerzitě v Mostaru. Jakou úlohu mají masmédia dnes v našich zemích, v Evropě a jinde ve světě v těchto podmínkách pandemie. Pomáhají šířit pravdu a spravedlnosti v současné společnosti a ve světě? Můžeme s nimi počítat?
- Myslím, že zásadní problém, když mluvíme o médiích, mluvme o těch většinových, protože jsou i vyjímečná odlišná média, jako například vaše medium a Radio Mír Medžugorje, ale obecně řečeno – zásadní problém je, že media na úrovni světa a Evropy, ta mainstreamová media, média spravovaná státy a komerční media, se stala katedrou, což je hrozné. Stala se mluvčími vlád, center moci a zájmů. A můžeme stále mluvit o tom, jak je potřebná svoboda médií. Víme kolik se jen peněz od Soroše vydalo na „svobodu medií“. To nebyla svoboda medií, ale násilí nad medii. Tedy to co působil Soroš, pravděpodobně i u vás ve Slovinsku, i v naší Bosně-Hercegovině a v Chorvatsku pod jakýmsi názvem „Svobodná společnost“ – svobodná od čeho? Svobodná od pravdy, svobodná od spravedlnosti? To financováno Sorošovými satanistickými penězi... Takže se média nažalost stalo mluvčími vlád a štábů a nezůstala servisem občanů. Tedy základní úkoly svobodných médií jsou pravda, informace a objektivita. A v co se proměnila? V lež, dezinformace a subjektivnost, protože podporovala jenom jednu stranu a druhou stranu zavrhovala. To vidíme podle výběru hostů. Já vám řeknu, že v Chorvatsku vidíme, že státní televize v Chorvatsku do svých programů zve jenom jednoho biskupa. Pozor: Chorvatsko má přes 30 biskupů! Oni převážně zvou jenom jednoho biskupa o kterém si myslí, že je podle jejich vkusu, že bude říkat to co oni očekávají, že řekne. Bude na straně vlády a štábů, řekne, že se máme očkovat... což toto není zneužívání? Přirozeně, že ten biskup má právo na vlastní názory. Ze všech sil budu obraňovat, aby to vyslovoval podle práva. Ale říkám to jen proto, abych poukázal na to, jak se ta media proměnila v pandemický marketing, kde se ve skutečnosti provádí cenzura, lidi jsou eliminovaní a prohlašovaní za šarlatány a nezodpovědné osoby, jenom proto, že mají jiné informace, že přinášejí jiné údaje, že mají trochu jiný pohled na to co má být uváděno jako určitá mantra o které jakoby nemohly být pochybnosti, protože to je dogma. A proto myslím, že media v tom smyslu zradila sama sebe, protože jestli jsou ve službě kohokoli pak už nejsou media, ale „průmysl“, který ve skutečnosti chce někomu sloužit. A proto myslím, že je důležité, aby existovala ta alternativní media, ale i ta jsou dušena, protože víme, že je cenzura na společenských mediích. Když něco zveřejníte tak nějaký faktograf, nevím ani já kdo, řekne – vy nemluvíte pravdu. Prosím vás pěkně, já jsem nevěděl, že existuje nějaká světová inteligence, která zná co je pravda a co lež. Všechno to ve skutečnosti mluví ve smyslu, že jsme hluboce zapadli do bláta, do hlubokých informačních problémů a média až všechno toto pomine povedou křečovitou bitvu o všechny svoje diváky a posluchače, protože je klamala, protože jim lhala, protože se lísala s tím vším co chtějí slyšet a ne s tím co je pravý postoj argumentů a skutečností!
- Stalo se, že obyvatelé Evropy a světa obecně nedostávají ucelené informace o epidemii Covidu o vakcínách a důsledcích očkování. Ve světových masmédiích se dovoluje mluvit jen těm, kteří podporují Světovou zdravotnickou organizaci, která by měla představovat vrcholnou odbornost a jsou přehlíženy odlišné názory světových zdravotníků a odborníků z oblasti medicíny i jiných oborů. Stále se jedná o jednostrannou informovanost. Nejsou diskuze odborníků, kteří jsou pro i proti očkování. Co se to děje?
- Dochází k suspenzi jiného smýšlení! Došli jsme právě do takové určité nezdravé situace, ve které nechceme poslouchat druhého, nechceme slyšet jiné argumenty. Všechno to uzrálo k tomu, že jsou vědci, kteří jsou tzv. palácoví vědci. Víme, že v palácích byli drženi ti, kteří říkali to, co vyhovovalo panovníkovi, že?! To je největší problém a vrcholem toho všeho je korupce. My víme, že farmaceutická a lékařská oblast je nejplodnější půdou pro korupci, pro krádež, pro úplatky. A jestli jsme pře tím co se toto všechno začalo dít, byli svědky, jak skupiny lékařů odjížděly na luxusní pobyt financovaný farmaceutickými firmami na Hawai, do Ria a pod., všechno to pod maskou jakéhosi odborného sympozia, což mělo jen krýt, že oni korumpovaně platili cestu těm lékařům, kteří budou potom předpisovat jimi vyráběné léky... Jestli se to děje, že jsou lékaři podpláceni farmaceutickými firmami, jak my dnes můžeme věřit, že mluví pravdu? Jak můžeme věřit, že oni sami nejsou zmanipulovaní. Dávejte pozor: Já jsem zcela přesvědčený, že prezidenti vlád, že lékaři mluví opravdu o svém přesvědčení, ale víte, co je největší moc manipulace? Když já vás přesvědčím, že vy vpodstatě mluvíte moje věty a myslíte, že jsou vaše. Když je vyslovujete jako váš postoj a v podstatě je to můj názor. Protože já jsem vás indoktrinoval. To je to co se dnes děje. Že ti, kteří pronáší nějaké názory jsou přesvědčeni, že je to závěr jejich myšlení a ve skutečnosti jsou různými způsoby stimulovaní, dezinformování a nás jakoby chtěli informovat. Takže ten problém, že nechce být připouštěno, aby byli slyšeny i názory jiných odborníků – Hm, vidíme co se stalo: všem osmi lékařům, kteří byli na manifestaci v Záhřebu, hrozilo, že jim bude odňata lékařská licence. Umíte si představit tu hrozbu?! Tedy všichni lékaři, kteří přišli na manifestaci říci - Netvrdíme, že jsme nejchytřejší, ale máme i jiná řešení! - Těm bylo vyhrožováno, že ztratí práci a povolení k provozování lékařské činnosti. V tom je vzkaz pro druhé lékaře: Mlč a poslouchej! Léči tak jak ti říkám já, piš diagnozy tak jak ti já říkám, a chovej se jak ti štáb říká. To je poselství toho. A ti ostatní pod tlakem strachu o zaměstnání přecházejí do toho „druhého tábora“ a časem dokonce začnou věřit, že je to jejich postoj. Protože nikdo nechce uznat, že je zmanipulovaný. Nikdo nechce přiznat, že on nemá vlastní názory, protože jeho ego je veliké. A víme podle výzkumů, že největší ego je právě na úrovni medicíny, kde si člověk myslí, že on je zachránce. Proto myslím, že je velmi špatné to co se děje, že je jen jedna informace, která se považuje za dogma a všichni jiní, kteří mají jiný názor, kteří to zkoumají – a víme, že věda tady není – já nemohu věřit co se to děje... Vidíme, že ti kteří to zkoumají jsou prohlašováni za šarlatány a přitom veškerá empirická věda se opírá o pochybnost. Není-li pochybnosti, pak není ani věda. Já musím pochybovat a to mne motivuje, abych nově zkoumal. Abych chodil do laboratoře a se zápalem hledal nové důkazy! A vidíte, oni prohlašují: Nesmí se pochybovat, nesmí se to zkoumat. Nesmí se zpochybňovat to, co je tak pochybné! Už z tohoto prostého důvodu je zřejmé, že se v tomto světě děje něco přinejmenším neobyčejného a co není až tak upřímné a transparentní. My nevíme přesně co to je, ale že se skrývá něco tajemného, to je pravda!
( těšme se na druhou část )