Fra Mario Knezović / MEDŽUGORJE – plody, diskuze ze čtyř desetiletí milosti, rozepří, dohadování, obrácení a radosti

. Ale i potíží. Věřím, že to pomůže nám všem, abychom si v určitém přidaném světle pravdy a nestrannosti začali uvědomovat jaká milost, jaké tajemství se nám všem v naší době zjevuje. Co se to děje před našima očima. Víme, že oficiální (tzv. veřejné) zjevení Církve je uzavřeno smrtí posledního apoštola, ale i naše doba má svá poselství, znamení času, ze kterých musíme a máme číst, že jsme povoláni vydat se k Pánu.
Je těžké najít v Církvi aktuálnější, živější, žhavější a chcete-li i kontraverznější téma než to, které mluví o zjevení Panny Marie v Medžugorji a událostech o stále ještě zcela neujasněném fenoménu zjevení a všeho toho co se děje kolem Medžugorje. Uvedu zde postoje jak těch, kteří mluvili pro Medžugorji i těch, kteří byli proti zjevením, různé teologické diskuze papežských a biskupských komisí. Snad jedině témata pojící se s pontifikátem papežů všeobecně přitahovaly tolik zájmu masmédií uvnitř církevního prostoru jako Medžugorje samo.
Medžugorje více než čtyřicet let prochází svojí pouští, zkouškami, pochybnostmi, prověrkami, zpochybňováním a schvalováním. A tu náročnou cestu charakterizuje hluboká víra, duchovní vzlet, řeky poutníků, množství konvertitů, návraty ke svátostnému životu, zvláště zpovědi a eucharistii, což je velmi významné.
Po celou tu dobu se tu táhne biblická myšlenka, kterou vyslovil Amalie ve Skutcích apoštolů, která zní: Ale jestli je to dílo Boží, nebudete ho moci zničit, abyste se nedostali do boje i s Bohem. To říkají skutky apoštolské.
Kromě hlasů a pocitů věřících bylo možné slyšet i zprávy komisí, které se zabývaly případem nazývaným fenomén Medžugorje. Tím začneme tento přehled zahrnující čtyři desetiletí těchto mariánských zjevení v Medžugorji, jak dosvědčují vizionáři.
Jaké vlastně byly ty první dny a co řekla poslední komise o tom, co je nám doposud dostupné?
Poslední komise, kterou založil papež Benedikt XVI. pracovala pod vedením kardinála Camila Ruiniho od 17. března 2010 do 17. ledna 2014. roku. Podle dostupných pramenů – na oficiální zprávu ještě čekáme – ta komise si všimla velmi jasných rozdílů mezi počátky medžugorského fenoménu a jeho dalšího rozvoje. A tak se rozhodla vyjádřit dvěma různými ohodnoceními o dvou různých fázích. Ty fáze jsou následující: Prvních sedm „údajných zjevení“ jak se oni vyjadřují, která se děla od 24. června do 3. července 1981 a všechno co se stalo později. Členové komise a odborníci se po čtyřleté činnosti vyjádřili 13 hlasy za uznání nadpřirozenosti prvních zjevení, tedy prvních sedm dní. Jeden člen hlasoval proti a jeden odborník se zdržel hlasování. Protože byly i dohady a pochybnosti, že děti měly halucinaci nebo psychické poruchy, je důležité zdůraznit, že komise potvrdila, že šest mladých vizionářů bylo psychicky normálních, že byli překvapení zjevením a v tom co říkají, že viděli, byli upřímní a nebyl žádný vnější vliv ze strany františkánů a farnosti ani žádných jiných osob. Komise zdůrazňuje, že vizionáři vytrvale vyprávěli o tom, co viděli, přesto, že je policie zajala a že jim vyhrožovala smrtí. Na dřívější připomínky, že se může jednat o podvod satana, komise také odmítla hypotézu o démonském původu zjevení, tedy i tu se záležitost ujasnila. Je známo, a to se mohlo vyčíst zejména z listů místních biskupů Pavla Žaniće a Radka Periće, že bylo věřícím zabraňováno odjíždět organizovaně na zjevení.  V tom bylo farářům bráněno a nemohli oficiálně organizovat návštěvy Medžugorje, přesto že to mnozí přes to doporučení dělali. Proto se komise vyjádřila pro zjevení a kolem zákazů odjezdů do Medžugorje, stejně tak 13 hlasy pro, aby se v Medžugorji ustanovilo vedení, které bude zodpovídat přímo Svatému Stolci. To bylo tedy rozhodnutí, že se farnost změní ve svatyni papežského práva. Všechna ta rozhodnutí vedla k tomu, že do Medžugorje přijel polský arcibiskup Henryk Hoser – pokoj jeho duši – víme, že v roce 2021 zesnul, a to se všechno stalo po tom, co papež František prostudoval zprávu Ruiniho komise o názorech Kongregace pro nauku víry. Tak v březnu roku 2017 Henryk Hoser přijel do Medžugorje a byla mu svěřena mise zvláštního vyslance Svatého Stolce, aby získal hlubší přehled o pastorační činnosti v Medžugorji a především o potřebách věřících, kteří přicházejí na poutě, aby navrhoval možné pastorační iniciativy pro budoucnost. Ten úkol arcibiskup Hoser přes zanedbatelné úpravy pověření vykonával až do své smrti 13. srpna roku 2021.
Protože podle důvěryhodných pramenů tzv. Ruiniho komise rozdělila běh událostí na dvě etapy: Tedy prvních sedm dnů a ostatní dny, je důležité v hlavních rysech vylíčit ty první dny zjevení, aby se mohly později uvést výroky těch, kteří to schvalovali nebo zpochybňovali.
Ten první den zjevení byl svátek sv. Jana Křtitele. Jak svědčí, vizionáři kolem 18 hodiny viděli ve vesničce  Podbrdo na kopci zvaném Crnica krásnou mladou ženu s dítětem v náručí. Ten první den toto viděli Ivanka Ivanković, Mirjana Dragičević, Vicka Ivanković, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlović. Tentokrát jim Ona nic neřekla, jenom rukou dávala znamení, aby se přiblížili, ale oni ustrašeně utekli i když si hned mysleli, že je to Panna Maria.
Dalšího dne 25. června šly děti podle domluvy opět ve stejnou dobu k Podbrdu. Uviděli opět Pannu Marii, jak dosvědčují. Tehdy nebyla s Dítětem v náručí. Byla nepopsatelně krásná, radostná a usměvavá. Rukama jim, jako první den dávala znamení, aby se k ní přiblížili. Děti sebraly odvahu a šly k ní. Hned padly na kolena a začaly se modlit Otčenáš, Zdrávas Maria a Sláva Otci. A Panna Maria se modlila s nimi; jenom Zdrávas Maria ne.
Třetí den byl významný tím, že Vicka při odchodu z domu vzala s sebou lahvičku svěcené vody a tou jí pokropila říkajíc (cituji): Jestli jsi Panna Maria, zůstaň s námi, jestli nejsi, jdi od nás! Panna Maria se nad tím jen pousmála a zůstala s dětmi. Jinak Panna Maria i tohoto dne kolem 18 hodin šla na Podbrdo. Podle jejich prohlášení byly radostní, ale jejich radost byla smíšená se strachem kvůli nejistotě, co všechno z toho bude, ale přesto všechno děti cítily, že je nějaká vnitřní síla přitahuje k Panně Marii.
Co že bylo čtvrtého dne? Čtvrtého dne se Panna Maria zjevila dětem třikrát. A při té příležitosti se jí na ledacos ptaly a Ona odpovídala. Pro kněze řekla, aby kněží pevně věřili a ať chrání víru lidu.
Pátý den, 28. června onoho 1981. roku byla situace dynamická. Zejména od časných ranních hodin se začali shromažďovat věřící ze všech stran. Podle určitých odhadů se jich dopoledne shromáždilo kolem 15 tisíc. Téhož dne se tehdejší farář, fra Jozo Zovko vyptával všech dětí na to, co viděly v těch několika uplynulých dnech. V podvečer, opět kolem 18 hodin se Panna Maria znovu zjevila. Děti se s ní modlily a Panna Maria jim vzkázala: Ať se lid modlí a pevně věří. A ohledně kněží odpověděla ať pevně věří a druhým v tom pomáhají.
Šestý den, svátek sv. Petra, 29. června, se do záležitostí kromě tehdejší policie začalo míchat i zdravotnictví. Děti byly odvezené do Mostaru na lékařské vyšetření. A po vyšetření byly prohlášeny zdravými. Cituji: „Nejsou blázni děti, ale ten kdo je sem přivezl.“ Lidí, kteří toho dne na kopec přicházeli bylo více než kdy předtím. A jak přišly děti na obvyklé místo a začaly se modlit, hned se jim zjevila Panna Maria. Při té příležitosti Ona pozvala celý svět k víře.  Cituji: „Ať lid pevně věří a ať se nikoho nebojí“. To bylo již třetí poselství, které Panna Maria poslala skrze vizionáře. V té době je zejména důležité, že řekla nebojte se, protože vládl strach. Komunistická represe, policie, již bránila lidem v příjezdu sem a podobně.
7. den zjevení, 30. června, byl mimořádně významný. Pravděpodobně díky tehdejšímu represivnímu komunistickému systému – dvě dívky vylákaly vizionáře na výlet. A ve skutečnosti je chtěly odvést daleko od místa zjevení a zdržet je dokud neprojde čas zjevení. Přitom ale i když byly děti daleko od Podbrda ony v době zjevení jakoby podle nějakého vnitřního vedení žádaly, aby mohly vystoupit z automobilu. A jak děti vystoupily a pomodlily se, Panna Maria se k nim z kopce zjevení vzdáleného několik kilometrů přiblížila a přišla na setkání s nimi a modlila se sedm Otčenášů.  To byl první signál, že zjevení Panny Marie není vázáno na místo, ale na vizionáře. Není důležitá lokace, protože si tehdy lidé mysleli, jestli odstraníme děti z Podbrda, že tím skončí i zjevení Panny Marie a že tak dětem bude zabráněno, aby vídaly Pannu Marii.
Tedy to jsou informace svého druhu o prvních dnech zjevení, které do jednoho celku spojuje papežská Ruiniho komise, která se domnívá, že by se to mohlo vnímat jako věrohodné a že se tyto dny uznají jako pravdivá, věrohodná setkání vizionářů s Pannou Marií.   
Drazí čtenáři, prožíváme již páté desetiletí; a nové generace lidí se už vzdalují od samotných počátků zjevení v Medžugorji a přicházejí nové generace, které je třeba seznámit se situací.
Na počátku jsem tedy mluvil o prvních sedmi dnech zjevení Panny Marie a o tom co papežská komise v čele s kardinálem Camilem Ruini přinesla jako svoje závěry podle nám dostupných zpráv a jiným dokumentům.
Promluvím nyní o postoji Církve k soukromým zjevením. Ze základního náboženství a nauky Církve je nám jasné, že Ježíš Kristus je závěr a plnost zjevení dále spolu s apoštoly. Proto je důležité uvést i některé pohledy na zjevení, které je možné zařadit i do kategorie soukromých zjevení.
Dokument II. vatikánského koncilu Dei Verbum říká: Rozdělení zjevení se děje skutky a slovy vzájemně spolu vnitřně propojenými, takže skutky, které Bůh vykonal v dějinách spásy projevují a podporují nauku a slovy zjevované věci a slova rozhlašují skutky a osvětlují v nich obsažená tajemství. Proto hlubina zjevení o Bohu a člověku a o spáse nám v plném světle zazářila v Kristu, který je současně i prostředník i plnost celého zjevení. Tak je uvedeno v Dei Verbum...
Z druhé strany se naskytuje otázka, co jsou to vidění nebo zjevení obecně. Co vlastně teologie chápe pod pojmem zjevení a vidění?
V nejširším slova smyslu jsou to společenské zážitky, ve kterých nadpřirozeným způsobem tělesnými smysly začínají být dostupné neviditelné skutečnosti jako Bůh, andělé, světci, ale i stvořené věci. A to vše je spojené s nadpřirozeným cílem lidské spásy. Do toho spadají také prostorově vzdálené a též minulé i budoucí události.
Tedy samotný pojem zjevení zahrnuje široký a těžko definovatelný stav. Je to široká oblast. Samo o sobě přesahuje pozemské kategorie jevů. Tady se jedná o nadpřirozená zjevení, která je těžké a téměř nemožné chápat z pohledu našeho přirozeného, viditelného světa. Bůh může podivuhodným způsobem mimo přirozené zákony, které On dal, zasáhnout do stvořeného světa, takže se nadpřirozené bytosti člověku dávají poznat ve své psychosomatické struktuře. Takto se vyjádřil francouzský biblistik Laurentin ve svém díle.
Podle definice jsou zjevení možná a nejčastěji spadají do mystických zážitků jako zvláštní Boží dar. Pojem zjevení je charakteristický zejména pro lidovou katolickou mystiku v 19. století. Tak máme lurdská zjevení a ve 20. století zjevení ve Fatimě a zde v Medžugorji. Podle autora Brinberta je dokonce 427 mariánských zjevení jen ve 20. století. Ta jsou možná. Bůh nikdy nepřestává v historii působit. A Maria nikdy nepřestala být Matka Církve. To uvádí prof. Adalbert Rebić ve svém díle teologické poselství mariánských zjevení v Medžugorji.
Církev se vždy k soukromým zjevením a viděním chová opatrně. Drží se novozákonního napomenutí o rozlišování duchů, jak čteme i v 1. listě Korintským a v Janově evangeliu. Evangelista Jan upozorňuje: Milovaní, nevěřte každému duchu! Ale podrobujte duchy zkoušce, abyste viděli, jsou-li od Boha. Protože ve světě se objevilo mnoho falešných duchů! Podle toho poznáte, jestli je duch od Boha. Každý duch, který vyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle je od Boha, ale každý duch, který takto Ježíše nevyznává, není od Boha. (český katolický liturgický překlad 1Jan 4,1-3: „Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je (duch) antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě.“) Tedy všichni ti, kteří popírají, že Ježíš Kristus je Syn Boží, jsou ve skutečnosti falešní proroci!
Proto vlivný teolog Carl Rahner s přáním vyhnout se uspěchaným závěrům o takovýchto viděních a soukromých zjeveních zdůrazňuje: Skeptičtí duchové mají již předem připravenou odpověď – podvod a hysterie. Pro ně jsou taková zjevení jen podnětem k rozhořčení, které podle temperamentu a přesvědčení využívá racionální a dogmatické zdůvodnění. Dogmatické, že potřeba zjevení odvádí od pravé zbožnosti ve vztahu ke Kristu a Bibli, že jsou poselství banální, nejsou Boha hodná a dogmaticky nesprávná. A ti, kteří mají sklon k takovým zážitkům, nesnášejí takové názory, napadají racionalizmus a malou víru a považují je za nevěrecké a drzé.