Fra Marinko Šakota / Zamyšlení nad poselstvím z 45. výročí zjevení

POSELSTVÍ  PANNY MARIE z 25. června 2026

„Drahé děti! Radujte se se mnou, protože mi nejvyšší dovoluje, abych byla s vámi, abych vás vedla k Němu, který je Cesta, Pravda a Život. Radujte se, dítka, a buďte radostní i v těžkostech a budete mít sílu, protože si budete vědomi, že jste pomíjející a dokážete Bohu vše odevzdávat. A proto nezapomeňte: Já jsem vaše Matka a miluji vás. Děkuji vám, že jste odpověděli na mé volání.“ 

(s církevním schválením) 

1.      „Radujte se se mnou, protože mi nejvyšší dovoluje, abych byla s vámi, abych vás vedla k Němu, který je Cesta, Pravda a Život.“

Zdá se mi, že snadno přeletíme ta slova Panny Marie v poselstvích. Když je tomu tak, je to veliká škoda, je to veliké zanedbání, ale i znamení, které říká něco důležitého o nás: Že jsme ztratili pozornost, že si už nevšímáme perel před svýma očima.

Jedním z těch perel je radost Panny Marie o které mluví v tomto poselství. Panna Maria se raduje. To je dobrá zpráva, protože když si připomeneme v jaké turbulentní době žijeme, pak víme, že je naděje.

Ale ještě významnější pro nás je dozvědět se proč se Panna Maria raduje. Když nasloucháme jejímu srdci při těchto jejích slovech odhalujeme důvody: Kvůli Bohu i kvůli nám. Bůh jí dovolil, aby přicházela k nám a aby nás vedla k Němu. Z jejích slov, že jí Bůh dovolil, aby (stále ještě k nám přicházela), děláme závěr, že ona si přeje k nám přicházet. To svoje přání vyjádřila Bohu, Bůh jí to dovoluje a ona Mu je za to velmi vděčná. Z té vděčnosti z ní sálá radost a štěstí.

Zastavme se trochu u otázky: Proč si Panna Maria přeje, abychom se i my radovali s ní? Když nasloucháme jejímu srdci odhalujeme několik důvodů. První: Protože láska nikdy nechce zůstat sama, ale cítí potřebu podělit se o radost s druhými. Druhý: protože nás Panna Maria chce probudit z ospalosti, z bezživotí, abychom si začali být vědomi podivuhodného daru, daru z Nebe, daru jejích příchodů na zem, k nám lidem, do Medžugorje, v době ve které žijeme. Třetí a pravděpodobně i nejzávažnější: Protože náš pohled chce zaměřit k Bohu, který je důvodem její radosti.

            Otázka: Když jsme si přečetli nebo vyslechli tato Mariina slova v poselství o její radosti, oslovila nás? Pohnula nás k radosti? Jsme radostní z toho, že se Panna Maria raduje, že je s námi, že přichází kvůli nám?

Jestli se neradujeme, co by to jiného mělo znamenat než, že je v nás situace zralá, abychom zapnuli alarm, že je to jasné znamení, že necítíme blízkost Panny Marie, že jsme se vzdálili od jejího srdce, zvlažněli jsme a stali jsme se lhostejnými? Protože, kdybychom byli blízko Mariina srdce, radovali bychom se jako Alžběta, když ji navštívila. Z radosti bychom se ptali a divili: „Jak jen jsme dostali tu milost, že k nám přichází Matka Boží!? Jaká je to milost, že Panna Maria mne, právě mne, chce za spolupracovníka při šíření míru ve světě!“

Panna Maria odhaluje důvod svých příchodů k nám: „abych vás vedla k Němu, který je Cesta, Pravda a Život.“ Rozumíme-li důvodu Mariiny radosti: Že nás může vodit k Ježíšovi, který je Cesta, Pravda a Život? Abychom tomu rozuměli, představme si určitou situaci: Někdo zabloudil v pralese a my ho našli. Jakou radost bychom cítili, že můžeme toho člověka zachránit, protože známe cestu! Nebo kdybychom narazili na někoho v poušti, kdo zůstal bez vody, a my víme, kde je oáza a pramen.

2.      „Radujte se, dítka, a buďte radostní i v těžkostech a budete mít sílu, protože si budete vědomi, že jste pomíjející, a dokážete Bohu vše odevzdávat.“

„Radujte se“, nás výslovně vybízí Panna Maria. Neradujeme se, že ne? Protože, kdybychom se radovali, nevybízela by nás k tomu. A proč se neradujeme? Protože nemáme dostatek materiálních věcí pro život? Je-li to důvod, že se neradujeme? Ale já znám lidi, kteří byli radostní, a neměli mnoho věcí, a dokonce i nedostatek peněz. Protože jsme ztratili nějakého milovaného člověka? Ale můj děda Marijan  byl radostný, i když ztratil oba syny. Lidé říkali: „Pojďme k Marijanovi, abychom se zasmáli!“

„Buďte radostní i v těžkostech!“ V těžkostech? V dnešní době nám společnost říká: Nemůžeš být radostný ani šťastný, když si neužíváš, když máš potíže, kříže, když ukazuješ slabosti, když nejsi úspěšný, když neodpovídáš něčím kriteriím, když nemáš dostatek peněz… Musíš si zajistit to všechno a mnoho dalšího chceš-li být radostný a šťastný. A Panna Maria nám říká něco co nás osvobozuje, zbavuje břemen a přináší radost: Ano, i při těžkostech můžeme být radostní.

Možná nás slova Panny Marie překvapují, ale poslechněme si Pavla, který o sobě říká, že přes  potíže je stále spokojený (což podle mne znamená i radostný v srdci): «Ne že bych si snad stěžoval na nedostatek. Já jsem se naučil být spokojen s tím, co právě mám. Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem.  Všechno mohu v tom, který mi dává sílu!» (Fil 4, 11-13)

Vzpomněl jsem si i na svojí matku, která byla spokojená a radostná žena. Když jsem odcházel do semináře, řekla mi: «Drahý synu, jestli v životě bude jenom chleba a cibule, buď spokojený.» To mi řekla, protože z vlastní zkušenosti věděla, že můžeme být spokojení, šťastní a radostní i tehdy, když žijeme skromně, když nemáme mnoho materiálních věcí ani vnějšího zajištění.

Panna Maria dále říká: „a budete mít sílu“. U Pavla nacházíme světlo, abychom rozuměli i těmto slovům Panny Marie. Pavel je vždycky spokojený (a radostný), protože má sílu. A tu sílu mu dává Ježíš. Ježíš ho posiluje a on proto životem, ve kterém naráží i na mnohé překážky, jde spokojený ( a radostný).

Kdy Pavel odhalil rozhodující úlohu Kristovy síly? Potom co třikrát prosil Ježíše, aby ho osvobodil od trnu v těle (viz: 2 Kor 12, 7-10). Ježíš ho nevyslyšel, ale Pavel je přesto radostný. Proč? Protože pochopil, že mu Ježíš dává něco mnohem většího než vyslyšení jedné jeho prosby. A to „větší“ je jeho síla: „Stačí ti moje milost, protože síla se ve slabosti zdokonaluje.“ Pavlovi se otevřely oči: Není nejdůležitější, aby ho Ježíš osvobodil od (vnějších) křížů a potíží (protože to stále bude), ale aby ho posílil zevnitř, aby posílil jeho duch, aby se on mohl správně postavit k potížím na které narazí. Obrazně: Nejdůležitější je, aby sportovec cvičil, aby tak posílil svaly a byl připraven k soupeření, když se setká s překážkou...

Po poznání a zkušenosti s Kristovou silou zachvátila Pavla podivuhodná radost: „Proto se těším ze slabostí, urážek, potíží, pronásledování, těžkostí kvůli Kristu.“ Jak nám toto připomíná Pannu Marii: „Buďte radostní i v těžkostech.“

Vraťme se k slovům Panny Marie, která následují v poselství: „protože si budete vědomi, že jste pomíjející a dokážete Bohu vše odevzdávat.“ Jak mohu být radostný, když vím, že jsem pomíjející? A jak tehdy mohu mít sílu? Cožpak bych tehdy neměl být smutný? A ztrácet sílu? V jakém vztahu je „radost“, „mít sílu“, „být si vědom, že jsme pomíjející“ a „Bohu vše odevzdávat“?

Připomeňme si Pavlův závěr: „Protože, když jsem slabý, tehdy jsem silný.“ Když vím, že jsem slabý (pomíjející), hledám Boha. Když myslím, že jsem já silný, Boha nepotřebuji. Když jsem slabý (pomíjející), prosím Krista, aby mi dal sílu. A tehdy svůj život, současnost i budoucnost, všechno co mám, všechno odevzdávám Bohu.

Co znamená „Bohu všechno odevzdávat“? Něco připravuji. Velmi se snažím, abych všechno dobře připravil, zorganizoval, a potom řeknu: „Ježíši, já pracuji, ale Ty všechno veď! Ať je to tak, jak Ty myslíš, že je nejlépe! Ty působ skrze mne! Já jsem pero v Tvojí ruce.“ Tehdy já sice pracuji, ale uvolněně, bez nervózity a napětí, bez strachu, protože jsem výsledky práce přenechal Ježíšovi. Pracuji, ale je ve mně víra, že všechno bude dobré, tak jak je to nejlepší. A bude to lepší než jsem myslel. To je i moje zkušenost.

Nyní snadněji pochopíme závěr, který přináší Pavel, a který nám na první pohled připadá podivný, nejasný: „Nejraději se tedy budu ještě více vychvalovat svými slabostmi, aby se ve mně usídlila síla Kristova.“ To je jako když zvolám: ať jsou potíže v mém životě! Ať slabosti! Proč? Protože v těch situacích hledám Krista a Jeho sílu! Tehdy jako Pavel prosím Ježíše: Ne aby ode mne odebral nějaký „trn“, potíže a kříže, ale aby posílil mého ducha, moji důvěru v Něj, moji lásku…

Uvědomuji si, že je v životě rozhodující mít pevného ducha. Nejdůležitější je změna v mém srdci a ne abych si stále přál, aby se měnili lidé kolem mne, že mně musí být stále příjemně. Protože, když se moje srdce mění, všechno vypadá jinak. I kříže i těžkosti a lidé i jejich chyby i úspěch a neúspěch i to mít a nemít…

Jaká radost potom následuje! Jaká radost potom co zakusím, jak mne Kristus zevnitř posiluje. Pak se mohu jinak postavit k potížím, problémům, nedostatkům, k lidem i jejich slabostem! Jaká radost, když zrána prosím, aby Ježíš posílil moji lásku a ten den při setkání s lidmi nemusím reagovat zlostně, nervózně jako dříve! Proč? Protože mám sílu! Protože láska ve mně zesílila, protože je ve mně více volného „prostoru“ a mohu jinak myslit, hledět, reagovat…

3.      „A proto nezapomeňte: Já jsem vaše Matka a miluji vás.“

Nezapomeňte – Zapomněli jsme na ní, cožpak ne? Jestli žijeme ve farnosti Medžugorje nebo když přijíždíme do Medžugorje a spatříme farní kostel nebo z dálky Kopec zjevení a Križevac, co cítíme? Nebo když žijeme dále od Medžugorje a slyšíme slovo „Medžugorje“, co v sobě cítíme? Že se Panna Maria zjevuje? Že mne volá k obrácení…? Že je ona Matka, která mě miluje?

Jestli to necítíme, je závěr jasný: Navykli jsme si, ospalí jsme, začali jsme být bezcitní, slepí a hluší. Zapomněli jsme na Matku, která nás (tebe) má tolik ráda, že k nám přichází, aby nás vyvedla z pralesa ve kterém jsme zabloudili, aby nám ukázala zřídlo, protože jsme žízniví přesto všechno co máme. Milost teče vedle nás, a my zůstáváme žízniví. Pracujeme a pracujeme, a co dostáváme? Dostáváme ořech, ale zůstáváme hladoví, protože ho neumíme otevřít a protože nevíme, že se uvnitř nachází potrava! Jak smutné! K čemu je nám všechno, jestli naše duše není radostná!

Nakonec, vzpomeňme na toho, který přese všechno, ale opravdu přese všechno, nikdy na Matku nezapomněl. Tohle je jeho myšlenka: Když člověk zakusí Boží lásku, vyskočí radostí. A o tu radost se bude dělit s druhými:

«Láska, která tě miluje je darovaná bez podmínky. Ona od tebe nežádá nic kromě toho, abys jí dopustil, aby tě milovala. Nedopusť, aby tě unavila lidská omezenost a podmíněná láska, ale poskoč  radostí a zpívej. Tato láska nečeká na to až se napravíš, aby tě mohla milovat, ale miluje tě, aby ses mohl napravit a dál růst do plnosti po které touží tvoje srdce. Lidé nejčastěji čekají, kromě matky, až budeš takový jakého tě oni chtějí, potom že tě budou mít rádi. Tady tomu tak není! Jak se otevřeš této lásce budou i lidé kolem tebe šťastní, radostní, klidní, schopní života. Pomodli se, ať to můžeš každému člověku říci a ukázat, aby každý poskočil radostí z toho, že ho máš rád.» (fra Slavko Barbarić)

Polož svoje srdce na slova Panny Marie z tohoto poselství: „Já jsem vaše matka a miluji vás.“ Co v sobě cítíš, zatímco čteš tato slova? Možná pocítíš tep Mariina srdce a i ty poskočíš radostí…