Fra Ljubo Kurtović / Kázání z večerní mše v Medžugorji 5. 11.

S Ježíšem putovalo velké množství lidí, On se obrátil a řekl jim…

Bratři a sestry, to velké množství lidu, to jsme my, kteří jsme tady dnes večer v tomto kostele, a k nám chce Ježíš dnes večer promluvit, protože Ježíšovi na nás záleží. Chce se s námi podělit o to co má na srdci. Ježíš nám přeje dobro, jako i tomu lidu, který šel za ním, protože odhalil, že Ježíšova slova mají sílu a autoritu. Ježíšovo slovo je autentické. Co Ježíš říká, to i dělá. Proto je lid přitahován Ježíšem a jeho osobou. Ale ježíš jim chce říci, aby ho špatně nechápali, a nebrali ho jako nějakého kouzelníka, který magickým způsobem řeší všechny jeho problémy. Ježíš k nim mluví o realitě, skutečnosti života a cesty za ním.  

My víme, že nám Ježíš nesliboval Ráj tady na zemi, protože tady na zemi Ráj není. Ježíš nám nesliboval ani vyasfaltování všech cest po kterých my  chodíme. Ježíš také neříkal: Vy spěte, polehávejte, nic nedělejte, já vám dám všechno potřebné v životě. Ne. Ježíš říká: proste, klepte, žádejte… Ježíš říká: přijde-li ke mně někdo…, jestli přijde… To znamená, že také nemusíme přijít. My si svobodně vybíráme jestli za Ježíšem přijdeme. My vždycky můžeme přijít, ale můžeme se také k Ježíšovi obrátit zády a nikdy se k němu už nevrátit. Podivuhodná je ta lidská schopnost svobodné vůle a svobodného  rozhodování. Proto i Panna Maria řekla: Drahé děti, já se skláním před vaší svobodou. Drahé děti, svoboda je Boží dar, ale může být i vaše slabost, jak řekla Panna Maria v jednom poselství.

Na první pohled tato Ježíšova slova, která jsme slyšeli, vypadají tvrdě. Kdyby byl Ježíš jenom člověk, to co říká by bylo nesmyslné a nerozumné. Říká: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem (Lk 14,25-33, oficiální překlad do češtiny. Text homilie pokračuje podle chorvatského překladu evangelia). Říká: Kdo přijde ke mně a nemá v  nenávisti otce, matku, ženu, děti, bratry, sestry… Ježíš se dotýká našich podstatných vztahů, rodinných, primárních vztahů, které nás formují, formovaly, vztahy ze kterých my žijeme, vztahy které jsou pro nás zásadní v životě. Ježíš je všechny jmenuje. Ale už tím, že ježíš říká – jestli nemáte v nenávisti je všechny, a dokonce i samotný svůj život – nemůžete být moji učedníci. Tím Ježíš nepovzbuzuje k nenávisti. Víme, že hebrejský jazyk nezná porovnávání méně, více. Mít raději jednu věc než druhou, nebo méně milovat jednu věc než druhou, ale užívá výraz milovat a nenávidět. Ježíš tím neruší čtvrté Boží přikázání: cti otce svého a matku svou, abys dlouho žil a dobře ti bylo na zemi. Tato Ježíšova slova bychom mohli přeložit: Jestli jsou vám všechny tyto vztahy a matka, otec, bratři a sestry, žena a děti důležitější než já, nemůžete být moji. Teprve, když  Já jsem na prvním místě, tehdy všechny ty ostatní vztahy bývají harmonické, bývají vpořádku. Teprve tehdy jestli jsem pro vás Já na prvním místě máte sílu prožívat všechny ty vztahy správným způsobem. Potom máte sílu milovat své bližní. Teprve tehdy bude váš život harmonický.

Je něco hodnotnějšího než všechny naše vztahy, které jsou pro nás důležité, podstatné. Je něco cennějšího než samotný život!  A TO JE JEŽÍŠ! Jestli On není cennější, pak jsme promarnili život! Pak jsme sami sebe oklamali! Pak jsme skončili ve slepé uličce. Jenom s Ježíšem můžeme mít život a jenom s Ježíšem má všechno smysl! Kříž i slzy i  bolest,  všechno má  smysl! Protože On je Život! Ježíš chce říci, abychom nic neabsolutizovali a abychom nic nestavěli na jeho místo místo něj. Ani otce, ani matku, ani ženu, ani bratry a sestry, ani vlastní děti. My, bohužel, si můžeme z druhého udělat božstvo. Božstvem je pro nás dítě, božstvem je nám muž, žena, otec, matka… Můžeme si představit mladíka, který se žení a nedokáže opustit otce a matku. Pak nemůže správným způsobem rozvíjet  svoje manželství. Není myšleno je opustit ve smyslu, že je odvrhne, ale odlepit se od otce a matky, aby vytvořil něco drahocenného, hodnotného pro život. Nesmíme absolutizovat ani sami sebe. Nemyslet si, že my jsme středem světa a života, ale JEŽÍŠ. Proto chce Ježíš říci, že je to proces, že je to růst, že je potřebná důvěra. 

Napadá mne jedna anekdota o ptáčkovi, kterou jste  možná už slyšeli. Ptáček ležel na zádech a obrátil své nožičky k nebi. Objevil se tam jiný ptáček a ptá se jí, proč tak směšně leží na zádech. Ona říká: Držím svýma nohama nebe, aby se nezhroutilo  a nespadlo. Ještě to ani nedořekl a jeden suchý list padl ze stromu blízko něho. On se vylekal, utekl, ale nebe zůstalo na svém místě.

Bratři a sestry, i v našem životě jsou listy, které mohou proměnit koloběh našeho života, změnit základy našeho života. Ty listy mohou mít různé názvy. Může to být nějaké neštěstí, které zažiješ. Může to být nějaká těžká diagnóza od lékaře. Může to být nezaměstnanost. Může to být krize v tvých vztazích, ve tvé rodině. Může to být smrt tvého bližního, člena rodiny. Všechno nás to může zhroutit. Všechno to může otřást základy našeho života. Jestli stavba našeho života není založena na Ježíšovi pak jsme ztracení, pak jsme zklamaní, pak jsme skončili ve slepé uličce. Jak říkal papež Jan XXIII. Sám sobě: Jane, nedělej se tak důležitým!  Chtěl říci, že Ježíš je důležitější. Duch Svatý je ten, který vede. My jsme jen nástrojem v jeho ruce… Jestli jsme nástrojem! A jestli pracujeme na tom, abychom se odevzdali Ježíšovi.  

Ježíš v evangeliu uvádí dvě podobenství, která na první pohled nemají spojitost s tím co On říká. Mluví o stavbě věže. Člověk se rozhodl stavět aniž by si předem přehodnotil prostředky, vlastní finanční situaci. Jestli to dobře nespočítal, mohou se mu později lidé smát, že začal a nedokončil. Jako nějaký objekt v nějakém místě někteří začnou stavět a nedokončí. Takový nedokončený objekt narušuje krásu místa. Takový nedokončený objekt mluví o promarněnosti. Jestli jsme my staviteli tak to v nás vyvolává frustraci. Proto Ježíš říká, že je zapotřebí předem počítat a být vytrvalý. Proto Ježíš říká: Kdo vytrvá do konce… Neříká Ježíš: Bude spasen, kdo dobře začne. Je snadné dobře začít, ale není snadné vytrvat. Je snadné se na okamžik nadchnout, ale je potřeba vytrvat. Snadné je být vysvěcen na kněze, ale je zapotřebí vytrvat v kněžství. Každý den říci ANO Ježíšovi. Snadné je vstoupit do manželství, oženit se, vdát, ale je potřeba vytrvat v přijímání, v odpouštění každý den. Říkat ano jeden druhému do padesátého, šedesátého výročí manželství, do chvíle podle Boží vůle.  A to i v těch těžkých chvílích, které přijdou, protože tady nejsme, jak jsem už řekl v Ráji. Ježíš nám nezaručuje úspěch, ale jediné co nám Ježíš zaručuje je: JÁ JSEM S VÁMI ! To jediné co Bůh slíbil Panně Marii při zvěstování prostřednictvím anděla Gabriela: Pán je s Tebou. Bůh jí říká: Já jsem s Tebou. Neodhaluje jí budoucnost. Neví ani Panna Maria co jí čeká na té cestě, ale žije s tou jistotou, tou vírou. Víra dává pevnost srdci, ne jistotu rozumu. Víra dává sílu, abychom překonali i nejtěžší potíže v životě. Proto Ježíš říká, že je potřebné se zříci se i svých plánů, své logiky, svých rezerv, které si  možná necháváme po ruce, spoléháme na ně a nejsou Bůh. Pak máme slepou důvěru, že On zná naši cestu i náš životní cíl, protože Ježíš je Cesta. My nechodíme před Ježíšem, ale vedle něj, ale za ním, protože víme, že jedině tak budeme mít život. Protože On, Ježíš, nikdy nikoho neoklamal. A nezklamali se ani ti, kteří mu důvěřovali, kteří mu odevzdali svůj život. Amen.