Fra ljubo Kurtović / Jen Ježíš vám dává pravý mír
( Kázání v novéně před 44. výročím )
Bratři a sestry, dnešní evangelium je pokračování toho, které jsme slyšeli včera. To je Ježíšova řeč na Hoře. To co jsme slyšeli včera i dnes v evangeliu pro nás lidi – vzhledem k našim lidským silám - vypadá nemožné. Ale je to ve skutečnosti jádro samotného křesťanství – milovat nepřátele. Každý den, každou neděli, posloucháme evangelium, Boží slovo, které je náročné.
Tady, z tohoto místa už 44 roky zaznívá poselství Panny Marie, které je vlastně zjednodušené evangelium vyjádřené prostými mateřskými slovy. Tím, že jsou poselství Panny Marie prostá, tím neztratila nic ze své síle a náročnosti. Máme-li být upřímní, to co je prosté, je ve skutečnosti i nejtěžší v životě. Nejtěžší je vytrvat. Ježíš říká: vytrvalostí zachráníte svoji duši. Neříká Ježíš – zachrání se ti, kteří dobře začnou. Snadné je dobře začít, ale je potřeba vytrvat. Snadné je se pro něco nadchnout, ale to nadšení je potřeba stále udržovat. My můžeme být nadšení jeden den, týden, ale být nadšený 44 roků je pro naše lidské síly bez Boží milosti nemožné.
My všichni víme co je dobré a co by bylo zapotřebí změnit, v čem se obrátit v našem životě, v našem jednání. To nám nikdo nemusí říkat. Ale na druhou stranu prožíváme jak jsme bezmocní. To je ta zkušenost svatého Pavla: Já vím co je dobré, ale nemám sílu to dělat. A tu sílu právě našli mnozí na tomto místě díky milosti, která sestupovala a sestupuje i dnes z Božího Srdce prostřednictvím Srdce Mariina, skrze její blízkost a přítomnost.
Dnešní evangelium bychom mohli nazvat nemožnou misí, nemožným úkolem, který nám Ježíš předkládá: Milujte své nepřátele. My se stále učíme mít rádi sami sebe. Přijímat sami sebe správným způsobem. Snažíme se milovat bližní, své přátele, a co teprve milovat nepřátele! Můžeme uvažovat je-li to možné nebo nemožné... Když slyšíme Ježíše jak říká, milujte své nepřátele, hned ztrácíme svůj kontakt s Ním. Já věřím, že všichni máme tu zkušenost, že jsme byli alespoň jednou v životě někomu nepřáteli. Nebo se pokusme si připomenout, kdy jsme ve vztazích k bližním udělali nějakou chybu, kdy jsme někoho ranili, kdy jsme někomu udělali nějaké zlo. Jak jsme se cítili? A co jsme tehdy očekávali? Nebo spíše co jsme si přáli v takové situaci. Normální je, jestli jsme chtěli, aby nám bylo odpuštěno a ne abychom byli odsouzeni nebo přehlíženi. Proto Ježíš volá k lásce k nepřátelům. Proto Bůh od nás očekává, abychom se chovali k druhým stejně jak si my přejeme, aby se oni chovali k nám. Ježíš nás učil modlit se – odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům. Bůh do určité míry podmínil svoje odpuštění nám tím, že i my máme odpustit druhým. To co Bůh nám činí, to bychom měli činit i my druhým lidem. Osvobozovat druhé lidi v sobě, aby nikdo v nás, v našem srdci, nežil s dluhy. Nejedná se o to, abychom my byli hrdinové nebo abychom předstírali, že máme pocity v srdci, které ve skutečnosti nemáme. Jedná se o to, abychom byli poctiví a že býváme často navzájem nepřáteli jedni druhým. Všichni žijeme v dynamice života ve kterém někdo působí zlo, ať my druhým nebo druzí nám. Co by s námi bylo, kdyby nebylo odpuštění? To bychom asi požírali navzájem.
Známý je nám ten biblický příběh o králi Šaulovi a o Davidovi, kdy se chtěl Šaul ze závisti zbavit Davida, zabít ho. Pronásledoval ho a stalo se, že David s Abišajem zastihli Šaula ve spánku a Abišaj řekl Davidovi: zabijme ho. A David říká: NE. On je Boží pomazaný. Kdo by zvedl ruku proti Božímu pomazanému stihne ho trest.
Bratři a sestry, to jsou chvíle ve kterých se dříve nebo později ocitneme i my. Chvíle, kdy my své nepřátele zastihneme ve spánku nebo v jejich slabosti. Stane se někdy, že slabost osoby, která pro nás znamená problém nebo nám dělá problémy v životě – to může být náš muž, žena, ředitel, soused, bratr, sestra – kdokoli. Jsou okamžiky, kdy jsou druzí slabší než my a my je můžeme srazit na lopatky, jak se říká. Můžeme je odsoudit. Můžeme zdůrazňovat jejich chyby, slabosti. Radovat se z jejich porážky. To je pravý opak lásky k nepříteli. Milovat nepřátele neznamená psát jim básně a kupovat jim květiny, ale nesrazit je na lopatky, když máme k tomu příležitost. To znamená nezdůrazňovat slabosti, neradovat se ze zla druhého, nezastřelit hned druhého třeba jen slovy, když máme možnost to udělat. Protože když vstoupíme do toho začarovaného kruhu zla, do té spirály zla, pak tomu není konce. Není konec pomstám, nenávisti, válkám, vraždám, ke kterým, bohužel, dochází i na této naší zemi. Každým dnem mezi národy vzrůstá počet válek. A to nejen mezi národy, ale i ty naše malé každodenní války v našich mezilidských vztazích, v rodinách i v nás samotných. A z tohoto místa zaznívá výzva k míru. Jak dosáhnout mír? Panna Maria říká: Drahé děti, jenom můj Syn vám dává skutečný mír a radost.
Jak dojít k Ježíšovi? Neexistuje jiná cesta než cesta modlitby! To říká svatá Terezie Avilská: Když vám někdo říká, že existuje nějaká jiná cesta k Bohu než modlitba, nevěřte mu. Není jiné cesty! A tou cestou nemůže jít nikdo místo nás. Panna Maria jako Matka miluje svoje děti. Každá skutečná matka by dala život za svoje děti, ale nemůže místo dětí žít. Nemůže rozhodnout místo dětí. Ona může jenom trpět, cítit bolest, jak říká Panna Maria: drahé děti cítím bolest kvůli každému srdci, které se vzdálilo ode mne a od mého Srdce.
První věc co můžeme udělat pro své nepřátele je odložit zbraň stranou, vrátit meč do pochvy. To už je velká věc. Co obecně znamená – milujte svoje nepřátele? Nebo – kdo je můj nepřítel? Odpovíme – ten, který mi působí zlo. Jistě to je můj nepřítel... Ale to že mi působí zlo ještě neznamená, že já přijal na vědomí, že on je můj nepřítel. Když Ježíš říká – milujte své nepřátele - pak se hned odvolává na Otce. Říká - pohleď na Otce, protože Otec Nebeský nemá nepřátele. To neznamená, že nejsou lidé, kteří nenávidí Boha, ale Bůh nechová nenávist k nim. Bůh nevstupuje do hry zla. Ježíš prožil nepřátelské ovzduší, ale nevstoupil do toho začarovaného kruhu zla. Jeho srdce zůstalo zlem nedotčené a proto se mohl modlit – Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí.
Co dále znamená to milujte své nepřátele? Milovat nepřátele znamená také miluj co je nepřátelské v tobě samém. Tvoje negativní vzpomínky, trauma, mohou být tvoji nepřátelé. Mohou to být tvoje vlastnosti, které nepřijímáš, tvoje skutky, hříchy, kterých si se možná dopustil a možná si je skryl. Jsou nám nepřátelské, protože se za ně stydíme, nemáme je rádi. A co my děláme? My je potlačujeme, ale Ježíš říká – zamiluj si to co se ti na tobě nelíbí. Ne proto, že to není dobré, ale proto, že je to tvoje. Když to přijmeš budeš dokonalý a ucelený jako Otec Nebeský. A to, co na sobě nemáš rád, pokus se otcovou láskou přijmout. A do toho co je na tobě bolestné, trnité, pozvi Ježíše. Volej jeho Ducha ať vztah k tomu změní v přátelství.
K tomu nás tady vyzývá nebeská Matka. Z jejího srdce vyšlo tolik poselství. Ta poselství nejsou hrozba pro nikoho. Ona nikoho neohrožuje, nikoho nenutí... Ale víme, že od počátku, kdy sama řekla svoje ANO Bohu, byla pronásledovaná. Pronásledovaná je i dnes. Nepřijímaná, nepochopená, odmítaná, ale Ona neustupuje. Můžeme být jen vděční za tolik roků – 44 roků! Nám se může zdát, že je to mnoho. Podle našich lidských měřítek i je. Ale ve vztahu k věčnosti není. Těch 44 roků ve skutečnosti mluví o Boží trpělivosti, milosti, o Boží lásce.
My, když něco máme, neumíme si toho vážit. Jako i zdraví. Když jsme zdraví, nějak si toho nejsme ani vědomi, že jsme obdarováni zdravím. Ale když ztratíme zdraví, pak ho umíme ocenit. Možná tomu tak bude i s přítomností Panny Marie, s Boží milostí, se zjeveními. Až přestanou, budeme si toho umět více vážit. Ale bez ohledu na to, kdy zjevení přestanou, Matka nepřestává mít ráda svoje děti. I Ona nás ve svých poselstvích volá v souladu s dnešním evangeliem – Vybízím vás k lásce k bližnímu, k lásce k tomu od koho vám přichází zlo. Láskou můžete vykonat i to o čem myslíte, že je nemožné. Drahé děti, abyste pochopily moje slova, která vám dávám z lásky, modlete se, modlete se, modlete se a budete moci s láskou přijímat druhé a odpouštět všem, kteří vám způsobili zlo. Odplácejte modlitbou a modlitba je plodem lásky k Bohu Stvořiteli.
Dovolme nebeské Matce, aby nás vedla a svojí přímluvou osvobodila ze začarovaného kruhu zla, pomsty, nenávisti a nepřátelství... Aby nás vedla do té svobody, míru, které nám jenom Bůh může a chce darovat. Amen.
(Přeloženo ze zvukového záznamu)