Fra Jozo Zovko – Pomozte mi, dítka, modlitbou, aby satan nezískal převahu

Fra Jozo Zovko – Pomozte mi, dítka, modlitbou, aby satan nezískal převahu

Zamyšlení na počátku tohoto Svatopostního období.

Ježíš si přál pokrok ve víře, v lásce, svatosti přiblížit v podobenství o rozsévači a setbě. My víme, že Velikonoce jsou svátky jara. Víme, že se chodit na pole, na vinice, na zahrady v těchto dnech. Proč? Potřebujeme okopávat, očistit zemi, protože celou zimu větry a bouřky přinášely to co  tam nechceme vidět, plevel, protože zrno naší setby nemůže růst spolu s plevelem. Proto se snažíme vždycky zničit plevel, vyplít plevel. Když osejeme svoji zem, jsme klidní. Víme, že semínka v zemi spí, a jak je psáno v Bibli, rozhodnou se zemřít a objeví se jako nová rostlinka, která později přinese nové plody nebo klas. Člověk pečuje o své pole a ta kultura, to obdělávání země, nás vlastně sytí. My získáváme plody ze země, z toho co jsme zaseli.

Vezměme tuto Svatopostní dobu, jako určitý obraz, pak musíme vidět těchto 40 dnů naší aktivní cesty ve víře, v pokání, v poslouchání Božího slova, v životě podle Eucharistie, pak si musíme být vědomi, že není jiné cesty. Tedy je to jediná cesta, kterou jedině můžeme uskutečnit svatost ke které jsme voláni. A zvláště v této těžké době nasytit svoji duši, svoje srdce, svoji rodinu mírem, pokojem, protože nepřítel je tak strašný, zvrácený... Ukrajinci neočekávali agresi, ale ďábel našel skulinku pro povely střílej, pal! Nič, pronásleduj. Představte, jak nízkou cenu může mít v tu chvíli lidský život! Nějaká historie, kulturní památka, umělecké dílo, nějaká část města, a všechno ostatní... jsme tak slabí. A v každé té zbořené zdi a zraněném lidském srdci, v každém tom způsobeném zlu, zůstává znamení, jizva, veliký výkřik zla.

My se musíme chránit. Jak? Právě tak jak to děláme v zahradě. Nedopustit plevelu, aby rostl, protože to přeneseno do každého srdce může vést k poddání se hříchu, satanovi, ďáblu a v posledním poselství Panna Maria mluví právě o tom neštěstí, které může dolehnout na lidský rod a to bylo před samotnou válkou. Co nám řekla 25. února? -„Drahé děti, s vámi jsem a modleme se společně! Pomozte, dítka, modlitbou, aby satan nezískal převahu.“ Získat převahu – víte to slovo mne šokovalo! Když vidím to všechno, boří se svět, to co se po staletí stavělo, města, historie... A v tom klamu drží jeden člověk svůj národ, že z druhé strany přichází zlo a ne skrze ně a ty strašné, smrtonosné zbraně. Tak nás Panna Maria tady učí, že modlitbou my můžeme říci ďáblu zastav se! Odejdi, ustup! Aby on nezískal převahu. Tedy každý náš půst ve Svatopostním období, odřeknutí se něčeho, nějaká almužna, nějaký dobrý skutek – a po těch dobrých skutcích země prahne, touží po nich lidské srdce! My jsme se již stali, jak říká papež, starým kontinentem a ti staří, my všichni, čekáme od mladých nějaké pěkné slovo, úsměv, nějakou službu. Pomoc. A i to je almužna. A uvažujte, co my máme dělit, když Pán říká: dal jsem ti. Ne jen, abys měl ty sám, ale abys rozdělil, abys dal. Svatý Bazil a svatý papež Lev Veliký říkají to co držíš, nosíš v ruce, co chceš dát chudému, to je co jsem ti já dal, abys mu dal. To patří jemu. Dej, podej mu to. Tedy my jsme společenství, tělo Páně, abychom chodíc tímto světem, opravdu konali dobro beze strachu komu potřebnému máme co dát. Proto ať v nás nepřevažuje satanská myšlenka, ať si každý na sebe vydělává. Ne! Protože Postní období je tehdy, kdy mizí ta slova a nikdy se už nesmí objevovat v našem srdci. Protože Panna Maria říká: moc satana je moc smrti. To je moc nenávisti, strachu a ta navštívila tuto zemi. A my jsme toho svědky. Proto, děti, vraťte se k Bohu a modlitbě, půstu a odříkání.

Ano, vzpomínám od samotného počátku, když Panna Maria přinesla poselství půstu, aby jí vložila do našeho života, měli jsme strach. Nevěděl jsi jestli je v kostele více špionů nebo věřících. Nevíš kdo koho špehuje. Nevíš kdo komu zapisuje auta, nevíš co velikého se kde chystá. A tak, aby nedošlo do nějakého konfliktu mezi tím, kdo se modlí růženec a kdo ho trhá a zahazuje-vytrhávali ženám růženec z ruky, sebrali dívce růženec z krku, prohrabávali tašky, aby mohli sebrat a zahodit růžence... Bylo potřeba uchovat mírnost, dobrotu a snést to pokořování. A Panna Maria nám  tehdy, abychom z toho neměli hrůzu a neprožívali to jako teror, řekla: Vyzývám vás, postěte se a modlete.

Já jsem tehdy zakončil jako teď, mši svatou, a do kostela přišel vizionář Jakov a řekl – mám poselství! Já ho postavil na oltář, byl malý, a on řekl: Dnes se zjevila Panna Maria a dala poselství: Postěte se! Spustil jsem ho dolů a zeptal jsem se: Rozuměli jsme? Lid odpověděl: Ano! Co uděláte? Všechno uděláme co Ona žádá!

Bratři a sestry – Ona nežádá, co my nemůžeme. Ale je důležité, abychom začali dnes a abychom neustoupili. Poselství těchto dnů, tohoto počátku této Svatopostní doby: 

„Drahé děti! S vámi jsem a modleme se společně. Pomozte mi, dítka, modlitbou, aby satan nezískal převahu. Jeho moc smrti, nenávisti a strachu, navštívila Zemi. Proto, dítka, vraťte se k Bohu a modlitbě, půstu a odříkání si, za všechny ty, kteří jsou pošlapáni, chudí a nemají hlas v tomto světě bez Boha. Dítka, jestli se nevrátíte k Bohu a jeho přikázáním, nemáte budoucnost. Proto mne k vám poslal, abych vás vedla. Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu.“