fra Goran Azinović / V Medžugorji působí Boží Duch

Nebe chce intervenovat. Bůh podává ruku na usmíření s člověkem. Nechce ho nechat opuštěného. Vzpomeň na Ježíšova slova: „Nenechám vás opuštěné jako sirotky.“ Nebo když Ježíš řekl: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Ježíš ujišťuje, že pošle Ducha Svatého, Ducha Obránce. On chce všechny lidi uvést do pravdy, dodávat jim sílu. Ještě před slibem seslání  Ducha Svatého nám Ježíš dává Marii za Matku. Řekl Janovi: „Hle, Matka tvá!“, ale i Marii řekl: „Hle, syn Tvůj!“ Všichni jsme spojeni s Marií. Kde je Maria, tam je přítomná i síla Ducha Svatého. Maria je Snoubenka Ducha Svatého. Proto kamkoli přijde Maria, tam přijde i síla Ducha Svatého.

Dobrá příklad toho  je Fatima – místo kde se Panna Maria zjevila v roce 1917 skromným pastýřům Františkovi, Lucii a Jacintě. Fatima  je, nezapomínej, dílo Ducha Svatého. Mariino zjevení říká, že Duch Svatý každopádně působí. To není duch tohoto světa, ale Boží Duch. V Portugalsku tehdy vládl duch ateizmu. Vláda byla proti Bohu, zatímco skromný a prostý lid byl pokorný a zbožný. Ta světská vláda chtěla udusit duch zbožnosti a pravé víry. Duch světa měl převládnout nad duchem křesťanství. Portugalsko se lámalo… Jak o tom píše Marcello Stanzione: „V té době procházelo Portugalsko největší krizí svých dějin. Zednáři udržovali moc nad zemí ve které probíhala krvavá revoluce, tudíž všude vládla anarchie a ateizmus. Masy lidí, které onoho 13.července byly na Covai da Iria (místě kde se zjevila Panna Maria) nemohly neupoutat pozornost antiklerikální vlády. Když Oliver Santos, starosta města Vilanove de Querma, známý pod přezdívkou Železný pes, sledoval události ve Fatimě nemohl se udržet vzteky. On byl horlivý odpůrce víry a vůči Církvi cítil výlučně nenávist. Novinové články o událostech, ke kterým docházelo v těchto kamenitých horách jenom ještě více rozdmýchávaly jeho vztek.“ Tentýž člověk později podvede děti. Odveze je na policejní stanici na výslechy. Zastrašoval je. Říkal jim, že je usmaží v horkém oleji. Ale děti byly pevné. Duch světa a strach nemohl ovládnout ty malé duše vizionářů. František, Lucie a Jacinta sloužili Božímu Duchu, a ne duchu tohoto světa.

Něco podobného se dělo i v bývalé Jugoslávii: duch ateizmu a vláda bezbožníků chtěly mezi lidmi udusit duch modlitby a víry. Chtěli vnutit duch světa. Mnozí intervenovali, bylo bezpočet těch jako Oliver Santos. V tehdejší Jugoslávii nebyli aktuální jen „železní psi“, ale i skutečnými psi. Totiž policisté se psy byli rozestavěni, aby hlídali cestu k místu Mariiných zjevení. Mnozí chtěli udusit jak Fatimu tak i Medžugorje. Proti Medžugorje byl ještě silnější úder. Známý francouzský kněz, teolog a špičkový mariolog, René Laurentin, současně veliký znalec zjevení, který detailně sledoval Lurdy, Medžugorje, ale i Fatimu, řekl že Lurdy by nemohly přežít takové rány jaké přežilo Medžugorje, které při nich obstálo.

Skutečně i když Medžugorje prožívalo největší rány, podařilo se mu přežít, protože Medžugorje není lidský projekt, ale plod Božího Ducha. Nezapomínej, že bývalá  Jugoslávie byla v té době čtvrtá největší armádní síla světa! Taková síla, takový represivní aparát a privatizovaný veřejný servis povstali proti malému místu, malým lidem – dětem, které trvaly na svém a nikdo jim nemohl zabránit, aby neříkaly tu prostou pravdu: „Panna Maria se zjevila!“ Děti s prázdnýma rukama povstaly proti čtvrté armádní síle světa! Protože byly samy proti komunistickému systému, jakoby se najednou ocitly v dvojím ohni: jeden oheň je Boží, Boží síla a Boží duch, a ten druhý je oheň tohoto světa, oheň rudého draka – komunizmu. Vedené Božím ohněm byly děti na straně Božího Ducha. V tom místě působí zvláště Duch Boží. Tady je tolik viditelných plodů. Medžugorje je místo nové evangelizace. Medžugorje přináší osvěžení do unavené Evropy i světu ve kterém uhasíná život, protože jenom Duch Boží může povzbuzovat tak mnohé lidi ke svátosti smíření. Medžugorje se stalo zpovědnicí světa, novým Jordánem, kde se lidé chtějí obrátit; Medžugorje je místem nového počátku. A cožpak to není obraz  Božího Ducha a Božího milosrdenství, protože jedině Boží milosrdenství povzbuzuje k novému počátku. Boží milosrdenství člověka osvobozuje od vinny. Dává mu novou příležitost k opravdovému životu. Na Západě už neexistuje svatá zpověď, zmizela.

Vzhledem k tomu, že už tři roky žiji ve Švýcarsku a obešel jsem téměř celou Evropu, mohu s plným přesvědčením říci – nikde se už lidé nezpovídají tak jako v Medžugorji! A čí je to plod a dar jestli jestli ne Božího Ducha?! Od svých počátků až do dnes je Medžugorjei zpovědnicí světa. Když naši dobří františkáni šli k Medžugorji, nechtěli vidět „zázrak“ , ale vzali si židle nebo i stáli na louce u medžugorského kostela a začali zpovídat. Od té první zpovědi v roce 1981. až do dnes v roce 2025.  Medžugorjem protékají řeky poutníků, kteří se chtějí usmířit s Bohem u pramene Božího milosrdenství. I když to zní prostě, přesto nejsou plody nikde viditelné tak jako v Medžugorji: Lidé volají po zpovědi, kněží nikdy není dostatek. Z jedné kapky vznikl vodopád, řeka, moře, oceán. Zpověď  je první medžugorský zázrak, protože zpověď tady nikdy „nevyschla“. V tom jinak suchém kraji, jehož zem je v létě rozpukaná suchem, všechno prahne po vodě, ale Boží voda usmíření teče ustavičně již 44 roků. Přestože se Evropa zapomněla zpovídat, protože ta svátost odumírá, proto se  celá Evropa zpovídá ještě v Medžugorji, sem přicházejí množství poutníků. To je dar Božího Ducha.

Nedávno jsem mluvil s jedním vědcem o chorvatských vynálezech. Mluvil o tom, že jedním z nich je i kravata. Na zpovědi je něco podobného i když to není chorvatský vynález. Medžugorje se stalo školou ve které se lidé učí zpovídat, přiznat své hříchy a vrátit se na správnou cestu – na Boží cestu.  

Je dobré si to v této novéně připomenout: toto místo mezi horami, toto Medžugorje, je dar celému světu; Medžugorje je dar Ducha Svatého Církvi, jak místní tak i všeobecné. Medžugorje je místo ve kterém skutečně působí Boží Duch.