Fra Bojan Rizvan: Přijměme Boží slovo a staňme se kousíčkem nebe jedni druhým

Závěrečnou katechezi letošního Mladifestu, pátý den Festivalu, na vnějším oltáři kostela sv. Jakova v Medžugorji přednesl fra Bojan Rizvan, člen Františkánské kustodie svatého Jeronýma, a před katechezí ranní modlitbu s mladými z celého světa, kteří se již od časného rána začali shromažďovat kolem vnějšího oltáře, vedl jako každé ráno, medžugorský farář fra Zvonimir Pavičić.

Toto místo je charakterizováno jak  Mariinou blízkostí tak i františkánskou spiritualitou.

”Ad fontem! K prameni!”, je téma letošního Mladifestu. Tímto tématem zahájil  svoji katechezi o Medžugorji, Panně Marii a svatém Františkovi i fra Bojan.

”Není to jenom krásné heslo ani touha Církve, ale je to především osobní pozvání, abychom se vrátili k prameni, a jak to v poselství pro tento Mladifest řekl i papež Lev - je to Kristus”, začal svoji katechezi fra Bojan a pokračoval, že je Medžugorje místo na kterém upevňujeme svůj vztah s Kristem, se kterým se setkáváme při slavení svátostí.

”Toto místo je charakterizováno jak Mariinou blízkostí, tak i františkánskou spiritualitou”, řekl fra Bojan a připomněl mnoho svědectví ve kterých se mluví o změně života na Mariinu přímluvu.

Mluvil i o tom jak byl svatý František zamilovaný do Krista, a v našem duchovním životě ten návrat k prameni může být považován za obnovu zamilovanosti o které řekl, že je prohlubováním zralé lásky.

”Svatý František dovolil Kristu, aby ho proměnil. To je důležité i pro náš život: dopustit Bohu, aby nás přemohl”, řekl fra Bojan a vysvětloval, že když Bůh nad námi vítězí pak nás neponižuje, ale proměňuje.

Mluvil o tom, že zamilovanost nemůžeme skrýt a mluvil i o tom, co jsme všechno schopni učinit, když jsme zamilováni, ale také že  není možné stavět na pocitech, ale na základech Kristovy pravdy.

”Zamilovanost do Krista, má být zapouštěním kořenů do Boží vůle”, řekl fra Bojan a pokračoval o tom jak si František přál být odpovědí na Kristovu lásku a plakal, protože ”Láska není milována”.

Bůh stále přichází  s otázkou, protože je to láska, která si nás chce získat, která nás chce proměnit.

”František dokud byl mladý neměl představu, že bude světec. Měl jiné sny. být slavný, být vítěz, mít vliv a čest, aby ho druzí obdivovali… Potom měl sen ve kterém se ho někdo ptal jestli mu může dát více sluha nebo pán? Bůh, když přichází do našeho snu nepřichází s obviněním, s výčitkou, ale vstupuje do našich snů s otázkou, protože je to láska, která si nás přeje získat, která nás chce  proměnit”,  řekl fra Bojan a zeptal se mladých, jestli pouštějí Boha do svých snů?

”Když dopustíme, aby Bůh vešel do našeho života pak přerovnáváme svoje priority. Co máme více rádi je i víše na žebříčku našich priorit. Na to, co máme rádi si čas najdeme, pro to co rádi nemáme, najdeme výmluvu”, prohlásil fra Bojan a ujasnil, že největší kajícníci jsou zamilovaní do Ježíše Krista a srovnával to s Medžugorjem, které nám říká, že v kajícnosti půstem, modlitbou a skutky milosrdenství, vyjadřujeme svoji lásku k Bohu poznávajíce Jeho hlas, který  nás mění.

Fra Bojan dále mluvil o tom jak svatý František, nepřistupuje k Bohu jako my, když ho o něco prosíme, nýbrž se ptá: ‘Pane, co si přeješ, abych udělal’ tím způsobem se stal Božím služebníkem a slyšel hlas z kříže: ‘Františku, jdi a oprav mojí Církev, což nevidíš, že se boří!’ To se stává Františkovým posláním. Církev opravil svatostí svého života, životem podle Evangelia.

Svatý František podle jeho slov, byl osobou jejíž srdce bylo proměněno Kristem a proto byl Kristus patrný v  něm. Proto ho také nazývali  druhý Kristus. On sám se stal modlitbou, protože stále žil v Boží přítomnosti a snažil se stát se plně podobným Kristu, chudému a ukřižovanému.

Před tím než mu byla darována stigmata, vyprávěl fra Bojan, se svatý František nemodlil, aby byl  osvobozen utrpení, nýbrž prosil o milost, aby pocítil lásku, kterou měl Kristus, když kvůli nám hříšníkům byl přibit na kříž a modlil se, aby pocítil bolest,  kterou pociťoval Kristus, když byl přibit  na kříž.

”Láska se vždycky měří ochotou k utrpení. Miluješ někoho natolik nakolik jsi ochoten za něho trpět. Miluješ někoho natolik nakolik jsi ochoten život svůj za něho dát. A to František znal. A tak i smrt nazýval svojí sestrou”, řekl fra Bojan.

Svatý František v Porciunkule odevzdává svůj život Pánu obklopen svými bratřími.

”Porciunkule měl svatý František zvláště rád. Říkal, že je to zvláštní místo Božího přebývání. To je kousek země. Porciunkule je kousíček země, ale František na tom kousíčku země odhalil kousíček nebe. Proto je i Panna Maria Porciunkule. Ona v sobě nosí kousíček nebe z poslušnosti Božímu slovu. Proto  je i Medžugorje Porciunkule, protože tady máme kousíček nebe. Tady slyšíme Boží slovo. Tady dopouštíme, aby to Boží slovo, zavládlo v našem srdci a když to dopustíme pak se i my staneme Porciunkule… Pak se i my staneme kousíčkem nebe pro druhé”, řekl fra Bojan Rizvan a na závěr všem popřál, abychom přijali Boží slovo a stali se kousíčkem nebe jedni druhým.

( Radio-medjugorje.com, text připravený Velimirem Begićem přeložila Monika Štampfelová)