Fr. Ivan Dominik Iličić o zážitcích z Medžugorje
Během 28. mezinárodního modlitebního setkání mládeže novináři Radiostanice „Mir“ Medžugorje hovořili s mnoha účastníky. Každý z těch rozhovorů je osobitý, radostný a přináší svoje poselství. Tak i mladý řeholník, dominikánský bohoslovec ze Záhřebu, fr. Ivan Dominik Iličić vyprávěl, že na Mladifestu byl již pětkrát nebo šestkrát, ale v Medžugorji dvacetkrát, za což je Pánu stále znovu vděčný.
„Opravdu je to mimořádné přijít sem. Pokaždé tě Pán něčím novým překvapí - novými setkáními s lidmi, novými milostmi, které jsou tady nevyčerpatelné. Celý svět přichází sem k prameni milosti a přijímá je a pak je nosí do svých zemí. To je veliké znamení naděje. Medžugorje je obraz katolické - všeobecné Církve, kam přichází téměř všechny národy a společně slaví Boha, slaví eucharistii, a to je překrásné.
Sestupoval jsem z Križevace a viděl jsem skupinu, která zpívala arabsky, potom skupinu ze Sri Lanky. Potom se začala ozývat píseň v polštině, potom ve francouzštině. Vidím jak je každý ten jazyk překrásný, když se jím oslavuje Pán. Setkal jsem se i se skupinou lidí z Petrinje, která mne zvláště zaujala – měli trička na kterých bylo napsáno Davor a Međugorje-Mladifest. Ptal jsem se jedné dívky, odkud jsou. Řekla, že jsou z Petrinje a že to triko má svoji zvláštní historii, že ten Davor nedávno zemřel ve 32 letech na nádor v mozku. Několikrát byl v Medžugorji na Mladifestu. Z celého srdce se snažil, aby co nejvíce lidí přijelo na Mladifest a zažilo to co zažil on. Jeho přáním před smrtí bylo, aby jeho rodina a všichni příbuzní přijeli na Mladifest, zejména ti, kteří tu ještě nikdy nebyli“, vyprávěl fr. Ivan Dominik.
O tom proč lidé přicházejí do Medžugorje hledat Pána, fr. Ivan Dominik řekl: „Pána hledají všichni i když to nevědí, hledají ho špatným způsobem a na špatných místech. Ale v hloubi všichni potřebují Boha, i když si toho nejsou vědomi. Ale naštěstí, i On hledá nás a mnohé dovede právě do Medžugorje a tady ukáže svojí tvář a milosrdenství, a tak se dotkne mnoha srdcí. I mého srdce se tady zvláštním způsobem dotkl před nějakými deseti roky, když jsem se vyzpovídal u fra Tomislava Pervana. To moje srdce změklo, otevřelo se a odřeklo se některých hříchů, které mne spoutaly a během mládí mne vzdálily od Církve.“ (medjugorje.hr)