Druhý den 37. Mladifestu
‘Pojďme k prameni, tam je voda čistá, tam je ticho, tam je mír’
Ve svátek Panny Marie Andělské neboli Porciunkule, druhý den 37. Festivalu mládeže v Medžugorji večerní mši svaté předsedal medžugorský farář fra Zvonimir Pavičić, a kázal fra Alojzije Slavko Anđelić.
”Drazí bratři a sestry, drazí mladí, shromáždili jsme se zde, protože nás pozvala Panna Maria, abychom přišli na toto místo. Na tento svátek, svátek Blahoslavené Panny Marie Andělské nás stejně tak volá, abychom se usmířili s Bohem, abychom ho požádali, aby nám odpustil naše hříchy, ale abychom i my odpustili jedni druhým. To je podmínkou pro slavení eucharistie, protože jenom upřímné a čisté srdce se může setkat s Pánem při této slavnosti”, řekl fra Zvonimir v úvodu do mešní slavnosti před závěrem druhého dne 37. Mladifestu, který začal modlitbou růžence u pramene, u sochy Panny Marie na Kopci zjevení v šest hodin ráno.
”Ad fontem! Pojďme, bratři a sestry k prameni. Jen u pramene je voda čistá a chladná. Tam není smetí. Tam u pramene není kal. Tam je ticho. Tam je mír”, řekl na počátku své homilie fra Alojzije, který hovořil o roce zasvěceném svatému Františkovi, počátcích františkánskéo řádu, dnešním svátku, kostelíku Porciunkuli v Assisi, vztahu svatého Františka k tomu místu…
”Jeden bratr, ještě předtím než vstoupil do našeho Řádu, měl zázračné vidění o tom místečku na zeměkouli: „viděl jak jsou všichni lidé tohoto světa slepí a jak kolem kostelíka svaté Marie v Porciunkuli klečí na kolenou. Ruce měly sklopené, a tváře obrácené k nebi. Silným hlasem s pláčem prosili Pána, aby se milostivě uvolil vrátit všem zrak. Zatímco se takto modlili, bylo vidět velikou zář jak sestupuje z nebe, spouští se na ně a spasitelným světlem všem vrací zrak.“
Bratři později porozuměli, že toto vidění oznámilo, že se to místo stane místem úplného odpuštění a to v době, kdy se úplné odpustky získávaly zřídka a to při velikých činech jako odchod do Svaté Země”, řekl fra Alojzije, a papežové toto povolení pak udělili i jiným kostelům.
”Dnes, když klečíme kolem tohoto místa Mariiny přítomnosti máme i my příležitost přijmout úplné odpuštění a prohlédnout. A to potřebujeme učinit. Přijměme milosrdenství, které nám Pán chce projevit skrze Mariiny ruce”, řekl fra Alojzije a zdůraznil jak Porciunkule nejsou něčím hodným naší pozornosti jen 2. srpna.
”Když František bratřím říkal, aby neopouštěli Porcijunkule, nakolik mluvil o místu, o skromné kapli, o kousíčku země, ještě více hovořil o svojí Paní, o Matce, o Královně Andělů. Proto vidění onoho bratra vybízí i nás, abychom na tomto posvátném místě, ale i na každém jiném místě zeměkoule – klečeli kolem naší Neposkvrněné Matky a přijímáme od ní světlé milosti duchovního patření. A Františkova slova nás vybízejí, abychom nikdy neopouštěli její přítomnost, její obětí, stín jejího pláště”, řekl fra Alojzije, a jako vzory setrvávání při Marii a úplného zasvěcení se Neposkvrněné, nám uvedl sv. Ludovíta, sv. Maksimiliána Kolbeho, sv. Jana Pavla II….
”Životopis svatého Františka říká, že: „Ježíšovu Matku zahrnoval nevýslovnou láskou(…). K ní se modlil zvláštní chvály, předkládal jí prosby i pocity, nakolik to jen lidský jazyk může vyjádřit.“ Toto znamená zůstat v Porciunkuli, a to znamená i zůstat v Medžugorji, to znamená zůstat pod Mariiným pláštěm, ať se nacházíme na kterémkoli konci světa ”, řekl fra Alojzije a pozval nás, abychom i my dnes šli k prameni.
”Pojďme k svaté Marii Andělské. Ona nám tam dá čerstvou vodu nebeských milostí, které nám otevřou oči, a jednoho dne, až přijde náš čas, ona, Královna Andělů, nás uvede na místo přebývání nebeských duchů, abychom tam mohli s anděli a všemi svatými hořet serafínskou láskou před tváří Otce i Syna i Ducha Svatého a chválit ho po všechny věky věků”, zakončil fra Alojzije Slavko Anđelić, který měl pro mladé i katechezi ve které mluvil o poslání františkánů po celém světě, o lásce svatého Františka k Panně Marii, Marii jako Arše úmluvy…
Po této katechezi v odpolední části programu své svědectví mladým přednesl otec Jurij Holotiuk z Ukrajiny, který mluvil o svém životě, jak se on jako syn pravoslavce a řeckokatoličky stal katolickým knězem, o vystoupení v TV talent show, o svém obrácení, první cestě do Medžugorje a úžasu nad Pochodem Míru, pravidelných poutích do Medžugorje… Dnes je vojenský kaplan v Křestanské službě spásy a mluvil i o bolestných zkušenostech z ukrajinských bojišť…
”Dnes jsem zde mezi vámi a upřímně se raduji z vašeho mládí, vaší otevřenosti. Když vidím tolik vás, kteří se modlíte, zpíváte, smějete se a otevíráte svá srdce Bohu, chci vás poprosit, abyste se všichni se mnou pomodlili jednu krátkou modlitbu za mladé z mojí vlasti a celého světa:
Pane, prosím Tě za mladé mojí Ukrajiny a všech zemí ve kterých trvá válka. Prosím Tě, zhoj rány, které zanechala válka v jejích srdcích. Vrať jim radost mládí, kterou se jim snaží ukrást. Ať namísto zvuků sirén mohou znovu slyšet zvony kostelů. Ať místo strachu o zítřejší den se znovu učí snít, milovat, smát se a žít. Požehnej každou rodinu, která ztratila svoje nejmilejší, utěš ty, kteří pláčou, posilni ty, kteří už nemají sílu a daruj mír každému lidskému srdci. Amen.
Na závěr chci říci: Díky ti, Medžugorje. Díky za každou modlitbu a každý půst za mír, za otevřená srdce, kterými přijímáte každého z nás kdo sem přijíždí. Díky vám, že s láskou objímáte naše raněné vojáky, jejich rodiny, matky a všechny, kteří tady hledají sílu k dalšímu životu. Medžugorje se stalo oázou světla a naděje pro celý svět – místem, kde lidé odkládají svoje rány a odcházejí s novým srdcem, pokojem a touhou po životě”, řekl ve svém svědectví o. Jurij Holotiuk. Po mši svaté následovalo procesí se sochou Panny Marie a klanění před Nejsvětější svátostí oltářní.
(Překlad textu připraveného Velimirem Begićem, radio-medjugorje.com )