BOJ O KULTURU LÁSKY

Když umírá tyran jeho vláda tím končí. Když  umírá mučedník jeho vláda tím začíná.
Není to dlouho co nás vyrazilo dech zastřelení Charlieho Kirka, člověka, který svým životem podával svědectví o síle víry, rodiny a vlasti. Byl hlas mladých, obránce svobody a křesťanských hodnot. Odporoval a byl jedním z nejvýraznějších protivníků woke ideologie/kultury radikálního feminizmu, politické korektnosti a kultury vylučování (cancel culture). Zastupoval tradiční, rodinné, křesťanské a konzervativní hodnoty. Ostře vystupoval proti potratům, manželstvím téhož pohlaví a právu na změnu pohlaví. Podporoval také přísnou emigrační politiku, zejména americké zákony odporující ilegální migraci, které ohrožují bezpečnost, ekonomiku a americkou identitu.

Ve chvíli, kdy ho zastřelili právě mluvil o souvislosti mezi vraždami a osobami s transgenderními (změny rodu) poruchami. Již dříve mnohé vědecké studie prokázaly, že je počet zločinů a násilí, a též různého zneužívání a perverzí procentuálně mnohem vyšší u transgenderních osob v porovnání se zdravou populací. Ale meinstreamová masmédia o tom všeobecně mlčí. Uskutečňují kulturu vylučování tématu ve které se nemůže říci nic negativního proti LGBT loby.

VZRŮST POČTU PSYCHICKÝCH ONEMOCNĚNÍ

V posledních letech jak v Itálii tak i jinde ve světě markantně vzrostl počet dětí a adolescentů,  kteří trpí psychickými poruchami. Údaje mluví samy za sebe: mezi rokem 2018 a 2024 podle údajů Institutu Gaslini v Genevě, vzrostl počet návštěv ambulancí kvůli mentálním poruchám dětí a mladých lidí až čtyřikrát. Je několik důvodů proč se tolik zvyšuje počet psychických poruch mezi mladými. Luciano Tovaglieri, italský národní tajemník IGNISu, jich uvádí několik:

- předpisování psychotropních léků bez prověření kořenů problémů.

- trivializace závislosti na tak zvaných 'lehkých drogách', protože neexistují drogy, které by nebyly nebezpečné: všechny poškozují mozek, zvláště v nízkém věku, kdy ještě není dokončen neurologický rozvoj.

- strach z nákazy v době covidu, který vedl k izolaci dětí, čímž byly vystavovány nedostatku kontaktu s lidmi, který je podstatný pro jejich vývoj.

- toxické podněty: televize, pornografie a degradované kulturní prostředí. Televize a  mainstreamová media stále předkládají povrchní a destruktivní modely, zatímco pornografie - dostupná od dětství díky chytrým mobilům – pokřivuje percepci sexuality jak u osoby samotné tak ve vztazích. To nejsou druhořadé detaily: to jsou skutečné destabilizující faktory, které působí na křehkou  duši mladých lidí.

- krize v rodinách. Jestli dítě nevyrůstá v prostředí, které je chrání a poskytuje mu pocit bezpečí, je pravděpodobné, že se v něm bude rozvíjet hluboká nejistota, která ho bude provázet v adolescenci i dospělosti. Rozpad tradiční rodiny, povzbuzovaný společenskými a legislativními modely, které podkopávají její úlohu, zbavuje nové generace základní a nejpřirozenější psychologické podpory.

- ztráta identity: mladá osoba, která neví kdo je, která nezná svoje kořeny, která necítí ke kterému lidu patří, k jaké náboženské nebo kulturní tradici, musí nutně vyrůstat dezorientovaná.  K tomu se dnes připojuje i genderová a homosexuální propaganda, která ještě navíc vyvolává v mladých neklid sovisející se základními otázkami pohlaví a osobní identity. Adolescent, který už nezná je-li muž nebo žena, který je naváděn, aby věřil, že není důležité jestli miluje muže nebo ženu, nenachází opěrný bod, ale jenom nejistotu. Ta dezorientace podrývá psychologickou rovnováhu a vede k labilnosti, tísni, depresi, a dokonce i ke skutečné patologii. Identita není podřadný detail: to je základ lidské bytosti. Bez toho mladí nemohou rozvíjet ani sebe ani svoji budoucnost.

- vzdalování se od posvátného života. Ztrátu identity provází zejména vzdalování se od duchovní dimenze. Bez horizontu smyslu života, děti vyrůstají v prázdnotě, které plodí zoufalství. Společnost, která odstraňuje Boha a omezuje lidstvo na úroveň spotřebitelů zboží je obraz, který nevyhnutelně vyvolává neklid.

Když jsou poskytované hodnoty výlučně materialistické jako úspěch, estetika, peníze, stává se život cestou bez cíle a psychologická labilita se přetváří v nemoc.

SVĚT NÁM NENÍ VZDÁLENÝ

Jestli myslíme, že jsou nám tyto zkušenosti vzdálené, velmi se klameme. Domovy pro náhradní sociální péči o děti prokazují, že je stále více dětských klientů v tak špatném psychickém stavu, že již jako nedospělí, musí mít nasazené psychofarmatické terapie. Komunity pro závislé, jako Cenacolo nebo Komunita Milosrdného Otce v Medžugorji, začaly přijímat mladé s psychickými poruchami, protože se staly nevyhnutelným následkem používání opiátů. A komunita pro ženy „Majka Krispina“ zaznamenala veliký počet žádostí o ubytování právě z řad mladších osob s psychickými poruchami.

Společnost celkově prokazuje, že člověk je skutečně v krizi v každém ohledu. Kořenem všech těchto poruch je základní krize identity. Identita označuje prožívání vlastního „já“. Představuje pojem, který jednotlivec má sám o sobě a plynulé existenci vlastní osoby, jejíž zásadní  charakteristika se nemění s ohledem na čas, místo nebo situaci ve které se nachází.

ČAS DEVIACÍ

Lékaři, psychologové se shodují na tom, že žijeme v ČASE DEVIACÍ. Člověk se dostal do situace, že je emocionálně narušen, psychicky i biologicky a to nenávratně, dospěl k bodu, kde ani medicína již nemůže pomoci k dosažení uzdravení, ale jenom se poněkud zlepšuje jeho stav, když je udržován pod kontrolou léky. Nemocný člověk vytváří nezdravé vztahy, sobecké vztahy, protože takový nemocný, deviantní člověk, není schopen prožívat zralou lásku sebedarování druhému, tu lásku, která bude jeho vstupenkou na věčnost.

Fra Slavko Barbarić, pedagog a psychoterapeut, by všechny tyto důvody nazval ŠPATNÁ DIAGNÓZA. On k tématu řekl: „My všichni velmi snadno hodnotíme sami sebe nebo druhé slovy: 'ztrácí nervy, je vzteklý, nepřístupný, uzavřený, netrpělivý, urážlivý, zlostný, roztržitý,…' Pochopil jsem, že v podobných situacích zapomínáme, že přesto bývá nejčastějším důvodem všech výše uvedených stavů – nedostatek lásky! Protože jestli mám někoho rád, tehdy mám čas, jsem pozorný, usměvavý, soucitný…“ Pro fra Slavka je takový postoj lásky současně i cestou míru, pochopení a odpouštění. Ale stav nelásky je cestou ničení jak jednotlivců tak i ostatních. Pro něj je schopnost člověka milovat, automatickým a hlavním lékem proti psychickým i mnohým tělesným nemocem.

Panna Maria to všechno zná lépe než my. Ví, že klíčem našeho zdraví na všech úrovních je vědomí  toho kdo jsme (naše identita) a poznání toho, že jsme milovaní a oblíbení. Když v posledním poselství říká „Drahé děti, dítka moje, milovaní moji!“ – ona nám připomíná kdo jsme – že jsme děti Boží, že jsme Její děti a že jsme nadevšecko milovaní! Říká, že jsme nevznikli náhodou, nejsme chyba, nejsme tu z nedopatření, ale jsme vyvolení, abychom byli lidmi lásky, kteří znají Boha lásky a abychom jeho poselství lásky nosili těm, kteří Boha lásky nepoznali. Právě tak jako i Charlie Kirk.

Proto na závěr, v souladu s poselstvími a křesťanskou aktivností, kterou prožíval Charlie se ptejme jak my můžeme pokračovat v šíření jeho poselství a poselství Panny Marie. Katolický politický analytik, Bruno Rukavina, nabízí  tři možnosti:

„1. Bojovat za pravdu, nezávisle na tom, že celý svět říká, že se pleteš. Když víš, že je něco pravda, máš proto důkazy a argumenty a řídíš se rozumem i duchem, kdo se ti může postavit do cesty? A kdyby tě i připravili o život, jako Charlieho, tvoje slova budou žít dál tak jako ta jeho.

2. Zahájit a vést dialog, komunikaci a debaty, jako to dělal Charlie Kirk, a nikdy neztratit myšlenku, že proti nám jsou lidé, děti Boží, se svými pohledy, zkušenostmi, potřebami a touhami, kteří jsou v mnohém stejní jako my. Cíl vraždy možná byl i na politické úrovni uzavřít dialog takového formátu, proto je právě naopak zapotřebí více Kirkizace (šíření názorů Ch. Kirka).

3. Modlitba, meritokracie*, podnikání a práce na vlastní úspěšné existenci uvnitř vašich společenství  (základní je rodina).“
Političtí odpůrci (včetně vraha) se zbavili jednoho Charlie Kirka, a získají tisíce jiných. Už samotný vzrůst těch, kteří sledují jeho Instagram (z 1,7 na 12,1 milionu), mnoho nových členů jeho hnutí, podpora mnoha veřejných osob, prohlášení 14. října za Národní den Charlieho Kirka v USA, atd., ukazuje, že jeho smrt je důkazem, že měl v mnohém pravdu a ve svém hledání a věčném dialogu na obranu pravdy inspiroval a motivoval mnohé.

Buďme i my jako Charlie Kirk, buďme i my podanýma rukama Panny Marie tomuto světu, který nepoznal Boha lásky a proto je stále více narušený a nemocný.

Paula Tomić / Glasnik Mira 9/2025.

*Meritokracie je systém moci a společenský pořádek ve kterém se politická moc a společenské postavení udělují na základě schopností, zásluh a úspěšnosti při dosažení stanovených cílů, a ne na základě dědění, bohatství nebo příslušnost k určité společenské vrstvě. Ten koncept, který pochází z latinského slova meritum (zásluha), zdůrazňuje pokrok a úspěch založený na individuální snaze a talentu.