3. den Mladifestu

Fra Zvonimir Pavičić: Přijměme výzvy Panny Marie. Ona nás volá dokud se všichni neobrátíme

Třetí den 36. Mezinárodního modlitebního festivalu mládeže, který se pod heslem ‘Do domu Hospodinova půjdeme!’  (Ž 122,1) koná v Medžugorji začal ranní modlitbou na vnějším oltáři kostela sv. Jakova, kterou vedl medžugorský farář, fra Zvonimir Pavičić. Potom medžugorský farní vikář, fra Jure Barišić, přednesl svoji katechezi pro mladé, kteří  se shromáždili z 71 státu světa, na téma Poselství Panny Marie a jak je žít, tedy jak je vnášet do svého každodenního náboženského života. Mluvil o tom jak je medžugorská spiritualita prostá, a ve své jednoduchosti i radostná, ale i oslavná. Vyrostla z poselství Panny Marie, která prostřednictvím vizionářů sdělila nám všem, tedy celému světu.

''My Pannu Marii uctíváme jako svojí prostřednici, naši přímluvkyni, ale jeden z nejkrásnějších titulů Panny Marie je Matka, a matka když mluví ke svým dětem, neužívá povýšený způsob řeči, nějaký filozofický projev, že by jí nikdo nerozuměl, ale užívá prostou řeč, která ale je plná lásky. A proto jsou ta poselství prostá, ale protože jsou plná mateřské lásky, jsou i hluboká'', řekl fra Jure a zdůraznil, že nám Matka často opakuje. Nechce sice být nudná, ale opakuje protože my se nenapravujeme.

Potom své svědectví přednesl i kněz ze Španělska, Litus Ballbé Sala, studoval publicistiku, trénoval pozemní hokej, a během jednoho světového šampionátu v roce 2005 slíbil Bohu, že přijede do Medžugorje. Do té doby byl jeho náboženský život omezený na nedělní mši, často i bez svatého přijímání. Líčil svůj život od olympionika ke knězi a problémy se kterými se na té cestě setkával. A přirozeně, mluvil i o řešení těch problémů při kterém mu pomohlo Medžugorje.  

Medžugorje pomohlo i manželskému páru z Itálie, Marcovi a Daniele Rossi. Jejich manželství se rozpadalo. Svědčili o tom, že se obraceli o pomoc k tibetským vykladačům budoucnosti i k New age, ale Panna Maria a Pán Ježíš je opět spojili díky pouti do Medžugorje.

Potom byla zpěvem,  tancem a modlitbou  Anděl Páně ukončena dopolední část programu. Také odpolední část začala tancem a písněmi, které zajišťuje velký mezinárodní sbor a orchestr pod vedením mistra Damira Bunoze.

O své cestě plné neřestí a závislosti na alkoholu od 12 roků podal své svědectví  Aldis Čamans z Litvy, kterému psychologové nemohli pomoci, proto ho poslali za knězem, který mu doporučil zpověď. Byl v Medžugorji, modlil se na kopci zjevení, kde poprvé prožil modlitbu jako rozhovor s Bohem. Oženil se. Mají deset dětí, organizují modlitební setkání pro mladé, přijímají mladé do svého domu, aktivně se věnují humanitární činnosti, účastní se seminářů půstu, modlitby a ticha v  Medžugorji, a poselství Panny Marie pro něj nyní znamenají směrnice pro způsob života a jednání. Dále podávala své svědectví i jeho manželka Edita. Představili i svoje děti ze kterých některé jsou s nimi nyní v Medžugorji.

Fra Ivica Vrbić z Zavidovića je misionářem v Bolívii již devět a půl roku. Nyní na Mladifestu mluvil o svém dětství, životě a zkušenostech z misií. Řekl, že misijní činnost je povolání v povolání.

''Jsem vděčný mnohým příkladům světců jako Matky Terezy, našich chorvatských misionářů Ante Gabrića, ale i jednoho mučedníka, jehož život skončil tragickou smrtí v Rwandě, Fra Vjeke Ćuriće, o kterém věřím, že jednoho dne bude Církví prohlášen blahoslaveným a svatým. A právě jejich příklad mne dohnal k tomu, abych i já byl jako oni, abych přinášel Ježíše tomuto světu'', prohlásil fra Ivica.

Mši svaté předsedal medžugorský farář, fra Zvonimir Pavičić, který ve svátek Proměnění Páně mluvil o symbolice hor v biblickém slova smyslu.

''Hora je vyvýšenina a už tím samým člověka pozvedá blíže k Bohu, blíže k nebi. To je obraz, kterým se naznačuje, že je někdo v modlitbě spojen s Bohem. Můžeme si vzít jako příklad právě Mojžíše a Eliáše – ty dva veliké proroky Starého zákona. Oba zažili na kopci zjevení Boží, zakusili Boží blízkost a získali poslání od Hospodina. Stejně tak Ježíš, když se jde modlit,  je to často popisováno právě slovy: „Vystoupil na horu… šel na horu …“ Hora označuje místo na kterém se člověk v modlitbě odevzdává Bohu, zážitku Boží přítomnosti. Ježíš tak vodí s sebou učedníky a proměňuje se před nimi. Jeho tvář a šat září nepopsatelnou září, oblak je zakrývá a je slyšet hlas Otce. Učedníci se tak stávají svědky Ježíšovy slávy, kterou má na nebesích u Otce. To pro ně bylo jistě neočekávaným a nevýslovným zážitkem – vidět slávu Boží – tak i ztratili nad sebou kontrolu, jak vidíme i z Petrovy otázky jestli mají postavit tři stany. Nezůstali jen bez dechu nad tou slávou, ale byli i vystrašení, protože viděli a slyšeli něco na co do té doby ani nepomysleli'', řekl fra Zvonimir a připomněl jak hora Tábor není jediná na které Ježíš odhalil svoji slávu. ''Je tu i Olivová hora a Kalvárie na které je viditelná sláva v ještě zahalenější podobě. Ježíš je  pokořen, ukřižován, umírá na kříži. Jak hora Tábor tak i hora Kalvárie označují slávu Boží. Dvě tváře stejné skutečnosti. Na jedné sláva a lesk, obdiv, na druhé hoře od něj každý odvrací svoji tvář. Mám odvahu jít s Pánem na obě ty hory? Jistě mne obě v životě čekají. Jak sláva tak ponížení'', řekl fra Zvonimir a vysvětloval, že hora v biblickém smyslu označuje místo modlitby, místo na kterém vstupujeme do Boží přítomnosti a že hora nemusí být nutně hora, ale i každý kostel je horou – protože nás pozvedá z našich všedních dnů a otevírá nás zážitkům Boží přítomnosti. ''Můžeme říci, že je i eucharistie určitá hora, událost proměnění. Silou Ducha Svatého, bývají chléb a víno proměněny v tělo a Krev našeho  Pána Ježíše Krista. Možná je právě každý oltář v kostele vztyčen, aby symbolizoval tu horu proměnění. I my jsme slyšeli Boží hlas ve čteních, která jsou hlásána – protože pokaždé, když se hlásá slovo Boží v liturgii, sám Bůh mluví ke shromážděnému společenství. A pokaždé si připomínáme i Kristovu smrt a slavíme Vzkříšení a očekáváme jeho slavný příchod. To říkáme pokaždé, když nám kněz připomíná, že je to co slavíme tajemství naší víry'', řekl fra Zvonimir a vyzval k pravidelnému příchodu na ''tuto horu, do kostela, slavit eucharistii, abychom mohli být  svědky té proměny, abychom se přesvědčili o lásce Boží k nám hříšníkům a viděli jeho slávu''. Fra Zvonimir říkal, že máme žít svatě, že při každé eucharistii můžeme přistoupit ke svatému přijímání, protože Kristus na Kalvarii přemohl hřích a potom projevil tu slávu, kterou učedníci viděli na hoře Tábor.

'Je možné a potřebné, aby i můj život vydával svědectví o tom jak Bůh zničil hřích a jak i mne vedl cestou obrácení.

Kolik jen lidí tady v Medžugorji pocítilo proměnění i v kostele v době eucharistie, při svátosti smíření, na Kopci zjevení nebo na Križevaci. Přišli se svým trápením, se svými životními problémy, otázkami, a Pán proměnil jejich život. Panna Maria, naše Matka, proto neúnavně volá: obraťte se, modlete se, pojďte k mému Synu… Odpovězme na její volání. Ona nás volá dokud se všichni neobrátíme. Jako matka, která čeká až i poslední dítě přijde domů…

Povzbuzeni Božím slovem a příkladem tak mnohých poutníků, zanechejme všech hříchů a všeho toho co je křesťanství nedůstojné, a žijme jako děti světla, jako děti proměnění.'', zakončil promluvu fra Zvonimir.

Program pokračoval modlitbou se svícemi před křížem.

Při mši svaté s medžugorským farářem koncelebrovali  apoštolský vizitátor se zvláštní úlohou pro farnost Medžugorje, arcibiskup Aldo Cavalli, sisačký biskup Vlado Košić a holandský armádní biskup Evarard de Jong a dalších 616 kněží.

(text připravil Velimir)