2. den Mladifestu

36. Mladifest - Fra Jozo Grbeš: Nebuďte formální křesťané, těch je dnes přespříliš

Druhý den 36. Mezinárodního modlitebního festivalu mládeže, v úterý, 5. srpna, na svátek Panny Marie Sněžné – Vysvěcení baziliky svaté Marie Veliké, při mši svaté na vnějším oltáři kostela sv. Jakova provinciál Hercegovinské františkánské provincie fra Jozo Grbeš za koncelebrace trojice biskupů a 614 kněží. Řůženec se předmodloval fra Mate Tadić.

Na počátku svojí homilie se fra Jozo Grbeš zaměřil na heslo Mladifestu: “Do domu Hospodninova půjdeme!” (Ž 122,1) uvedl, že v pokračování té věty je: ''Už stojí naše nohy v tvých branách…” 

''Jak často to tak bývá: nohy a tělo jsou už tu, ale srdce má přijít a nějak nepřichází. Často se vzpírá, zastaví se, váhá s tím aby vešlo. Proto jsme my zde na tomto Mladifestu, aby náš život skutečně vešel do chrámu Hospodinova, abychom skutečně mohli život chápat tak jak říká Kristus. On nás vybízí: No tak. Zvedněme se. Pojďme. Vydávejme svědectví. Poslouchejme slovo! Otevřme oči duše. On čeká! Nohy už přišly. Tak často naše nohy dojdou v neděli do chrámu, ale duše je někde okolo. Jak často potřebujeme jen ten malý pohyb, podnět ducha nebo svědectví našeho života, aby se otevřely brány a duše vstoupila'', řekl fra Jozo, a dále obrátil pozornost k citátu z evangelia ve kterém je řečeno: ''Zatímco to on říkal, zvolala nějaká žena ze zástupu'...', a promluvil k mladým o zástupu lidí, že může jednotlivce udusit, a že se máme, podobně jako Ježíš, od zástupu odlišovat.

''Život je hra velkého i malého, velkolepého i slabého, neznámého i milostivého. Tak je tomu i zde v Medžugorji: tady z chudého, utlačovaného, omezovaného chorvatského lidu a místa, vzešla milost. Ty stezky po kterých vy chodíte po těchto kopcích vytvořily bosé lidské nohy. Bosé a těžké, často obtížené trápením a hledáním. Opracovávaly ten kámen ty zmučené nohy a často i v mučivých časech.

O, jak často tomu tak v životě bývá. Tam kde člověk nevidí, nacházejí se perly. Tam kde člověk neočekává, nachází se poklad.  Tam kde člověk ani nedoufá, možná někde v tichosti, dálce, samotě, objevuje svého Pána'', řekl fra Jozo Grbeš, který dále mluvil i o dvou skutečnostech Medžugorje.

''První říká: ''Drahé děti!''. ''Drahé děti'' je hlavní způsob oslovení na tomto místě, které se nazývá Medžugorje. My jsme děti! Nezapomínejme být dítě! Jestli nebudeme jako děti, nebude ani nebe! Nepůjde se do nebe bez toho. To říká Kristus: "Jestli se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do Božího Království! (Mt 18,3) Drahé děti, tím začíná nebe.

A druhá skutečnost, také v poselství: ''Mír… mír ať zavládne mezi Bohem a lidmi!'' My křesťané si nepotřebujeme jenom přát mír, snít a mluvit o něm. My musíme mír vytvářet. Musíme pozvedat svůj hlas dnes za děti Gazy a Ukrajiny a proti všem zlým ideologiím, hnutím a skutkům. Křesťané jsou vybízeni, aby pozvedli hlas. Nesmíte mlčet! Svět je v chaosu, ale my nesmíme... Nesmíme mlčet bez ohledu na to o kterou část světa se jedná, kterou rasu, národnost, náboženství… Kdyby křesťané mlčeli, nebude nikdo kdo by promluvil. Proto vás prosím, jestli chápeme tu druhou část Kristovy výzvy, nebojte se! Proměňme se v těchto dnech ve velké ucho!'', řekl fra Jozo Grbeš a vyzval nás, abychom poslouchali Pannu Marii a chodili spolu s Ní. ''Proto vás prosím: Nebojte se vzepřít světu. Odlišovat se od světa. Být osobití, protože On s vámi počítá. Blažený stav ducha začíná nasloucháním slovu. Neodcházejme stejní! A na závěr vás prosím – nebuďme formální křesťané, těch je nyní přespříliš! Přespříliš.'' To jsou slova, kterými fra Jozo Grbeš ukončil svoje kázání.

Tento den začínal již v pět hodin ráno nebo pro některé ještě dříve, kdy se mnozí budili, aby se už v šest hodin na kopci zjevení zúčastnili modlitby růžence. Potom fra Zvonimir Pavičić, který vedl růženec, od devíti hodin na vnějším oltáři kostela sv. Jakova, vedl i ranní modlitbu. Na ní navazovala katecheze pro mladé, kterou měl fra Miro Šego, farář farnosti Krista Krále v Čitluku a vikář Hercegovinské františkánské provincie, který je generačně blízký vizionářům, přátelil se s nimi. Ten promluvil o prvních dnech zjevení a o tom, jak se mu tehdy proměnil život a rozhodl se pro duchovní povolání, i když do toho června 1981. roku měl jiné životní plány. Zmiňoval se o modlitbě a práci místních obyvatel v té době, o komunistickém pronásledování, o zjeveních v kostele a novém každodenním způsobu života, každodenním příchodu na mši, o plodech Medžugorje…

Zdůraznil, že Panna Maria ve svých poselstvích vyzývá k modlitbě, řekl že před 44 roky bylo možné při procházením farností slyšet jenom modlitbu a vyzval mladé k modlitbě, jako kdysi když po těžké práci na poli si rodiny sedly ke stolu a společně se každý večer modlily. Fra  Miro připomněl slova Panny Marie: ''Modlete se, modlete se, modlete se…'' Povzbuzoval mladé, že v modlitbě naleznou sílu, radost, milost, pokoj…''

Před mší svatou v odpoledním programu podávali svá svědectví donátoři a klienti Mary´s Meals vedení zakladatelem této organizace, která je plodem Medžugorje, Magnusem MacFarlane-Barrow.

Plodem Medžugorje je i povolání španělského kněze, o. Gonzala Moreny Poncea, který také dnes podával své svědectví. On do Medžugorje přijel odhalit podvod, a tady na kopci zjevení zanechal starý způsob života charakterizovaný fanouškovským chuligánstvím a přijal povolání Panny Marie ke kněžství.

V dopolední části programu podávali svědectví členové humanitární organizace Marijine ruke, kterou založil Jakov Čolo. Jejích padesát volontérů se pravidelně stará o 650 rodin. 

Odpolední část programu před počátkem růžence uzavřeli hudebníci Roland Patzleiner a Agostino Ricotta.

Agostino Ricotta vyprávěl jak hrál na kytaru na jednom z prvních Festivalů mládeže s fra Slavkem Barbarićem v roce 1992. Tehdy jak řekl se všichni účastníci vešli k vnějšímu oltáři a on byl velmi šťastný, že mohl svůj talent využít pro Pannu Marii. S mladými zazpíval své písně zkomponované pro Mladifest před desetiletími. I dnes jsou používány.

Roland Patzleiner vyprávěl, že se účastnil téměř všech Mladifestů a že v Medžugorji zakusil jemnost a něžnost Boží právě díky hudbě. Říkal, že to, že už 23 roky hraje v medžugorském kostele při adoracích, považuje za plán Panny Marie a cítí, že je to jeho privilegium, že to může konat. Říkal, že v Medžugorji pocítil Ježíšovu lásku a  našel mír… Na závěr se sborem zazpíval známou píseň, kterou zkomponoval o míru – 'Evenu Shalom'.

Tento den po mši končil procesím se sochou Panny Marie a klaněním Ježíšovi v Nejsvětější svátosti oltářní. 

(Texty připravuje Velimír Begić)