´Uvodní promluva fra Miljenka ˇSteka, provinciála Hercegovinské františkánské provincie, kterou uvítal mladé shromážděné na 25. Mladifestu v Medžugorji
Mladifest – zahájení 31. 7. 2014.
Každá doba je osobitá, ale ta naše je osobitá mnoha podivnými skutečnostmi: bezhlavě se nám vnucuje rychlý způsob života a je mnoho důležitějších věcí než to, člověk sahá po nebezpečném kroku, chce vládnout přírodě a nenaučil se ovládat sám sebe. Ztěžuje si, že nemá dost času a přitom se časem masově plýtvá na bezcenné věci. Žijeme v době dokonalých prostředků a zmatených cílů, jak prohlašuje jeden vědec (Linus Pauling). Nejvíce ze všeho nás musí udivit a dokonce nám dělat i starosti to, co se děje na úrovni vývoje samotného člověka. V mnohých zemích a státních programech se převrací obraz člověka. Společnosti se vnucuje ideologie, že nejsou žádné přirozené danosti v životě člověka. Tvrdí se, že je normální to, co si člověk sám vybere. Není pochybnosti o tom, že určité lobi pracují na zmasovění hříchu a zpřevracení hodnot. Nevím nakolik jsou si všichni z těch kruhů vědomi, že tím způsobem zraňují svědomí tak mnohých lidí. Nevím, odkud se bere uspokojení z bolesti druhého? A hřích je vždycky bolest, velmi hluboká bolest!
Vyšlapané stezky této kamenité medžugorské krajiny mluví o naději člověka současnosti. Ty stezky, říkají, že přes všechno co se děje ve světě, je lék v objetí Matky. Matky, která přivedla na svět Spasitele světa a všechno odevzdává jemu. Právě proto, že tak mnozí zranění ve světě bez lásky, pocítili to pozvání a přišli, je Medžugorje již třiatřicet roků také místem zviditelněné lidské bolesti. Otevřená rána na těle lidstva se zde ukazuje, aby byla vyléčena. Ta rána, zvláště ta nejhlubší, ve svědomí, ve světě ze kterého přicházíte se neukazuje, ona se skrývá na těle Země za napohled šťastnými a usměvavými lidmi, za podvádějícími reklamami na velikých benerech. Pozvánky, které vás chtějí odvést někam jinam, i když se rozhodnete pro pozvání Královny Míru. Nabízí vám příjemný pobyt, dobré hotely, nějaké etno pláže, hlučnou zábavu a kdovíco ještě. A vaše srdce je zraněné právě z toho, nosí skrytou ránu světa. Potřebuje zhojení a nový počátek. Nové srdce! Přitáhla vás sem jedině slova: Já jsem Královna Míru – a chcete okusit co je ten mír o kterém Matka mluví.
Základ naděje, řekla by nám nebeská Matka, je můj Syn, který se zrodil pro vás, který vás miloval do smrti na kříži, který vám daroval lásku a zajistil prostředky pro usmíření se sebou samými, se světem a dal možnost nového začátku v náručí Boží lásky, ve znamení jeho milosrdenství a v odpuštění hříchu. Bůh lidi nikdy neopouští. Ani tehdy, kdy na Něj lidé zapomínají, zapírají Ho. On nás stále znovu miluje až do své smrti na kříži, nekonečnou láskou a čeká, že my se vydáme na cestu, že se navrátíme.
Tady v Medžugorji, nás Matka znovu volá, abychom se vrátili k lásce, abychom se osvobodili od každodenních starostí: zatížnost světem a tělem, ambicemi a touhou po uznání druhými, chtivostí a karierizmem, lidským hemžením ve kterém je jedině důležité zvítězit a využít druhého a potom zbývá jedině ztratit sám sebe. Matka Maria nám zde nabízí něco jiného, chce nám vrátit mír: obraťe se k Ježíši Kristu, lásce, která vás nesmírně miluje. K jeho slovům, jeho prostředkům, abyste znovu usmíření s Bohem odpustili sobě i lidem.
Na Mladifestu tady uslyšíte skutečné životní příběhy skutečných lidí z Komunity Cenacolo a Milosrdného otce, které vypadají přibližně takto: Svět vás učil, že hranice neexistují, povzbuzoval vás, že na jejich překračování máte právo, protože máte svobodu a můžete si dělat co chcete. Tak vám svět nabízel vstup do prostoru svobody, překročte hranice, které vás spoutávají. Jezte ze stromu v prostřed zahrady a budete podobní bohům. Proč se bojíte vzít si drogu? Ona vám otevře nový svět, osvobodí vás od každé bolesti. Nemáte odvahu vejít do světa neuvěřitelných senzací? A opravdu začátek slibuje požitek, jak oni podávají svědectví. Ale aby se požitek opakoval musíte zvětšovat dávku, a potom zůstane jen vzpomínka na požitek a vy musíte brát, abyste vůbec mohli fungovat. A od přislíbeného osvobození každé bolesti zůstává jen to, že musíte brát, musíte, musíte...Namísto svobody, otroctví. Na místo radosti srdce, zoufalství: A tak je hedonizmus jako životní styl a jeho nabídka požitku: svět zábavy a zajímavostí pomalu časem vnímán jako nuda a deprese jako nedostatek základních podnětů a objevů a život začne zet každodenní prázdnotou a člověk v srdci teprve cítí hlubokou touhu a ani sám neví po čem.
A teprve ve chvílích inspirace nám některé hlavy připomenou o co se vlastně jedná. Jako veliký Wolfgang Goethe v jednom okamžiku prohlásil: Jenom zákon nám může dát svobodu. Existuje zákon nad všechny zákony: zákon lásky – Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své, celým svým rozumem a ze všech svých sil – miluj svého bližního jako sám sebe. Kolik a jak jsme zhřešili proti zákonu lásky?!
Byl nám Bůh v centru života? Nebo nám centrem života byl svět věcí? Mít to a ono. Vlastnit. Co nejvíce věcí, mobilů, aut, domů, něčeho... a čím má člověk více věcí, tím více ho ovládají. Člověk začíná sloužit věcem. Domy a auta je potřeba udržovat a mobily a počítače je potřeba obsluhovat. Místo aby nám věci sloužily a usnadňovaly život, začnete sloužit věcem a vyplňovat jejich požadavky, opravy, údržbu. Zapojenost do virtuálního světa vám bude nahrazovat váš život. Namísto živých lidí, přátelství a lásky jste polapeni do sítě všech sítí a do virtuálního světa ze kterého není úniku.
Za na pohled šťatnými lidmi cítíte každodenně bolest, prázdnotu a hlubokou touhu, že je něco potřeba změnit, napravit. Tento svět, který, jak se zdá, nás potřebuje jenom jako spotřebitele, uživatele služeb, které musíme někomu dobře zaplatit a on tak využívá naší závislost. Svět, který nás drží v neustálé přítomnosti a uměle neustále zvyšuje naše potřeby a vyhlašuje je na všechny strany. Vědomě je vyrábí, abychom se ani na okamžik nemohli zastavit a pochopit, že nám ty věci nedávají to, co opravdu potřebujeme. To je zákon otroctví, honba za věcmi, to šílenství, že když máš nejnovější to nebo ono, že budeš in. A na konec to, co dosáhneme je jen chvilkové vyrovnání se světem nabídky, protože ti, kteří jsou za tím vším, budou znovu vytvářet nové potřeby a novou honbu za novými novinkami, tím novým, co se již stalo starým, nepotřebným a opotřebeným, stejně jako my. Zastavme se na okamžik. Kdo jsme a odkud jsme přišli? Co jsme a kam jdeme? Kde najdu svůj mír?
Medžugorje je místo milosti, které nás vede do Matčina objetí! Ona nás má ráda. Ona nás vrací naší základní potřebě s kterou se vrací mír! Láska k Bohu a láska k člověku. Vyjdi z virtuálního světa a dotkni se nejdříve bratra člověka, kterého jsi odmítl a přehlížel, kterého nesnášíš a přeješ mu všechno kromě dobra. Dotkni se ho očištěným pohledem, dotkni se ho rukou, znovu v něm vnímej jeho krásu, protože je stvořený k podobě Boží. Je na tomto světě jen jedna osoba, kterou nesnášíš, přeješ jí zlo, nebo jí dokonce nenávidíš? Možná je to někdo kdo je ti zcela blízko?! Dovol bratře a sestro, aby tvoje kamenné srdce, které neumí odpouštět tady prostoupila láska Krista, která odpouští. Odpusť teď ve svém srdci ať znovu zazáříš světlem odpuštění ve svátosti smíření v těchto dnech zbuduj znovu sebe sama jako toho, který je hodem přijmout Krista, jeho Tělo a setkat se s Ním tváří v tvář, a tak nalezneš svůj mír.
Budeš moci znovu, jako Ta ke které jsme přišli do Medžugorje, říci s plnou důvěrou: Ať semi stane podle Tvého slova. Budeš se moci znovu svěřit Boží prozřetelnosti a vědět, že Bůh je vždycky s námi. On neslíbil, že nebude utrpení a rány, že nebudou v našem životě i těžké chvíle, ale slíbil, že bude s námi po všechny dny až do konce světa a nikdy nás nezklame. Bůh neopouští lidi. Lidé bohužel, mohou opustit Boha a tak odsoudí sebe sama, ale Bůh neopouští člověka. Když se Bůh nezříká člověka a stále nabízí možnost obrácení, čeho se bojíme?Ať každého z nás na cestě obrácení, obejme a ochrání Matka, královna Míru!
Hvála Kristu i Marii
Fra Miljenko ˇSteko, provinciál