Pěšky z Lurd do Medžugorje

(www.medjugorje.hr)

31 letý Francouz Alban Soullard přišel pěšky do Medžugorje z Lurd. Prošel 20 000 km, zdržel se přitom v některých svatyních, zvláště dlouho ve Svaté Zemi, kde byl 3 měsíce. Alban se vydal na cestu 17. září 2013 z Lurd: 

„Odešel jsem na pouť do Santiaga de Compostela, protože jsem tehdy něco v sobě hledal. Odešel jsem tam a myslel jsem, že to bude konec mé poutě. Byl jsem majitel restaurace v Lurdech. Pracoval jsem 14 hodin denně. Byl jsem věřící, ale nepraktikoval jsem víru. Cítil jsem v sobě velikou prázdnotu. Ptal jsem se, proč žiji takovým životem. Přemýšlel jsem i o sebevraždě. Pocítil jsem potřebu promluvit si o tom s někým. 

V Lurdech jsem se setkal s jedním františkánem, který mi dal Bibli. A když jsem otevřel Bibli, padly mi oči na odstavec, ve kterém se mluví o tom, že jestli chceš následovat Krista musíš opustit vše. Řekl jsem si: to musím udělat. A všechno jsem prodal, celý zisk jsem dal klášterům a odešel jsem na pouť jen s poutnickou holí a Biblí. Zpočátku jsem nemohl ujít víc než 15 až 20 kilometrů denně. Byla to pro mne zpočátku křížová cesta. Rychle jsem ztratil mnoho kilo. Vydal jsem se na cestu bez peněz a nebylo mi snadné prosit lidi o jídlo a ubytování. Vícekrát jsem se cítil být sám, jako by nikdo na mne nemyslel, a to pro mne bylo velmi těžké. Napadalo mne, že od toho všeho musím ustoupit. Sílu k pokračování jsem našel v Písmu svatém“, řekl mladý poutník a dodal, že se mu zdá, že do Santiaga chodí spíše skupiny, takže je těžší jít na pouť sám: „A když jsem došel do Santiaga, cítil jsem, že je potřeba jít ještě dále, duchovně dále k Bohu. Vydal jsem se k Fatimě, takže druhé poutní místo byla Fatima. Později jsem prošel celé Španělsko a došel jsem do  Itálie. V Římě jsem měl milost setkat se se Svatým Otcem. Z Říma jsem se vydal na jih Itálie. Později jsem přejel lodí do Řecka, pak jsem opět pěšky, prošel celé řecké pobřeží až do Turecka, potom lodí na Kypr a z Kypru trajektem do Egypta. Šel jsem do Alexandrie, potom až do Kairy, a k hoře Sinaj. Potom jsem prošel sinajskou pouští, 25 dnů jsem procházel pouští. Došel jsem do Svaté země, kde jsem zůstal 3 měsíce. Tady jsem pochopil že, když člověk přijde do  Jeruzaléma, prožívá něco v srdci. Pochopil jsem, že jsem nepřišel kvůli Jeruzalému, ale potřebuji jít do nebeského Jeruzaléma. Nejsem poutník, který chodí z místa na místo, já jsem teď poutník Boží. A tam jsem pochopil, že bázlivý člověk nechodí podle víry. A pochopil jsem, že Evangelium je naším pravým ukazatelem víry. Tam mi vyrostla víra i naděje. Tam jsem se rozhodl, že půjdu dále přes Sírii. Vrátil jsem se přes Turecko, znovu Řecko, Itálie“. 

Když došel do severní Itálie mnozí lidé mu říkali, aby šel do Medžugorje: 

 „Mohu říci, že je mi otcem nebeský Otec, a matkou Panna Maria, a že v ně věřím. Když jsem přišel do Padovy, rozhodl jsem se jít do Medžugorje. Prošel jsem Slovinskem a Chorvatskem. Jsou jenom čtyři svatyně, kterými jsem na své cestě prošel a kde jsem něco zvláštního pocítil. Medžugorje je jedno z nich. V  Medžugorji jsem se setkal s lidmi, kteří se modlí srdcem. Tady jsem pocítil mír, se kterým jsem se nesetkal na jiných místech. Žiji v Lurdech a i tam jsem slyšel od poutníků jak mluvili o Medžugorji. Pro člověka je především důležitá naděje, já jsem šel s velikou nadějí a důvěrou v člověka a v Boha. A když zůstanu někdy u lidí nebo na farách, já jim daruji svoje zkušenosti. Moje zkušenosti jsou pro ně znamením naděje. Teď je moje putování úplně jiné než na počátku. Všichni faráři v Itálii mi říkali, že musím vyprávět své svědectví. Od Lurd do Jeruzaléma jsem putoval převážně kvůli sobě, a od Jeruzaléma do Medžugorje předávám svoje zkušenosti druhým lidem. Chtěl bych vstoupit do nějakého řeholního společenství. Poznal jsem několik saleziánů a rád bych odešel k nim. Potřebujeme otevřít svá srdce. Pro mne je velmi důležitá věta: U Boha není nic nemožné. Když putuješ kvůli Bohu, všechno ti v životě bude možné. Jenom Otce žádej o to, co potřebuješ“, prohlásil  Alban v programu radiostanice „Mir“ Medžugorje.