Svědectví účastníků semináře půstu z Litvy
Svědectví účastníků semináře půstu z Litvy
V půstu , modlitbě a tichu odhalujeme Boží lásku
„Chléb pít , vodu jíst“ – jsou slova, která jsme často slýchali od fra Slavka na seminářích půstu, modlitby a ticha.
Je zajímavé sledovat, jak během toho období, stále tak hluboce v modlitbě a tichu odhalujeme Boží lásku, krásu života a získáváme mnoho dalších poznatků. Na seminářích půstu se prohlubuje víra, lidé se učí žít v lásce, poznávají Ježíše, učí se odpouštět nepřátelům, i těm, kteří nás urazili. Člověk odhaluje pravdu sám o sobě, získáváme lásku k bližním a tak se léčí naše duchovní rány... O těch podivuhodných zážitcích svědčí i 46 poutníků z Litvy mezi nimi trojice kněží, kteří se účastnili semináře modlitby, půstu a ticha, který se konal od 21. do 26. října 2017 a který vedl fra Marinko Šakota. Několik z nich se rozhodlo rozdělit s námi o své zkušenosti .
Aldis Čamans, Ilukste
Je mně 48 roků a přijel jsem z města Ilukste, jsem ženatý a mám osm dětí. Narodil jsem se a vyrůstal v typické sovětské rodině, kde mne nenaučili kdo jsem a proč existuji. Byl to život bez Boha, utopený v alkoholu, ve smutku a bez smyslu. V dětství jsem často kradl. Ve dvanácti letech jsem začal pít alkohol, protože to dělali i všichni moji vrstevníci. Když jsem se napil, cítil jsem se silný a odvážný. Stále hlouběji a hlouběji jsem upadal do propasti alkoholu, drogy a hazardu. V zoufalství jsem se pokusil spáchat sebevraždu, ale lékaři mne zachránili.
Jeden psycholog mi radil, abych vyhledal kněze, abych se vyzpovídal. Díky němu jsem po zpovědi přijel do Medžugorje. Tady jsem se prvně začal modlit srdcem. Jednoho rána jsem pocítil potřebu odejít se sám modlit na kopec zjevení. Když jsem tam klečel před sochou Panny Marie najednou jsem cítil sílu Boží lásky a začal jsem plakat radostí. V srdci jsem zaslechl Boží hlas: „Viděl jsem tvoje slzy a odedneška vše činím nové.“ Seběhl jsem z kopce plný radosti. Od té doby jsem začal přijíždět do Medžugorje každý rok a to vícekrát, protože mi Medžugorje vracelo naději a přinášelo smysl života.
V roce 2004 jsem se prvně zúčastnil semináře půstu, modlitby a ticha při kterém doslova nastala operace mého srdce. Pán mne uzdravoval, osvobozoval a vyzval, abych se o ty zážitky rozdělil s druhými. Od té doby chci pomáhat Panně Marii tím, že přivádím každým rokem poutníky z Litvy na tento seminář.
Mně Medžugorje zachránilo život. Tady začalo moje upřímné obrácení. Zažil jsem a jsem přesvědčený, že je Medžugorje pravdivé. To, co jsem našel zde jsem nemohl nikde jinde najít. Po zážitku Medžugorje já jsem nový člověk. Dokončil jsem i fakultu, mám dobré zaměstnání a pěkný domov. Jsem šťastně ženatý a otec osmi dětí. Společně se modlíme a organizujeme modlitební setkání a snažíme se žít poselství Panny Marie.
Při každém semináři odhaluji něco nového. Tentokrát jsem zažil, že je Ježíš v Eucharistii skutečný a živý. Po čas rozjímání nad úryvkem z Písma o ustanovení Eucharistie, jsme měl pocit, že se nacházím ve Večeřadle spolu s apoštoly. On láme chléb, který je Jeho tělo. Ten pocit mne provázel po čas celého semináře, když jsem u stolu lámal chléb a pil vodu, po čas klanění i mší svatých.
Jazeps Čamans, syn
Je mi osm roků a do Medžugorje jezdím často s celou rodinou. Nevzpomínám si kolik mi bylo roků, když jsem se začal postit. Prosil jsem tátu, aby mi to dovolil, a on s tím souhlasil. A vydržel jsem spolu s ostatními. Postit se není těžké, protože je chléb velmi dobrý. Nejvíce mne dojalo, když jsme vystupovali na Križevac. Tehdy jsem měl krásný zážitek v srdci.
Modlitbu Křížové cesty jsem přinášel za svojí babičku Ninu, která si nedávno zlomila nohu. Ze všeho je mi ale přesto nejmilejší mše svatá. Chci ještě víc poznávat Ježíše.
Na seminář přijíždíme s tátou každý rok, protože nám to pomáhá ve vztazích a všem co děláme. Po semináři se vždycky pocítí něco svatého a krásného v naší rodině.
Felicita Čamans, dcera
Jmenuji se Felicita a je mi 12 roků. V Medžugorji jsem po desáté a po páté na takovémto semináři: Můj tát je organizátor naší skupiny a já přicházím na seminář spolu s ním. Tentokrát pro mne přednášky fra Marinka byly velmi zajímavé.
Všechno co mne zvláště oslovilo jsem si zapisovala do svého denníku. Zvláště byla dojemné přednáška o odpuštění a o Písmu svatém. Lépe jsem pochopila co je Písmo svaté a že mám stále odpouštět.
Romualda Jermaka, Kraslava
Pán mi odhalil dvě věci. První, že jsem strašně navázaná na materiální věci. Druhá – na Križevaci jsem pochopila, že od kříže není možné utéci a že je potřeba ho co nejdříve přijmout s láskou, protože pak začne být lehčí. Ve chvílích přijetí kříže vítězí láska a Bůh všechno obrací k dobrému.
Viktoria Krasovska, Aglona
Jsem prvně na tomto semináři. Půst mne vždycky přitahoval. Již dlouho jsem tušila, že je půst velmi důležitý a že člověka osvobozuje od navázanosti na hmotné věci, stejně jako modlitba a mlčení. Sem jsem přišla s mnoha otázkami, například jak pomoci a prospět svým nevěřícím přátelům. Uvažovala jsem, co mám konkrétně dělat, aby i oni poznali Boží lásku, protože pokaždé, když jsem jim svědčila o Bohu, nechápali to vážně. Během tohoto semináře jsem poznala, díky přednáškám fra Marinka o Písmu svatém a modlitbě, že druhé lidi mohu přiblížit k Bohu jedině příkladem vlastního života a modlitbou za ně. Je potřebné, aby oni pocítili moji lásku, a já potřebuji, abych s nimi měla mnoho trpělivosti a abych je milovala bezpodmínečně.
Pochopila jsem, jak je tento pozemský život pomíjející a že každý z nás existuje na této zemi s určitým cílem. Během tohoto semináře jsem poznala cíl a smysl svého života – abych milovala a pomáhala druhým. Chci dávat, sloužit a věřit, a uvidíme, jak mne Pán využije v budoucnosti.
Důstojný pán Andrzej Kezik, Brukna
V Medžugorji jsem byl vícekrát a minule jsem přijel s mladými z Litvy na Festival Mládeže. Během tohoto semináře půstu jsem pocítil jaká je to radost modlit se srdcem. Já jako kněz mám poslání modlit se za svůj lid. Tady jsem opět odhalil krásu modlitby Breviáře, modlitby, kterou se modlí papež, biskupové, kněží, řeholníci a celá Církev. Přirozeně i dříve jsem se modlil Breviář v Litvě. Ale když jsi tady v přítomnosti Panny Marie, všechno se najednou začne měnit, a to, co obvykle děláš podvědomě a nepřítomně, začneš vykonávat jinak – srdcem.
Zamiloval jsem si svoje kněžské povolání a jsem si jist, že jsem udělal dobré rozhodnutí, když jsem se rozhodl stát se knězem.
Inta, Riga
Na těchto seminářích jsem byla už několikrát, protože mně pomáhají setkat se sama se sebou a lépe se poznat. Když jsem tady poznávám svoje závislosti i to co mne dělá málo šťastnou. Tentokrát mi Pán dal poznat, že se mám modlit a postit za svůj zraněný vztah s matkou. Našla jsem v sobě jednu hlubokou ránu a bolest z dětství. Ta bolest mne provázela po celý život a důvěra k matce byla úplně porušená. Dnes mohu děkovat, protože vím, jak mne Pán uzdravil. Bylo to po čas klanění Ježíšovi v Nejsvětější svátosti oltářní, když jsem pocítila sílu Boží lásky, která ve mně všechno uchvacuje a uzdravuje. Cítím se osvobozená od toho břemena, které jsem nosila po celý život.
Vladimir Smirnov, Ilukste
Na Semináři jsme slyšeli přednášky na téma odpouštění a potom jsme se modlili o lásku k těm, kteří nás urazili. Modlil jsem se v tichosti a upřímně v srdci hledal osoby, kterým bych měl odpustit. Ptal jsem se Pána za které osoby bych se měl modlit, aby mi udělil lásku k nim. Najednou jsem slyšel jasnou odpověď – modli se, abys odpustil sobě a sebe si zamiloval. Já tě mám nesmírně rád, a ty? Máš se ty rád?
Vím, že jsem tohle potřeboval slyšet, protože v mém srdci nebyla radost, ale bolest. Bylo pro mne těžké přijmout sebe takového jaký jsem. Vím, že je to jenom počátek, že je předemnou závažný proces. Ale vím, že s Pannou Marií bude teď všechno lehčí.
(Terezia Gažiova, Glasnik Mira č.11/2017)
Svědectví účastníků semináře půstu z Litvy
V půstu , modlitbě a tichu odhalujeme Boží lásku
„Chléb pít , vodu jíst“ – jsou slova, která jsme často slýchali od fra Slavka na seminářích půstu, modlitby a ticha.
Je zajímavé sledovat, jak během toho období, stále tak hluboce v modlitbě a tichu odhalujeme Boží lásku, krásu života a získáváme mnoho dalších poznatků. Na seminářích půstu se prohlubuje víra, lidé se učí žít v lásce, poznávají Ježíše, učí se odpouštět nepřátelům, i těm, kteří nás urazili. Člověk odhaluje pravdu sám o sobě, získáváme lásku k bližním a tak se léčí naše duchovní rány... O těch podivuhodných zážitcích svědčí i 46 poutníků z Litvy mezi nimi trojice kněží, kteří se účastnili semináře modlitby, půstu a ticha, který se konal od 21. do 26. října 2017 a který vedl fra Marinko Šakota. Několik z nich se rozhodlo rozdělit s námi o své zkušenosti .
Aldis Čamans, Ilukste
Je mně 48 roků a přijel jsem z města Ilukste, jsem ženatý a mám osm dětí. Narodil jsem se a vyrůstal v typické sovětské rodině, kde mne nenaučili kdo jsem a proč existuji. Byl to život bez Boha, utopený v alkoholu, ve smutku a bez smyslu. V dětství jsem často kradl. Ve dvanácti letech jsem začal pít alkohol, protože to dělali i všichni moji vrstevníci. Když jsem se napil, cítil jsem se silný a odvážný. Stále hlouběji a hlouběji jsem upadal do propasti alkoholu, drogy a hazardu. V zoufalství jsem se pokusil spáchat sebevraždu, ale lékaři mne zachránili.
Jeden psycholog mi radil, abych vyhledal kněze, abych se vyzpovídal. Díky němu jsem po zpovědi přijel do Medžugorje. Tady jsem se prvně začal modlit srdcem. Jednoho rána jsem pocítil potřebu odejít se sám modlit na kopec zjevení. Když jsem tam klečel před sochou Panny Marie najednou jsem cítil sílu Boží lásky a začal jsem plakat radostí. V srdci jsem zaslechl Boží hlas: „Viděl jsem tvoje slzy a odedneška vše činím nové.“ Seběhl jsem z kopce plný radosti. Od té doby jsem začal přijíždět do Medžugorje každý rok a to vícekrát, protože mi Medžugorje vracelo naději a přinášelo smysl života.
V roce 2004 jsem se prvně zúčastnil semináře půstu, modlitby a ticha při kterém doslova nastala operace mého srdce. Pán mne uzdravoval, osvobozoval a vyzval, abych se o ty zážitky rozdělil s druhými. Od té doby chci pomáhat Panně Marii tím, že přivádím každým rokem poutníky z Litvy na tento seminář.
Mně Medžugorje zachránilo život. Tady začalo moje upřímné obrácení. Zažil jsem a jsem přesvědčený, že je Medžugorje pravdivé. To, co jsem našel zde jsem nemohl nikde jinde najít. Po zážitku Medžugorje já jsem nový člověk. Dokončil jsem i fakultu, mám dobré zaměstnání a pěkný domov. Jsem šťastně ženatý a otec osmi dětí. Společně se modlíme a organizujeme modlitební setkání a snažíme se žít poselství Panny Marie.
Při každém semináři odhaluji něco nového. Tentokrát jsem zažil, že je Ježíš v Eucharistii skutečný a živý. Po čas rozjímání nad úryvkem z Písma o ustanovení Eucharistie, jsme měl pocit, že se nacházím ve Večeřadle spolu s apoštoly. On láme chléb, který je Jeho tělo. Ten pocit mne provázel po čas celého semináře, když jsem u stolu lámal chléb a pil vodu, po čas klanění i mší svatých.
Jazeps Čamans, syn
Je mi osm roků a do Medžugorje jezdím často s celou rodinou. Nevzpomínám si kolik mi bylo roků, když jsem se začal postit. Prosil jsem tátu, aby mi to dovolil, a on s tím souhlasil. A vydržel jsem spolu s ostatními. Postit se není těžké, protože je chléb velmi dobrý. Nejvíce mne dojalo, když jsme vystupovali na Križevac. Tehdy jsem měl krásný zážitek v srdci.
Modlitbu Křížové cesty jsem přinášel za svojí babičku Ninu, která si nedávno zlomila nohu. Ze všeho je mi ale přesto nejmilejší mše svatá. Chci ještě víc poznávat Ježíše.
Na seminář přijíždíme s tátou každý rok, protože nám to pomáhá ve vztazích a všem co děláme. Po semináři se vždycky pocítí něco svatého a krásného v naší rodině.
Felicita Čamans, dcera
Jmenuji se Felicita a je mi 12 roků. V Medžugorji jsem po desáté a po páté na takovémto semináři: Můj tát je organizátor naší skupiny a já přicházím na seminář spolu s ním. Tentokrát pro mne přednášky fra Marinka byly velmi zajímavé.
Všechno co mne zvláště oslovilo jsem si zapisovala do svého denníku. Zvláště byla dojemné přednáška o odpuštění a o Písmu svatém. Lépe jsem pochopila co je Písmo svaté a že mám stále odpouštět.
Romualda Jermaka, Kraslava
Pán mi odhalil dvě věci. První, že jsem strašně navázaná na materiální věci. Druhá – na Križevaci jsem pochopila, že od kříže není možné utéci a že je potřeba ho co nejdříve přijmout s láskou, protože pak začne být lehčí. Ve chvílích přijetí kříže vítězí láska a Bůh všechno obrací k dobrému.
Viktoria Krasovska, Aglona
Jsem prvně na tomto semináři. Půst mne vždycky přitahoval. Již dlouho jsem tušila, že je půst velmi důležitý a že člověka osvobozuje od navázanosti na hmotné věci, stejně jako modlitba a mlčení. Sem jsem přišla s mnoha otázkami, například jak pomoci a prospět svým nevěřícím přátelům. Uvažovala jsem, co mám konkrétně dělat, aby i oni poznali Boží lásku, protože pokaždé, když jsem jim svědčila o Bohu, nechápali to vážně. Během tohoto semináře jsem poznala, díky přednáškám fra Marinka o Písmu svatém a modlitbě, že druhé lidi mohu přiblížit k Bohu jedině příkladem vlastního života a modlitbou za ně. Je potřebné, aby oni pocítili moji lásku, a já potřebuji, abych s nimi měla mnoho trpělivosti a abych je milovala bezpodmínečně.
Pochopila jsem, jak je tento pozemský život pomíjející a že každý z nás existuje na této zemi s určitým cílem. Během tohoto semináře jsem poznala cíl a smysl svého života – abych milovala a pomáhala druhým. Chci dávat, sloužit a věřit, a uvidíme, jak mne Pán využije v budoucnosti.
Důstojný pán Andrzej Kezik, Brukna
V Medžugorji jsem byl vícekrát a minule jsem přijel s mladými z Litvy na Festival Mládeže. Během tohoto semináře půstu jsem pocítil jaká je to radost modlit se srdcem. Já jako kněz mám poslání modlit se za svůj lid. Tady jsem opět odhalil krásu modlitby Breviáře, modlitby, kterou se modlí papež, biskupové, kněží, řeholníci a celá Církev. Přirozeně i dříve jsem se modlil Breviář v Litvě. Ale když jsi tady v přítomnosti Panny Marie, všechno se najednou začne měnit, a to, co obvykle děláš podvědomě a nepřítomně, začneš vykonávat jinak – srdcem.
Zamiloval jsem si svoje kněžské povolání a jsem si jist, že jsem udělal dobré rozhodnutí, když jsem se rozhodl stát se knězem.
Inta, Riga
Na těchto seminářích jsem byla už několikrát, protože mně pomáhají setkat se sama se sebou a lépe se poznat. Když jsem tady poznávám svoje závislosti i to co mne dělá málo šťastnou. Tentokrát mi Pán dal poznat, že se mám modlit a postit za svůj zraněný vztah s matkou. Našla jsem v sobě jednu hlubokou ránu a bolest z dětství. Ta bolest mne provázela po celý život a důvěra k matce byla úplně porušená. Dnes mohu děkovat, protože vím, jak mne Pán uzdravil. Bylo to po čas klanění Ježíšovi v Nejsvětější svátosti oltářní, když jsem pocítila sílu Boží lásky, která ve mně všechno uchvacuje a uzdravuje. Cítím se osvobozená od toho břemena, které jsem nosila po celý život.
Vladimir Smirnov, Ilukste
Na Semináři jsme slyšeli přednášky na téma odpouštění a potom jsme se modlili o lásku k těm, kteří nás urazili. Modlil jsem se v tichosti a upřímně v srdci hledal osoby, kterým bych měl odpustit. Ptal jsem se Pána za které osoby bych se měl modlit, aby mi udělil lásku k nim. Najednou jsem slyšel jasnou odpověď – modli se, abys odpustil sobě a sebe si zamiloval. Já tě mám nesmírně rád, a ty? Máš se ty rád?
Vím, že jsem tohle potřeboval slyšet, protože v mém srdci nebyla radost, ale bolest. Bylo pro mne těžké přijmout sebe takového jaký jsem. Vím, že je to jenom počátek, že je předemnou závažný proces. Ale vím, že s Pannou Marií bude teď všechno lehčí.
(Terezia Gažiova, Glasnik Mira č.11/2017)
Seminář půstu, modlitby a ticha pro Čechy je již v dubnu. Množství účastníků je omezeno kapacitou medžugorského exercičního domu DOMUS PACIS.Neváhejte s přihláškou.
V půstu , modlitbě a tichu odhalujeme Boží lásku
„Chléb pít , vodu jíst“ – jsou slova, která jsme často slýchali od fra Slavka na seminářích půstu, modlitby a ticha.
Je zajímavé sledovat, jak během toho období, stále tak hluboce v modlitbě a tichu odhalujeme Boží lásku, krásu života a získáváme mnoho dalších poznatků. Na seminářích půstu se prohlubuje víra, lidé se učí žít v lásce, poznávají Ježíše, učí se odpouštět nepřátelům, i těm, kteří nás urazili. Člověk odhaluje pravdu sám o sobě, získáváme lásku k bližním a tak se léčí naše duchovní rány... O těch podivuhodných zážitcích svědčí i 46 poutníků z Litvy mezi nimi trojice kněží, kteří se účastnili semináře modlitby, půstu a ticha, který se konal od 21. do 26. října 2017 a který vedl fra Marinko Šakota. Několik z nich se rozhodlo rozdělit s námi o své zkušenosti.
Aldis Čamans, Ilukste
Je mně 48 roků a přijel jsem z města Ilukste, jsem ženatý a mám osm dětí. Narodil jsem se a vyrůstal v typické sovětské rodině, kde mne nenaučili kdo jsem a proč existuji. Byl to život bez Boha, utopený v alkoholu, ve smutku a bez smyslu. V dětství jsem často kradl. Ve dvanácti letech jsem začal pít alkohol, protože to dělali i všichni moji vrstevníci. Když jsem se napil, cítil jsem se silný a odvážný. Stále hlouběji a hlouběji jsem upadal do propasti alkoholu, drogy a hazardu. V zoufalství jsem se pokusil spáchat sebevraždu, ale lékaři mne zachránili.
Jeden psycholog mi radil, abych vyhledal kněze, abych se vyzpovídal. Díky němu jsem po zpovědi přijel do Medžugorje. Tady jsem se prvně začal modlit srdcem. Jednoho rána jsem pocítil potřebu odejít se sám modlit na kopec zjevení. Když jsem tam klečel před sochou Panny Marie najednou jsem cítil sílu Boží lásky a začal jsem plakat radostí. V srdci jsem zaslechl Boží hlas: „Viděl jsem tvoje slzy a odedneška vše činím nové.“ Seběhl jsem z kopce plný radosti. Od té doby jsem začal přijíždět do Medžugorje každý rok a to vícekrát, protože mi Medžugorje vracelo naději a přinášelo smysl života.
V roce 2004 jsem se prvně zúčastnil semináře půstu, modlitby a ticha při kterém doslova nastala operace mého srdce. Pán mne uzdravoval, osvobozoval a vyzval, abych se o ty zážitky rozdělil s druhými. Od té doby chci pomáhat Panně Marii tím, že přivádím každým rokem poutníky z Litvy na tento seminář.
Mně Medžugorje zachránilo život. Tady začalo moje upřímné obrácení. Zažil jsem a jsem přesvědčený, že je Medžugorje pravdivé. To, co jsem našel zde jsem nemohl nikde jinde najít. Po zážitku Medžugorje já jsem nový člověk. Dokončil jsem i fakultu, mám dobré zaměstnání a pěkný domov. Jsem šťastně ženatý a otec osmi dětí. Společně se modlíme a organizujeme modlitební setkání a snažíme se žít poselství Panny Marie.
Při každém semináři odhaluji něco nového. Tentokrát jsem zažil, že je Ježíš v Eucharistii skutečný a živý. Po čas rozjímání nad úryvkem z Písma o ustanovení Eucharistie, jsme měl pocit, že se nacházím ve Večeřadle spolu s apoštoly. On láme chléb, který je Jeho tělo. Ten pocit mne provázel po čas celého semináře, když jsem u stolu lámal chléb a pil vodu, po čas klanění i mší svatých.
Jazeps Čamans, syn
Je mi osm roků a do Medžugorje jezdím často s celou rodinou. Nevzpomínám si kolik mi bylo roků, když jsem se začal postit. Prosil jsem tátu, aby mi to dovolil, a on s tím souhlasil. A vydržel jsem spolu s ostatními. Postit se není těžké, protože je chléb velmi dobrý. Nejvíce mne dojalo, když jsme vystupovali na Križevac. Tehdy jsem měl krásný zážitek v srdci.
Modlitbu Křížové cesty jsem přinášel za svojí babičku Ninu, která si nedávno zlomila nohu. Ze všeho je mi ale přesto nejmilejší mše svatá. Chci ještě víc poznávat Ježíše.
Na seminář přijíždíme s tátou každý rok, protože nám to pomáhá ve vztazích a všem co děláme. Po semináři se vždycky pocítí něco svatého a krásného v naší rodině.
Felicita Čamans, dcera
Jmenuji se Felicita a je mi 12 roků. V Medžugorji jsem po desáté a po páté na takovémto semináři: Můj tát je organizátor naší skupiny a já přicházím na seminář spolu s ním. Tentokrát pro mne přednášky fra Marinka byly velmi zajímavé.
Všechno co mne zvláště oslovilo jsem si zapisovala do svého denníku. Zvláště byla dojemné přednáška o odpuštění a o Písmu svatém. Lépe jsem pochopila co je Písmo svaté a že mám stále odpouštět.
Romualda Jermaka, Kraslava
Pán mi odhalil dvě věci. První, že jsem strašně navázaná na materiální věci. Druhá – na Križevaci jsem pochopila, že od kříže není možné utéci a že je potřeba ho co nejdříve přijmout s láskou, protože pak začne být lehčí. Ve chvílích přijetí kříže vítězí láska a Bůh všechno obrací k dobrému.
Viktoria Krasovska, Aglona
Jsem prvně na tomto semináři. Půst mne vždycky přitahoval. Již dlouho jsem tušila, že je půst velmi důležitý a že člověka osvobozuje od navázanosti na hmotné věci, stejně jako modlitba a mlčení. Sem jsem přišla s mnoha otázkami, například jak pomoci a prospět svým nevěřícím přátelům. Uvažovala jsem, co mám konkrétně dělat, aby i oni poznali Boží lásku, protože pokaždé, když jsem jim svědčila o Bohu, nechápali to vážně. Během tohoto semináře jsem poznala, díky přednáškám fra Marinka o Písmu svatém a modlitbě, že druhé lidi mohu přiblížit k Bohu jedině příkladem vlastního života a modlitbou za ně. Je potřebné, aby oni pocítili moji lásku, a já potřebuji, abych s nimi měla mnoho trpělivosti a abych je milovala bezpodmínečně.
Pochopila jsem, jak je tento pozemský život pomíjející a že každý z nás existuje na této zemi s určitým cílem. Během tohoto semináře jsem poznala cíl a smysl svého života – abych milovala a pomáhala druhým. Chci dávat, sloužit a věřit, a uvidíme, jak mne Pán využije v budoucnosti.
Důstojný pán Andrzej Kezik, Brukna
V Medžugorji jsem byl vícekrát a minule jsem přijel s mladými z Litvy na Festival Mládeže. Během tohoto semináře půstu jsem pocítil jaká je to radost modlit se srdcem. Já jako kněz mám poslání modlit se za svůj lid. Tady jsem opět odhalil krásu modlitby Breviáře, modlitby, kterou se modlí papež, biskupové, kněží, řeholníci a celá Církev. Přirozeně i dříve jsem se modlil Breviář v Litvě. Ale když jsi tady v přítomnosti Panny Marie, všechno se najednou začne měnit, a to, co obvykle děláš podvědomě a nepřítomně, začneš vykonávat jinak – srdcem.
Zamiloval jsem si svoje kněžské povolání a jsem si jist, že jsem udělal dobré rozhodnutí, když jsem se rozhodl stát se knězem.
Inta, Riga
Na těchto seminářích jsem byla už několikrát, protože mně pomáhají setkat se sama se sebou a lépe se poznat. Když jsem tady poznávám svoje závislosti i to co mne dělá málo šťastnou. Tentokrát mi Pán dal poznat, že se mám modlit a postit za svůj zraněný vztah s matkou. Našla jsem v sobě jednu hlubokou ránu a bolest z dětství. Ta bolest mne provázela po celý život a důvěra k matce byla úplně porušená. Dnes mohu děkovat, protože vím, jak mne Pán uzdravil. Bylo to po čas klanění Ježíšovi v Nejsvětější svátosti oltářní, když jsem pocítila sílu Boží lásky, která ve mně všechno uchvacuje a uzdravuje. Cítím se osvobozená od toho břemena, které jsem nosila po celý život.
Vladimir Smirnov, Ilukste
Na Semináři jsme slyšeli přednášky na téma odpouštění a potom jsme se modlili o lásku k těm, kteří nás urazili. Modlil jsem se v tichosti a upřímně v srdci hledal osoby, kterým bych měl odpustit. Ptal jsem se Pána za které osoby bych se měl modlit, aby mi udělil lásku k nim. Najednou jsem slyšel jasnou odpověď – modli se, abys odpustil sobě a sebe si zamiloval. Já tě mám nesmírně rád, a ty? Máš se ty rád?
Vím, že jsem tohle potřeboval slyšet, protože v mém srdci nebyla radost, ale bolest. Bylo pro mne těžké přijmout sebe takového jaký jsem. Vím, že je to jenom počátek, že je předemnou závažný proces. Ale vím, že s Pannou Marií bude teď všechno lehčí.
(Terezia Gažiova, Glasnik Mira č.11/2017)