Svědectví účastnice jednoho z dřívějších Seminářů půstu

Velmi často jsem jezdívala na semináře půstu, modlitby a ticha v té době, kdy jsem v Mostaru pracovala jako gynekoložka.

Mám jedno svědectví: 

S fra Slavkem Barbarićem, který vedl tyto Semináře, jsme se vždy domlouvali za koho se budeme jako skupina modlit.  

A tehdy byl Zelený čtvrtek, byli jsme na mši svaté a fra Slavko nám řekl, že po mši máme jít hned rychle do Domus Pacis (kde se semináře konají) a potom s baterkami na Podbrdo. Naše skupina, že tam má být ve 22 hodin. 

Já tam byla s přítelkyní, která jinak byla profesorka francouzského jazyka v Záhřebu. Dlouhodobě trpěla těžkou depresí.
My dvě jsme měly baterku, ale neměly jsme v ní baterii. U prvního zastavení na počátku výstupu na Podbrdo jsme viděly dva chlapce - jeden z nich byl vizionář Ivan – a ti měli dvě baterie. Jednu nám dali. Tak jsme i my došly nahoru na Podbrdo. 

Bylo nás tehdy ve skupině 72. Všichni jsme čekali. Klekli jsme. Modlili jsme se. Když Ivan klekl věděli jsme, že je Panna Maria s ním, že s ním mluví. To trvalo několik minut. Potom Ivan vystoupil na jeden kámen a řekl: Vás z postní skupiny Panna Maria pozdravuje a vzkazuje, že vyslyšela vaše modlitby. 

My jsme všichni byli šťastní, protože jsme se všichni modlili za moji nemocnou neteř Branku. Došli jsme do Domus Pacis a lidé říkali: Zavolej Branku, zavolej jí!  Byla skoro půlnoc. Řekla jsem: Ne. Zavolám jí až zítra. Druhý den volám jak se má a ona: Moje Dubravko, dnes ráno jsem úplně zdravá, jako bych nikdy ani nemocná nebyla. Byli jsme všichni šťastní i s fra Slavkem.

(přeloženo ze zvukového záznamu telefonátu jedné divačky medžugorské sekce křesťanského televizního kanálu LTV. Moře Milosrdenství. Mírně zkráceno)