Příslušník Švýcarské gardy na první pouti do Medžugorje
Valerio Caprino byl členem Švýcarské gardy za pontifikátu papeže Benedikta XVI. od roku 2006 do 2011. Letos byl se svou manželkou na první pouti do Medžugorje.
„Pocházím ze Švýcarska a je mně 31roků. Manželka a já jsme hovořili s řadou přátel, kteří byli v Medžugorji a oni nám říkali, že musíme navštívit Medžugorje, že je to místo podivuhodné. Před dvěma měsíci jsme si řekli, že na Svatodušní svátky si vezmeme dovolenou a dojedeme do Medžugorje. Jeli jsme 13 nebo 14 hodin. Přišli jsme sem a dovolili, aby nás toto místo překvapilo svojí mimořádností o které všichni hovoří. V Medžugorji jsem pocítil mír. Setkávají se poutníci z celého světa, kteří hovoří různými jazyky a přesto si rozumějí. Tady je opravdu vidět, že je Církev jedna a jedinečná. Toto je poutní místo, tady jsem zakusil překrásné věci a slyšel jsem svědectví komunity Cenacolo. Tady je opravdu vidět, že modlitba koná zázraky. Jak mnozí říkali, modlitba růžence je nejsilnější zbraň, kterou je potřeba využít, protože opravdu koná zázraky, a my jen musíme věřit. Chci se znovu vrátit do Medžugorje”, řekl Valerio.
O tom jak se stal členem Švýcarské gardy vypráví toto: „Jako mladík jsem často v televizi se svým otcem sledoval papežské mše dokud byl papežem ještě Jan Pavel II. a tehdy jsem pomyslel, jak by bylo hezké, kdybych se i já stal členem Švýcarské gardy a byl blízko Sv. Otci. Přihlásil jsem se, poslal všechny dokumenty a na konec se vše uskutečnilo, tak jsem se stal členem Švýcarské gardy. To je veliké privilegium, které mají Švýcaři, protože jenom oni mohou být členové gardy. Ta praxe trvá od roku 1500, tj. od papeže Julia II. Protože on sám byl Švýcar, přál si, aby papežská stráž byla výlučně z jeho země. Podmínkou je, aby člen byl katolík, a to svobodný. Dobrou přípravou na tu službu je cvičení, ale i měsíc kdy jsme na stráži, tak získáváme znalosti o místech ve Vatikánu a o detailech samotné služby, a učíme se i italský jazyk. Po tom měsíci, velmi intenzivní přípravy, se mladík rozhoduje jestli chce zůstat nebo ne. Stane se i že někdo zjistí, že není schopen takto žít, protože je to ve skutečnosti povolání, a ne jen služba. Oddanost Církvi a víře je opravdu důležitá. Švýcarská garda je jako jedna rodina.” (medjugorje.hr)